ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.41.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 41/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 o dovolání, které podal obviněný P. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 3 To 173/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 31/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 5 T 31/2013 , byl obviněný P. Š. uznán vinným pod body 1. – 2. výroku o vině přečinem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kdy v jednání pod bodem 1. výroku o vině byl současně spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:
1) „ v přesně nezjištěné době od 15. 02. 2013 do 02.00 hodin dne 17. 02. 2013 v O. –Z. na ul. P., se záměrem odcizit vozidlo, za použití násilí po vyhnutí horního rámu předních pravých dveří vznikl do osobního motorového vozidla zn. Škoda 136 L Favorit, zelené barvy, v hodnotě 5.000,- Kč, které následně odcizil ke škodě M. V. a uvedené vozidlo řídil do K. N. M., na ul. C., kde byl zadržen hlídkou Policie ČR Obvodního oddělení K.– N. M., a vozidlo řídil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 02. 06. 2003 č. j. 70 T 88/2002-169, který nabyl právní moci dne 21. 04. 2004, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let “;
2) „ dne 17. 02. 2013 kolem 03.30 hodin v K. – N. M., okres K., na ul. C. naproti domu na podélném parkovišti, se záměrem odcizit vozidlo, za použití násilí po vyhnutí rámu pravých předních dveří vznikl do zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Škoda 136 L Favorit, černé barvy, v hodnotě 5.000,- Kč ke škodě T. D., odkud odcizil autorádio zn. Philips, černé barvy, v hodnotě 100,- Kč, a následně chtěl uvedené vozidlo odcizit, a to pomocí lana odtažením již dříve odcizeným osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Favorit, což se mu však nepodařilo, když na místě byl zadržen hlídkou Policie ČR Obvodního oddělení K.– N. M.,
přičemž jednání uvedeného pod body 1 – 2) se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 07. 09. 2010 č. j. 10 T 20/2010-67, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2010, byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 03. 08. 2011 “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému T. D. částku ve výši 700,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 5 T 31/2013, podal obviněný P. Š. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 3 To 173/2013, a to tak, že odvolání obviněného P. Š. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 3 To 173/2013, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 133), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že nalézací soud nevyhodnotil důkazy, které byly v řízení provedeny, dostatečným způsobem. Skutek pod bodem 1. výroku o vině není podložen žádným důkazem. Z výpovědi D. P. a M. M. jsou patrny rozpory ohledně skutečnosti, kdo řídil osobní motorové vozidlo Favorit 136L, z O. do K., kdy svědek P. tvrdil, že řídil svědek M., ovšem ten uvedené kategoricky popřel. Obviněný uvedl, že od počátku popíral spáchání skutku pod bodem 1. výroku o vině, kdy trvá na tom, že z O. do P. auto řídil D. P., a z P. do O. M. M.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. výroku o vině obviněný namítl, že i zde neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že tento skutek spáchal. Svědek T. D. uvedl, že jej neviděl manipulovat s autem a svědek R. F. uvedl jen to, že viděl kolem 3.30 hod., tedy za naprosté tmy, jak z automobilu Favorit černé barvy vyběhli dva mladí chlapci, kteří přeběhli cestu na parkoviště, a nasedli do automobilu Favorit našedlé barvy, a po určité době se vrátili zpět k prvnímu vozidlu, otevřeli kapotu a manipulovali s lanem. Druhé vozidlo pak vyjelo z parkoviště, oba mladíci se snažili vozidlo favorit černé barvy vytlačit z cesty ven, přičemž obě vozidla se vzájemně k sobě přibližovala. Svědek se toliko domníval, že řidič měl na sobě koženou bundu nebo zimní bundu hnědé barvy (což ve světelných podmínkách v době skutku rozhodně nemohl rozpoznat) a k osobě obviněného uvedl, že mu toliko „připomíná“ muže, který z tohoto vozidla vystoupil.
S ohledem na výše uvedené námitky, kdy soudy nedodržely zásadu in dubio pro reo, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 3 To 173/2013, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, kterému bylo doručeno dne 27. 8. 2013. Dne 13. 9. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kde bylo sděleno, že se k podanému dovolání obviněného P. Š. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podané dovolání spolu se spisovým materiálem bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 14. 1. 2014.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 3 To 173/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (kdy obviněný polemizuje s výpověďmi svědků D. P., M. M., T. D. a R. F.) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění u skutku pod bodem 1. výroku o vině, kdo řídil vozidlo značky Favorit 136L, z O. do K.; a dále zjištění, zda byl svědek T. D., s ohledem na světelné podmínky v době spáchání skutku popsaném pod bodem 2. výroku o vině, schopen jej rozpoznat; spadá sem i námitka, že se uvedených skutků nedopustil), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. neexistují žádné přímé důkazy, které by jej z uvedených skutků usvědčovaly) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že se skutků kladených mu za vinu nedopustil).
Námitky obviněným takto vznesené jsou tak založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. Š. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná. Odvolací soud uvedl, že „ vady předcházející vydání napadeného rozsudku shledány nebyly “, … kdy „ okresní soud také provedl úplné a správné důkazy, umožňující mu bez důvodných pochybností v trestní věci obžalovaného rozhodnout. V odůvodnění napadeného rozsudku soud uvedl skutečnosti, které vzal za prokázané, důkazy od nichž závěry o vině obžalovaného odvíjel a je z něj patrno, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného a jaká úvaha jej následně vedla k právní kvalifikaci jeho protiprávního chování “ (str. 2 napadeného usnesení). Nalézací soud uvedl, že vedle výpovědí svědků T. D., R. F., M. M. a D. P., „ protiprávní jednání obžalovaného je také zadokumentováno listinnými důkazy založenými ve spise “ (str. 5 odůvodnění rozsudku). Nalézací soud se důkazními prostředky zabýval pečlivým způsobem, jak se ostatně podává z odůvodnění jeho rozsudku, zejména ze str. 6 až 8.
Jak bylo uvedeno výše, v otázce skutkových závěrů je dovolací soud vázán skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů ve věci, zejména pak soudem nalézacím, kdy do těchto lze zasahovat toliko zcela výjimečně, a to pouze za situace naznačené výše, tedy, že to odůvodňuje právě extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který však v projednávané věci dovodit nelze. Na existenci extrémního rozporu však nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata