ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.546.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 546/2014-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovoláních, která podali obviněný L. Š. , obviněný J. V., obviněný Z. r. , obviněný M. r. a obviněný J. r. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 15/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 1 T 15/2011 , byli na skutkovém základě popsaném ve skutkové větě výroku pod body 1) až 69) uznáni vinnými ze spáchání
obviněný L. Š.
ad 1) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, dále jen „tr. zákon“),
ad 4), 6), 8), 9), 12), 13), 14) a 15) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b), tr. zákona dílem dokonaného, dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona,
ad 6), 12), 13) trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona,
ad 17) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona,
ad 19), 20), 21), 22), 25), 26), 27), 29), 31), 32), 33), 34), 36), 38), 40), 42), 44), 45), 46), 47), 48), 50), 51), 52), 54), 56), 57), 60), 61), 62), 63), 64), 65), 66), 67), 68) zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného, částečně ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a částečně ukončeného ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 50) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
ad 42), 47), 48), 56), 57), 61), 62), 63) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 16), 23), 41) trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákona,
obviněný J. V.
ad 2) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona,
ad 14) a 15) ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 45), 47), 48), 51), 53), 55), 60) zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného, částečně ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a částečně ukončeného ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 61), 63), 64), 67), 68) zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného, částečně ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 53) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
ad 61), 63) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 45) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
ad 60) pokusu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §21 odst. 1, §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
ad 63), 68) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
obviněný Z. R.
ad 1) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona,
ad 2) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona,
ad 24) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 31), 36) a 37) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 39) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, spáchaného účastenstvím ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona,
ad 50) a 59) zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku,
ad 50) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
obviněný M. R.
ad 3) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 písm. a) tr. zákona,
ad 5) a 10) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 11) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona,
ad 28) a 30) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona,
ad 36) a 37) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 58), 61), 63), 64) a 68) ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku,
ad 61) a 63) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku,
a obviněný J. R.
ad 18) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona,
ad 21) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 písm. a) tr. zákona,
ad 29), 34), 35) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 50), 58), 61) a 62) zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku,
ad 50) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
ad 61) a 62) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni
obviněný L. Š.
podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání deseti let,
obviněný J. V.
ad 2) podle §247 odst. 2 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem, a to při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 3 T 74/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 14), 15) podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř let, vše při současném zrušení výroků o trestech v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 2 T 257/2009, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, a v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 1 T 34/2009, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 45), 47), 48), 51), 53), 55), 60), 61), 63), 64), 67), 68) podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání šesti let,
obviněný Z. R.
ad 1), 2), 24) podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu vysloveném rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 225/2006-2175, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 31), 36), 37), 39), 50), 59) podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání sedmi let,
obviněný M. R.
ad 3), 5), 10), 11), 28), 30) podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu vysloveném rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 225/2006-2175, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 36), 37), 58), 61), 63), 64), 68) podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání sedmi let,
obviněný J. R.
ad 18), 21) podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu vysloveném rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 225/2006-2175, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 29), 34), 35), 50), 58), 61), 62) podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání pěti let.
Obviněný L. Š. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dva skutky popsané v obžalobě, v nichž byly spatřovány dílčí útoky trestného činu krádeže §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obžalovaný.
Obviněný J. V. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro tři skutky popsané v obžalobě, v nichž byly spatřovány dílčí útoky trestného činu krádeže §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obžalovaný.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody, a podle §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. byli někteří poškození se svými nároky, event. jejich zbytky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných P. H., A. L., L. H., P. L., Š. S., A. B., O. V. a A. Š.
O odvolání obviněných L. Š., J. V., Z. R., M. R. i J. R. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněných
J. V.
ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona [ad 14) a 15)], v celém výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, se zařazením do věznice s ostrahou a ve výroku o trestu zákazu činnosti v trvání čtyř let, dále ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou, a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených ČSOB pojišťovny a. s. Pardubice a Caterpillar Financial Services ČR s. r. o. (14), V. M. (15) a STAPAZ s. r. o. Hradec Králové (48),
L. Š.
v celém výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a dále ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného Ing. V. S., kterým mu byla přiznána částka 133.300 Kč (13, 17), poškozeným ČSOB Pojišťovny a. s. Pardubice a Caterpillar Financial Services ČR s. r. o. (14), J. Č. (32), R. S. (40) a STAPAZ s. r. o. Hradec Králové (48),
Z. R.
v celém výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou a ve výroku o trestu zákazu činnosti v trvání sedmi let,
M. R.
v celém výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou a ve výroku o trestu zákazu činnosti v trvání sedmi let, dále ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených ČSOB Pojišťovny a. s., Masarykova 1458, Pardubice a České podnikatelské pojišťovny a. s., Praha 4, Budějovická 5, ČSOB Leasing a. s., Na Pankráci 310/60, Praha 4, a S MORAVA Leasing a. s., Horní nám. 264/18, Znojmo (4),
J. R.
v celém výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a ve výroku o trestu zákazu činnosti v trvání pěti let.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté odvolací soud znovu rozhodl tak, že
obviněného J. V.
na skutkovém základě popsaném ad 14) a 15) uznal vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zákona, za což jej odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou, dále mu podle §49 odst. 1 tr. zákona uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř let, vše při současném zrušení výroků o trestech v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 2 T 257/2009, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, a v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 1 T 34/2009, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2012, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 45), 47), 48), 51), 53), 55), 60), 61), 63), 64), 67), 68) odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
obviněného L. Š.
odsoudil podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
obviněného Z. R.
ad 1), 2) odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 225/2006-2175, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 24), 31), 36), 37), 39), 50), 59) odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání sedmi let,
obviněného M. R.
ad 3), 5), 10) odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 225/2006-2175, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
ad 11), 28), 30), 36), 37), 58), 61), 63), 64), 68) odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání sedmi let,
obviněného J. R.
ad 18), 21), 29), 34), 35), 50), 58), 61), 62) odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání pěti let.
Odvolací soud rovněž rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o souvisejících nárocích na náhradu škody a podle §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. některé poškozené odkázal na řízení občanskoprávní.
Taktéž rozhodl o odvoláních obviněných P. H., A. L., L. H., P. L. a Š. S.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění L. Š., J. V., Z. R., M. R. a J. R. dovoláními.
Obviněný L. Š. v dovolání uplatnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru některá skutková zjištění nevyplývají z žádných před soudem provedených důkazů, a jde tak o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Přestože z 69 skutků se jej týká 50, nelze o jeho vině rozhodovat paušálně a zjednodušovat skutková zjištění. Soudům vytkl, že nepovažovaly za potřebné vyslechnout vlastníky odcizených věcí ani jejich poslední uživatele před odcizením. Takové důkazy podle něj nelze nahradit jen úkony policie jako je ohledání místa činu, zprávy o neznámém pachateli, pátrání o odcizených věcech, apod. Bez základních údajů uvedených vlastníkem odcizené věci nelze podle obviněného vůbec říci, že se skutek stal. Stejně tak u skutků, které měly být spáchány ve spolupachatelství, považuje obviněný za nutné, aby tito spolupachatelé byli procesně použitelným způsobem vyslechnuti. V další části dovolání obviněný u 46 skutků jednotlivě popsal, jaké důkazy měly být provedeny, případně jak měly být provedené důkazy podle jeho názoru správně hodnoceny. Obviněný dále namítl, že základním a v podstatě jediným důkazem o jeho vině je obsah nahrávek zajištěných z prostoru jím užívaného osobního automobilu. Vnitřní prostor osobního vozidla, které je vlastnictví fyzické osoby, požívá podle obviněného ochrany na úrovni nedotknutelnosti obydlí, a pokud byl tento úkon povolen státním zastupitelstvím namísto soudcem ve smyslu §158d odst. 3 tr. ř., považuje jej za nezákonný, a důkazy z něj opatřené za absolutně neplatné. Za nepřípustné označil obviněný také přiřazení jmen obviněných k jednotlivým zvukovým záznamům, jelikož trestní řád nedává pravomoc orgánům činným v trestním řízení, aby vlastním poznáním a vlastními úkony nahrazovaly důkaz rekognicí. Obviněný nesouhlasil ani s tím, že nebyly k důkazu provedeny odposlechy telefonních hovorů založené ve spisu. Závěrem obviněný obecně poukázal na některá rozhodnutí (IV. ÚS 449/03, I. ÚS 180/03, II. ÚS 669/05, 7 Tdo 448/2010, 7 Tdo 39/2010 a 3 Tdo 91/2011) zabývající se otázkou namítání tzv. extrémního nesouladu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný L. Š. s ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek pod č. j. 4 To 22/2013 ze dne 27. 6. 2013, kterým bylo rozhodnuto mj. o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2012, č. j. 1 T 15/2011-9454, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. V. v dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Své námitky vyjádřil pouze zcela obecně v tom smyslu, že soudy se vůbec nezabývaly celou důkazní situací a jeho návrhy na doplnění dokazování, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo, přípravné řízení bylo provedeno v rozporu s §158 odst. 4, 5 a 6 tr. ř., a posouzení celé věci nebylo objektivní. Zdůraznil, že nikdy nejednal v rozporu se zákonem, a proto nemohl naplnit skutkovou podstatu žalovaného jednání. V řízení podle obviněného rovněž nebyl opatřen ani doložen žádný důkaz o oprávněnosti uplatněného nároku poškozeného na náhradu škody. Řízení proběhlo v rozporu nejenom s §2 odst. 5 tr. ř. a §158 odst. 3 tr. ř., ale došlo rovněž k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Obviněný J. V. proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 1 T 15/2011, a to vyjma výroku o zproštění obžaloby pro uvedené skutky, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvinění Z. R., M. R. aj. R. odkázali ve společně podaném dovolání taktéž na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten odůvodnili extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť podle jejich názoru nemají skutková zjištění žádnou obsahovou spojitost s provedenými či absentujícími důkazy. Rozsudek odvolacího soudu navíc není podrobně odůvodněn, a proto ani nemají možnost vznést námitky proti důvodům, které odvolací soud vedly k jeho rozhodnutí. Dokazování soudu prvního stupně považují za neúplné, takže na jeho základě nelze dovodit závěr o jejich vině. Nalézací i odvolací soud zamítly jejich důkazní návrhy, přičemž své rozhodnutí řádně a přesvědčivě nevyložily. Tím došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. K tomu došlo rovněž tím, že odvolací soud nepostavil najisto, zda vůbec může na základě provedených důkazů vydat výrok o náhradě škody. Od samého počátku trestního řízení poukazovali na pochybení při aplikaci §2 odst. 5 tr. ř., kdy soudy nezjistily stav věci pro rozhodnutí, a to v souvislosti s §2 odst. 6 tr. ř. Ve vztahu k obviněnému M. R. namítli, že odvolací soud v podstatě nijak nereprodukoval ani nijak neprověřil jím předložené listinné důkazy, některé i cizozemské, kterými prokazoval, že se nemohl některých skutků objektivně účastnit. V případě obviněného J. R. je situace ještě výraznější, neboť ani jeden soud ve své podstatě nezajistil žádný konkrétní důkaz o jeho vině, vyjma zmínky provedené v rámci odposlechu. Přitom se vůbec nevypořádaly s tvrzením, respektive důkazy, které prokazovaly jeho vztah k spoluobviněnému L. Š. Stejně tak obviněnému Z. R. se podle jejich přesvědčení nedostalo takové právní ochrany, jaká mu podle zákona přísluší.
Proto obvinění Z. R., M. R. a J. R. navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 To 22/2013 ze dne 27. 6. 2013, a dále aby postupem podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněných není možné shledat důvodným, jelikož obvinění zpochybňovali toliko úplnost a správnost dokazování a správnost učiněných skutkových zjištění. Podle státního zástupce nenastala v řízení situace tzv. opomenutých důkazů, užití nezákonných důkazů ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což by jinak mohlo připustit zásah do skutkových zjištění. Státní zástupce se domnívá, že pokud odvolací soud skutečně v zásadě neakceptoval návrhy obviněných na doplnění dokazování, svůj postoj dostatečně odůvodnil. Skutkové závěry obou soudů rovněž mají oporu v provedených důkazech, resp. nejsou s nimi v žádném, natož extrémním, rozporu. Konkrétně uplatněná argumentace podle státního zástupce ani v jednom případě neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
Proto státní zástupce navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu současně souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Obvinění L. Š., J. V., Z. R., M. R. i J. R. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozsudku, jímž byl obviněný J. V. uznán vinným a všem obviněným byl uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadený rozsudek odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatelů dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci, potvrzující správnost zvolené právní kvalifikace. Velmi podrobně se vypořádal se skutkovými i právními námitkami odvolatelů a přesvědčivě, logicky zdůvodnil, proč není třeba akceptovat jejich další důkazní návrhy, aniž by to bylo na újmu bez důvodných pochybností zjištěnému skutkovému stavu věci.
Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud podotýká, že dovolací argumentace obviněných J. V. i Z. M. aj. R. byla zcela obecná, paušálně zpochybňující a polemizující s hodnotícími důkazními závěry obou soudů. Odrážela tak pouze jejich subjektivní pohled na učiněná skutková zjištění, teprve takto zprostředkovaně napadala právní kvalifikaci skutků. Zcela se tak míjela s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jediná odlišnost dovolacích námitek obviněného L. Š. oproti shora popsané charakteristice spočívala v jejich konkrétnosti. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že již soud prvního stupně detailně, vyčerpávajícím způsobem popsal důkazní stav, týkající se přisouzených skutků, v jeho podrobném hodnotícím rozboru neponechal prostor k nikoli subjektivně, ale objektivně vyjadřovaným pochybám, vedoucím k důvodným pochybnostem o správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněných L. Š., J. V., Z. R., M. R. i J. R. dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký