ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1528.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1528/2014-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2015 o dovolání obviněného T. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2014, sp. zn. 4 To 100/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 298/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. února 2014, sp. zn. 66 T 298/2013, byl obviněný T. L. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §210 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti v podobě zákazu podnikání a zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností s předmětem podnikání v oblasti pojišťovnictví na dobu trvání čtyř let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. června 2014, sp. zn. 4 To 100/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného T. L. vinným v podstatě na stejném skutkovém podkladu trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání čtyř let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, jakož i statutárního zástupce v obchodních korporacích a družstvech na dobu čtyř roků. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200.000 Kč (dvě stě tisíc korun českých), což představuje 200 (dvě stě) celých denních sazeb po 1.000 Kč (jeden tisíc korun českých). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené České pojišťovně, a.s., ve výši 990.000 Kč. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. L. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uvedl, že si je vědom restriktivního výkladu uplatňovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i přesto však shledává v napadeném rozhodnutí nesprávné právní posouzení skutku, a to z důvodu porušení práva na spravedlivý proces, neboť se domnívá, že bylo vůči jeho osobě od začátku soudního řízení postupováno tak, jako by byl vinen. K porušení tohoto práva došlo taktéž postupem odvolacího soudu, který provedl úpravu skutkové věty soudu prvního stupně bez potřebných skutkových zjištění, a to pouze na základě skutečností, které však nastaly s velkým časovým odstupem od zahájení trestního řízení.
Dále v dovolání namítá, že ve vztahu k posuzování subjektivní stránky trestného činu podvodu odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu. Soudům obou stupňů je taktéž vytýkán postup v souvislosti s prováděním důkazů, a sice odmítnutí provedení důkazů navrhovaných obviněným, zejména ve vztahu k jeho majetkovým poměrům, k hospodaření společnosti Stone Finance, s.r.o., atp. Obviněný také upozorňuje na existenci jiných skutkových okolností významných z hlediska hmotného práva, především na existenci soukromoprávního vztahu s poškozenou Českou pojišťovnou, a.s., z čehož podle jeho názoru vyplývá, že jednání, kterým došlo k poškození České pojišťovny, a.s., bylo učiněno nikoliv obviněným, ale přímo společností Stone Finance, s.r.o. Následně obviněný vyjadřuje pochybnosti stran trestnosti skutku tak, jak je popsán zejména v dovolání napadeném rozsudku soudu druhého stupně. Námitky se taktéž vztahují k výroku o náhradě škody, kterým soud druhého stupně uložil obviněnému povinnost uhradit poškozené České pojišťovně, a.s., částku ve výši 990.000 Kč, neboť obviněný má za to, že skutečnou výši škody nebylo možno na základě provedených důkazů zjistit, o čemž svědčí také pochybnosti svědka P. R. ohledně přesné výše škody, která poškozené České pojišťovně, a.s., vznikla, když v řízení u soudu prvního stupně byla poškozená s náhradou škody odkázána na řízení občanskoprávní, a aniž by provedl doplnění důkazů o konkrétní výši způsobené škody odvolací soud poškozené náhradu škody přiznal. Důvod pro uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledává obviněný především ve skutečnosti, že usnesením soudu druhého stupně bylo zamítnuto jeho odvolání, a to i za situace, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [konkrétně se jednalo o vadu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Obviněný si je vědom skutečnosti, že rozsudek soudu prvního stupně byl soudem odvolacím věcně přezkoumán na základě odvolání podaného státním zástupcem, přesto se domnívá, že v konkrétním případě vzhledem k dvěma alternativám, ve kterých je možné tento dovolací důvod uplatnit, výše zmíněná skutečnost splňuje požadavky pro úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu, a to v jeho druhé alternativě.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 4 To 298/2014, a též rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 66 T 298/2014, jakož i případná rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá ve dvou alternativách, přičemž v konkrétním případě je možné dovolání podat jen pokud byl v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně podrobně popisuje předpoklady úspěšného uplatnění tohoto dovolacího důvodu, zejména s ohledem na skutečnost, že odkazem na tento dovolací důvod se nelze účinně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, jakož i přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Takovýto zásah je možný pouze za předpokladu, že existuje extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Státní zástupkyně ve svém vyjádření poukazuje na fakt, že námitky uvedené v dovolání jsou pouze opakováním námitek, které obviněný uvedl ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a se kterými se odvolací soud již řádně vypořádal. Odvolací soud správně vyhodnotil výsledky provedeného dokazování soudu prvního stupně a jím zjištěný skutkový stav věci formulovaný ve výrokové části rozsudku, který byl následně v upravené formě převzat do výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Taktéž pravdivost svědeckých výpovědí, které spolu vzájemně korespondují a které jsou podpořeny a v logickém sledu doplněny provedenými důkazy, je státní zástupkyní považována za prokázanou, a naopak zcela nevěrohodným a nelogickým je vysvětlení celé situace tak, jak to předesílá obviněný. Z listinných materiálů totiž vyplývá, že v době od 22. 7. 2010 až do 6. 9. 2012 byl obviněný jediným jednatelem a zároveň společníkem společnosti Stone finance, s.r.o. Předmětem činnosti této společnosti byla pouze pojišťovací činnost a příjem z této činnosti v podobě provizí za uzavřené smlouvy činil jediný příjem této společnosti. Obviněnému, s ohledem na jeho vztah k této společnosti, bylo podle vyjádření státní zástupkyně zřejmé, že pro zajištění co nejvyšších příjmů této společnosti je nutné uzavřít co nejvyšší počet smluv, ve kterých bude společnost Stone finance, s.r.o. figurovat jako zprostředkovatel. V průběhu řízení taktéž vyšel najevo fakt, že vyjma příjmů obviněného z poradenské činnosti byly jeho jediným významným zdrojem financí příjmy z titulu výkonu funkce jednatele této obchodní společnosti a finanční prostředky, které obviněný z jejího majetku opakovaně vyváděl ve formě tzv. půjček, a to i na samotném počátku aktivní podnikatelské činnosti této společnosti, a tedy za situace, kdy ani nemohl předpokládat výsledky jejího finančního hospodaření. Tím spíše za situace, kdy se již od počátku roku 2011 začala objevovat storna pojistných smluv, s čímž souvisela povinnost společnosti vracet vyplacené provize, a docházelo k následnému pozastavení vyplácení provizí ze strany smluvních pojišťoven. Takovéto počínání obviněného prokazuje jeho záměr prostřednictvím společnosti Stone finance, s. r. o., neoprávněně získávat finanční prostředky pro vlastní potřebu a za účelem vlastního obohacení, o čemž zároveň svědčí i fakt, že za tři měsíce po ukončení působení obviněného ve funkci jednatele společnosti byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči společnosti Stone finance, s.r.o. Obviněný tedy prostřednictvím společnosti Stone finance, s. r. o., uzavřel s poškozenou pojišťovnou smlouvu o životním pojištění ačkoliv věděl, že pojistné nebude řádně splácet, a to za účelem získat finanční prostředky prostřednictvím provizí vyplacených poškozenou pojišťovnou, které následně z titulu půjček společníkovi společnosti odčerpal.
Závěrem státní zástupkyně uvedla, že provedeným dokazováním byly v dostatečném rozsahu objasněny všechny skutečnosti potřebné pro konečné rozhodnutí a že i právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku plně odpovídá zjištěným skutkovým okolnostem. Argumentaci obviněného tak shledává jako zjevně neopodstatněnou a s ohledem na tuto skutečnost navrhuje podle §265i písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítnout.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Jak se podává z výše rozvedeného obsahu dovolání, obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
s ohledem na obecná konstatování podaná shora Nejvyšším soudem je však v posuzované věci zřejmé, že jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit.
Ve skutečnosti obviněný vznesenými dovolacími námitkami primárně zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, čímž míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť nesměřuje proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení.
Nejvyšší soud taktéž shledal, že většinou z uplatněných dovolacího námitek se zabýval, a přesvědčivě se s nimi vypořádal soud odvolací. V posuzované věci obviněný především brojí proti postupu soudů v oblasti procesní, když zejména namítá porušení práva na spravedlivý proces, odmítnutí provedení jím navrhovaných důkazů, nesprávné hodnocení důkazů a vytýká tedy nesprávný postup soudu prvního a druhého stupně při provádění a hodnocení důkazů, a stejně tak na skutkových námitkách zpochybňuje přiznanou výši náhrady škody. Tím ovšem evidentně uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný se domáhá změny skutkových zjištění, neboť podle jeho názoru z provedených důkazů nelze vyvodit soudy zjištěný skutkový stav, a navrhuje doplnit dokazování zejména ohledně jeho majetkových poměrů, hospodaření společnosti Stone finance, s. r. o., a ve vztahu k výši způsobené škody. Z uvedeného vyplývá, že těmito námitkami obviněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nemohl naplnit.
Za tohoto stavu věci nelze také dovodit porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy .
Námitka obviněného týkající se nerespektování ustálené judikatury zabývající se otázkou subjektivní stránky trestného činu podvodu, stejně tak jako obecné konstatování, že skutek uvedený ve výroku rozsudku odvolacího soudu není trestným činem, taktéž nesplňuje požadavky pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a tedy nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Mimo uvedení konkrétního věcného obsahu uplatněných dovolacích námitek je také nezbytné jejich náležité zdůvodnění, a to na základě konkrétních skutečností, jimiž se dovolatel domáhá nápravy vadných rozhodnutí cestou tohoto mimořádného opravného prostředku. V posuzovaném případě obviněný ve vztahu k námitce absence trestnosti skutku popsaného v rozsudku odvolacího soudu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých tento závěr odvozuje, a ve vztahu k námitce, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, uvedl pouze odkaz na několik soudních rozhodnutí bez jakékoliv bližší konkretizace, v čem v posuzované věci shledává nerespektování ustálené judikatury soudem druhého stupně. Vzhledem k výše zmíněnému nesplňují uplatněné námitky zákonné požadavky potřebné k založení přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu, který v předmětné věci rovněž neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž významný požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Všem výše uvedeným postulátům rozhodnutí soudů obou stupňů v zásadě odpovídají a Nejvyšší soud neshledává důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo jako nedůvodné zamítnuto. Uplatnění této alternativy dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a na skutečnost, že v řádném opravném řízení nedošlo k takovému přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém by tvrzená vada byla odstraněna. Jak bylo shora již blíže rozvedeno, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným namítán neúspěšně, a proto nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného T. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiných důvodů, než jsou obsaženy v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík