ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4729.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 4729/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně Raiffeisenbank a.s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49 24 09 01, zastoupené JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému R. G. , o zaplacení částky 216.892,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 183/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. července 2014, č. j. 22 Co 827/2014-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 13. února 2014, č. j. 2 C 183/2013-28, zamítl žalobu o zaplacení částky 216.892,75 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že napadený rozsudek odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, dovolání je tak podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Dovolatelka uvádí, že zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu shledává v řešení otázky, zda skutečnost, kterou uvedla v odvolání, ale která vyšla najevo již před soudem prvního stupně, je novou skutečností podle ustanovení §205a o. s. ř. Má za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného, ale i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázce hodnocení důkazů v rámci odvolacího řízení a v otázce přípustnosti předložených důkazů. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
- v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, jež jsou, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na jeho webových stránkách). Má-li být pak dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“).
Těmto požadavkům dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud podle její argumentace odchýlit, nikterak nespecifikovala (srov. důvody již citovaného R 4/2014, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 356/2014).
Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka patrně přehlédla, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení ze dne 16. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 856/2014). Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 30. září 2014.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu