ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.410.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 410/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně YATE spol. s r. o. , IČ: 43226990, se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 371, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 205/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 17 Co 221/2013 - 134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 18. 6. 2010 se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2005, č. j. 215217/05/228912/4080 (týkající se daně z příjmu právnických osob za rok 2000) a č. j. 215226/05/228912/4080 (týkající se daně z přidané hodnoty za prosinec 2000). Žalobkyně se domáhala náhrady vynaložených nákladů na zastupování daňovým poradcem v řízeních, v nichž byla vydána tato rozhodnutí, a to částky 20.550,- Kč ve vztahu k prvnímu a 17.580,- Kč ve vztahu k druhému rozhodnutí. Celkově se touto žalobou domáhala částky 35.830,- Kč s příslušenstvím (žalovaná jí mimosoudně vyplatila 2.300,- Kč).
Žalobou ze dne 23. 1. 2012 se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout vynaložením nákladů na zastupování daňovým poradcem v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2007, č. j. 87440/09/07/228912/8125 (týkající se daně z přidané hodnoty za prosinec 2003). Touto žalobou se domáhala částky 34.500,- Kč s příslušenstvím.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 22. 8. 2012, č. j. 18 C 6/2012 - 17, byly obě věci, do té doby vedené pod sp. zn. 18 C 6/2012 a 18 C 205/2010, spojeny ke společnému řízení.
Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 18 C 205/2010, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70.330,- Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že se žaloba ohledně částky 57.430,- Kč s příslušenstvím zamítá, jinak se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku ohledně částky 12.900,- Kč spolu s úroky z prodlení z této částky od 8. 7. 2009 do zaplacení potvrzuje. Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, a to ve výroku o věci samé ohledně zamítnutí žaloby do částky 57.430,- Kč a ve výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3638/2013, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, nebo ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na nalus.usoud.cz).
V nyní posuzované věci žalobkyně uplatňuje několik nároků na náhradu škody. Tyto nároky se odvíjejí od odlišného skutkového základu (několik správních řízení, v nichž jí měla vzniknout škoda) a jsou samostatně uplatnitelné v soudním řízení (ostatně žalobkyně je uplatnila prostřednictvím dvou žalob). Jedná se tak o samostatné nároky, přičemž žádný z těchto nároků nepřevyšuje 50.000,- Kč (k příslušenství se podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., části věty za středníkem, nepřihlíží). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé tak nemůže být s ohledem na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Žalobkyně výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, nicméně nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání do nákladového výroku ve smyslu §237 o. s. ř. Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř odmítl.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu