ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1555.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1555/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 o dovolání obviněného M. B., roz. O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 2 To 134/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 184/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 6 T 184/2011, byl obviněný M. B., roz. O. (dále jen „obviněný“ případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„ dne 3. 11. 2010 v odpoledních hodinách v O., před budovou Magistrátu města O., na ul. V., po provedení přepisu motocyklu zn. Honda, CBR 600 F, š. metalízy, na svou osobu, předstíral před oprávněným uživatelem J. G., který motocykl prodával, že vybere z bankomatu dohodnutou kupní cenu ve výši nejméně 50.000 Kč a na zmiňovaném motocyklu přijede zpět a peníze mu zaplatí, což však neučinil a ještě téhož dne motocykl prodal za částku 39.500 Kč s. r. o. Motocentrum O. se sídlem v O., ul. T., čímž způsobil J. G. škodu ve výši nejméně 50.000 Kč “.
Za uvedené jednání byl obviněný M. B. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. G., bytem O., P. L., částku 50.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 6 T 184/2011, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě − pobočka v Olomouci usnesením ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 2 To 134/2013, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě − pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 2 To 134/2013, podal následně obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Ve svých námitkách obviněný uvedl, že nalézací soud, potažmo i odvolací soud nepostupovaly v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy hodnotily v rozporu s ust. §2 odst. 6 tr. ř., když svým postupem rovněž porušily čl. 6 odst. 3 Evropské Úmluvy. Soudy opíraly své závěry o vině obviněného o výpověď poškozeného J. G. a svědka P. P., který jej však ani nedokázal identifikovat, když pro nevěrohodnost tvrzení tohoto svědka a nelogičnost jeho verze svědčí i skutečnost, že již v minulosti se mu mělo stát něco podobného. V tomto směru odkázal na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 5 T 108/2010. Soudy rovněž blíže neprověřily okolnosti týkající se předmětného motocyklu, stejně jako skutečnost, kterou poškozený zamlčel, a to, že není vlastníkem předmětného motocyklu, neboť v kupní smlouvě byla sjednána výhrada vlastnického práva. Nemohl tedy vlastnické právo na obviněného platně převést a ten se tak fakticky jeho vlastníkem nikdy nestal. Dále obviněný vytkl, že pokud nebylo možno zajistit videozáznam z kamerového systému, nainstalovaného před magistrátem, měly být k objasnění stavu věci a prověření jeho verze provedeny další důkazy jím navrhované, a to zejména výslech svědkyně − majitelky nemovitosti, u které měl motocykl být zaparkován, jakož i výslechy svědků F. D. a J. Ch. V tomto směru namítl, že pokud soudy jeho návrhům nevyhověly, došlo jejich postupem ke zkrácení jeho práva na obhajobu. Rovněž vyjádřil přesvědčení, že soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy, na základě nichž následně učinily nesprávná skutková zjištění, a věc tak nesprávně posoudily. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek okresního soudu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni rozhodnutí k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky dovolatele, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozeného J. G., svědků P. P., J. T. a listinných důkazů) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru, týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě − pobočka v Olomouci na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, nejedná o žádný extrémní rozpor. Jeho zjištění mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozeného J. G., přičemž tato výpověď byla v souladu i s dalšími provedenými důkazy, kterými byly především výpovědi svědků P. P. a J. T., jakož i listinné důkazy . Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Nejvyšší soud však zjistil, že soudy obou stupňů pochybily při určení výše škody, kterou obviněný způsobil. Tuto stanovily na 50.000 Kč, tedy částku, kterou měl obviněný zaplatit, ale nezaplatil poškozenému za předmětný motocykl. S takovým postupem však nelze souhlasit. Škodou, kterou obviněný trestnou činností způsobil, je hodnota motocyklu a ne částka, na které se obviněný s poškozeným dohodli. Odborným vyjádřením (č. l . 56 spisu) byla hodnota motocyklu stanovena na částku 65.000 Kč, tedy vyšší než stanovily oba soudy nižších stupňů. Jelikož však v této trestní věci podával opravné prostředky jen obviněný, nikoliv státní zástupce, nelze pochybení soudů ani v dovolacím řízení napravit, neboť tomu brání ustanovení §265p odst. 1 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal