ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1447.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1447/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání obviněného O. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 9 To 307/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 4 T 2/2013, byl obviněný O. M. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti Foxconn Technology CZ, s. r. o., se sídlem Pardubice, U Zámečku 27, škodu ve výši 759.304,54 Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že v době od 18. 7. 2011 do 05:18 hod. dne 2. 2. 2012 v K. H., K., ve firmě F. T. CZ, kde byl zaměstnán jako technik kvality, v hale, z testovací místnosti kanceláře, z trezorové skříně postupně odcizil 18 ks serverových procesorů, a to 4 ks procesorů Intel Core, uP, WSM EX E7-4870 2,4 GHz 30 M 130W, 4 ks procesorů Intel Core, uP, WSM EX E7-4860 10c 2,26 GHz 24 M 130W, 4 ks procesorů Intel Core, uP, WSM 4c, 2,66 GHz, 12 M GHz 30 M 80W, 2 ks procesorů Intel Core, uP, WSM EX E7-2870 2,4 GHz 30 M 130W, 4 ks procesorů Intel Core, uP, WSM 6c, X5675 3,06 GHz, 12 M 95W,
vše v celkové hodnotě 1.152.000,- Kč ke škodě Foxconn Technology CZ, s. r. o., IČ 275 16 032, se sídlem Pardubice, U Zámečku 27.
Označený rozsudek nalézacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 9 To 307/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, trestu i náhradě škody. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na vadné aplikaci hmotného práva, a dále uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný konstatoval, že v řízení před soudem prvního i druhého stupně byl z důvodu nerespektování zásad objektivní pravdy a in dubio pro reo porušen zákon; podle jeho názoru se nejednalo o spravedlivý proces. S odkazem na svou obhajobu z předchozích fází trestního řízení zopakoval, že mu nebyla prokázána krádež a úmysl přivodit následek uvedený v zákoně. Žádný objektivní, věrohodný a nezpochybnitelný důkaz o tom, že to byl on, kdo procesory odcizil, nebyl předložen. Klíč od příslušné skříně visel volně na dostupném místě, a tak k procesorům měla přístup celá řada zaměstnanců. Obviněný zdůraznil, že se nejednalo o první ztrátu obdobných součástek a že v některých případech bylo zjištěno, že chybějící součástka byla omylem zařazena jinam, tudíž ve skutečnosti nechyběla. Obviněný poukázal na výpověď svědka J. B., zaměstnance společnosti Hewlett-Packard, s. r. o., který uvedl, že si již nepamatuje, zda dne 1. 2. 2012 oznamoval Ing. F. V. nesrovnalosti na BINu pro harddisky, neboť se jednalo o věc, kterou oznamuje i několikrát denně. Převod materiálu byl běžnou součástí práce obviněného a skutečnost, že obviněný na základě vlastního přesvědčení či na základě označení jiným pracovníkem převedl jakýkoliv materiál na lokaci pro poškozený materiál, nesvědčí o tom, že jej odcizil. Obviněný odkázal též na výpověď svědka R. S., jeho spolupracovníka, podle níž byla kontrola procesorů prováděna každý den. Z této výpovědi vyvozoval, že není možné, aby ztráta 12 procesorů, obviněným údajně odcizovaných od 18. 7. 2011 do 2. 2. 2012, byla zaznamenána s takovým zpožděním.
Dále poznamenal, že jakožto technik kvality pracoval na počítači, manipuloval s materiálem v rámci svého pověření a na pracoviště docházel mimo pracovní dobu i v jiné dny než v den 1. 2. 2012. Jeho činnost byla zachycována kamerami, a přestože se jedná o důležitý důkaz o jeho nevině, kamerové záznamy před soudy promítnuty nebyly. Vycházel-li soud z doznání obviněného učiněného ve stresu před zahájením trestního stíhání a vysvětlil-li obviněný posléze okolnosti stresu, je uvedené doznání důkazem procesně nepoužitelným. Důkazy svědčící ve prospěch obviněného navzdory návrhům provedeny nebyly. Jedná se zejména o výslech bývalého pracovníka obchodní společnosti Foxconn Technology CZ M. H., který mohl objektivně a bez obav z případných problémů v zaměstnání popsat obvyklé postupy na oddělení, kde s obviněným pracovali, dále o výsledky kontrol z oddělení, kam se materiál určený k likvidaci posílal, a o výslech vedoucího uvedeného oddělení, který by objasnil, kdo a s jakým výsledkem kontroloval, zda množství v inventurním systému souhlasí s fyzickým množstvím. Obviněný rovněž namítl, že věrohodnost tabulek předložených svědkem Ing. F. V. nebyla znalecky zkoumána, přičemž tabulky v digitální formě vyžádány nebyly.
Přestože je to významné pro určení, do jaké míry byla obchodní společnost Foxconn Technology CZ poškozena, nebylo zjišťováno, zda a v jaké výši byla škoda uhrazena vlastníkovi procesorů, jímž byla společnost Hewlett-Packard, s. r. o., a zda škodu, byla-li hrazena, reparovala tomuto vlastníkovi přímo společnost Foxconn Technology CZ či pojišťovna.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 9 To 307/2013, jakož i rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 4 T 2/2013, (správně mělo být uvedeno ze dne 27. 2. 2013), zrušil, a to včetně vadného řízení mu předcházejícího, a aby Okresnímu soudu v Příbrami věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude Nejvyšší státní zastupitelství věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný v dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl nesprávné právní posouzení skutku a vadnou aplikaci hmotného práva; dále s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, které směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení důkazů, úplnosti provedeného dokazování a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních, přičemž Nejvyšší soud připomíná, že skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady v projednávané věci dovolací soud neshledal. Pakliže obviněný namítl, že soud prvního stupně neprovedl výslech svědka M. H., a odvolacímu soudu vytkl, že nebyly promítnuty kamerové záznamy, nebyly vyžádány výsledky kontrol z oddělení, kam se posílal materiál určený k likvidaci, nebyl vyslechnut vedoucí kontrolního oddělení a nebyl zpracován znalecký posudek, který by posoudil věrohodnost tabulek předložených svědkem Ing. F. V., nelze než připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V této souvislosti poukazuje Nejvyšší soud v prvé řadě na protokol o hlavním líčení ze dne 27. 2. 2013, kde je výslovně zaznamenáno, že výslech svědka M. H. ponechává obhajoba na úvaze soudu (č. l. 179). Je tedy zjevné, že obviněný výslech bývalého pracovníka obchodní společnosti Foxconn Technology CZ, s. r. o., nepovažoval za klíčový, nadto lze souhlasit s odvolacím soudem (str. 4 napadeného usnesení), že neprovedení jeho výslechu nebylo na újmu spolehlivého zjištění skutkového stavu věci, neboť soud prvního stupně měl dostatek jiných spolehlivých důkazů prokazujících vinu obviněného. Co se týče kamerového záznamu, jehož přehrání navrhoval obviněný již během hlavního líčení (č. l. 179), nutno podotknout, že odvolací soud zcela dostál svým výše nastíněným zákonným povinnostem, když vyložil, z jakých důvodů přehrání zmíněného záznamu neprovedl (str. 3 napadeného usnesení). Kamerový záznam byl vyhodnocen, z fotografií je zřejmé, že obviněný byl u svého počítače zachycen v ranních hodinách dne 1. 2. 2012, což potvrzují i další provedené důkazy, včetně výpovědi samotného obviněného, a kromě pohybu obviněného ve zjištěných místech na pracovišti a časových údajů z něj nevyplývají žádné další skutečnosti významné pro posouzení věci, tudíž přehrání celého zajištěného záznamu by bylo nadbytečné. Odvolací soud rovněž přesvědčivě zdůvodnil, proč nedoplnil dokazování o zpracování znaleckého posudku z oboru výpočetní techniky, o výsledky kontrol z oddělení, kam se posílal materiál určený k likvidaci, a o výslech vedoucí kontrolního oddělení (str. 4 napadeného usnesení). Důkazy provedené před soudem prvního stupně nesvědčí pro závěr, že by zpracované tabulky neodpovídaly realitě, že by byly účelově měněny. Nalézací soud z předložených tabulek navíc nečinil žádné relevantní závěry, neboť je potřeba zdůraznit, že obviněnému nebyla kladena za vinu virtuální manipulace s procesory, nýbrž jejich odcizení.
Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (který však obviněný ve svém dovolání výslovně nenamítal) nemůže být založen jen na tom, že obviněný sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným, v úvahu přicházejícím výsledkem. Nelze souhlasit s námitkou obviněného, že žádný objektivní, věrohodný a nezpochybnitelný důkaz o tom, že to byl obviněný, kdo procesory odcizil, nebyl předložen. K otázce údajné procesní nepoužitelnosti doznání obviněného nutno předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Jak se však podává z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah úředních záznamů o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř., a to především ze dne 3. 2. 2012 a 23. 2. 2013, v nichž se údajně před policejním orgánem k trestné činnosti „doznal ve stresu“, nebyl hodnocen jako relevantní usvědčující důkaz. Jako spolehlivé usvědčující důkazy soudy obou stupňů vyhodnotily především výpovědi svědků Ing. F. V. (č. l. 162 až 164), J. B. (č. l. 178) či V. H. (č. l. 164), jakož i opatřené a v hlavním líčení provedené listinné důkazy a náležitě vysvětlily, proč uplatnění zásady in dubio pro reo nepřicházelo v úvahu. Především je třeba akcentovat výpověď svědka Ing. F. V., jemuž obviněný nejenže doznal odcizení 6 ks procesorů 2. 2. 2012 (stejně jako se přiznal k odcizení 6 ks procesorů i svědkovi J. B. dne 1. 2. 2012), který ale též s ohledem na virtuální operace prováděné obviněným, kamerové záznamy o jeho pohybu v inkriminovaném čase logicky vyloučil, že by se zcizení procesorů dopustila jiná osoba.
Obviněný v dovolání též zmiňuje, že mu nebyl prokázán úmysl přivodit následek uvedený v zákoně. Ačkoliv je závěr o formě zavinění závěrem právním, vychází ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která vyznívají odlišně od jím předestřené obhajoby a z nichž naopak vyplývá, že závěry soudů o úmyslném zavinění obviněného, a to úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou správné a opodstatněné.
Námitku, že nebylo zjišťováno, zda a v jaké výši byla škoda uhrazena vlastníkovi procesorů, tj. obchodní společnosti Hewlett-Packard, s. r. o., a zda škodu, byla-li hrazena, reparovala tomuto vlastníkovi přímo obchodní společnost Foxconn Technology CZ, s. r. o., či pojišťovna, považuje Nejvyšší soud za irelevantní. Doklady, že obchodní společnost Foxconn Technology CZ, s. r. o., byla poškozena, prokazuje zejména faktura o úhradě a potvrzení o provedené platbě předložené v hlavním líčení, k němuž obviněný ani jeho obhájkyně neměli žádné připomínky (č. l. 179).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolací námitky obviněného jsou tvořeny obsahem jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Nejvyšší soud s ohledem na odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za nutné zdůraznit, že soudy opřely své skutkové závěry o důkazy, jež ve svých rozhodnutích rozvedly (zejména výpovědi svědků na č. l. 162 až 164 a č. l. 178, dále listinné důkazy uvedené na č. l. 179), a vysvětlily dostatečně přesvědčivě, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný činu dopustil, jakož i k tomu, že považují jeho obhajobu za vyvrácenou (str. 6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 a 4 usnesení odvolacího soudu). Obviněný v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádný hmotně právní důvod, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková