ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.330.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 330/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný M. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 5 To 297/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 58/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 2 T 58/2012 , byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil dle skutkových zjištění popsaných pod bodem I. výroku rozsudku jednáním spočívajícím v tom, že:
1. „ dne 30. 4. 2009 v T., ul. N. K., jako jednatel spol. K. s.r.o., osobně uzavřel smlouvu o úvěru se spol. E. s.r.o., na předmět úvěru, kterým bylo motorové vozidlo tov. zn. JEEP GRAND CHEROKEE 3.7 WH, barva š.- m., v hodnotě 850.000,- Kč, kdy po předložení svého občanského a řidičského průkazu a zaplaceni zálohy ve výši 170.000,- Kč, byly společnosti K. s.r.o. poskytnuty na nákup uvedeného vozidla finanční prostředky ve výši 680.000,- Kč, které se zavázal uhradit v 72-ti pravidelných měsíčních splátkách po 21.039,- Kč, avšak splátky byly hrazeny pouze ke dni 27. 7. 2009 a další splátky již hrazeny nebyly a předmět úvěru vrácen nebyl, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu poškozené společnosti E. s.r.o. ve výši 626.588,-- “,
2. „ dne 4. 5. 2009 na P., ul. P., jako jednatel spol. K. s.r.o., osobně uzavřel úvěrovou smlouvu se spol. S. C. F. a.s. na předmět úvěru, kterým bylo motorové vozidlo tov. zn. CHRYSLER GRAND VOYAGER 3.3 I, barva š. - m., vin v hodnotě 750.000,- Kč, kdy po předložení svého občanského a řidičského průkazu a po zaplacení zálohy ve výši 150.000,- Kč, byly společnosti K. s.r.o. poskytnuty na nákup uvedeného vozidla finanční prostředky ve výši 600.000,- Kč, které se zavázal uhradit v 60-ti pravidelných měsíčních splátkách po 18.556,- Kč, přičemž byly uhrazeny pouze dvě měsíční splátky a další splátky již hrazeny nebyly a předmět úvěru vrácen nebyl, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu poškozené spol. S. C. F. a.s. ve výši 585.884,- Kč “,
3. „ dne 11. 5. 2009 na P. ul. N. N., jako jednatel spol. K. s.r.o., osobně uzavřel úvěrovou smlouvu se spol. C. a.s., na předmět úvěru, kterým bylo motorové vozidlo tov. zn. MERCEDES E320 CDI, v hodnotě 370.000,- Kč, kdy po předložení svého občanského a řidičského průkazu a po zaplacení zálohy ve výši 74.000,- Kč, byly společnosti K. s.r.o. poskytnuty finanční prostředky ve výši 296.000,- Kč, které se zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 7.019,- Kč, což však řádně plněno nebylo, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu spol. C. a.s. ve výši 296.000,- Kč “,
4. „ dne 14. 7. 2009 na P., ul. P., jako jednatel spol. K. s.r.o., osobně uzavřel úvěrovou smlouvu se spol. S. C. F. a.s. na předmět úvěru, kterým bylo motorové vozidlo tov. zn. CHRYSLER GRAND VOYAGER RG, barva č.-m., v hodnotě 850.000,- Kč, kdy po předložení svého občanského a řidičského průkazu a zaplacení zálohy ve výši 255.000,- Kč, byly společnosti K. s.r.o. poskytnuty finanční prostředky ve výši 595.000,- Kč, které se zavázal uhradit v 72-ti pravidelných měsíčních splátkách po 17.997,- Kč, kdy bylo uhrazeno pouze pět měsíčních splátek a další splátky již hrazeny nebyly a předmět úvěru vrácen nebyl, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu poškozené spol. S. C. F. a.s. ve výši 566.757,- Kč “,
5. „ dne 23. 7. 2009 na dosud nezjištěném místě, jako jednatel spol. K. s.r.o., osobně uzavřel úvěrovou smlouvu se spol. U. L. C., a.s. na předmět úvěru, kterým bylo motorové vozidlo tov. zn. FORD TRANSIT-LAIKA X695, barvy b., v hodnotě 1.818.700,- Kč, kdy po předložení svého občanského a řidičského průkazu a po zaplacení zálohy ve výši 545.610,- Kč, byly společnosti K. s.r.o. poskytnuty finanční prostředky ve výši 1.273.090,- Kč, které se zavázal uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 28.560,- Kč, kdy byly uhrazeny pouze tři měsíční splátky a další splátky již hrazeny nebyly a předmět úvěru vrácen nebyl, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu poškozené spol. U.C. L. C., a.s. ve výši 1.227.622,- Kč,
celkem tak způsobil škodu ve výši 3.302.851,- Kč “;
a dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem II. výroku rozsudku dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 19. 5. 2009 na dosud nezjištěném místě v P. uzavřel z pozice jednatele společnosti K. s.r.o., se společností R. L. C., s.r.o., smlouvu o převzetí finančního leasingu pod novou smlouvou s platností od 1. 6. 2009 na pronájem motorového vozidla tov. zn. BMW 530D, barvy č. metal., v pořizovací ceně 999.000,- KČ s datem převzetí práv a povinností ze smlouvy a převzetím předmětu leasingu od původního nájemce k 1. 6. 2009 s měsíčními leasingovými splátkami ve výši 21.722,- Kč, po dobu 72 měsíců z kterých původní nájemce uhradil 10 splátek a společností K. s.r.o. byly uhrazeny dvě splátky a od měsíce srpna 2009 již splátky i přes urgence hrazeny nebyly a k vrácení předmětu leasingu nedošlo, přičemž smlouvu uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup, přesto shora uvedenou smlouvu uzavřel, čímž způsobil škodu poškozené spol. R. F. S., s.r.o. (dříve podnikající pod obchodní firmou R. L. C. s.r.o.) ve výši 666.000,- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, a to za současného vyslovení dohledu. Dále byla obviněnému podle §60a odst. 3 tr. zák. uložena povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu trestnými činy způsobenou, což bude v rámci vysloveného dohledu dokládat probační službě. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve výkonných a kontrolních orgánech obchodních společností na dobu 5 (pěti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody:
- poškozené Essox, s. r. o., částku 626.588,- Kč,
- poškozené Santander Consumer Finance, a. s., částku 1.152.641,- Kč,
- poškozené Credium, a. s., částku 296.000,- Kč,
- poškozené RCI Financial services, s. r. o, částku 666.000,- Kč,
- poškozené UniCredit Leasing CZ, a. s., částku 1.227.622,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Credium, a. s., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 2 T 58/2012, podal obviněný M. T. odvolání.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 5 To 297/2013 , a to tak, že odvolání obviněného M. T. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 5 To 297/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 651 - 655), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků. Obviněný v této souvislosti odkázal na obsah svého odvolání ze dne 21. 7. 2013 a další podání ve věci založených ve spisu.
Obviněný namítl, že ke skutkům tak, jak jsou popsány v obžalobě a později v rozsudku, nedošlo, provedené důkazy byly vyhodnoceny nesprávně a neobjektivně, převážně v jeho neprospěch, a jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Skutky, jejichž spáchání je mu kladeno za vinu, byly nesprávně kvalifikovány jako trestné činy, přestože znaky těchto trestných činů neměly. Uvedl, že on sám nikdy neměl v úmyslu uvést někoho v omyl, obohatit sebe nebo jiného a při uzavírání úvěrových smluv uvádět nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Naopak byl vždy přesvědčen, že je plnohodnotným členem společnosti K., s. r. o., že obchodování je řádné a legální, že úvěrové podmínky jsou plněny a splátky pronajatých vozidel že jsou řádně hrazeny, a to až do doby, než předal společnost svědku P. V této souvislosti poukázal na absenci subjektivní stránky jeho jednání.
Vedle úmyslu absentuje i motiv ke spáchání trestných činů, kdy by uvedeným jednáním zhatil svou příležitost převzít firmu a přišel by o práci, na kterou se tak poctivě připravoval. Kromě toho si nemohl být nikdy vědom toho, že by se někdo mohl uzavřením úvěrových nebo leasingových smluv obohatit, když vozidla skutečně existovala, ve společnosti s nimi bylo počítáno, a splátky byly řádně spláceny. Soudy obou stupňů se s těmito námitkami obviněného vypořádaly tak, že jim prostě neuvěřily. Obviněný však trvá na tom, že především on sám byl panem T. uveden v omyl, a to tak přesvědčivým způsobem, že nikdy neměl nejmenší pochybnosti, že jej pan T. postupně připravuje na převzetí firmy. Zde obviněný nesouhlasí s argumentem soudu druhého stupně o tom, že mu muselo být zřejmé, že „neměl žádné odborné předpoklady k výkonu funkce jednatele společnosti obchodující s mazivy a pohonnými hmotami“, kdy byl totiž přesvědčen, že všechny potřebné znalosti získá, a že další nezbytné vlastnosti, jakými jsou např. vůle pracovat dobře, spolehlivost a odpovědnost, má. V dané věci nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Do doby, než byl ve funkci nahrazen panem P., byly splátky hrazeny. O tom se sám přesvědčil dotazem na poškozené společnosti. Obviněný popírá, že by snad věděl, že jeho jednatelství ve společnosti K., s. r. o., je pouze účelové, a v této souvislosti se mu jeví absurdním tvrzení, že by tato skutečnost byla úvěrovým institucím zatajena, když ani jemu samotnému v předmětné době nebylo známo, že s ním pan T. pro skutečnou práci nepočítá. P. T. věřil a o jeho slovech neměl důvod pochybovat. O tom, že jsou úvěry i leasingy řádně hrazeny, jej přesvědčilo např. to, že upomínky k zaplacení splátek poté, co o nich řekl panu T., už vícekrát nepřišly, i on sám si v úvěrové společnosti telefonicky ověřil, že je vše řádně zaplaceno apod.
Obviněný dále nesouhlasí ani s výší škody, se kterou se jednotlivé společnosti přihlásily do trestního řízení. Během řízení byla potvrzena jeho obrana, že vozidla existují a jsou někým užívána, a pokud by se leasingové společnosti (U. L. C., a. s., R. F. S., s. r. o., R. L. C., s. r. o.) jako jejich vlastníci, o svůj majetek staraly řádně, mohly vozidla zajistit a zpeněžit tak, jak je to obvyklé. Obviněný trvá na tom, že se žádné trestné činnosti nedopustil, a to ani z nedbalosti. Ve věci v podstatě stojí proti sobě jeho výpověď a tvrzení poškozených společností a nevěrohodných svědků. Není proto důvod, aby mu soudy nevěřily.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 5 To 297/2013, a aby ve věci sám rozhodl v souladu s §265m tr. ř., případně přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný v podstatě toliko opakuje námitky obsahově stejné s těmi, které jím byly uplatněny v předcházejících fázích řízení. Dále uvedla, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s velmi pravděpodobnou eventualitou, že úvěrovým závazkům vůči věřitelským společnostem jím zastupované obchodní společnosti nebude moci (s jistotou, za které se k jejich plnění při podpisu příslušných smluv zavázal) dostát. Současně mu muselo být nade všechnu pochybnost zřejmé, že poškozené obchodní společnosti by při znalosti pozadí podnikání jím zastupované obchodní společnosti s ní nevstoupily do žádného obchodního kontaktu. Právní závěr soudů o jeho jednání, spáchaném minimálně za podmínek eventuálního úmyslu ve smyslu §15 písm. b) tr. zákoníku je třeba považovat za zcela správný a plně obhajitelný i z hlediska námitek uplatněných na podporu jeho permanentní obhajoby o nedostatku předepsané formy zavinění. Soudy rozhodně nemohly sdílet jím tvrzenou představu, že v uvedené statutární pozici jednatele společnosti, obchodující s mazivy a pohonnými hmotami, vystupoval za popsaných okolností pasivně pouze dočasně, a to jen do té doby, než se od J. T. naučí vykonávat odbornou práci. Na překážku takového přesvědčení mu přitom nebylo ani zcela absentující ekonomické a dále ani odborné chemicko-technologické vzdělání a jakákoliv praxe ve zmíněném oboru. Uvádí-li pak, že funkce jednatele ve firmě s takovým obratem si vyžadovala vícero zaškolení, pak ve svých výpovědích nikterak nekonkretizoval, jakým způsobem a v jakých směrech, popř. s jakými výsledky byl ze strany J. T. proškolován tak, aby se jeho pozitivní očekávání, že firmu (v blíže neurčené budoucí době) převezme, mohlo stát reálným. Naopak ve své výpovědi uvedl, že v době svého jednatelského postavení se stále zabýval svým dosavadním pracovním zaměřením při vykládce kamionů. Namítá-li, že mu byl pro tyto účely zakoupen oblek a obstarán automobil, pak takovým způsobem pouze specifikoval, jaká byla jeho image pro účely jednání za firmu navenek, nikoliv již jak se na taková jednání připravoval po stránce odborné a kvalifikační právě v oboru, ke kterému se předmět dotčené firemní činnosti vztahoval. Za takto dále zjištěných okolností jeho skutečného angažmá ve firmě mu muselo být více než otazné, zda s ním J. T. na deklarovaný výkon funkce statutárního zástupce doopravdy počítá a zda mu mohl v uvedeném směru věřit, a to zvláště za situace, že se podle slov jmenovaného svědka na původní obchodní společnost T., s. r. o., „již obchodovat nedá“ a že musela být založena nová obchodní společnost K., s. r. o., která se měla zabývat nákupem a prodejem paliv a maziv, ačkoliv očividně nebyla vybavena jakýmkoliv tomu odpovídajícím technickým ani personálním zázemím. Při již výše poukazovaném pasivním postavení ve společnosti, ve které se pohyboval bez elementárních znalostí o její hospodářské situaci, nemohl mít důvěru ani v řádné splácení úvěrů po obdržených upomínkách pouze na základě poznatku, že se k němu žádné další upomínky (prostřednictvím J. T.) již nedostaly. Právní závěr o jeho úmyslném zavinění při srozumění s velmi reálnou možností způsobení škodlivého následku na straně oklamaných úvěrových věřitelů tak nemůže být s úspěchem vyvrácen. Státní zástupkyně dále uvedla, že není pochyb také o tom, že způsobený trestný následek nastal v přímé příčinné souvislosti s jeho jednáním, neboť ve statutárním postavení jednatele obchodní společnosti budoucího úvěrového dlužníka vystupoval právně relevantním způsobem tak, že ve všech přisouzených případech založil její platební závazek, aniž by disponoval odpovídajícími informacemi o potřebné míře její solventnosti a aniž ji mohl praktickým způsobem naplňování svého statutárního postavení jakkoliv ovlivnit. Byl tak srozuměn s tím, že by poškozené obchodní společnosti při znalosti takových okolností jeho jednání žádný obchodní kontakt se zástupcem takového potenciálního obchodního partnera rozhodně nenavazovaly.
Státní zástupkyně nepřisvědčila ani námitkám stran adhezního rozhodování podle §228 odst. 1 tr. ř., kdy obviněný soudům pouze vytýká nesplněné podmínky tohoto procesního ustanovení, aniž by jakkoliv poukázal na porušení předpisů hmotného práva. Uvedla, že nad rámec těchto nekvalifikovaných výhrad je pouze třeba poznamenat, že fyzická existence vylákaných a doposud nevydaných vozidel k době rozhodování o adhezních nárocích poškozených rozhodně nebrání v přisouzení jimi uplatněných adhezních nároků vůči jeho osobě, neboť škoda byla způsobena v příčinné souvislosti s jeho jednáním a doposud nebyla uhrazena.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť jeho námitky zvolený důvod dovolání neosvědčily.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 5 To 297/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. T. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. T. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor částečně dovozoval z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a z nich vyplývajících vadných skutkových zjištění (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, zejména pak skutečnosti stran toho, zda s ním J. T. opravdu počítal v pozici jednatele společnosti K., s. r. o., obchodující s mazivy a pohonnými hmotami, a že byl J. T. na pozici připravován a školen, a splátky byly v době jeho působení v čele společnosti spláceny řádně), když prosazoval vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že provedené důkazy byly hodnoceny nesprávně a neobjektivně a jeho vina nebyla provedenými důkazy jednoznačně prokázána) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že ke skutkům tak, jak byly popsány v obžalobě a později v rozsudku, nedošlo, on si nebyl vědom toho, že by se někdo uzavřením předmětných smluv mohl obohatit, když vozidla skutečně existovala, ve společnosti s nimi bylo počítáno a splátky byly řádně spláceny, kdy měl za to, že je řádným členem společnosti a svou práci se snažil vykonávat poctivě; dále že v podstatě on sám byl J. T. uveden v omyl o pravém stavu věci), pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod procesní ustanovení spadá i námitka stran nedodržení zásady in dubio pro reo uplatněná obviněným v souvislosti s provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak dovolatel sám dovozuje, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extremní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tuto námitku však obviněný v rámci podaného dovolání neuplatnil. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extremního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud se k existenci tzv. extremního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 10, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Je namístě uvést, že obviněný převážnou část námitek uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jimi zabýval zcela dostatečným způsobem.
K námitkám, které je možno pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, spadají ty, v rámci nichž namítá absenci subjektivní stránky uvedených trestných činů, resp. namítá, že si nebyl vědom skutečnosti, že by snad nebyl řádným členem firmy K., s. r. o., a že J. T. ve skutečnosti nepočítal s tím, že jednou firmu převezme, kdy současně namítá, že nikdy neměl v úmyslu, a to ani z nedbalosti, někoho obohatit ani uvést v omyl, a při uzavírání smluv neuváděl žádné nepravdivé či hrubě zkreslené údaje.
Obviněný byl uznán vinným trestnými činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, užije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek. Rozhodným znakem skutkové podstaty tohoto trestného činu je podvodné jednání, což je uvedení jiné osoby v omyl nebo využití omylu takové osoby. Z dikce ustanovení §250 tr. zák. ve spojení s §3 odst. 3 tr. zák. plyne, že u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je vyžadováno úmyslné zavinění ve smyslu §4 písm. a) nebo b) tr. zák.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. odst. 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
O zamlčení podstatných údajů jde tehdy, když pachatel neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence anebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, subvence nebo dotace by nebyla poskytnuta, anebo by sice úvěrová smlouva byla uzavřena či subvence nebo dotace byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. O zamlčení takových údajů jde i tehdy, když pachatel takové údaje neuvede v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně neuvede v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 36/2009 Sb. rozh. tr.). Za nepravdivé údaje se považují ty údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí subvence nebo dotace. Z hlediska subjektivní stránky je vyžadováno úmyslné zavinění ve smyslu §4 písm. a) nebo b) tr. zák.
K trestní odpovědnosti za trestný čin podle §250b odst. 1 tr. zák., na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §250, není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu tak bude.
Obviněný jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně způsobil značnou škodu, tj. škodu ve výši nejméně 500.000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Ve vztahu k následkům postačí v obou případech nedbalost (§6 písm. a/ tr. zák.).
V projednávané věci bylo podle skutkových zjištění ve všech popsaných útocích jednání obviněného dotýkající se přezkoumávaného znaku popsáno stejným způsobem tak, že: “ smlouvy uzavřel s vědomím, že jeho jednatelství ve spol. K. s.r.o. je pouze účelové a že do této funkce byl pouze účelově dosazen, čímž tak musel vědět, že je osobou, která žádným způsobem do chodu společnosti K. s.r.o. nezasahovala a ani nerozhodovala o její činnosti, navíc bez vědomí o finanční, hospodářské situaci společnosti a jakož i příjmech společnosti, ke kterým neměl ani žádný přístup “.
K subjektivní stránce uvedených trestných činů se vyslovil odvolací soud (zejména str. 6 napadeného usnesení), kdy poukázal na to, že „ nalézací soud si provedeným dokazováním zjistil i další závažné skutečnosti, jež však následně poněkud opominul, ale které jsou pro rozhodnutí velmi závažné. Základní otázkou tohoto případu je posouzení subjektivní stránky jednání obžalovaného, tedy zda přistupoval k svému objektivně prokázanému jednání s vědomím toho, že jeho funkce jednatele je pouze fiktivní a že nemá na fungování společnost a především na plnění závazků, k nimž se jako jednatel za společnost zavázal, sebemenší vliv “.
Obviněný zcela jistě nedisponoval kvalifikací, ať již ve formě vzdělání či dosavadní praxe v oboru, k tomu, aby mohl vykonávat jednatelství ve společnosti zabývající se obchodem s mazivy a pohonnými hmotami a mající obrat v řádech milionů korun ročně. Pokud obviněný tvrdil, že se vzdělával, resp. zaškoloval pod vedením J. T., pak neuvedl, v jakém směru se po stránce odborné a kvalifikační školil či jakým způsobem se vzdělával v uvedeném oboru a ani z obsahu jeho výpovědí nelze dovodit, že by obviněný v tomto směru vykazoval nějakou aktivitu, vyjma stran jeho tvrzení, že pracoval řádně. Nicméně v rámci své výpovědi uvedl, že technicky ve firmě vykonával svou dosavadní činnost, tedy vykládku kamionů, a to i v době, kdy měl zastávat pozici jednatele společnosti. Argumentace, že mu byl J. T. pro případ jednání s klienty opatřen oblek a odpovídající automobil, je poněkud chatrná, neboť z takovéto skutečnosti nelze dovozovat, že by se snad díky obleku a automobilu stal řádným jednatelem či že uvedené atributy měly reálný vliv na jeho odbornost. Skutečnost, že obviněný si musel být vědom toho, že je jen nastrčenou figurkou, je podporována i jeho vlastními vyjádřeními stran hospodaření firmy, resp. absence jakéhokoli přehledu o hospodaření firmy a jejích závazcích. Obviněný uvedl ve své výpovědi, že mu bylo J. T. sděleno, že na původní obchodní společnost T., s. r. o., ve které obviněný taktéž figuroval jako jednatel, se „ již obchodovat nedá “, a že proto musela být založena nová obchodní společnost K., s. r. o. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný, ačkoli byl jednatelem společnosti, ve skutečnosti o její situaci nevěděl nic a neměl ani sebemenší vliv na rozhodování v ní. Sám se vyjádřil v tom smyslu, že s firmou disponoval právě J. T., který platil i základní kapitál nové společnosti K., s. r. o. Obviněný tedy nedisponoval ani elementární znalostí o hospodaření firmy a muselo mu být zcela jasné, že firmu fakticky řídí J. T. a on je pouze nastrčenou osobou bez faktického vlivu na chod firmy. Uvedené shrnul nalézací soud, kdy na str. 12 odůvodnění rozsudku uvedl, že „ formálně vzato byl obžalovaný nejvyšším orgánem společnosti K. s.r.o., formálně vzato mohl rozhodovat o všech dispozicích v rámci dané společnosti, v reálu tomu tak však nebylo, kdy jeho jednatelství v dané společnosti bylo pouze účelové, formálně evidované v obchodním rejstříku, jednalo se o nastrčenou osobu, která byla do dané společnosti dosazena pouze z důvodu nutnosti mít v dané společnosti osobu jednatele a obžalovaný sám neměl žádný vliv na chod dané společnosti a její obchodní řízení a v podstatě ani o ní téměř nic nevěděl “. … „ Poněkud paradoxně obžalovaným samotným popsaný způsob jeho působení v dané společnosti v podstatě téměř 100% potvrzuje právě to, že se jednalo o nastrčenou osobu nemající vůbec žádný vliv na chod dané společnosti “. Obviněný neměl povědomí o tom, zda finanční příjmy firmy plynou z podnikatelské aktivity vztahující se k předmětu její činnosti či nikoli, kdy současně neměl žádný přístup k jejím financím a nebyl ani zasvěcen do jejích obchodů tak, aby byl byť i v budoucnu schopen řádně vykonávat všechna oprávnění i povinnosti s takovým právním postavením spojené.
Obviněný na straně jedné v poměrně krátkém časovém období od dubna
do července 2009 převzal smluvní závazky úhrady pravidelných splátek z jím založených úvěrových vztahů v celkové výši dosahující téměř 115.000,- Kč měsíčně, a na straně druhé v postavení jednatele společnosti tuto zavázal k těmto platebním závazkům, aniž by měl jakoukoli znalost hospodářské situace firmy a její možné insolventnosti, tedy zda bude firma schopna těmto závazkům dostát. Obviněný tak musel být srozuměn s tím, že pokud by poškozeným společnostem byly známy uvedené okolnosti stran jeho skutečného působení a postavení ve společnosti K., s. r. o., tyto by s ním coby potencionálním partnerem obchodní kontrakty neuzavřely. Obviněný tak poškozené společnosti uvedl v omyl o pravém stavu věcí, kdy jim zamlčen podstatné skutečnosti rozhodné pro to, zda tyto vstoupí či naopak nevstoupí do obchodněprávního vztahu se společností K., s. r. o, resp. s obviněným. Pokud pak obviněný uzavřel předmětné úvěrové smlouvy za situace, kdy byl přinejmenším srozuměn s velmi pravděpodobnou možností, že nebude moci závazkům vůči věřitelským společnostem dostát , neboť o finanční situaci společnosti K., s. r. o., neměl žádný přehled a byl pouze nastrčenou osobou na postu jednatele společnosti bez faktického vlivu, pak jednal minimálně za podmínek nepřímého úmyslu (§4 písm. b/ tr. zák.) .
Uvedené je pak v příčinné souvislosti se vznikem škody, která byla poškozeným společnostem způsobena. Uvedené finanční prostředky byly poskytnuty na podkladě smluv uzavřených obviněným coby jednatelem společnosti na nákup či pronájem vozidel, přičemž z dohodnutých splátek byla vždy uhrazena jen nepatrná část a zbývající splátky hrazeny nebyly. Současně nebyla vozidla vrácena. Obviněný následně v rámci své pozice jednatele společnosti K., s. r. o., uvedenou situaci i přes iniciativu poškozených společností neřešil, neboť i přes skutečnost, že mu bylo doručeno odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení vozidla, na tyto nijak nereagoval.
Ani námitkám stran výše způsobené škody nelze přisvědčit. K výši škody se podrobně vyjádřil nalézací soud na str. 12 až 14, kdy uvedl, že „ pokud jde o výši způsobené škody, tak za škodu způsobenou trestným činem úvěrového podvodu nutno považovat částku poskytnutého úvěru po odečtení částky, která byla na jistině poskytnutého úvěru jednotlivými splátkami zaplacena. To samé pak platí ve vztahu k uzavřené leasingové smlouvě a k výši škody, která byla zaplacena leasingové společnosti “. Nejvyšší soud na uvedené pasáže z rozsudku nalézacího soudu odkazuje.
Ke zbývajícím námitkám obviněného stran adhezního řízení Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka se týká nikoliv hmotně právního posouzení, ale procesní překážky. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že adhezní řízení je součástí trestního řízení v případech, pokud byl řádně a včas uplatněn nárok poškozeného na náhradu majetkové škody, nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, a když o tomto nároku rozhoduje soud v trestním řízení. O nároku na náhradu škody rozhoduje soud v hlavním líčení jen za současného splnění všech zákonem stanovených předpokladů (nárok na náhradu škody byl v trestním řízení uplatněn řádně a včas, soud po zahájení hlavního líčení nerozhodl podle §206 odst. 3 nebo 4 tr. ř., nebylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci, o postoupení věci, o zastavení trestního stíhání, atd.). Soud může v adhezním řízení přiznat uplatněný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, resp. vydání bezdůvodného obohacení, za splnění všech předpokladů jen tehdy, nebrání-li mu v tom výjimečně nějaká zákonná překážka. V projednávané věci byly všechny předepsané podmínky pro uplatnění nároku dodrženy. Jak uvedla státní zástupkyně v rámci vyjádření k dovolání, škoda byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a doposud nebyla uhrazena, tedy ani fyzická existence předmětných vozidel nebrání uplatnění nároků na náhradu škody vůči osobě obviněného.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. T. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata