ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.474.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 474/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2014 o dovolání, které podal obviněný M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 8 To 431/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 88/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 13 T 88/2013 , byl obviněný M. Š. na skutkovém základě, že
„přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 10 T 23/2010, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2010, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 29. 3. 2011,
1) dne 7. 8. 2012 v době od 01:15 hod. do 06:00 hod. na ul. H. v J.
po překonání oplocení o výšce 200 cm vnikl na pozemek rodinného domu, odkud otevřeným oknem toalety dále vnikl do vnitřních prostor domu, kde z kuchyně odcizil mobilní telefon zn. Nokia a z dětského pokoje pak notebook zn. Benq Joybook, a poté přes garáž dům opustil, čímž způsobil poškozené O. M. škodu ve výši 2.500,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 20:30 hod. dne 28. 8. 2012 do 05:15 hod. dne 29. 8. 2012 na ul. N. H. v J. po překonání oplocení o výšce 130 cm vnikl na zahradu rodinného domu vlastníků J. Z. a L. Z., stoupl si na přistavenou popelnici, odkud dosáhl na pootevřenou ventilaci koupelny, kterou posléze vyháčkoval, do domu však nevnikl, a poté stejným způsobem vyháčkoval další ventilaci vedoucí do sklepních prostor, avšak ani tudy do domu nevnikl a místo činu opustil, aniž by cokoli odcizil či poškodil,
3) v přesně nezjištěné době od 23:00 hod. dne 28. 8. 2012 do 08:00 hod. dne 29. 8. 2012 na ul. L. J. v J. po překonání oplocení o výšce 133 cm vnikl na pozemek rodinného domu V. H., kde si ke zdi domu pod otevřené okno ve výšce 340 cm přistavil popelnici, na ni pak naskládal dřevěná prkna, do domu však nevnikl a místo činu opustil,
4) v přesně nezjištěné době od 22:30 hod. dne 28. 8. 2012 do 15:00 hod. dne 29. 8. 2012 na ul. Z. v J. přes sousední zahrady vnikl na pozemek rodinného domu9, kde po vyháčkování pootevřené ventilace vnikl do sklepních prostor, odkud odcizil 12 lahví vína, tři láhve lihoviny zn. Captain Morgan, příklepovou vrtačku zn. Einhell a gola sadu, která byla později nalezena na zahradě náležející k domu č. 5, čímž způsobil poškozenému T. V., škodu ve výši 4.100,- Kč,
5) dne 7. 9. 2012 v době od 00:00 hod. do 06:15 hod. na ul. M. v J. po vyháčkování ventilace vchodových dveří ve výšce 220 cm vnikl do rodinného domu, kde z chodby odcizil peněženku zn. Škoda Auto s finanční hotovostí ve výši 2.500,- Kč, osobními doklady, doklady k vozidlu zn. Škoda Octavia, dvěma platebními kartami Visa Electron Chip a platební kartou Mc Unembossed kreditní chip, vydanými Č. obchodní bankou, a.s., vše na jméno M. Z. a dále odcizil kabelku zn. Adidas, v níž byla peněženka s osobními doklady poškozené J. Z. kartičkou pojišťovny jejího syna F. Z., malým technickým průkazem k vozidlu zn. Toyota a dvěma platebními kartami nezjištěného čísla, vydanými Č. spořitelnou, a.s., na jméno J. Z., a dále sportovní obuv zn. Puma, čímž způsobil poškozenému M. Z. škodu ve výši 2.550,- Kč a poškozené J. Z. pak škodu ve výši 2.050,- Kč,
6) v přesně nezjištěné době od 22:00 hod. dne 8. 9. 2012 do 11:11 hod. dne 9. 9. 2012 na ul. Ch. v J. po vytržení síťky otevřeného větracího okna nacházejícího se ve výšce 254 cm vnikl do vnitřních prostor rodinného domu, kde z chodby odcizil dámskou kabelku, v níž se nacházel mobilní telefon zn. Nokia, dioptrické brýle, peněženka s finanční hotovostí 2.200,- Kč, osobní doklady, platební karta nezjištěného čísla k účtu, vedeného u Č. spořitelny, a.s., vše na jméno J. T., čímž jí způsobil škodu ve výši 2.740,- Kč,
7) dne 18. 9. 2012 v době kolem 05:50 hod. na ul. J. v J. po vyháčkování ventilačního okna balkonové lodžie vnikl do vnitřních prostor rodinného domu, přičemž byl v obývacím pokoji přistižen majitelem domu poškozeným J. K., který se ho pokusil zadržet tím, že ho chytl pod krkem, načež obžalovaný poškozeného udeřil pěstí do obličeje, obžalovaný při snaze o útěk zakopl o křeslo, v důsledku čehož spolu s poškozeným spadli na zem, čehož poškozený využil, obžalovaného zalehnul a volal na manželku, aby zavolala Policii České republiky, načež obžalovaný poškozeného žádal, aby ho pustil a když mu poškozený nevyhověl, obžalovaný ho nezjištěným předmětem bodnul do krku a levé paže, čímž mu způsobil bodnou ránu na krku délky 2 cm a bodnou ránu levé paže délky 1 cm, pro kterážto zranění byl poškozený ošetřen na chirurgickém oddělení Nemocnice J. s následnou dobou léčení v trvání jednoho týdne, přičemž v okolí zasažených oblastí se nacházejí důležité orgány – velké cévy, dýchací cesty, nervy včetně míchy, plíce, jakož i dutina hrudní, jejichž poškozením může být život člověka vážně ohrožen, přičemž k tomuto následku nedošlo díky na vůli obžalovaného nezávislých okolnostech,“
uznán vinným ze spáchání
ad 1) - 7) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaného (1, 4 - 6), dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (2 - 3, 7), a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,
ad 5) - 6) přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 7) pokusu zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku.
Za to byl podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, částku 3.110,68 Kč, O. M., bytem J., H. částku 2.500,- Kč, T. V., bytem J., Z. částku 3.100,- Kč, M. Z., bytem J., M. částku 2.500,- Kč, J. Z., bytem J., M. částku 2.050,- Kč a J. T., bytem J., Ch. částku 2.400,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené O. M., J. Z. a J. T. se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 8 To 431/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 1. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. Š. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřoval v nesprávném právní posouzení skutku popsaného v bodu 7 odsuzujícího rozsudku jako pokusu zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný namítl, že skutková zjištění, na jejichž základě soudy rozhodovaly, zjevně nepostačovala pro právní závěr, že jednal v úmyslu poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví útokem na důležitý orgán. Soudy podle něj vůbec nezjišťovaly okolnosti případu, nýbrž bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění pouze konstatovaly, že úmysl byl dán a byl zjevný ze způsobu vedení útoku. Přitom způsob vedení útoku nebyl zjištěn, neboť výpověď samotného poškozeného byla vzhledem k podmínkám viditelnosti neúplná a víceméně založená na jeho domněnkách. Poškozený viděl pachatele natolik nezřetelně, že i při velmi blízké poloze jejich těl nebyl schopen jej poznat a ani identifikovat předmět, kterým byl zraněn. Jelikož k zásahu poškozeného došlo při potyčce, nelze vyloučit, že útok proti jeho tělu byl náhodný a učiněný pouze v důsledku pokusu se zvednout ze zalehnutí. Ze způsobu použití „nezjištěného předmětu“, z nízké intenzity vyvinuté fyzické síly a ze vzájemné polohy těl poškozeného a pachatele, který byl zalehnut, nelze podle obviněného dovodit alespoň srozumění s tím, že svým jednáním může poškozenému způsobit vážnou újmu na zdraví. Vzhledem k velmi špatné viditelnosti a vzájemné poloze poškozeného a pachatele je téměř vyloučeno, že by měl pachatel možnost cíleně mířit právě na krk poškozeného, naopak lze usuzovat spíše na nekoordinované ohnání se při snaze vymanit se ze sevření, čemuž odpovídá i druhé zranění na paži poškozeného. Obviněný dále namítl, že soudy rovněž vůbec nepřihlédly k jeho tělesné konstituci ani k jeho osobnosti, jež nevykazuje žádné známky sklonu k násilnému chování. O jeho psychickém rozpoložení v době útoku svědčí i poškozeným uváděná prosba předcházející útoku, aby jej poškozený pustil. Rovněž skutečnost, že poté, kdy poškozený uvolnil své sevření, urychleně opustil prostor domu, svědčí o tom, že ke způsobení vážné újmy na zdraví neměl žádný motiv. Úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví proto podle obviněného nebyl prokázán na základě uceleného a nerozporného řetězce nepřímých důkazů.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 8 To 431/2013, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Dále souhlasila s názorem odvolacího soudu, že obviněný útočil proti části těla poškozeného, kde se nacházejí životně důležité orgány. K následku v podobě těžké újmy na zdraví nedošlo pouze z důvodů nezávislých na vůli obviněného. Úmysl obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví lze přitom dovodit právě z toho, že vůči krku poškozeného zaútočil se zbraní. Podle státní zástupkyně z tohoto jednání soudy správně dovodily, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí tak není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným, než navrženým způsobem.
Obviněný M. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, plně odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci, potvrzující správnost zvolené právní kvalifikace. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Dovolatel sice namítal nesprávnost použité právní kvalifikace pod bodem 7) skutkového výroku rozsudku nalézacího soudu s tím, že jeho úmysl nesměřoval ke způsobení závažného následku v podobě těžké újmy na zdraví, to však výhradně na podkladě zpochybňování skutkových závěrů a polemiky s nimi. Takto však nemohl naplnit dovolací důvod podle §265b odst.1 písm.g) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného M. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký