ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.874.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 874/2014-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2014 o dovolání obviněného P. B. a obviněného P. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2014, č. j. 4 To 255/2013-1318, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 99/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. a obviněného P. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2012, č. j. 32 T 99/2011-1184, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění změn a doplňků) účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a obviněný P. V. trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněnému P. B. podle §180 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Obviněnému P. V. byl podle §180 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvacetiosmi měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek obsahuje též odsuzující výrok ve vztahu k odsouzenému J. S., který byl uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák.
Z podnětu odvolání obviněných P. B., P. V. a J. S. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 1. 2014, č. j. 4 To 255/2013-1318, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. B. uznal vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a obviněného P. V. trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin obviněnému P. B. podle §180 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců; obviněnému P. V. uložil trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dva roky. Podle §229 odst. 1 tr. ř. obchodní společnost Teplárna České Budějovice, a. s., se sídlem České Budějovice, Novohradská č. 32, IČ 608 26 835, s uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §206 odst. 3 tr. ř. (per analogiam) bylo rozhodnuto, že další poškození se s uplatněnými nároky na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipouštějí.
Dovolání obviněný P. B. opřel o tvrzení, že ve věci je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že v rozhodnutí je neúplný výrok o vině podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Má za to, že ve výroku o vině chybí uvedení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem a že konkrétní příčinu se nepodařilo prokázat ani ve věci přibraným znalcům. Domnívá se, že ve věci je extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. V každé fázi trestního řízení byla u něj jinak formulována objektivní stránka trestného činu a objekt. Pro zhodnocení zavinění ve formě nedbalosti bylo opominuto, že v době, kdy došlo k výbuchu, opravoval kondenzátní potrubí v těsné blízkosti a jen stěží mu lze přičítat zavinění, pokud by (byť z nedbalosti) si byl vědom toho, že by mohl být ohrožen na životě. Výroku o vině vytýká podstatný fakt, a tím je, že nebyl prokázán mechanismus, který vedl k výbuchu. Obviněný sám v dovolání nabízí několik příčin, které mohly výbuch zapříčinit. Jednou z příčin mohlo být stáří vodovodního potrubí – asi 25 let staré, bylo ve stavu po povodni v roce 2002 a nebylo dlouho rekonstruováno. V době před výbuchem se na něm opakovaně vyskytovaly poruchy, které vyžadovaly odstavení parovodu. Pokud byly prováděny opravy parovodu, poukazuje na to, že u oprav tak velkého rozsahu měl být vypracován technologický postup provozovatelem – Teplárnou České Budějovice, a. s., a předtím provedena analýza stavu potrubí, což potvrdil i znalec Kriminalistického ústavu kpt. Ing. Zdeněk Mareška. Na funkci parovodu mohl mít vliv i způsob jeho uložení. Podle znalce kpt. Ing. Zdeňka Marešky měla být trhlina potrubí odstraněna výměnou celého dílu potrubí, a nikoliv jen svařováním. Trhliny zaujímaly zhruba polovinu obvodu trubky, a pokud se někde trhlina v tomto rozsahu objeví, je podle znalce vadou nepřípustnou a potrubí musí být odstaveno z provozu. Analýza potrubí by mohla odhalit, zda je díl potrubí namáhán pouze vnitřním tlakem nebo je způsobeno nesprávným uložením potrubní větve nebo zda je špatně kompenzována tepelná roztažnost potrubí. Podle vládního nařízení č. 26/2003 Sb. je dodržení technologických postupů při výrobě nebo před uvedením výrobku do provozu povinností výrobce, provozovatele nebo dodavatele. Po odstavení, provedení oprav velkého rozsahu nebo uvádění do provozu je třeba, aby někdo zařízení zkontroloval, zda je provozu schopné a u nového zařízení je nezbytné provést tlakovou zkoušku. Na kontrolu jsou osoby se zvláštní kvalifikací, které prošly příslušným školením a musí mít příslušná oprávnění. Podle vyjádření znalce se parovod neměl vůbec provozovat a v parovodu neměla být vůbec voda. Na havárii a výbuchu se podílela podle obviněného také skutečnost, že na parovodním potrubí chyběly povinné odvodňovací armatury, které by zabraňovaly tomu, že by mohlo dojít k vodnímu rázu, protože v potrubí by byla jen pára a nikoliv voda. V potrubí by byl jen tlak, ale nebyl by tam pohyb vody. V šachtě ... a ...... byl pouze vypouštěcí ventil, což znamená, že ventil musel být ručně otevírán a zavírán. K odvodňování nedocházelo automaticky. V šachtě č. .... byla dělící a uzavírací klapka a vypouštěcí ventil, ale opět bez plynulého odvodňování parovodu, jak vyplývá z vyhlášky č. 26/2003 Sb. Obviněný dále namítl, že k příčinám havárie a následnému výbuchu nebyla znalci zkoumána skutečnost, že při odchodu teplé páry z teplárny teplota v parovodním potrubí kolísala a překračovala únosnou a povolenou mez, přičemž ze záznamů o kontrole teploty, tlaku v daném čase ze tří výstupů rozdělovačů páry z teplárny, jak jsou založeny ve spisu, je zřejmé, že právě z větve parovodu z rozdělovače, kde prokazatelně kolísala teplota páry, došlo k havárii. Obviněný dovozuje, že příčinná souvislost mezi neuzavřením ventilu v ul. D., v šachtě ..., a nepropojení obvodu páry do parovodu „Máj“ u šachty .. v ul. A., není prokázána, stejně jako příčinná souvislost s větším následkem a kvalifikovaným zaviněním. Voda mohla vytéct pootevřeným ventilem, mezi šachtou .. v A. ulici a šachtou ... V D. ulici se za šachtou ... zdvíhalo parovodní potrubí kolem 3 m do výšky přes M. s., přes toto zdvihnutí může proudit pára, ale nemůže tam proudit voda a místo u šachty ... v A. ulici je nejnižším místem na parovodní větvi, kde měl být automatický vypouštěcí ventil, který tam ale nebyl. Příčin, proč pára v potrubí zkondenzuje a přemění se na vodu, která pod parou teče v parovodním potrubí, může mít několik důvodů. Voda z potrubí musí mít kam odtéct, k čemuž slouží automatické odvaděče kondenzátu, kterými toto potrubí vybaveno nebylo. Podle obviněného přesná příčina vzniku náhlého pohybu nahromaděné vody v parovodním potrubí (vodnímu rázu) nebyla zjištěna, ani znalecky jinak prokázána. Údaje o kolísání teploty páry dne 24. 8. 2009 při její výrobě a pouštění do větve „Máj“ prokazují, že v parovodu se nacházela voda, jejíž množství se nepodařilo zjistit. Množství vody v parovodu nebylo nikdy znalecky objektivizováno a žádný znalec se nezabýval otázkou, zda se voda mohla nacházet také mimo parovodní potrubí. Podle výroku o vině obviněný V. po odvodnění příslušné parní větve a jejím natlakování nezadal nikomu pokyn k tomu, aby vypouštěcí ventily byly uzavřeny a odstraněna propojovací klapka, čímž by došlo k napojení potrubí s další jeho částí. Příčinnou souvislost jeho nedbalostního zavinění ve vztahu k naplnění objektivní stránky trestného činu podle obviněného nelze dovodit z toho, že vypouštěcí ventil v šachtě ... v D. ulici byl zanesen kamením a propojovací klapku v šachtě ... v D. ulici uzamčenou klíčem nemohl otevřít. V podzemní šachtě vyfukovala do prostoru šachty vařící pára, proto by byl v ohrožení života, pokud by se ji snažil otevřít. Ani dva pracovníci za tohoto stavu nebyli schopni klapku otevřít. Po subjektivní stránce má za to, že nelze spojovat příčinnou souvislost s jemu nařízenými pracemi zaměstnance, a hodnotit je ve vztahu s vadami odvodňovacího ventilu v šachtě .... Jako zaměstnanec Teplárny České Budějovice, a. s., se nacházel na nejnižší podřízené pozici, kde jeho pracovním úkolem bylo poslouchat a vykonávat pokyny nadřízených. K posouzení subjektivní stránky trestného činu dále dodal, že opravu druhého kondenzátního potrubí vykonával z nařízení svého zaměstnavatele a pracoval ve stejném výkopu, kde později došlo k výbuchu. Skutková zjištění učiněná soudy nemají podle jeho názoru oporu v provedeném dokazování. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2014, č. j. 4 To 255/2013-1318, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2012, č. j. 32 T 99/2011-1184, zrušil a obžaloby jej zprostil.
Dovolání obviněný P. V. podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V kontextu posuzování zavinění obviněného odvolací soud zařadil (přejímajíc plně závěry soudu prvního stupně) do funkce vedoucího čety pro najetí parovodu. S tímto závěrem se však soudy dostaly do extrémního nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, neboť z provedených důkazů nelze dovodit, že by obviněný byl pracovně zařazen do pozice vedoucího čety. Listinné důkazy dokumentují jeho pracovně právní vztah u zaměstnavatele Teplárna České Budějovice, a. s., na pozici provozní zámečník. Z dalších interních norem či nařízení nelze dovodit, že by v souvislosti s prováděnou opravou v předmětný den byl ustanoven do funkce vedoucího čety. Tuto skutečnost nepotvrdil ani svědek Ing. J. D., který je manažerem údržby a rozvodu tepla, kdy v podstatě ve své výpovědi u hlavního líčení ze dne 7. 9. 2011 nejprve uvedl: „Domnívám se, že ten den byl vedoucím čety pan V.“, avšak o několik minut později bez jakéhokoli odůvodnění dodal: „Vedoucím čety byl ten den pan V., přestože tam byl ten den pan S., protože ten měl předtím dovolenou a parovod se najížděl v pondělí před pracovní dobou“. Vysvětlení tohoto svědka obviněný považuje za nedostačující. Vedoucí čety má vždy pod sebou podřízeného a i pokud jde o ohodnocení, je zařazen do vyšší třídy. Kdo bude šéfovat daným pracem, určoval vždy mistr nebo zástupce mistra. Kromě absence písemného příkazu či rozhodnutí jiné oprávněné osoby (byť například v ústní formě), nelze na základě výslechů obviněných a listin o pracovním poměru dospět podle obviněného k závěru, že byl v uvedený den vedoucím čety. „Zvýšená“ trestní odpovědnost se v jeho případě dovozuje z interního předpisu zaměstnavatele „Rozvod tepla MPP-013-Ú“, konkrétně revize číslo 1, platného od 10. 1. 2008, s čímž obviněný nesouhlasí. Mnohem intenzivněji obviněný dále v dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu ve vztahu k příčině havárie potrubí. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že na nehodovém ději se spolupodílelo více příčin, přičemž přesná příčina havárie nebyla zjištěna. K dalším příčinám odvolací soud přiřadil např. závady v uložení parovodní soustavy vlivem jejího stáří a působení přírodních sil, přítomnost vody v potrubní šachtě, jakož i nerespektování technologického postupu při opravě praskliny. Obviněný má za to, že jeho podíl na nehodovém ději se nepodařilo prokázat. Nikdo nezkoumal, zda by k nehodě došlo i za situace, kdy parovodní potrubí splňovalo v době nehody všechny potřebné parametry a bylo bez závad. Znalec Ing. Jan Chmelař se k opravě stávajícího potrubí vyjádřil tak, že z hlediska zvolených postupů a mechanismu se jednalo o opravu nevhodnou. Vada neprůvaru se vyskytla ve velmi namáhaném místě, což oslabilo pevnost spoje. K opravě potrubí nebyl vypracován technologický postup, ačkoliv s ohledem na stáří potrubí a výskyt vady ve velmi namáhaných místech byla oprava potrubí podle předem určeného technologického postupu nezbytná. Na výbuchu se podílely i jiné okolnosti, především špatné uložení potrubí, což mělo podle znalce padesátiprocentní podíl na havárii. Kondenzát se mohl udržovat i v prohlubních starého parovodu, který v podstatě nebylo kam odvést. Za příčinu havárie parovodu s největší pravděpodobností označil znalec Ing. Miloš Holeček vodní ráz v místě havárie vyvolaný náhlým pohybem páry. Pohyb páry mohl být vyvolán náhlým odběrem páry nebo náhlou havárií odvodňovacího ventilu v šachtě ..... K vodnímu rázu podle tohoto znalce mohl přispět i pokles parního potrubí v šachtě .... vlivem spadlých podpěr, v šachtě byla voda a navíc oblouk parního potrubí nebyl izolován. Důvody jím uváděné se však rozcházejí s důvody havárie zjištěné znalcem Ing. Janem Chmelařem. Přesto se těmito rozpory soud prvního ani druhého stupně nezabývaly. V rámci výslechu před soudem znalec uvedl, že z 99% mohlo být příčinou havárie otevření přívodu páry na straně teplárny a její uzavření na straně druhé, neboť parovod byl neustále pod tlakem a ventil na odvodňování byl otevřen jen částečně. Byl-li ve věci vypracován znalecký posudek zpracovaný Kriminalistickým ústavem Praha, zjistíme, že podle vzhledu zlomových ploch v místech, kde se potrubí ohýbá, se vyskytovala vada svarového spoje, tzv. neprovařený kořen. Při opravě takto poškozeného potrubí byl zvolen nevhodný technologický postup. Soud prvního stupně shledal příčinu výbuchu ve velkém parním rázu, který vznikl tím, že v potrubí zkondenzovala voda, která se rychlejším pohybem páry dala do pohybu a následně narazila v místě ohybu kompenzátoru na handicapované místo (na nekvalitně svařené faldy) a v těchto místech došlo k utržení kolena potrubí. Soud prvního stupně dospěl k názoru, že velké množství kondenzátu a náhlý pohyb páry byly způsobeny chybně provedeným a nedokončeným najetím parovodu, které prováděl obviněný P. V. s obviněným P. B. S tímto názorem však obviněný nesouhlasí, neboť žádný ze znalců nemohl s naprostou jistotou určit příčinu havárie. Při řešení otázek dokazování v trestním řízení je nutné mít na zřeteli i jisté mezinárodní standardy a z tohoto hlediska je třeba také dbát, aby byly dodrženy požadavky zejména tzv. práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož nedílnou součástí je také požadavek kontradiktornosti. Obviněný se dále domnívá, že odvolací soud porušil zásadu reformatio in peius, pokud doplnil skutková zjištění o formulaci „jakkoliv sám plně otevřel hlavní uzávěr přívodu páry do potrubí“. Ve vztahu k subjektivní stránce bylo obviněnému vytknuto, že dostatečně nezkontroloval, zda najetí parovodu proběhlo v pořádku, avšak bylo zcela přehlédnuto, že od obviněného B. měl informace, že parovod je v pořádku. V souvislosti s tím, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo vyhotoveno s devítiměsíčním zpožděním namítl, že v důsledku těchto průtahů na straně soudu nemohl být účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, což nebylo nikterak odvolacím soudem při vznesení této námitky v odvolání zohledněno. Odvolací soud jen konstatoval, že obviněným nezaviněné a nikým nepotrestané průtahy v řízení nepřísluší posuzovat senátu odvolacího soudu. Podle obviněného se však odvolací soud mýlí, neboť na posuzování délky trestního řízení dopadá ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku a při stanovení druhu a výměry trestu se k této okolnosti přihlíží. V závěru dovolání obviněný namítl, že při aplikaci ustanovení §206 odst. 3 tr. ř. se rozhoduje usnesením, a proto odvolací soud pochybil, pokud o nárocích poškozených rozhodl rozsudkem. Podle názoru obviněného uvedené skutečnosti jsou důvodem pro to, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2014, č. j. 4 To 255/2013-1318, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného P. B. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Poukázal na to, že převážná část dovolání obviněného P. B. je věnována předkládání vlastních skutkových hodnocení a polemice s prakticky všemi skutkovými zjištěními. Dovolací soud však není dalším stupněm plného přezkumu soudních rozhodnutí. Státní zástupce je toho názoru, že s jistou dávkou tolerance lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit námitku existence příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a následkem. Státní zástupce poukazuje na to, že protiprávní jednání obviněného spočívá mj. v tom, že o nemožnosti manipulace s ventilem a klapkou po dobu několika hodin nikoho neinformoval. Vzhledem k tomu, že dovolatel nekonkretizoval námitku v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., není pak tato způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
V souvislosti s dovolacími námitkami obviněného P. V. poukazuje na to, že jde prakticky o skutkové námitky, kdy se domáhá pouze toho, aby provedené důkazy, zejména znalecké posudky, byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Vzhledem k uvedeným skutečnostem pak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými k podání dovolání, a to prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z pohledu uplatněných námitek obviněnými se jeví jako stěžejní posoudit otázku zavinění obviněných, tedy zda ke způsobení následku (k havárii a výbuchu parovodu), došlo v důsledku jejich nedbalostního jednání.
Odvolací soud v tomto ohledu dospěl na základě předchozího skutkového zjištění, které shledal bez závad, ke kategorickému závěru, že byť se na havárii parovodu podílelo více příčin, nedbalostní zavinění obviněných bylo příčinou, bez níž by k následku nedošlo. Ať už bylo potrubí v jakémkoliv stavu, porušení pracovních povinností obviněnými vyvolalo vznik havarijního stavu, kterému – pokud by došlo k včasné reakci na vzniklé poruchy – se dalo zabránit odstavením parovodu. O tom, že potrubí je zastaralé a nevyhovující, obvinění věděli. Věděli, že na úseku, v němž prováděli „najíždění“ parovodu, dochází k častým poruchám, které si vyžadují řešení. Se všemi okolnostmi, které obvinění v dovolání zmiňují a uvádějí jako příčiny, jimž soudy údajně nevěnovaly pozornost, se odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku vypořádal. Nejvyšší soud k tomu považuje za nezbytné dodat, že neshledal v povaze námitek obviněných z hlediska zjišťování dalších příčin vzniku havárie parovodního potrubí opodstatnění. Obhajoba obviněných, že voda mohla vniknout do parovodu přímo z teplárny, byla objektivně vyvrácena. Znalec Ing. Miloš Holeček vycházel ze záznamů, které měl o teplotě páry a jejím tlaku v rozdělovači C. Tyto záznamy jsou objektivním podkladem (důkazem), aby byla vyvrácena tato námitka obviněných. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné se podrobněji vyjadřovat k otázkám stáří potrubí, k neprovedení technologického postupu při opravě potrubního kolena, důvodům, z jakých se nacházela v parovodním potrubí zkondenzovaná voda atd., protože těmto otázkám věnovaly soudy v předchozím řízení náležitou pozornost. Nadto je potřeba dodat, že v tomto směru obvinění neuvádějí, žádnou další skutečnost, kterou by se soudy nižších stupňů nezabývaly a odvolací soud na námitky obviněných uplatněných v odvolání patřičně reagoval a podrobně je za dodatečného výslechu znalce Ing. Miloše Holečka rozebral na str. 16-19 rozsudku. V tomto ohledu k námitkám obviněných poskytl znalec dostatečné vysvětlení, neboť možné příčiny, na něž obvinění poukazovali, vyvrátil nebo se k nim vyjádřil tak, aby jeho odborné stanovisko mohlo být podkladem při posouzení viny obviněných, kterou odvolací soud posuzoval v kontextu s dalšími ve věci provedenými důkazy. K tomu je třeba dodat, že odvolací soud zohlednil veškeré, již v dovolání namítané příčiny havárie a výbuchu. Odhlédne-li soud od všech nedostatků, které se vyskytovaly na potrubí (a které odvolací soud zhodnotil), zůstává nezpochybněno, že při procesu „najíždění“ parovodu učinili obvinění taková pochybení, která byla bezprostřední příčinou vzniku havárie a pokud by se řídili stanoveným postupem a postupovali podle něho důsledně, k danému následku by nedošlo. V procesu „najíždění“ parovodu je nutná koordinace jednotlivých kroků mezi vedoucím čety, který se nachází u hlavního uzávěru přívodu páry do potrubí v teplárně, a mezi pracovníky na místě, kde vede potrubí, a tato mezi nimi selhala. K plnému spuštění hlavního uzávěru přívodu páry do potrubí může dojít až poté, co voda z parovodního potrubí bude vypuštěna. K jejímu vypouštění dochází postupně, proto musí být u tohoto ventilu, jímž se voda vypouští, přítomen další pracovník teplárny a tento proces vypouštění sledovat. Potrubí se nacházelo po odstávce, voda se v něm mohla nacházet i z vnějších zdrojů (vzhledem ke korozi potrubí také možným průsakem z okolí), proto byla nanejvýš nutná přítomnost pracovníka u celého procesu vypouštění po celou dobu vypouštění vody z potrubí. Během vypouštění se vypouštěcí ventil postupně sám uzavírá a toto je potřeba sledovat. Vzhledem k absenci automatických odvodňovacích ventilů (a jejich možnosti sledovat proces vypouštění počítačem), je tedy zjevné, že u ručního vypouštění vody – za pomocí tzv. vypouštěcího ventilu – je nezbytné, aby vypouštění bylo sledováno osobně, zvláště z toho důvodu, aby bylo možno zaznamenat případné poruchy a včas na ně reagovat a předcházet haváriím. Pokud vypouštěcí ventil funguje optimálně, sám po vypuštění vody se uzavře a v tomto okamžiku je možno dokončit proces najíždění parovodu. V dané věci však došlo jednak k tomu, že vypouštěcí ventil se zablokoval (kamením), a proto k vypuštění vody z parovodu zcela nedošlo, jednak k tomu, že obviněný P. V. začal vpouštět páru do potrubí, aniž by se přesvědčil, zda vypouštěcí ventil je uzavřen, což by pro něho bylo známkou toho, že může plně spustit hlavní uzávěr přívodu páry do potrubí. Jestliže obviněný P. B. ani po plném natlakování parovodu neinformoval obviněného P. V. nebo J. S. jako vedoucí čety (v ten den byl od 5.00 hodin do 6.10 hodin vedoucím čety P. V., poté J. S. – do ukončení své směny, kdy ve 14.13 hodin odchází z pracoviště), že vypouštěcí ventil není uzavřen a že z něho uniká horká pára a voda, jde o další pochybení, které přistoupilo ke shora popsaným porušením povinností obviněných v procesu najíždění parovodu. Obviněný P. B. mohl ještě v 11.00 hodin informovat J. S. o tom, že vypouštěcí ventil nejde zavřít a že nelze otevřít ani propojovací klapku, protože v šachtě č. ... dochází k nadměrnému (životuohrožujícímu) páření páry. V té době se ještě mohlo havarijnímu stavu zabránit a parovodní potrubí odstavit. Není pochyb, že selhání lidského faktoru v tomto případě sehrálo významnou roli a nutno dodat, že bývá častou příčinou vzniku stavu obecného ohrožení. Z tohoto hlediska je třeba zmínit, že postupy, jak předcházet těmto stavům, nacházejí výraz v interních předpisech, které podrobně upravují příslušné postupy. Pro obviněné byl směrodatný interní předpis pro najíždění a provoz parovodů v soustavě CZT České Budějovice č. MPP-013-Ú, "Rozvod tepla", platný od 10. 1. 2008, jímž se měli řídit a jehož obsah byl předmětem jejich pravidelného proškolování. Kromě toho je třeba uvést, že všichni obvinění byli dlouholetými zaměstnanci Teplárny České Budějovice, a. s., se značnými zkušenostmi, které je při zjištěných skutečnostech okamžitě měly navést k tomu, aby proces najíždění parovodu byl přerušen. Pro nedbalostní jednání je typické, že obviněný ví, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí [srov. §5 písm. a) tr. zák.]. Uvedené jednání obviněných je charakteristické pro posouzení jejich nedbalosti. Jak je tomu v dané věci, přihlíží se u ní také k tomu, zda obviněný mohl ke svým osobním zkušenostem a poměrům zabránit způsobenému následku, avšak bez přiměřených důvodů opominul (či nekonal) tak, jak měl. Nelze proto přistoupit na tvrzení obviněných, že v dané věci se na vzniku havárie podílely jen okolnosti, které byly nezávislé na jejich vůli.
Pokud obviněný P. V. namítá, že v ten den nebyl ustaven vedoucím čety, vylučují toto jeho tvrzení nejen ve věci provedené důkazy, ale samotná skutečnost, že proces najíždění parovodu se může provádět a uskutečnit jen pod určitým vedením. V ten den měl na starosti najíždění parovodu on, jeho povinností bylo dávat pokyny ostatním pracovníkům, pověřovat je úkoly, koordinovat jejich činnost apod., tím v souladu s interním předpisem nesl odpovědnost za najíždění parovodu stejně jako vedoucí čety. Nutno dodat, že i výpověď Ing. J. D. je v tomto ohledu nezpochybnitelná, i když se její význam snaží obviněný vyvracet. Na pracovní zařazení v pozici vedoucího čety v konkrétní den u obviněného lze usuzovat i z toho, že obviněný znal běžný postup, který je stanoven v případech, kdy vedoucí čety čerpá dovolenou a sám (bez jakýchkoliv výhrad) v ten den tuto pozici přijal a v jeho zastoupení jako vedoucí čety tuto funkci vykonával. Zastupovat vedoucího čety byl oprávněn i přesto, že předmětem jeho pracovní náplně byl výkon funkce provozního zámečníka. Uvedené dotvrzuje výpověď svědka Ing. J. D. u hlavního líčení dne 7. 9. 2011 (č. l. 978-979): „ Zástupce mistra si může vybrat kohokoliv chce, jací lidé to půjdou dělat (poznámka dovolacího soudu: najíždění parovodu). Není pravidlem, že by šel najíždět parovod nějaký určitý člověk. Pouze kdyby tam byl někdo mladý, nezkušený, který je tam krátkou dobu, tak ten by to dělat neměl. Oni parovod už najížděli víckrát, byla tam jedna klapka na začátku a jedna na konci, není to žádná složitá manipulace najíždění.“
Námitkám obviněného P. V., že bylo porušeno právo na spravedlivý proces, nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Neshledal, že by se odvolací soud či soud prvního stupně v procesu zjišťování skutkového stavu věci dopustil pochybení, které by mělo za následek zkrácení obhajovacích práv obviněného. Obviněný uvedenou skutečnost dovozuje z toho, že příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a následkem nelze dovodit a že soudy „nevyslyšely“ jeho požadavky na další prokazování pravděpodobných příčin vzniku havárie a výbuchu. S tím však souhlasit nelze. Jak již bylo shora uvedeno, soudy věnovaly dostatečnou pozornost prokazování mechanismu vzniku havárie v souvislosti se zaviněním obviněnými. V tomto kontextu Nejvyšší soud považuje za neobjektivní posuzovat návrhy obviněného na provedení dalšího dokazování ve spojitosti s porušením zásady kontradiktornosti řízení.
Pokud obviněný poukazuje na průtahy řízení při vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, je nutno uvést, že uvedenou skutečnost nelze považovat za průtahy řízení ve smyslu ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že z důvodu složitosti věci a množství dalších složitějších věcí skončených rozsudkem samosoudkyně požádala o prodloužení lhůty k napsání rozsudku. Její žádosti místopředseda okresního soudu vyhověl s tím, že rozsudek měl být vyhotoven do 31. 8. 2012. I když lze přiznat, že k dalšímu prodlení došlo po dalších pět měsíců do doručení rozsudku zúčastněným stranám (které nejsou již nijak odůvodněny), nelze z ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku dovodit, že by toto ustanovení se mělo posuzovat ve vazbě na amnestii prezidenta republiky. Toto ustanovení dopadá toliko na případy takové nepřiměřenosti délky trestního řízení, kterou je třeba zohlednit podle nového trestního zákoníku při ukládání trestu a jeho výměry. S přihlédnutím k těmto hlediskům Nejvyšší soud nemohl shledat tuto námitku obviněného opodstatněnou.
Brojí-li obviněný P. V. proti nesprávné formě výroku o náhradě škody s tím, že o nárocích poškozených o tom, že se se svými nároky na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipouštějí odvolací soud rozhodl rozsudkem, ač tak měl učinit usnesením, je třeba podotknout, že postupem podle §206 odst. 3 tr. ř. (per analogiam) odvolací soud zhojil vadu, kterou výrokem o náhradě škody učinil soud prvního stupně. Jak odvolací soud konstatoval, majetkovou újmu způsobili obvinění poškozeným jako zaměstnanci obchodní společnosti Teplárna České Budějovice, a. s., a za škodu způsobenou těmito zaměstnanci odpovídá tato obchodní společnost jako jejich zaměstnavatel. Jestliže někteří z poškozených svůj nárok na náhradu škody uplatnili v trestním řízení, měl již soud prvního stupně před zahájením dokazování rozhodnout, že se s nároky na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipouštějí. Obchodní společnost Teplárna České Budějovice, a. s., svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení řádně nedoložila, proto (shodně s výrokem soudu prvního stupně) byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Zastává-li obviněný P. V. názor, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, považuje Nejvyšší soud za nezbytné dodat, že podstatu spravedlivého procesu nelze spatřovat v tom, že by trestní řízení mělo probíhat podle představ obviněného. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 681/04 vyjádřil, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantuje právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení, které by se mohlo dotknout ústavně zaručených práv obviněného na spravedlivý proces (viz vyjádření k prováděným důkazům shora). V tomto ohledu lze dospět k závěru, že obvinění v dovolání uplatnili obsahově shodné námitky jako v řízení předcházejícím. V tomto směru Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že „ o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408).
Uplatnil-li obviněný P. B. vedle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že neúplný výrok o vině spatřuje v tom, že nevyjadřuje příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem s ohledem na skutečnost, že konkrétní příčina havárie a výbuchu parovodního potrubí nebyla objektivně zjištěna, je třeba poukázat na to, že tento dovolací důvod slouží k nápravě vad rozhodnutí, kdy v něm některý výrok chybí nebo je neúplný. Příkladem, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí je chybějící výrok o trestu, případně o ochranném opatření nebo výrok o náhradě škody. Druhou alternativou může být situace, kdy rozhodnutí příslušný výrok obsahuje, ale je neúplný, což výrok prakticky činí nevykonatelným (např. není uveden typ věznice, ve které má být vykonán trest odnětí svobody, u peněžitého trestu není stanoven náhradní způsob vykonání apod.). Je-li obviněným namítána neúplnost výroku o vině s argumentem, že v něm není vyjádřena objektivní stránka trestného činu, resp. její znak spočívající v příčinném vztahu mezi jednáním a následkem, není možné – s ohledem na specifickou povahu tohoto dovolacího důvodu – tuto skutečnost podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V těchto případech Nejvyšší soud dovolání odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jakkoli se však obviněný snaží namítat tento nedostatek /i v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, jak bylo shora konstatováno, zavinění obviněného ve vztahu k vzniklému následku bylo provedeným dokazováním prokázáno.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněných Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými, rozhodl o odmítnutí dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Protože povaha uplatněných námitek obviněnými nevyžadovala, aby Nejvyšší soud rozhodoval ve veřejném zasedání, nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann