ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1629.2014.1
sp. zn. 11 Tdo 1629/2014-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání obviněného V. K. a obviněné M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 55 To 77/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 63/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. K. a M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 2 T 63/2013, byli obvinění V. K. a M. V. uznáni vinnými přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustili způsobem v rozsudku podrobně rozvedeným, za což byli podle §214 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost se svým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obou obviněných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 55 To 77/2014, podle §256 tr. ř. zamítl, když ve věci rozhodoval též o odvolání spoluobviněného B. G.
Obvinění V. K. a M. V. napadli toto rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že proti nim bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný V. K. ve svém dovolání namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obou soudů, jakož i nedostatečné vyjádření objektivní a subjektivní stránky přečinu podílnictví ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti především zpochybňuje výpovědi svědků a skutkové závěry, které soudy nižších stupňů na jejich základě učinily.
Dále poukazuje na fakt, že v posuzované věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, aniž byly splněny podmínky pro jeho konání stanovené v §179a a násl. tr. ř. V tomto postupu orgánů přípravného řízení spatřuje porušení ustanovení §160 tr. ř. a naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Proto obviněný V. K. v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná M. V. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. taktéž namítá extrémní rozpor mezi právním posouzením skutku a skutkovými zjištěními, a v tomto směru poukazuje na to, že ačkoliv je v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedeno, že Ing. S. upozornil obviněné na původ elektromotoru až po jeho výkupu, přesto se ve skutkové větě rozsudku objevuje závěr, že obviněná odvezla motor na pokyn obviněného, ačkoliv „byli upozorněni Ing. J. S., že se jedná o odcizený elektromotor“. Extrémní nesoulad obviněná spatřuje též v tvrzení soudu, že vzhledem ke zkušenosti a praxi muselo být obviněným zřejmé, že elektromotor pochází z trestné činnosti. Ve vztahu ke zjištěné výši způsobené škody obviněná namítá porušení zásady in dubio pro reo, neboť soudy vycházely z ceny pro obviněné nejméně příznivé, aniž je zřejmé, zda zpracovatel odborného vyjádření měl k tomu patřičnou odbornou způsobilost a měl k dispozici potřebné podklady pro její stanovení.
Dále obviněná namítá, že trestní stíhání bylo vedeno nepřípustnou formou zkráceného přípravného řízení, ačkoliv nebyly splněny podmínky §179a tr. ř., a zároveň bylo porušeno ustanovení §179c odst. 1 tr. ř., a to zejména tím, že policejní orgán ke zprávě, kterou předkládá státnímu zástupci, připojil listiny získané před sdělením podezření. Celkově tak došlo ke zkrácení obhajovacích práv. Na základě výše zmíněných důvodů obviněná M. V. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil do přípravného řízení.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním obviněných vyjádřil tak, že ačkoliv jsou v nich uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., tak je z jejich obsahu zřejmé, že obvinění měli zájem uplatnit též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když odvolací soud jejich odvolání jako nedůvodná zamítl. Pokud je v dovolání obviněného V. K. uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak přestože je formálně namítnut extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními zjištěními soudu, dovolací námitky směřují jen do oblasti skutkových zjištění, přičemž v tomto směru neshledává rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry soudů. Ve vztahu k námitkám uplatněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1, písm. e) tr. ř. státní zástupce uvádí, že obviněným namítaná nepřípustnost konání zkráceného přípravného řízení není způsobilá naplnit konkrétně uplatněný dovolací důvod, neboť se nejedná o důvod nepřípustnosti trestního stíhání dle §11 tr. ř. a §11a tr. ř. Tyto závěry státního zástupce se týkají i dovolání obviněné M. V., a to ve vztahu k oběma shodně uplatněným dovolacím důvodům. Proto státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná, byla podána včas, oprávněnou osobou, a ačkoliv jsou formálně založena jen na dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. e), písm. g) tr. ř., je z jejich obsahu patrné, že obvinění měli zájem je uplatnit též prostřednictvím dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující jak obsahovým, tak formálním náležitostem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05), jak na to ostatně správně poukázal ve svém vyjádření i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž jsou dovolání opírána, naplňují obviněnými uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Oba obvinění v rámci svého dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jehož existenci shodně spatřují v tom, že v posuzované věci bylo konáno zkrácené přípravné řízení, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, a v důsledku toho byli zkráceni na svých obhajovacích právech.
V této souvislosti je třeba připomenout, že tento dovolací důvod je naplněn pouze v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání, jichž se týká uvedený dovolací důvod jsou obsaženy v §11 tr. ř. a v §11a tr. ř., a jiné namítané vady, a to i za předpokladu, že by se týkaly průběhu trestního stíhání, nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Žádnou takovou okolnost zakládající nepřípustnost trestního stíhání oba obvinění v dovolání neuvádí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívající v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. (nyní důvody nepřípustnosti trestního stíhání vyplývají též z ustanovení §11 odst. 2 a 5 tr. ř. a §11a tr. ř.), pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
Výše uvedené závěry lze nepochybně vztáhnout k námitce obviněných, že v posuzované věci nebyly splněny zákonné podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení podle §179a a násl. tr. ř., když jde o námitku vztahující se k průběhu jejich trestního stíhání, ovšem nikoliv odůvodňující nepřípustnost trestního stíhání. Lze tedy uzavřít, že obviněnými výše namítanou vadu nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podřadit. Již proto se nelze zabývat ani jejich tvrzením, že z tohoto důvodu došlo ke zkrácení jejich obhajovacích práv. Navíc je třeba zdůraznit, že v řízení před soudem bylo v plném rozsahu zajištěno jejich právo na obhajobu, např. i tím, že měli možnost se k věci vyjádřit, ať už sami, anebo prostřednictvím svého obhájce. Ostatně v tomto ohledu obvinění ani nevznáší jakoukoli námitku stran porušení svých obhajovacích práv v řízení před soudy obou stupňů.
Obvinění ve svém dovolání uplatnili také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že takový důvod dovolání je dán
v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Důvod mimořádného zásahu do skutkových zjištění až v řízení o dovolání však může zakládat existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněných skutkových zjištění, pokud se ve svém důsledku projevil i v nesprávném právním posouzení skutku. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V daných souvislostech lze dále poznamenat, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07).
Dovolání podané obviněným V. K. je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené konstatování Nejvyššího soudu je z obsahu dovolání zřejmé, že jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Na základě toho pak dovozuje, že nelze prokázat jeho vědomost o původu vykoupeného elektromotoru, tedy že pocházel z trestné činnosti. Tím vším se však primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se nejedná o trestný čin, a to ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Přitom ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je dostatečným způsobem vyjádřena objektivní i subjektivní stránka obviněnému přisouzeného úmyslného přečinu podílnictví, když soud zjistil, že obviněný dal pokyn k odvezení předmětného elektromotoru, ačkoliv byl upozorněn na to, že jde o odcizenou věc. Z uvedeného vyplývá, že obviněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Taktéž, co se týče dovolání uplatněného obviněnou M. V., lze s ohledem na shora uvedené konstatování Nejvyššího soudu připojit, že v tomto dovolání uvedené okolnosti, mezi nimiž a skutkovým zjištěními učiněnými soudy obou stupňů spatřuje obviněná extrémní rozpor (zejména pokud jde o vyhodnocení svědectví Ing. J. S.), neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To stejné platí i stran námitky obviněné ohledně nesprávně zjištěné výše škody, kterou v tomto směru opírá o porušení zásady in dubio pro reo. Není úlohou Nejvyššího soudu, aby vystupoval jako „třetí přezkumná instance“ skutkového stavu. Bylo by popřením zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), kdyby dovolací soud zpochybňoval dosavadní skutková zjištění a prověřoval správnost hodnocení důkazů, provedených soudy nižších stupňů, když soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě uvedl, proč dospěl k uvedeným skutkovým zjištěním.
Nejvyšší soud připomíná, že v řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy existuje zjevný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Je nutno zdůraznit, že obviněnými v dovolání uplatněné námitky týkající se dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly podstatou jejich obhajoby již v průběhu celého trestního řízení, soudy jim věnovaly patřičnou pozornost a náležitě se s nimi vypořádaly. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s jejich závěry, a proto odkazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, který podrobně rozvedl skutečnosti, na základě kterých pak dospěl k závěru o vině obviněných. Pokud oba dovolatelé dovozují existenci extrémního rozporu z toho, že z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. že v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. k tomu sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další), tak i v této souvislosti ovšem Ústavní soud zdůrazňuje, že je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (např. sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03). Upozorňuje-li Ústavní soud, že je povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
Z tohoto pohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejde o takovou situaci extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, resp. s jejich vyhodnocením. Soud prvního stupně na str. 12 odůvodnění svého rozsudku a soud odvolací na str. 7 až 9 podrobně rozvedly důkazy, na jejichž podkladě dospěly ke skutkovým zjištěním, se kterými obvinění v dovolání nesouhlasí. Soudy poukázaly především na svědectví Ing. J. S., z jehož obsahu vyplývá, že obviněné M. V. sdělil, že předmětný elektromotor je stoprocentně kradený a aby jej neodváželi pryč. Přesto za této situace na pokyn obviněného V. K. byl tento elektromotor urychleně odvezen na neznámé místo. Své závěry opřely též o výpovědi svědků D. M., P. M., J. T. a Z. P. Poukázaly na skutečnost, že předmětný elektroměr byl naprosto nedostatkovým zbožím, neboť se již nevyrábí, byl čistý a bez známek poškození. Soudům tak nelze vytýkat nějakou libovůli při hodnocení důkazů a jejich postup v zásadě odpovídá požadavkům §2 odst. 6 tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněných V. K. a M. V. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík