ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1211.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1211/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2014 dovolání obviněného J. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 44 To 128/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 4/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 1 T 4/2014, byl obviněný J. Č. uznán vinným v jednočinném souběhu pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu a přečinem poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1) dne 7. 11. 2013 v době od 7.30 hod. do přibližně 17.00 hod. v P. – K., L., nezjištěným předmětem rozbil nejprve dvojitou skleněnou výplň okna bytu ve zvýšeném přízemí, vzniklým otvorem prostrčil ruku a zevnitř okno otevřel, přičemž vychýlil hromosvod a poškodil omítku domu, poté vnikl dovnitř bytu, který prohledal a následně z toaletního stolku v obývacím pokoji odcizil masivní zlatý dámský prsten s modrým broušeným kamenem v hodnotě 4.500,- Kč, zlatý dámský náramek roztržený v místě zapínání v hodnotě 5.500,- Kč, dále bižuterii, a to pevný tepaný náramek z bílého kovu v hodnotě 150,- Kč, přívěšek s ametystovým kamenem v hodnotě 50,- Kč, přívěšek s achátovým kamenem v hodnotě 50,- Kč, broušený fialový kamínek bez hodnoty, jeden uzávěr náušnice ze žlutého kovu v hodnotě 2,- Kč a prsten z bílého kovu s modrým kamínkem v hodnotě 30,- Kč, čímž poškozené J. H., způsobil na odcizených věcech škodu ve výši 10.282,- Kč a poškozenému Společenství vlastníků jednotek L., způsobil poškozením věcí škodu v celkové výši 7.660,- Kč,
2) dne 7. 11. 2013 kolem 17.30 hod. v P. – K., P., vhodil kámen do skleněných výplní okna bytu v přízemí domu, takže je rozbil, aby si vytvořil podmínky k vniknutí do bytu a odcizení věcí, které se zde nacházely, dovnitř bytu se mu však již vniknout nepodařilo, neboť byl zadržen příslušníky Policie ČR, čímž způsobil poškozenému R. K., na rozbitém okně škodu ve výši 6.270,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že dne 2. 2. 2013 byl propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 57/2005 ze dne 16. 3. 2007, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 55/2008 mj. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb.
Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří roků, podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozené České pojišťovně, a. s., škodu ve výši 9.900,- Kč a poškozenému R. K. škodu ve výši 6.270,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Česká pojišťovna, a.s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 1 T 4/2014, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 44 To 128/2014. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného za skutek uvedený pod bodem 2) napadeného rozsudku odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu jednoho roku a podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému R. K. škodu ve výši 6.270,- Kč.
Současně byl citovaným rozsudkem obviněný podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 sp. zn. ZT 464/2013 ze dne 15. 1. 2014 pro skutek uvedený pod bodem 1) výroku rozsudku nalézacího soudu, kterým měl spáchat přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal. Podle §229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená Česká pojišťovna, a.s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 44 To 128/2014, podal obviněný J. Č. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil důvody dovolání vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že z provedených důkazů, zejména z odborných vyjádření daktyloskopických, chemických, telekomunikačních a ohledně pachových stop, vyšlo najevo, že předmětné okno nerozbil a ani nebyl na místě činu. Svědeckou výpověď svědka Z. pak považuje za absurdní důkaz o své vině. Dle jeho názoru měla být vyslechnuta jeho přítelkyně J. N. a dále M. V., avšak rozhodující soud jejich výslech neprovedl. Dovolatel má proto za to, že celá věc byla posouzena nesprávně s cílem ho poškodit, neboť z žádného důkazu jednoznačně nevyplynulo, že by daný skutek spáchal. Současně obviněný vznáší námitky i vůči uloženým trestům a domnívá se, že by mělo být trestní stíhání zastaveno pro neúčelnost ve smyslu §223 odst. 2 tr. řádu pro důvody uvedené v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a zprostil ho předmětné obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 21. 7. 2014 sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
V případě projednávané věci obviněný J. Č. sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného týkající se nedostatků provedeného dokazování, v nichž namítá, že v řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy a že ve věci provedené důkazy nejsou dostatečně způsobilé prokázat jeho vinu, je třeba považovat za námitky čistě skutkové. Je tak zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustil a domáhá se změny skutkových zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obviněný je z posuzované trestné činnosti usvědčován zejména výpověďmi svědků O. Z. a R. K., které korespondují i s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. protokolem o ohledání místa činu, fotodokumentací a závěry vypracovaného znaleckého posudku z oboru ekonomika. V řízení bylo bez pochybností prokázáno, že to byl právě obviněný J. Č., který hodil vší silou do okna bytu poškozeného R. K. kámen. Svědek O. Z. celou situaci sledoval ze vzdálenosti 70-80 metrů a soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnil, z jakého důvodu považoval jeho výpověď za věrohodnou a proč naopak výpověď obviněného vyhodnotil jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti.
K tíži soudu prvního stupně nelze přičítat ani neprovedení obviněným navrhovaných výslechů svědkyň J. N. a M. V. Nalézací soud oběma jmenovaným zaslal předvolání svědka k hlavnímu líčení na adresy uvedené obviněným, ale obálky se mu vrátily jako nedoručitelné s tím, že tyto osoby se na uvedených adresách nezdržují. Ač se soud 1. stupně snažil zajistit přítomnost obviněným navrhovaných svědkyň u hlavního líčení, vzhledem k jejich neznámému pobytu se to nepodařilo. Nelze přitom přehlédnout, že tyto svědkyně měly podle tvrzení obviněného potvrdit jeho obhajobu, která již ale byla dosud provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. Soud proto postupoval správně, když za dané situace z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení od dalšího obesílání svědkyň J. N. a M. V. upustil.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil v podaném dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Námitka obviněného, že uložené tresty jsou nepřiměřeně přísné, je tak z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) námitkou zcela právně irelevantní. Obviněnému byl za výše popsané jednání uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rámci příslušné zákonné trestní sazby, kdy rozhodující soud přihlédl k osobě obviněného, který je speciálním recidivistou. Není tedy pochyb o tom, že se nejedná o trest vyměřený mimo příslušnou trestní sazbu ani o nepřípustný druh trestu. Stejně tak trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy a povinnost nahradit poškozenému způsobenou škodu byly uloženy zcela v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud uzavírá, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obviněný sice deklaroval zákonné dovolací důvody, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se plně ztotožnil s odvolacím soudem v závěru, že obviněný J. Č. svým výše popsaným jednáním (pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu) naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Příslušný skutek byl tak bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná