ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1046.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1046/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání obviněného Mgr. V. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 10 To 122/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 55/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 2 T 55/2013, byl obviněný Mgr. V. B. uznán vinným ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „dne 28. 5. 2013 kolem 17.50 hodin v H. K., N., v podnapilém stavu, poté, co jeho manželka Y. B. učinila oznámení na linku 158 o tom, že její manžel je opilý a agresivní, se na místo dostavily policejní hlídky Policie ČR, Obvodní oddělení 1, Obvodní oddělení 2 a Oddělení hlídkové služby Hradec Králové, když obviněný se nacházel v chodbě domu v přízemí, byl ozbrojený tak, že v každé ruce držel kovový předmět o délce 50 cm, těmito předměty mával před tělem směrem k policistům a vyzýval je k boji, za pasem měl šroubovák o délce 27 cm, na výzvu policejního orgánu, aby svého jednání zanechal a odložil předměty držící v ruce na zem, postupoval směrem k policistům do jejich blízkosti, přičemž po další výzvě k zanechání svého jednání, kterou neuposlechl, bylo ze strany policistů PČR Obvodní oddělení 2 Hradec Králové pprap. M. F. a pprap. L. K. použito donucovacích prostředků a bylo tak zabráněno obviněnému v dalším jednání“ .
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za užití §48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení, aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholických nápojů.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 2 T 55/2013, podali okresní státní zástupce a obviněný Mgr. V. B. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 10 To 122/2014, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému Mgr. V. B. uložil podle §325 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněného Mgr. V. B. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 10 To 122/2014, podal následně obviněný Mgr. V. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rozsáhle zpracovaných námitkách pak obviněný vyjádřil názor, že skutková zjištění, na kterých soudy postavily výrok o vině, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ve svém dovolání uvedl, že subjektivní vnímání situace zakročujícími policisty nemá pro naplnění skutkové podstaty úmyslného deliktu osobou, proti níž je zákrok veden, žádný význam. Dále uvedl, že zakročující policisté se shodují v tom, že se vzdálenost mezi ním a první dvojicí policistů, kteří nakonec použili donucovacích prostředků, „postupně zkracovala“, na čemž se však podílel nejen on, ale i policisté. V této souvislosti cituje výpovědi policistů. Dovolatel rovněž namítl, že zásadní vadou hodnocení dokazování je absence rozlišování toho, jak se jeho jednání jevilo či mohlo jevit zakročujícím policistům a toho, co svým jednáním subjektivně chtěl dosáhnout on sám, z čehož soudy vyvodily nesprávný závěr o tom, že byl prokázán jeho úmysl na policisty zaútočit. Dále uvedl, že dle použité právní kvalifikace měl užít násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a kovové součásti travní sekačky byly považovány za zbraň. Dle názoru obviněného se jednalo především o protiprávní jednání spočívající v neuposlechnutí výzvy policisty k odložení předmětů, které držel v rukou, což je však jednáním nejvýše přestupkového charakteru. Soudy pochybily, pokud se upnuly pouze k policisty subjektivně vnímané verzi a pominuly i jiné verze vývoje událostí a obviněný dovozuje, že jeho obhajoba ohledně nedostatku subjektivní stránky ve vztahu k násilnému působení na úřední osobu při výkonu její pravomoci či pro tento výkon nebyla provedeným dokazováním vyvrácena.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám postoupil věc k projednání Magistrátu města Hradec Králové.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 1. 8. 2014 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Mgr. V. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného, výpovědí svědků-policistů) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V rozporu s tím, jak je konstruován výše uvedený dovolací důvod, obviněný založil dovolání v celém rozsahu jen na námitkách proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Tyto námitky se odvíjely od jeho obhajoby, že neměl v úmyslu působit na výkon moci úřední osoby za použití násilí a že ve svědeckých výpovědích policistů existují rozpory. Takto pojatými námitkami se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu, neboť jimi prezentoval jinou verzi skutkového stavu, odlišnou od toho, jak skutkový stav zjistily soudy. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný popřel spáchání přečinu, který mu byl kladen za vinu, a již proto hodnotily důkazy velmi pečlivě a obezřetně. V tomto ohledu soudy zaznamenaly, že svědkyně Mgr. Y. B., manželka obviněného, popisovala průběh incidentu obviněného s policisty odlišně od svědeckých výpovědí policistů. Soudy překlenuly naznačené rozpory v důkazech přijatelnými úvahami, v nichž jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily, proč považují za věrohodné výpovědi svědků L. K., M. F., R. S., T. P. a T. L. a proč nevěří výpovědi svědkyně Mgr. Y. B. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Mgr. V. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal