ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1444.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1444/2013-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2014 dovolání obviněné M. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 5 To 30/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 15/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16 T 15/2009, byla obviněná M. N. (vedle spoluobviněných J. H. a J. S.) uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že
I. společně s obviněným J. H. a T. Š., jehož trestní věc byla ze společného řízení vyloučena k samostatnému rozhodnutí:
M. N., jako zástupce akciové společnosti Autospol K+K a.s., IČ 26022575, se sídlem 370 01 České Budějovice, Lannova třída č. 63, (dále jen AUTOSPOL), jež byla k veškerým právním úkonům a jednáním jménem uvedené společnosti zmocněna na základě generální plné moci, kterou podepsala dne 30.6.2005, v úmyslu obohatit sebe a jiné, objednávala a odebírala jménem citované firmy v období od 30.6.2005 do nejméně měsíce října 2005 na základě předešlé dohody a po ústním pokynu T. Š. a J. H. níže specifikované zboží a služby, které se opětovně k pokynu jmenovaných zavazovala v pevně stanovených lhůtách splatnosti uhradit, ač si byla velmi dobře vědoma, stejně jako T. Š. a J. H., velmi špatné ekonomické situace společnosti a všichni tedy věděli, že AUTOSPOL nebude schopen ve lhůtě splatnosti ani později dostát sjednaným závazkům, přičemž dodavatelům zboží a služeb tuto skutečnost zatajili a takto konkrétně:
1) odebrala M. N. z pokynu T. Š. a J. H. v době od měsíce července 2005 do nejméně měsíce října 2005 od obchodní společnosti OMV Česká republika s.r.o., IČ 48038687, se sídlem 140 00 Praha 4, Na Vítězné pláni 1719/4, pohonné hmoty a služby s odběrem PHM spojených, a to prostřednictvím platebních karet OMV s funkcí ROUTEX zákaznického čísla vydaných k motorovým vozidlům
· pod číslem karty 1.,
· pod číslem karty 1.,
· pod číslem karty 1.,
· pod číslem karty 1.,
· pod číslem karty 1.,
· pod číslem karty 4.,
· pod číslem karty 5.,
· pod číslem karty 8.,
· pod číslem karty 9.,
· universální karty AUTOSPOLu pod číslem 1.,
užívaných AUTOSPOLem na základě uzavřené smlouvy ze dne 5.11.2003, když odebrané pohonné hmoty značně převyšovaly stanovené denní limity čerpání PHM a z těchto bylo obchodní společnosti Autodoprava Hanzalík s.r.o., IČ 25170961 se sídlem 150 00 Praha 5 - Smíchov, Kořenského 1107/15, přímými dodávkami či přenecháním čerpacích karet s funkcí ROUTEX dodáno nejméně 175.824 litry nafty, obchodní společnosti P.M. TEAM s.r.o., IČ 27469981, se sídlem 500 02 Hradec Králové, Nerudova č. 198, 49.948 litrů nafty, M. N. pro soukromé účely odebrala minimálně 3.000 litrů nafty a zbývající část z celkového objemu odčerpaných pohonných hmot odebral AUTOSPOL, přičemž celkem byly odebrány pohonné hmoty v objemu 391.604,99 litrů včetně služeb s odběrem PHM spojených, a to přesto, že M. N., T. Š. a J. H. věděli, že níže uvedené faktury nebudou v době splatnosti uhrazeny z důvodu nedostatku finančních prostředků v AUTOSPOLu, když takto konkrétně nebyly uhrazeny:
|
č. sběrné faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
vystavená za období
|
množství PHM v litrech
|
| | | | | |
počátek
|
konec
|
|
a)
| |
02.09.05
|
16.09.05
|
4 224 007,81 Kč
|
15 000,00 Kč
|
11.08.05
|
31.08.05 143 429,91
|
|
b)
| |
16.09.05
|
30.09.05
|
3 789 545,39 Kč
| |
11.08.05
|
31.08.05 123 557,57
|
|
c)
| |
04.10.05
|
18.10.05
|
3 791 865,22 Kč
| |
12.09.05
|
30.09.05 122 962,73
|
|
d)
| |
17.10.05
|
30.10.05
|
30 179,77 Kč
| |
21.09.05
|
21.09.05 996,67
|
|
e)
| |
18.04.06
|
02.05.06
|
19 927,96 Kč
| |
21.09.05
|
21.09.05 658,11
|
čímž spol. OMV Česká republika s.r.o., IČ 48038687, se sídlem 140 00 Praha 4, Na Vítězné pláni 1719/4, způsobili škodu nejméně ve výši 11.855.526,15 Kč, kterou částečnou úhradou prvé faktury v hodnotě 15.000,- Kč snížili na částku 11.840.526,15 Kč,
2) na základě ústního pokynu T. Š. a J. H. uzavřela M. N. jako odpovědný zástupce společnosti AUTOSPOLu v O. ulici v Č. B. na pobočce obchodní společnosti Phoenix-Zeppelin spol. s r.o., IČ 18627226, se sídlem 251 70 Modletice, Lipová ulice č. 72, smlouvy o operativním pronájmu stavebních strojů, konkrétně uzavřela
· dne 12. 8. 2005 smlouvu o operativním pronájmu ke stavebnímu zařízení - rýpadlu CAT 325 CLN,
· dne 15.8.2005 smlouvu o operativním pronájmu ke stavebnímu zařízení na vibrační válec CAT CS-563E,
· dne 23.8.2005 smlouvu o operativním pronájmu ke stavebnímu zařízení na hydraulické kladivo CAT H130S,
· dne 23.8.2005 smlouvu o operativním pronájmu ke stavebnímu zařízení na pásové rýpadlo CAT 325CLN,
· dne 5.9.2005 smlouvu o operativním pronájmu ke stavebnímu zařízení na vysokozdvižný vozík CAT H3.00XM,
· a dále po předchozích telefonických objednávkách ve dnech 30. 8. 2005, 2. 9. 2005, 14. 9. 2005 a 31. 10. 2005 odebrala opětovně na základě pokynu T. Š. a J. H. náhradní díly od výše uvedené firmy, a to 8 kusů patron s katalogovým číslem CA2214361, 4 kusy grease-cart s katalogovým číslem CA1306951, 1 kus cap a fuel s katalogovým číslem CA7X7700, 1 kus moil point katalogového čísla 1205964,
ač věděla, stejně jako T. Š. a J. H., že níže uvedené faktury nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků, přičemž takto konkrétně nebyly uhrazeny:
|
|
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
vystavená za období
|
| | | | | |
počátekkonec
|
|
a)
| |
15.08.05
|
29.08.05
|
268 005,00 Kč
|
145 000,00 Kč
|
12.08.0512.09.05
|
|
b)
| |
03.10.05
|
17.10.05
|
268 005,00 Kč
|
0,00 Kč
|
13.09.0513.10.05
|
|
c)
| |
16.08.05
|
30.08.05
|
167 480,00 Kč
|
0,00 Kč
|
15.08.0514.09.05
|
|
d)
| |
05.10.05
|
19.10.05
|
167 480,00 Kč
|
0,00 Kč
|
15.09.0515.10.05
|
|
e)
| |
23.08.05
|
06.09.05
|
49 147,00 Kč
|
0,00 Kč
|
23.08.0505.09.05
|
|
f)
| |
05.10.05
|
19.10.05
|
74 018,00 Kč
|
0,00 Kč
|
06.09.0506.10.05
|
|
g)
| |
23.08.05
|
06.09.05
|
157 686,00 Kč
|
0,00 Kč
|
23.08.0505.09.05
|
|
h)
| |
03.10.05
|
17.10.05
|
231 353,00 Kč
|
0,00 Kč
|
06.09.0506.10.05
|
|
ch)
| |
06.09.05
|
20.09.05
|
39 484,00 Kč
|
0,00 Kč
|
06.09.0526.09.05
|
|
i)
| |
12.10.05
|
26.10.05
|
11 120,00 Kč
|
0,00 Kč
|
27.09.0510.10.05
|
|
j)
| |
20.09.05
|
04.10.05
|
11 544,00 Kč
|
0,00 Kč
|
30.08.0514.09.05
|
|
k)
| |
31.10.05
|
14.11.05
|
53 639,00 Kč
|
0,00 Kč
|
31.10.0531.10.05
|
čímž způsobili spol. Phoenix – Zeppelin, spol. s r.o., IČ 18627226, se sídlem 251 70 Modletice, Lipová č. 72, škodu ve výši 1.498.961,-Kč, kterou částečnou úhradou prvé faktury v hodnotě 145.000,- Kč snížili na částku 1.353.961,- Kč,
3) po předchozí písemné objednávce ze dne 20. 9. 2005 odebrala M. N. jako odpovědný zástupce AUTOSPOLu k pokynu T. Š. a J. H. od obchodní společnosti PROFO HK, a.s., IČ 25920561, se sídlem 500 09 Hradec Králové, Sportovní ulice č. 430, přístroj pro údržbu klima ECK2500UVDBB sériové číslo EC053119 v hodnotě 129.081,50 Kč, ač věděla, stejně jako T. Š. a J. H., že níže uvedenou fakturu nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků, přičemž takto konkrétně nebyla uhrazena:
|
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
DUZP
|
|
30.09.05
|
10.10.05
|
129 081,50 Kč
|
0,00 Kč
|
30.09.05
|
čímž spol. PROFO HK, a.s., IČ 25920561, se sídlem 500 09 Hradec Králové, Sportovní č. 430, způsobili škodu nejméně ve výši 129.081,50 Kč,
4) po předchozí písemné objednávce a dle ústního pokynu T. Š. a J. H. odebrala M. N. dne 2. 9. 2005 od obchodní společnosti Homola, s.r.o., IČ 46972757, se sídlem 602 00 Brno, Pekařská č. 32, 6 kusů vozíků FORCE, každý s 286 ks nářadí v celkové hodnotě 257.040,- Kč, ač věděla, stejně jako T. Š. a J. H., že níže uvedenou fakturu nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků, když signálem pro toto vědomí byl nulový stav pokladny a výpisy z účtu, přičemž takto konkrétně nebyla uhrazena:
|
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
DUZP
|
|
02.09.05
|
16.09.05
|
257 040,00 Kč
|
0,00 Kč
|
02.09.05
|
čímž spol. Homola, s.r.o., IČ 46972757, 602 00 Brno, Pekařská č. 32, způsobili škodu nejméně ve výši 257.040,-Kč,
5) na základě ústního pokynu T. Š. a J. H. a po předchozí telefonické objednávce odebrala M. N. jako odpovědný zástupce AUTOSPOLu v době od 14.9.2005 do 30.9.2005 od fyzické osoby podnikající pod obchodním jménem M. J. – AUTO JEDLIČKA, IČ 60079771, se sídlem 399 01 Milevsko, Jarlochova 274, autodíly v celkové hodnotě 26.664,- Kč, ač věděla, stejně jako T. Š. a J. H., že níže uvedené faktury nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků, přičemž takto konkrétně nebyly uhrazeny:
| |
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
DUZP
|
|
a)
| |
14.09.05
|
24.09.05
|
3 256,50 Kč
|
0,00 Kč
|
14.09.05
|
|
b)
| |
15.09.05
|
25.09.05
|
620,00 Kč
|
0,00 Kč
|
15.09.05
|
|
c)
| |
23.09.05
|
03.10.05
|
4 069,00 Kč
|
0,00 Kč
|
23.09.05
|
|
d)
| |
27.09.05
|
07.10.05
|
13 744,00 Kč
|
0,00 Kč
|
27.09.05
|
|
e)
| |
29.09.05
|
09.10.05
|
3 644,50 Kč
|
0,00 Kč
|
29.09.05
|
|
f)
| |
30.09.05
|
10.10.05
|
1 321,00 Kč
|
0,00 Kč
|
30.09.05
|
čímž M. J., podnikajícímu pod obchodním jménem M. J. – AUTO JEDLIČKA, IČ 60079771, se sídlem 399 01 Milevsko, Jarlochova 274, způsobili škodu nejméně ve výši 26.655,-Kč,
6) na základě ústního pokynu T. Š. a J. H. a po akceptování cenové nabídky ze dne 4. 8. 2005 objednala M. N. jako odpovědný zástupce AUTOSPOLu zhotovení šesti autoplachet k návěsům registračních značek, a to u fyzické osoby podnikající pod názvem R. J., IČ 45046697, se sídlem 373 72 Lišov, Miletínská 923/19b, přičemž pouze prvou fakturu č. 1050811 v hodnotě 42.602,- Kč uhradila ihned v hotovosti a k následně zhotoveným autoplachtám požadovala fakturaci, ač věděla, stejně jako T. Š. a J. H., že níže uvedené faktury nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků, přičemž takto konkrétně nebyly uhrazeny:
|
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
dne
|
DUZP
|
|
a)
| |
21.09.05
|
01.10.05
|
46 984,00 Kč
|
40 000,00 Kč
|
04.11.05
|
21.09.05
|
|
b)
| |
22.09.05
|
02.10.05
|
42 602,00 Kč
| | |
22.09.05
|
|
c)
| |
23.09.05
|
03.10.05
|
56 454,00 Kč
| | |
23.09.05
|
|
d
| |
05.10.05
|
15.10.05
|
56 454,00 Kč
| | |
05.10.05
|
|
e)
| |
13.10.05
|
23.10.05
|
56 049,00 Kč
| | |
13.10.05
|
čímž R. J., IČ 45046697, se sídlem 373 72 Lišov, Miletínská 923/19b, způsobili škodu ve výši 258.543,- Kč, jež byla následnou úhradou prvé faktury dne 4.11.2005 ve výši 40.000,- Kč snížena na částku ve výši 218.543,-Kč.
II . společně s T. Š., jehož trestní věc byla ze společného řízení vyloučena k samostatnému rozhodnutí,
7) dne 5. 10. 2005 odebrala M. N., jako odpovědný zástupce AUTOSPOLu a na základě pokynu T. Š. od obchodní společnosti IMEGO s.r.o., IČ 25186728, se sídlem 370 01 České Budějovice, Husova č. 4, kancelářský nábytek v celkové hodnotě 28.088,- Kč, ač věděla stejně jako T. Š., že níže uvedenou fakturu nebude AUTOSPOL schopen v době splatnosti uhradit, a to z důvodu nedostatku finančních prostředků, když signálem byl nulový stav pokladny a výše předchozích neuhrazených závazků, přičemž takto konkrétně nebyla uhrazena:
|
č. faktury
|
vystavená
|
splatná
|
částka
|
uhrazeno
|
DUZP
|
|
05.10.05
|
19.10.05
|
28 088,00 Kč
|
0,00 Kč
|
05.10.05
|
čímž firmě IMEGO s.r.o., IČ 25186728, se sídlem 370 01 České Budějovice, Husova č. 4, způsobila škodu ve výši 28.088,- Kč,
obviněná M. N. [ad 1) – 7)] tak způsobila poškozeným subjektům škodu v celkové výši nejméně 14.053.894,65 Kč, (na jejímž vzniku se co do částky 14.025.806,65 Kč podílel i obviněný H. [ad 1) – 6)].)
Za popsané jednání byla obviněná M. N. odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byly s uplatněnými a soudem nepřiznanými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních poškození:
· Pohledávky & Poradenství, s.r.o., IČ 28340981, se sídlem 602 00 Brno, Cejl 40/107, coby právní nástupce přímých poškozených společností
§Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o., IČ 18627226, se sídlem 251 70 Modletice, Lipová ulice č. 72,
§OMV Česká republika, s.r.o., IČ 48038687, se sídlem 140 00 Praha 4, Na Vítězné pláni 1719/4,
· PROFO HK, a.s., IČ 25920561, se sídlem 500 09 Hradec Králové, Sportovní č. 430,
· M. J. – AUTO JEDLIČKA, IČ 60079771, se sídlem 399 01 Milevsko, Jarlochova 274,
· R. J., IČ 45046697, se sídlem 373 72 Lišov, Miletínská 923/19b,
· IMEGO, s.r.o., IČ 25186728, se sídlem 370 01 České Budějovice, Husova č. 4.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16 T 15/2009, podali odvolání všichni obvinění (tj. M. N., J. H. a J. S.) a dva z poškozených. Ohledně obviněných M. N. a J. S. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 5 To 30/2012, tak, že k odvolání obviněné M. N. a poškozených Pohledávky & Poradenství, s.r.o. a IMEGO, s.r.o., napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výrocích o způsobu výkonu trestu uloženého obviněné M. N. a o náhradě škody, jímž byly společnosti Pohledávky & Poradenství, s.r.o. a IMEGO, s.r.o., se svým nárokem na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obviněná M. N. pro výkon trestu odnětí svobody podle §56 odst. 3 tr. řádu zařazuje do věznice dozorem. Současně byla obviněné M. N. podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit rukou společnou a nerozdílnou na náhradě škody společnosti Pohledávky & Poradenství, s.r.o., se sídlem Cejl 107, 602 00 Brno, částku 13.194.487,- Kč a společnosti IMEGO, s.r.o., se sídlem Husova tř. 1821/4, 370 01 České Budějovice, způsobenou škodu ve výši 28.088,- Kč s úroky z prodlení ve výši:
9,25% z částky 28.088,- Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009
8,50% z částky 28.088,- Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009
8,00 % z částky 28.088,- Kč od 1.1.2010 do 30.6.2010
7,75% z částky 28.088,- Kč od 1.7.2010 do 31.12.2010
7,75% z částky 28.088,- Kč od 1.1.2011 do 30.6.2011
7,75% z částky 28.088,- Kč od 1.7.2011 do 31.12.2011
7,75% z částky 28.088,- Kč od 1.1.2012 do zaplacení, přičemž výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů a v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Podle §229 odst.1 tr. řádu byli tito poškození s nepřiznanou částí nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání J. S. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 5 To 30/2012, podala obviněná M. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se předem smluvila s dalšími obviněnými na páchání dané trestné činnosti a že by se jí vědomě účastnila. Tvrdí, že se řídila pouze pokyny spoluobviněných, kteří ji stále ujišťovali, že problémy s hrazením faktur budou vyřešeny a všechno se zaplatí. Je přesvědčena, že byla vmanipulována do pozice „šéfa“ dopravní společnosti a že bylo zneužito její naivity k obohacení někoho jiného. Neznala ekonomickou situaci společnosti AUTOSPOL a neměla přístup k účetnictví ani k bankovním účtům společnosti, platby realizovala podle pokynů spoluobviněného Š. Poukázala na skutečnost, že práci ve firmě AUTOSPOL přijala v obtížné životní situaci a nikdy neměla v úmyslu někoho podvést. O tom, že nejsou faktury placeny, se dozvěděla až z urgencí dodavatelů, přičemž účetnictví firmy nemohla nijak ovlivnit. Na tom nic neměnila ani skutečnost, že za společnost AUTOSPOL uzavírala nevýhodné smlouvy. Dovolatelka se domnívá, že podvodný úmysl jí v řízení před soudem nebyl prokázán. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09. Dle jejího názoru rozhodující soud pochybil, pokud ve vztahu k ní nepostupoval v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Při stanovení výše uloženého trestu vůbec nebylo přihlíženo k polehčujícím okolnostem spočívajícím v její spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, k jejím osobním a majetkovým poměrům i dosavadnímu způsobu života. Ve výši uloženého trestu se neodrazila ani značná délka trvání trestního řízení, přičemž pokud se nedostavovala k nařízeným hlavním líčením, bylo to pro její vážné zdravotní potíže. Pokud jde o uloženou povinnost nahradit škodu, pak subjektem odpovědným za plnění předmětných smluv neměla být ona jako fyzická osoba, nýbrž společnost AUTOSPOL, neboť tyto smlouvy, které uzavírala za společnost AUTOSPOL, nebyly motivovány podvodným úmyslem.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil včetně všech na ně navazujících rozhodnutí a aby věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud jde o skutková zjištění vtělená do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, byla na základě odvolání obviněné podrobena důkladnému přezkumu vrchním soudem, závěry vyjádřené v napadeném rozsudku se jeví jako zcela správné a je možno na ně bez dalšího odkázat. Dodal, že dovolání obviněné se opírá prakticky o totožné námitky, které již jednou neúspěšně uplatnila v rámci řízení o řádném opravném prostředku s tím, že takové dovolání bývá zpravidla podle konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu odmítáno jako zjevně neopodstatněné. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navíc naprostá většina uplatněných námitek nesměřuje vůči aplikaci konkrétní hmotně právní normy na soudem stabilizovaný skutkový stav, nýbrž naopak tyto výhrady brojí proti skutkovým zjištěním soudu, přičemž tyto námitky skutkové povahy nevyhovují uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu (a i všech ostatních zákonných důvodů dovolání) pak podle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství spadají výhrady obviněné vůči výroku o trestu i proti rozhodnutí o náhradě škody.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněná M. N. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však převážně nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale jen napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněná totiž de facto ve svém mimořádném opravném prostředku rozsáhle vymezuje to, v čem s napadeným meritorním rozhodnutím nesouhlasí, avšak nijak nekonkretizuje, o jaké právní úvahy svůj nesouhlas opírá a v čem konkrétně spatřuje pochybení rozhodujících soudů při právním posouzení předmětné věci.
Je tak zřejmé, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc je třeba zdůraznit, že námitky deklarované v dovolání obviněná uplatnila již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Obviněná na základě vlastního hodnocení důkazů nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustila a domáhá se změny skutkových zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek tak zaměňuje za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Jedinou námitkou, kterou lze formálně podřadit pod v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka absence podvodného úmyslu. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Podle ustanovení §209 odst. 5 tr. zákoníku se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak škodu velkého rozsahu. Obohacením se přitom rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění.
Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, podrobně zdůvodnily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že obviněná M. N. si musela být vědoma toho, že za společnost AUTOSPOL uzavírá smlouvy pro tuto společnost nevýhodné. Plnění protistrany totiž nemělo být využito ve prospěch této společnosti, což jí bylo známo. Dokazováním vyšlo najevo, že obviněná současně sama opakovaně potvrdila převzetí částek v hotovosti vyšších, než které byly ve skutečnosti předány, musela si tedy být vědoma i přímého vzniku škody v rozsahu rozdílu, neboť společnosti AUTOSPOL zůstal odpovídající závazek v nezměněné výši. Pokud se týká smluvního plnění od společností IMEGO, toto bylo sice užito ve prospěch společnosti AUTOSPOL, avšak bylo prokázáno, že obviněná si v době uzavření smlouvy musela být vědoma, že společnost nebude schopna svůj závazek splnit ve lhůtě splatnosti ani později. Obviněná tak spolu se spoluobviněnými prostřednictvím ovládnutého AUTOSPOLU vylákávala plnění, za která nebylo placeno, a to s cílem společnost AUTOSPOL tzv. „vytunelovat“ a získat tak profit. Obviněná de facto mystifikovala poškozené dodavatele o tom, že společnost AUTOSPOL je poctivým obchodním partnerem, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Ve skutečnosti tato společnost sloužila pouze k tomu, aby aktiva získaná na úkor poškozených byla převedena na další subjekty a aby ve společnosti AUTOSPOL zůstaly pouze nedobytné závazky. K tomu je třeba zdůraznit, že obviněná dobrovolně podepsala plnou moc, čímž dala najevo svůj zájem na součinnosti s T. Š. a J. H.
Na základě učiněných skutkových zjištění není pochyb o tom, že mezi obviněnou M. N. a obviněnými existovala dohoda na stíhaném jednání. Obviněná se sice v rámci své obhajoby snažila stavět do pozice pouhé oběti svých spoluobviněných, avšak příslušné soudy dle přesvědčení Nejvyššího soudu její obhajobu správně vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti. V průběhu řízení vyšlo najevo, že obviněná činila vše pro to, aby plnila zdárně všechny pokyny, které jí udíleli spoluobvinění J. H. a T. Š. Vzhledem k dosaženému vzdělání obviněné, jejímu věku i životním zkušenostem získaným v předchozím podnikání nelze akceptovat její tvrzení, že by nevěděla, že způsob vedení společnosti, k jakému se propůjčovala, nepředstavuje poctivé podnikání.
Nejvyšší soud přisvědčil závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. V průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněná M. N. svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Závěr o vině obviněné byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Obviněná ve svém dovolání vznesla rovněž výhrady vůči výroku o trestu s tím, že při stanovení trestu nebylo přihlíženo k polehčujícím okolnostem a že se v uloženém trestu neodrazila dlouhá doba trestního řízení.
Nejvyšší soud připomíná, že proti výroku o trestu lze podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána a specifikována existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení §58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněnou uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná.
K výhradě obviněné, že soudy nezohlednily v délce trestu ani dlouhou dobu trestního řízení, Nejvyšší soud uvádí, že skutečnost, že obviněná měla v průběhu řízení vážné zdravotní potíže v důsledku kterých se nemohla dostavit k hlavnímu líčení, nelze klást za vinu rozhodujícímu soudu. Nelze proto nic namítat proti uloženému trestu, který byl obviněné vyměřen na spodní hranici zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud nezpochybňuje existenci vážných zdravotních potíží obviněné, které jí nepochybně bránily v osobní účasti u nařízených jednání a které vedly soud k jejich odročování, aniž by v této souvislosti uvažoval o obstrukčním jednání obviněné. Je však bizarní, pokud obviněná tento zákonu odpovídající procesní postup soudu napadá a kritizuje jej za zdlouhavost soudního řízení, byť délka řízení přímo úměrně souvisí s překážkami, které vznikly na její straně. Nejvyšší soud neshledal žádné vady řízení spočívající v nesoustředěnosti jednání, liknavosti soudu či jiných prodlevách na jeho straně, které by způsobily nepřiměřeně dlouhou dobu trvání řízení před soudy obou stupňů. Námitka obviněné, že tato okolnost měla výrazněji deklinovat úvahy soudu ve vztahu k výši ukládaného trestu není relevantní. Nadto je třeba akcentovat okolnost, že u trestného činu podvodu podle §209 odst. 5 tr. zákoníku je rozpětí trestní sazby u trestu odnětí svobody stanoveno od pěti do deseti let, přičemž obviněné byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby.
Mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) spadají i výhrady obviněné vůči výroku o náhradě škody, neboť tento plně odpovídá učiněným skutkovým zjištěním a právním závěrům z nich vyvozeným.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné M. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. ledna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná