ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1128.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1128/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. října 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného I. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 44 To 267/2014-372, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 103/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2014, č. j. 29 T 103/2013-350, byl obviněný I. K. uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) výroku rozsudku přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu jednoho roku. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to uzavřeného sáčku s obsahem 6,039g netto látky, ve kterém byla zjištěna přítomnost heroinu, kofeinu a paracetamolu, dále 12 ks papírových „psaníček“ bílé barvy.
Z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2014, č. j. 44 To 267/2014-372, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) a současně i ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku uznal obviněného vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §284 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to uzavřeného sáčku s obsahem 6,039 g netto látky, ve kterém byla zjištěna přítomnost heroinu, kofeinu a paracetamolu, dále 12 ks papírových „psaníček“ bílé barvy. Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. 2 Zt 100/2013, pro skutek, jímž měl spáchat přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku.
Dovolání podal nejvyšší státní zástupce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud zprostil obviněného obžaloby pro skutek pod bodem 2) výroku rozsudku kvalifikovaný jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a učinil rozdílný závěr ke stěžejním důkazům, a to padělkům dokladů, tedy jednak k dokladu totožnosti a jednak k řidičskému průkazu. Oba doklady byly zajištěny v bytě na adrese náměstí P., P., kam byli policisté Š. a F. vysláni nadřízeným jako pohotovostní motorová jednotka na základě sdělení, že k jednomu z bytů na předmětné adrese se táhnou stopy krve. Snažili se proto dozvonit nebo doklepat na majitele, neboť existovalo podezření, že neznámá osoba může být ohrožena na životě. V součinnosti s hasičskou záchrannou službou následně vstoupili do bytu bez použití násilí přes balkonové dveře. V bytě se však žádná zraněná osoba nenacházela, na stole byl pouze nůž, který byl od krve. Oba policisté se pokusili na pokyn operačního důstojníka zjistit totožnost osoby, která byt užívala, využili k tomu situace, že pod notebookem stojícím na stolku vyčnívaly osobní doklady. Nahlédli do těchto osobních dokladů za účelem zjištění totožnosti osoby, přičemž nalezli ukrajinský pas na jméno I. K. a rumunský řidičský průkaz a průkaz totožnosti na jiné jméno se shodnými fotografiemi. K prokázání pravosti těchto dokladů se spojili s cizineckou policií a poté jim byla sdělena informace, že dva doklady jsou padělané a že na osobu uvedenou v nepozměněném pase, tedy na I. K.bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Následně bylo zjištěno, že obviněný byl se zraněním, které si sám způsobil, převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice Na Vinohradech. Obviněný se hájil tím, že uvedené doklady, byť byly pořízeny na jeho žádost, nechtěl nikdy použít, neboť měl v době zajištění těchto dokladů již vystaven maďarský cestovní pas na své vlastní jméno, který měl též uložen při svém zadržení v nemocnici Na Vinohradech. Bylo však zjištěno, že obviněný minimálně od roku 2011, kdy nedošlo k prodloužení jeho dalšího pobytu na území České republiky do 2. 4. 2013, než mu byl vystaven pas Maďarské republiky, nedisponoval na území České republiky žádným dokladem, který by ho opravňoval ke vstupu a pobytu na území našeho státu, přesto se na území České republiky bez platného oprávnění zdržoval. Cizineckou policií byl obviněnému povolen dlouhodobý přechodný pobyt od 1. 9. 2008 do 12. 7. 2011 za účelem zaměstnání. Pobyt však nebyl realizován, neboť obviněný nepřevzal pobytový štítek. Dlouhodobý pobyt měl být povolen do 31. 8. 2012. V průběhu přípravného řízení bylo po obviněném vyhlášeno pátrání a dne 1. 11. 2012 vydán souhlas se zadržením. Bylo vyhlášeno také pátrání na území schengenského prostoru, a to podle §426a tr. ř. Stěžejní otázkou pro posouzení, zda obviněný spáchal přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku bylo posouzení zákonnosti pořízení důkazů. Nalézací soud posuzoval zákonnost opatření padělaných dokladů Policií ČR jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř. a dospěl k závěru, že zasahující policisté využili svého oprávnění vstupu do obydlí ve smyslu §40 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), a dále při šetření totožnosti neznámé zraněné osoby využili svých oprávnění ve smyslu §63 a §68 téhož zákona, tudíž zajištěné padělané doklady byly získány zákonným způsobem. Městský soud v Praze však vyhodnotil zákonnost pořízení důkazů odlišně s tím, že policisté v bytě nezasahovali a doklady k ověření totožnosti osoby v bytě bydlící nezískali na základě domovní prohlídky či podobné prohlídky, a proto nemohli následně tyto doklady použít jako podklad pro zahájení trestního stíhání obviněného pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle 348 odst. 1 tr. zákoníku. Městský soud v Praze upozornil na skutečnost, že zasahující policisté nepostupovali podle ustanovení §83c odst. 1 a odst. 2 tr. ř., podle něhož je možné opatřovat a procesním způsobem zajišťovat důkazy. Toto ustanovení umožňuje vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek, avšak pouze za předpokladu, že jsou zde provedeny úkony nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Uvedeným způsobem je garantováno, aby nebyla obcházena zákonná ustanovení o domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor a pozemků a aby uvedené úkony nebyly nezákonně nahrazovány, neboť podle §83c odst. 3 tr. ř. po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby. Nad rámec těchto úvah Městský soud v Praze uvedl, že i kdyby předmětné doklady byly opatřeny orgány činnými v trestním řízení zákonným způsobem, nebylo by možné opomenout, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, neboť obhajobu obviněného, že nechtěl předmětné doklady použít jako pravé nelze vyvrátit. Nejvyšší státní zástupce má za to, že na podstatnou vadu řízení v souvislosti s opatřováním a prováděním důkazů pamatuje jen ustanovení §89 odst. 3 tr. ř. Za nezákonné obstarávání důkazů lze jistě považovat i důkazy získané nad rámec úkonů, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí při vstupu do obydlí, jiných prostor a na pozemek podle 83c tr. ř., avšak obecné vodítko žádné neexistuje, a proto je třeba vzniklé situace řešit individuálně. Pokud se v bytě nacházely viditelně doklady, do nichž bylo možné nahlédnout a zjistit, jaká osoba v bytě bydlí, bylo povinností policistů do předmětných dokladů nahlédnout. Policisté v uvedený okamžik neprováděli žádnou prohlídku, která by v dané chvíli byla excesem. Podle názoru nejvyššího státního zástupce jestliže v rámci prověřování totožnosti osoby, která by mohla být obětí trestného činu, zjistili, že jde pravděpodobně o padělky dokladů, bylo jejich povinností věc dále řešit i v uvedeném směru. Uvedenou situaci je možné přirovnat např. k silniční kontrole, při níž jsou v zavazadlovém prostoru automobilu nalezeny nelegálně držené zbraně. Policisté v dané věci nepostupovali podle ustanovení vztahujících se k provedení domovní prohlídky, protože v dané situaci k provedení domovní prohlídky nebyly důvody, ale postupovali podle zákona o policii v souvislosti s plněním povinností podle zákona o policii a prokázání totožnosti (§63 a §68 zákona o policii). Znamená to, že postupovali na základě výslovného zmocnění zákona a způsobem, který zákon stanoví (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013). Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že obviněný neměl „v úmyslu přechovávat veřejnou listinu, aby jí bylo užito jako pravé“, neboť je nelogické, aby si obviněný pořizoval padělané doklady, pokud by je nechtěl jako pravé použít. Za nesprávný označil nejvyšší státní zástupce i názor Městského soudu v Praze ohledně neuložení trestu vyhoštění. Podle odvolacího soudu jde o trest nepřiměřeně přísný, a to s přihlédnutím k politické situaci na Ukrajině, kam se obviněný nemá zájem vracet. Pominul však, že obviněný je současně občanem Maďarska, kam by se mohl bez problémů uchýlit. Přestože námitky k otázce posouzení zákonnosti opatrných důkazů jsou skutkového charakteru, má nejvyšší státní zástupce za to, že odvolací soud v rámci svých hodnotících úvah v procesu hodnocení důkazů nepřihlédl k zákonně pořízenému důkazu, čímž se skutková zjištění dostala do extrémního nesouladu s právním posouzením skutku. Za tohoto stavu nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 44 To 267/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Úkolem Nejvyššího soudu je posoudit zákonnost pořízených důkazů, a to s ohledem na možnost jejich použití pro zahájení trestního stíhání pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti Nejvyšší soud zaměřil pozornost na popis skutku ve výroku o vině pod bodem 2) rozsudku. V něm se uvádí, že obviněný „ nejméně dne 6. 7. 2013 měl v bytě na adrese N. P., P., uloženy doklady občana Rumunské republiky, konkrétně doklad totožnosti č. ... a řidičský průkaz č. ..., oba znějící na jméno A. G., nar. ..., kdy oba doklady byly opatřené fotografií obviněného, a provedeným odborným zkoumáním uvedených dokladů bylo potvrzeno, že se jedná o padělky“.
Podle učiněných skutkových zjištění vyplývajících z odůvodnění rozsudků obou soudů, měl obviněný od 2. 4. 2013 vystaven pas Maďarské republiky. Tímto dokladem totožnosti obviněný disponoval také v okamžiku, kdy byl hospitalizován v nemocnici na Vinohradech a předložil jej také k prokázání totožnosti u hlavního líčení. V tzv. skutkové větě je uvedeno, že doklady, které obviněný nejméně dne 6. 7. 2013 měl „v úmyslu užít jako pravé“ – tento zákonný znak, který je součástí právní věty není uveden ani v podané obžalobě, se však vymyká logice skutečnosti, že obviněný je chtěl v té době užít jako pravé, neboť již od 2. 4. 2013 disponoval platným cestovaným pasem občana Maďarské republiky. V dovolání nejvyšší státní zástupce uvádí, že obviněný neměl k dispozici platný doklad totožnosti v době od roku 2011 do 2. 4. 2013, nicméně skutek je popsán k datu 6. 7. 2013 , tudíž v tomto směru je třeba přisvědčit obhajobě obviněného, že se přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku nemohl dopustit „v úmyslu užít je jako pravé“, když uvedený formální znak není ani součástí popisu skutku. Ke skutečnosti, že obviněný mohl použít padělaný rumunský řidičský průkaz a rumunský doklad totožnosti v období roku 2011 do 2. 4. 2013 nebylo zaměřeno dokazování. Ve světle této skutečnosti proto nelze dospět k závěru, že obviněný mohl po subjektivní stránce naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku [za takto popsaného skutkového stavu přichází v úvahu zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.].
Je-li nejvyšším státním zástupcem namítáno, že důkazy k usvědčení obviněného přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku byly pořízeny zákonným způsobem, pak Nejvyšší soud v tomto směru poukazuje především na procesní povahu této námitky. V dané věci nelze tuto situaci srovnávat se situací, kdy v rámci běžné silniční kontroly jsou u pachatelů v zavazadlovém prostoru zajištěny nelegálně držené zbraně, neboť je zjevné, že jde o naprosto skutkově odlišný případ, kdy nelegálnost držené zbraně lze konstatovat v okamžiku jejího zajištění, aniž by bylo nutné zjišťovat, že pachatel tuto zbraň použije. Z logiky věci tedy plyne, že zajištění, resp. opatření dokladů totožnosti osoby obviněného, konkrétně rumunského řidičského průkazu a dokladu totožnosti znějící na jméno A. G., nar. ..., nemohlo vést k tomu, aby obviněný mohl být uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, protože v tomto směru je třeba jen takto opatřené důkazy k tomuto závěru považovat za nedostačující, když žádné další dokazování k prokázání naplnění skutkové podstaty přečinu padělání a pozměněn veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku prováděno nebylo „Úkony, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí, mohou vést k odhalení, popř. i zajištění důkazů, jen pokud jsou důkazy získány v bezprostřední souvislosti nebo návaznosti na tyto úkony a do okamžiku , kdy je nebezpečí odstraněno. Tímto postupem nesmí být obcházena zákonná ustanovení o domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor a pozemků ani nahrazovány tyto procesní úkony“ (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1141 S.).
Za námitku, kterou nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze označit i námitku nejvyššího státního zástupce k neuložení trestu vyhoštění odvolacím soudem. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za daného stavu otázku neuložení trestu vyhoštění nelze považovat za námitku způsobilou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 pím. g) tr. ř. Znamená to, že pod z žádných dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. nelze podřadit námitku nepřiměřeného trestu spočívající buď v jeho přísnosti nebo naopak v jeho neuložení, resp. v mírnosti uloženého trestu (v dané věci založené na tom, že obviněnému nebyl uložen trest vyhoštění).
Vzhledem k povaze skutkových námitek uplatněných v dovolání nejvyššího státního zástupce nemohl Nejvyšší soud dovolání vyhovět. Nejvyšší soud neshledal oporu v dokazování pro závěr v tom směru, že obviněný spáchal přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázat je třeba rovněž na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nelze vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného nebo nejvyššího státního zástupce. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání nejvyššího státního zástupce meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann