ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.497.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 497/2014-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2014 o dovoláních obviněných P. S., a Mgr. J. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 9 To 304/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 107/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. S. a J. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. 15 T 107/2012, byli obvinění P. S. a J. M. uznáni vinnými přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustili tím, že
v období od srpna 2008 do prosince 2010 obviněný P. S. jako předseda Bytového družstva Roháčova 97, Praha 3, IČ 27457770, se sídlem Roháčova 1502, Praha 3 (dále jen „BDR 97“), a obviněný J. M., člen pověřený agendou BDR 97, v rozporu s účelem svěření finančních prostředků poté, co převzali vybrané nájemné, kauce a zálohy na služby od nájemců bytové jednotky … F. K., Ž. P., a I. M., tyto prostředky náležející bytovému družstvu úmyslně nevkládali do pokladny nebo na bankovní účet bytového družstva a ponechávali si je pro svoji blíže nezjištěnou potřebu, a způsobili tak BDR 97 škodu ve výši nejméně 242.180,- Kč, a to tak, že
od podnájemce F. K., v období od srpna 2008 do května 2009 vybrali v hotovosti měsíční nájemné a zálohu na služby tohoto nájemce ve výši 4.643,- Kč za srpen 2008, ve výši 8.404,- Kč za měsíce září 2008 až květen 2009, za červen 2009 ve výši 8.404,- Kč a též složenou kauci ve výši 8.000,- Kč, tyto finanční prostředky nepředali k zaúčtování ve prospěch bytového družstva, přičemž celková vybraná částka činí 96.683,- Kč,
od podnájemkyně Ž. P., v období od srpna 2009 do března 2010 vybrali v hotovosti měsíční nájemné a zálohu na služby této nájemkyně ve výši 8.988,- Kč a kauci ve výši 16.000,- Kč, tyto finanční prostředky nepředali k zaúčtování ve prospěch bytového družstva, přičemž celková vybraná částka činí 87.904,- Kč,
od podnájemkyně I. M., v období od června 2010 do prosince 2010 vybrali v hotovosti měsíční nájemné a zálohu na služby od této nájemkyně ve výši 7.299,- Kč, kauci ve výši 6.500,- Kč, tyto finanční prostředky nepředali k zaúčtování ve prospěch bytového družstva, přičemž celková vybraná částka činí 57.593,- Kč.
Za uvedený přečin byl každý z obviněných odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Týmž rozsudkem byl obviněný P. S. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky v rozsudku popsané, jimiž měl spáchat zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 9 To 304/2013, z podnětu odvolání obou jmenovaných obviněných zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně jich obou ve výroku o trestech, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněným při nezměněném výroku o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil každému podle §206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon jim podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obviněný P. S. a J. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Mikeštíka dovolání. Ač každý z obviněných podal vlastní dovolání, obě se obsahově zcela shodují a rovněž se shodně opírají o důvod podle §265b odst. písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím oba obvinění brojili proti tomu, že by se dopustili trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, protože si žádnou věc či jinou majetkovou hodnotu patřící BDR 97 nepřisvojili, škodu nezpůsobili a neměli ani v úmyslu tak učinit. Připustili, že finanční prostředky za nájem bytové jednotky … vybírali, avšak nikoli pro svou potřebu, nýbrž pro potřebu BDR 97, v jehož prospěch je byli připraveni použít. O vybraných prostředcích vedli společně přehled, který byl i s vybranými penězi uložen v bytové jednotce, ve které bydlel obviněný J. M. a která současně sloužila jako kancelář BDR 97. Obvinění soudům vytkli, že neprovedly jimi navržené důkazy, jež měly objasnit rozhodné souvislosti zejména o podstatě jejich obhajoby vycházející ze vztahu BDR 97 se společností GLOB, Production, s. r. o. (dále jen „společnost GLOB“), která prováděla rozsáhlé rekonstrukce domu BDR 97, a jejímž jednatelem byl P. S. Tato společnost realizovala půdní vestavbu a při zastavení prací bylo ohroženo bydlení nájemníků domu.
Za základní dokument, od kterého se odvíjelo vybírání peněz za užívání jednotky …, obvinění považovali „Uznání závazku a dohoda o splátkách“, uzavřené mezi BDR 97 a společností GLOB dne 20. 12. 2007. Tento dokument navazoval na dohodu o vzájemné spolupráci mezi těmito společnostmi, jejíž podstatou bylo, že BDR 97 uznalo závazek na úhradu 678.500,- Kč ve prospěch společnosti GLOB za to, že ve smlouvě o odkoupení půdních prostor společnost GLOB v důsledku špatného výpočtu plochy odkoupila menší prostory, než byla skutečná výměra. Proto bylo BDR 97 povinno uhradit společnosti GLOB částku 678.500,- Kč ve splátkách (po 10.300,- Kč). Prvních 12 splátek mělo být narovnáno pronájmem bytové jednotky …, kterou rekonstruovala společnost GLOB, a jako první tuto jednotku užíval její zaměstnanec F. K. Dovolatelé uvedli, že firma GLOB odmítla uzavřít nájemní smlouvu s BDR 97 a následnou smlouvu podnájemní s F. K. a požadovala, aby tak učinilo BDR 97 a aby vybíralo pro ně peníze, které jim měly být předány až po kolaudaci půdní vestavby. Obvinění však poukázali na obsah smlouvy o výstavbě ze dne 23. 1. 2009, podle jejíhož textu nebylo pravdivé tvrzení o menších odkoupených prostorách, ale jednalo se naopak o větší plochu (212,20 m², nikoliv 180 m², jak údajně mělo být prodáno, ani 150 m², jak tvrdil P. S.), čímž tvrdili, že žádný dluh BDR 97 vůči společnosti GLOB nevznikl. Obvinění rovněž poukázali na to, že společnost GLOB začala odvádět nekvalitní práci, v důsledku čehož BDR 97 požadovalo opravy a slevy z ceny díla. Za dobu působení obviněných v čele družstva společnost GLOB ani P. S. nepožadovali zaplacení žádného dluhu, následné spory se podle obviněných týkaly až kvality stavebních prací a způsobených škod. Dovolatelé spoléhali na to, že k řešení účetní problematiky ohledně peněz vybraných na nájemném z jednotky … dojde až po úplném skončení vztahů se společností GLOB a jejím jednatelem P. S., k čemuž však za jejich působení v BDR 97 nedošlo. Obvinění měli za to, že pokud by peníze společnosti GLOB předali, bylo by téměř nemožné je získat zpět na kompenzaci slev uplatněných z důvodů vad a nedodělků, případně způsobených škod na majetku BDR 97. Dále uvedli, že problémy v BDR 97 začaly poté, co novému členovi družstva Ing. P. S. vytkli nebezpečnou a neschválenou rekonstrukci podlah jeho bytu. Této situace podle jejich názoru Ing. P. S. využil k tomu, aby mezi členy BDR 97 rozšířil nepravdivé informace vyznívající ve prospěch společnosti GLOB a poškozující BDR 97. Obvinění setrvali na tom, že peníze na nájemném z jednotky … vybírali podle uzavřených nájemních smluv, vybrané částky evidovali, nezatajovali je a nechtěli si je ponechat pro vlastní potřebu, o čemž podle nich svědčí to, že je předali BDR 97 ihned po výslechu P. S. Tímto jednáním chtěli pouze chránit BDR 97 před neoprávněnými nároky společnosti GLOB. Soudy však podle jejich názoru neprovedly dokazování v potřebném rozsahu, neprověřily jejich obhajobu o vazbách se společností GLOB a jejím jednatelem P. S., neboť nevyžádaly dokumenty dokazující nevinu obviněných. V závěru zdůraznili, že se vždy ke všem členům družstva chovali slušně a nikoho nechtěli poškodit, a proto je použitá právní kvalifikace nesprávná. Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil a zprostil je obžaloby nebo je uznal vinnými přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku, event. podle §221 tr. zákoníku, a upustil od jejich potrestání nebo jim uložil mírnější trest.
K podaným dovoláním se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Shledala, že obvinění zásadně čin, který jim je kladen za vinu, nepopírají, avšak hájí se tím, že pokud vybrané finanční prostředky bytového družstva nevložili ani do jeho pokladny ani na jeho bankovní účet,
neponechali si je ke škodě družstva, protože byli připraveni je použít „způsobem výhodným pro družstvo“. Této jejich obhajobě však soudy nepřisvědčily, a to zejména s ohledem na způsob, jakým formálně právně došlo k uspořádání závazkového vztahu s obchodní společností GLOB, a jak byly upraveny jejich povinnosti vystupovat za bytové družstvo v postavení pronajímatele předmětné bytové jednotky a vybírat uvedené platby. Obvinění po celé sledované období si platby v rozporu s těmito povinnostmi ponechávali, aniž by je nechali zavést do účetního stavu družstva. V této souvislosti pracovnici zpracovávající účetnictví také zamlčeli, že předmětná bytová jednotka je pronajímána za úplatu, čímž si současně zajistili, že tato pracovnice nebude finanční příjem z takového právního důvodu dohledávat. Soudy nemohly spatřovat žádný pádný důvod pro přisvojení takto převzatých peněz z pronájmu majetku bytového družstva ani s odkazem na možnou kompenzaci za nekvalitní provádění stavebních prací ze strany společnosti GLOB, neboť vybrané peníze této společnosti ve skutečnosti nenáležely (svědčil jí pouze bezplatný pronájem bytové jednotky). Navíc pro případné zohlednění nepodloženého reklamačního nároku družstva vůči této zhotovitelské obchodní společnosti neexistoval žádný tomu odpovídající reciproční závazek ve smyslu podmínek §580 obč. zák. o započtení. Státní zástupkyně má za to, že ani výběr nájemného oproti vydaným příjmovým potvrzením nemůže vypovídat ve prospěch dovolatelů, neboť pro jejich jednání zůstává podstatným, že tyto doklady nebyly zahrnuty do účetní evidence družstva a ve vztahu k platícím nájemcům posloužily spíše na podporu jejich přesvědčení, že jde o zcela standardní a žádné pochybnosti nevyvolávající nájemní vztahy. Jelikož státní zástupkyně shledala použitou právní kvalifikaci správnou, navrhla dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda byla uplatněna v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
O důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání opřít, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, protože uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti posuzovaného skutkovým zjištěním namítat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/2002, příp. další).
Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004). Na základě tohoto principu mohl Nejvyšší soud v posuzované věci právní otázky zkoumat na základě těch skutkových zjištění, jak je učinil soud prvního stupně v popsaném skutkovém zjištění, s nímž se ztotožnil i odvolací soud. Nemohl však pro své právní úvahy vycházet z obhajoby obviněných založené na tom, že k činu, jak je popsán, byli oprávněni v zájmu ochrany zájmů BDR 97 před neopodstatněnými požadavky společnosti GLOB, která řádně neplnila své závazky a byla faktickým pronajímatelem bytové jednotky … a platby za pronájem za ni a kauce požadovala na splátku dluhu, jenž však podle obviněných neexistoval. Peníze proto nepředávali ani BDR 97 ani společnosti GLOB a vyčkávali s tímto vyúčtováním až na dobu po ukončení rekonstrukce. Tvrdili též, že vybrané částky evidovali a předali je ihned, jak byl vyslechnut P. S., který však podle nich nevypovídal pravdivě. Tuto obhajobu soudy na základě provedeného dokazování považovaly za vyvrácenou, a to na základě úvah rozvedených na straně 10 až 11. Ke způsobu, jakým soudy postupovaly v rámci svých úvah v posuzování a hodnocení provedených důkazů, Nejvyšší soud jen pro stručnost připomíná, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu pro objasnění všech základních skutečností nezbytném (srov. strany 3 až 10 rozsudku) a vysvětlil i na základě jakých skutečností neprováděl důkazy další, jež obvinění navrhovali a které soudy považovaly za nadbytečné, neboť by žádné nové rozhodné poznatky nepřinesly (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/1993, ze dne 16. 2. 1995, III. ÚS 61/1994, a ze dne 24. 2. 2004, I. ÚS 733/2001).
V závěrech o skutkových zjištěních Nejvyšší soud neshledal žádné projevy libovůle či záměrného zkreslování zjištěných skutečností, a tudíž se v projednávané věci nejedná o extrémní nesoulad se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), a jen pro úplnost zdůrazňuje, že soud prvního stupně při zvažování všech důležitých okolností vzal za prokázané, že nájemci odevzdávali platby obviněným s tím, že s nimi bude náležitým způsobem naloženo, ač se tak nestalo, neboť obvinění je nevkládali na účet BDR 97, ani do pokladny družstva, nýbrž si je schraňovali. Soudy nepovažovaly za prokázanou obhajobu obviněných o údajné dohodě s P. S. a vyhodnotily ji jako účelovou a nevěrohodnou, vyvrácenou jednak výpovědí svědka P. S. a jednak objektivními důkazy, zejména usnesením členské schůze BDR 97 … ze schůze … konané dne 14. 2. 2008. Soud prvního stupně současně zdůraznil, že obvinění nepopřeli převzetí finančních prostředků za pronájem jednotky …, avšak podle zjištění, jež učinil, „vědomě zamlčeli pronajímání jednotky … účetní, JUDr. J. Č., která se tuto skutečnost dozvěděla až v době předávání agendy BDR 97 novému představenstvu v roce 2011, a navíc byla žádána obviněný P. S. o převzetí účetních dokladů k této jednotce se zpětnou platností“. Tvrzení obviněných o „schraňování“ finančních prostředků v zájmu BDR 97 byla provedeným dokazováním rovněž vyvrácena a shledána účelová a nepravdivá, zejména s ohledem na výpovědi svědků P.S., Ing. P. S. a účetní JUDr. J. Č., F. K., Ž. P. a I. M.
Skutková zjištění, k nimž soud prvního stupně dospěl, mají oporu v provedeném dokazování, jak ostatně konstatoval i odvolací soud, jenž výrok o vině považoval za správný, když dokazování shledal provedené v souladu s kritérii vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Nejvyššímu soudu, který neshledal ve skutkových zjištěních žádné nesrovnalosti, projevy libovůle nebo jiného porušení základních principů vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. z uvedených důvodů nic nebránilo, aby na uvedeném skutkovém základě posuzoval výhrady obviněných směřující proti nenaplnění subjektivní stránky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku zejména proto, že neměli v úmyslu BDR 97 poškodit a hodlali peníze vrátit, jakmile budou narovnány obchodní vztahy mezi BDR 97 a společností GLOB, a že se podle obviněných mohlo jednat o přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku či §221 tr. zákoníku, což jsou právní výhrady a Nejvyšší soud na základě nich zkoumal jejich opodstatněnost.
Trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Takovou škodou je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč.
K námitce obviněných o nenaplnění subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění lze uvést, že zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Podle §15 tr. zákoníku (§4 tr. zák.) je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Srozuměním se podle §15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
K naplnění subjektivní stránky u přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku jsou ve skutkových zjištěních, jak jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedena, dostatečně popsány skutkové okolnosti a údaje vyjadřující subjektivní stránku obviněných, resp. jejich úmyslné zavinění. V podrobnostech lze odkázat na popis činu, podle nějž se obvinění trestného jednání dopustili v postavení předsedy BDR 97 a člena pověřeného agendou BDR 97 tím, že „poté, co převzali vybrané nájemné, kauce a zálohy na služby od nájemců bytové jednotky … …, tyto prostředky, náležející bytovému družstvu, úmyslně nevkládali do pokladny nebo na bankovní účet bytového družstva a ponechávali si je pro svoji blíže nezjištěnou potřebu a způsobili tak BDR 97 škodu ve výši nejméně 242.180,- Kč“, a je tak zřejmé, že je rozveden ve vztahu k subjektivní stránce obviněných způsobem, jenž nevzbuzuje pochybnosti (v opaku srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/2007, uveřejněn pod č. 164 ve sv. 47 Sb. nál. a usnesení ÚS ČR).
Uvedené skutkové závěry svědčí o tom, že obvinění ve smyslu přímého úmyslu nakládali se svěřenými prostředky tak, že je chtěně a cíleně nevkládali do majetku družstva, ale nakládali s nimi záměrně v rozporu s účelem, k němuž je měly svěřeny, čímž si je přisvojili.
Nejvyšší soud považuje za potřebné k tomuto závěru připomenout, že přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí, která byla pachateli svěřena, tzn., že si pachatel osobuje k ní a nad ní vykonávat práva quasi-vlastnická (viz rozhodnutí č. 3391/1929 Sb. rozh. tr.). Podstatou znaku „přisvojení si cizí věci“ je skutečnost, že pachatel vyloučí z dispozice s ní oprávněnou osobu. O přisvojení věci tedy může jít i v případě, kdy s přisvojenou cizí věcí nijak dále nedisponuje, ale odmítá ji vydat oprávněné osobě. Není tedy rozhodné, jak poté, co si věc přisvojil, s ní skutečně nakládá a zda s ní vůbec nějak nakládá (srov. k tomu přiměřeně rozhodnutí č. 14/2006-II. Sb. rozh. tr.).
Z obsahu spisu je k tomuto znaku nutné zmínit, že vlastníkem bytového domu na ulici R. v P. a také pronajímatelem předmětné bytové jednotky … bylo BDR 97, které s nájemci jednotlivých bytových jednotek uzavíralo Nájemní smlouvy, v nichž byly stanoveny povinnosti nájemce bytové jednotky tak, že „Platby na úhradu těchto služeb ( jejich přesný rozpis je uveden v bodě 2. cit. článku – pozn. Nejvyššího soudu ) spolu se zálohami na elektrickou energii a plyn budou hrazeny spolu s nájemným měsíčně zálohově ve výši podle Předpisu plateb nájemce, který tvoří přílohu č. 3 této smlouvy hotovostně k rukám předsedy nebo pověřeného člena družstva“, a to hotovostně nejpozději do 15. dne měsíce, za který se nájemné platí. „Zaplacením se rozumí složení částky nájemného na pokladnu vlastníka“ (body 5., 6. článku IV.). Obsahy jednotlivých nájemních smluv jsou založeny na č. l. 63 až 67, 188 až 189, 195 až 196.
Postavení předsedy družstva a mimo jiné i jeho povinnosti vyplývají z Notářského zápisu osvědčujícího rozhodnutí ustavující členské schůze družstva o schválení stanov družstva ze dne 14. 3. 2006 (č. l. 177 až 186), konkrétně oprávnění a povinnosti předsedy jsou zakotveny v čl. 16. Předseda je zde v bodě 1) definován jako statutární orgán družstva, který řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech, pokud nejsou zákonem, stanovami nebo rozhodnutím členské schůze vyhrazeny jinému orgánu. Za svou činnost odpovídá členské schůzi. Podle bodu 2) téhož článku „Předseda plní usnesení členské schůze a odpovídá jí za svou činnost“ (srov. též č. l. 222 až 227).
Členská schůze č. 10/2007 ze dne 15. 11. 2007 podle zápisu z informativní schůzky ze dne 11. 12. 2008 (č. l. 219 až 221) rozhodla, že správu družstva bude z rozhodnutí předsedy družstva P. S. zajišťovat Mgr. J. M., který jako člen pověřený agendou BDR 97 (mimo jiné) „spravuje účet družstva (kontrola plateb, zadávání platebních příkazů, zpracování podkladů pro účetní), zajišťuje a dodává veškeré účetní doklady pro účetní, vede pokladní knihu v elektronické podobě“.
Rovněž členská schůze č. 10/2007 podle jejího Zápisu měla na programu finanční vyrovnání přeplatku ve výši 667.000,- Kč společnosti GLOB vůči BDR 97 odpovídající ekvivalentu za nesprávně stanovenou plochu půdní vestavby, která byla společnosti GLOB proti jí odvedeným pracím ze strany BDR 97 přenechána. K jednání se společností GLOB byli zmocnění P. S. a Ing. O. S. (č. l. 264). Ze Zápisu z jednání členské schůze č. 11/2008 ze dne 14. 2. 2008 dále vyplývá, že proběhlo jednání se společností GLOB, které vyústilo k uzavření smlouvy o uznání závazku a dohody o splátkách dne 20. 12. 2007, na jejímž základě bude uhrazeno celkem 72 měsíčních splátek ve výši 10.300,- Kč s tím, že tato úhrada bude prováděna „nefinančním vyrovnáním – zápočtem za pronájem sklepních prostor …“ (č. l. 265).
V Zápisu z jednání členské schůze č. 20/2011 ze dne 24. 8. 2011 konané již pod vedením nového předsedy Ing. P. S. (č. l. 295 až 300, 187) je zadokumentováno zjištění, že závazek družstva vůči společnosti GLOB v celkové výši 678.500,- Kč, z čehož po splatnosti v té době bylo 420.000,- Kč, „nebyl do června 2011, tj. 3,5 roku, splácen“, a dále že „nebytový prostor … (suterén) měli postupně pronajati tři nájemci, ale v příjmech družstva nebyly a nejsou za celé období žádné příjmy z pronájmu“. V textu tohoto zápisu je uvedeno celé jednání, z něhož plyne jeho průběh včetně reakcí obviněného P. S. na zjištěný schodek, k němuž uvedl, že peníze „dával panu P. S.“, což P. S. označil za lež, neboť „nikdy žádné peníze nedostal“. Současně zde bylo zmíněno písemné sdělení obviněného P. S. ze dne 4. 8. 2011 k obdobnému dotazu, v němž „se ke vztahu BD a firmy GLOB vyjádřil velmi okrajově a o tom, že předával panu S. hotovost z nájemného z jednotky …, se nezmínil“ (č. l. 298 až 299).
Z uvedených zjištění, která Nejvyšší soud učinil z obsahu spisu, je zřejmé, že obvinění byli v souladu s nájemní smlouvou na jednotku …, jakož i s usnesením členské schůze, jímž byl obviněný J. M. pověřen vedením a správou agendy BDR 97, včetně správy a evidence plateb, jakož i zajištění jejich zanesení do účetnictví, osobami oprávněnými k přebírání finanční hotovosti, podle čl. 5 předmětných nájemních smluv. Jejich povinností pramenící ze stanov BDR 97 a na ně navazujících rozhodnutí členské schůze, bylo vložit tyto vybrané prostředky k dispozici družstva, a to buď na bankovní účet, anebo přímo do pokladny. Tato povinnost obviněným jakožto statutárnímu orgánu či pověřené osobě k zastupování společnosti navenek vyplývala mimo jiné i z obecné povinnosti vykonávat svou působnost v družstvu s péčí řádného hospodáře (srov. přiměřeně §194 odst. 5 obch. zákoníku). Obvinění však těmto svým povinnostem nedostáli, neboť jednali jednoznačně v příkrém rozporu s účelem, k jakému jim byly finanční prostředky náležející BDR 97 svěřeny. Oni byli z pověření členské schůze pouze oprávněni finanční záležitosti BDR 97 spravovat ve vymezeném rozsahu, přičemž tomuto oprávnění odpovídaly také adekvátní povinnosti, zejména řádně a včas evidovat tok finančních prostředků plynoucích v obou směrech, tzn., jak z pokladny BDR 97, tak do ní z příjmů pramenících především z nájmu prostor a bytových jednotek domu a služeb s ním souvisejících, a zajišťovat řádné a bezproblémové fungování BDR 97.
Obvinění, jak bylo provedeným dokazováním prokázáno (bez ohledu na jimi uplatňovanou obhajobu, kterou soudy jako nevěrohodnou vyloučily), však zcela v rozporu s účelem, k němuž jim byly svěřeny vybrané finanční prostředky, tyto nijak neevidovali, nepředali účetní doklady oprávněné pracovnici k zaevidování a po celou dobu tyto prostředky využívaly způsobem, který nebyl objasněn, nikoliv však pro potřebu družstva, a to až do doby, kdy tato jejich činnost byla odhalena. Vrátili je, avšak až tehdy, když již byl čin odhalen, tzn. poté, co byly naplněny všechny znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a tento přečin byl dokonán, a to i ve znaku způsobení značné škody představující shora vymezenou částku.
Pro okolnost, že čin obviněných byl záměrným jednáním směřujícím ke způsobení škody a k vlastnímu obohacení, a tedy pro úmyslné zavinění obviněných svědčí i to, že obvinění tajili, že jednotka … je pronajímána, neboť až do nástupu nového předsednictva BDR 97 do funkce v roce 2011 účetní JUDr. J. Č. netušila, že takový prostor označený … je, ať už jako bytový či nebytový, pronajímán, a proto se ani po placení nájemného za něj nepídila a nemohla ani kontrolovat, že finanční hotovost za jeho pronájem není průběžně do pokladny BDR 97 nebo na jeho účet vkládána.
Na základě všech těchto rozvedených skutkových okolností, na jejichž základě Nejvyšší soud shledal, že obvinění jednali v rozporu se svými oprávněními a povinnostmi vůči BDR 97, neboť peníze patřící BDR 97, které vybrali v hotovosti na nájemném z jednotky …, nezanesli do účetnictví ani neučinili žádné kroky k tomu směřující, peníze nepředali do dispozice BDR 97, jemuž jako jedinému a výlučnému vlastníku bytového domu … na ulici R. v P., a tudíž i jedinému a výlučnému oprávněnému pronajímateli jednotky … nacházející se v tomto domě, po právu náležely, ale ponechaly si je z jakéhokoli důvodu pro svoji potřebu, naplnili tímto jednáním skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, neboť soudy v jejich činu správně shledaly přímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Při tomto právním závěru nebylo možné dovolatelům vyhovět v tom, aby byl jejich čin právně kvalifikován podle jiného ustanovení trestního zákoníku, když se konkrétně domáhali posouzení jako přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení §220, event. §221 tr. zákoníku. Uvedené přečiny se vztahují na osoby, jimž bylo svěřeno opatrování nebo správa cizího majetku, pokud nebylo prokázáno, že by ve své funkci obohatily sebe nebo jiného, ale prokáže se jen způsobení škody. V tomto smyslu je ustanovení §220 tr. zákoníku subsidiární k ustanovení o trestném činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Jestliže si tedy pachatel přisvojí věc nebo jinou majetkovou hodnotu z cizího majetku, který byl povinen opatrovat nebo spravovat, dopustí se trestného činu zpronevěry, a nikoliv trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku (srov. mimo jiné rozhodnutí č. 21/2002-I. Sb. rozh. tr.). Obvinění však v projednávané věci se na úkor BDR 97 obohatili, a nezůstalo tedy jen při tom, že by této společnosti bez dalšího znaku typického pro zpronevěru jen způsobili škodu. Ze všech uvedených důvodů je právní závěr soudů obou stupňů o naplnění zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku správný.
Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl dovolání obviněných vyhovět. Dovolatelé sice uplatnili námitky věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ale soudy nižších stupňů se s nimi náležitě vypořádaly a učinily správné skutkové i právní závěry. Správnost rozhodnutí soudů plyne z obsahu těchto rozhodnutí, v konfrontaci s příslušným spisovým materiálem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 176/2004). Z těchto důvodů jde o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soudu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová