ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.354.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 354/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2015 o dovolání, které podal obviněný T. T. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 12 To 78/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 14/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 6 T 14/2013, byl ve věci obviněných T. T. T. (dále jen „obviněný“ příp. „dovolatel“) a V. T. N. , podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 2 T 7/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 143/2013, výrok o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, a zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, a nově bylo rozhodnuto o vině obou obviněných. Stalo se tak na podkladě zjištění, že
1)
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od počátku roku 2012, do zadržení policejním orgánem dne 9. 10. 2012, v prostorách rodinného domu č. p. ...... v ul. K. v H. K. skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, soustavy elektrorozvodných desek, předřadníků, sodíkových svítidel, ventilačních potrubí vzduchotechniky a elektrického čerpadla pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek celkem 286 rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje od zakořeněných rostlinných řízků výšky 5 cm po rostliny výšky 65 cm v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž z pěstovaných rostlin by bylo možno získat drogu marihuanu v množství nejméně 21.450 gramů v podobě sušiny s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu nejméně 2.895,75 gramů, za uvedených podmínek již dopěstovali, sklidili a usušili blíže nezjištěné množství rostlin konopí setého indického, z nichž získali drogu marihuanu v množství 1.058 gramů v podobě sušiny s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu 93,394 gramů, takto jednali v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, tvořící přílohu č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách tvořícího přílohu č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
2)
od blíže nezjištěné doby, obžalovaný V. T. N. nejméně od 28. 8. 2012 a obžalovaný T. T. T. nejméně od 1. 9. 2012, do zadržení policejním orgánem dne 9. 10. 2012 v prostorách rodinného domu č. p. .... v ul. N. M. v H. K. skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, soustavy elektrorozvodných desek, předřadníků, sodíkových svítidel, ventilačních potrubí vzduchotechniky a elektrických čerpadel pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek celkem 600 rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje od zakořeněných rostlinných řízků výšky 10 cm po kvetoucí rostliny výšky 80 cm v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž z pěstovaných rostlin by bylo možno získat drogu marihuanu v množství nejméně 44.850 g gramů v podobě upotřebitelné sušiny s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu nejméně 4.589,63 gramů, a takto jednali v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, tvořící přílohu č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách tvořícího přílohu č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Tímto jednáním se obviněný T. T. T. dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Za výše uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 9. 10. 2012, specifikovaných na str. 4 až 7 výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného V. T. N.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 12 To 78/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. T. T. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku po shrnutí dosavadního průběhu řízení před soudy obou stupňů obviněný uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové provedl rozsáhlé dokazování, které opřel o stěžejní výpověď jediného svědka Ing. B. S. , a toto dále doplnil úředním záznamem o podání vysvětlení Q. H. L. , ohledáním místa činu a jednotlivými odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie, z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika a daktyloskopie, z odvětví genetiky a z oboru metody pachové identifikace, jakož i odborným vyjádřením ohledně charakteristiky pěstovaných rostlin a jejich výtěžnosti. Tyto důkazy pak pro závěr o vině obviněného shledal jako dostačující. Obviněný namítá, že nebyl v žádném případě poškozeným Ing. B. S. ztotožněn a veškeré daktyloskopické, genetické a pachové stopy zajištěné na místě činu jej rozhodně nemohou dostatečným způsobem usvědčovat z toho, že by vykonával byť jen činnost tzv. zahradníka a tyto rostliny i pěstoval. Nebylo dostatečně prokázáno ani pěstování rostlin již od počátku roku 2012, když toto soud dovodil toliko ze skutečnosti, že v tomto období uživatelé domu výměnou zámku znemožnili Ing. S. přístup do obytné části domu. K úvahám soudu, že byl určen na toliko práci zahradníka, obviněný podotkl, že tyto osoby se nacházejí při výrobě drogy na nejnižším stupni hierarchie, zajišťují péči o rostliny a na obchodu s drogou se nepodílejí. Osoby, které výrobu a distribuci zajišťovaly, se přitom nepodařilo zjistit a nebylo ani prokázáno, že by byl řídící a organizující osobou. Ačkoliv odmítl k věci vypovídat, je tato okolnost zřejmá i z jiných případů, kdy jsou tito cizí státní příslušníci zneužíváni pro tyto zahradnické práce a jsou i vzhledem ke svým příbuzným ve Vietnamu vázáni ve své komunitě určitým slibem a předpokladem mlčení. Je sice pravdou, že se v předmětném domě nacházel, rozhodně se však nepodařilo tuto dobu blíže vymezit ani rozkrýt jeho úlohu. Je tedy otázkou, zda plnil tzv. funkci zahradníka anebo něco dovážel na přání třetích osob. Z uvedených důvodů měl být ve smyslu zásady „in dubio pro reo“ obžaloby zproštěn. Za situace, kdy není známa míra jeho zavinění ani rozsah jeho trestné činnosti, jeví se mu použitá právní kvalifikace jako nepřiměřeně přísná. Tím, že soud učinil nesprávný závěr o jeho vině, v důsledku toho rozhodl nesprávně i o trestu, jehož výše vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a okolnostem věci, pohnutce jeho konání a následkům, měla být stejná, popř. oproti původnímu trestu jen mírně zvýšená. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 6 T 14/2013, i další výroky na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný T. T. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpověď poškozeného Ing. B. S. , daktyloskopické, genetické a pachové stopy), a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že spis neobsahuje žádný důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti, že nebylo dostatečně prokázáno, od kdy pěstování rostlin započalo, ani rozkrýt jeho úlohu), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpověď svědka Ing. B. S. , vlastníka rodinného domu a jeho syna P. S. , kteří při svém výslechu popsali okolnosti, za nichž došlo při kontrole domu k odhalení velkopěstírny konopí. Citovaná svědectví, která spolu navzájem korespondují, jsou též podporována dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především protokol o ohledání místa činu, z něhož lze zjistit, že v předmětné nemovitosti byla nalezena kompletní funkční a skrytým vnitřním způsobem provozovaná pěstírna konopí, jak je zjevné z pořízené fotodokumentace a videodokumentace. Ve věci byla rovněž vypracována i celá řada odborných vyjádření. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie zaměřeného na chemické zkoumání zajištěných stop vyplynulo, že všechny předložené stopy obsahují látky charakteristické pro přípravek marihuana; z odborného vyjádření zaměřeného na charakteristiku pěstovaných rostlin a jejich výtěžnost je zjevné, že se jednalo o rostliny konopí setého indického pěstované tzv. indoor způsobem za účelem produkce delta 9-THC. Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika podalo charakteristiku zapojení elektrických přístrojů v pěstírně včetně nelegálního napojení na elektrickou síť, přičemž pokud jde o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, to prokázalo shodu otisku prstu obviněného T. T. T. na předmětech nacházejících se v pěstírně. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika je zjevné, že na stopách z pěstírny byla zjištěna plná shoda získaných DNA s DNA profilem obviněného, když i odborné vyjádření z oboru metody pachové identifikace prokázalo shodu pachu obviněného s pachy sejmutými v pěstírně. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný podílel na neoprávněné výrobě omamné a psychotropní látky a spáchal čin ve velkém rozsahu, přičemž zčásti úmyslně vytvářel podmínky pro jeho spáchání opatřováním a přizpůsobováním prostředků a nástrojů k jeho spáchání. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku.
V dovolání obviněný T. T. T. vznáší i námitku spočívající v tvrzení, že soudy pochybily ve výroku o uloženém trestu, neboť mu měl být uložen trest stejný nebo jen mírně navýšený oproti trestu uloženému mu předchozím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 2 T 7/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 11 To 143/2013. K těmto námitkám, které ve skutečnosti směřují proti nepřiměřenosti trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení §58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněného T. T. T. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
Předně lze konstatovat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu – trest odnětí svobody, přičemž soud prvního stupně při jeho ukládání zohlednil, že se jedná o širší rozsah trestné činnosti – dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu oproti předchozímu odsouzení, kdy byl uznán vinným toliko jedním útokem téhož zločinu ve stadiu přípravy, ani se nejednalo o ojedinělý exces. Je tedy zřejmé, že úvahy obviněného o uložení stejného či jen mírně zvýšeného trestu oproti předchozímu odsouzení, kdy krajský soud při ukládání trestu aplikoval ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil trest pod dolní hranicí trestní sazby, tak nejsou namístě. Pokud tedy obviněnému byl uložen společný trest spočívající jednak v trestu odnětí svobody v trvání osmi let, tedy na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby ustanovení §283 odst. 3 tr. zákoníku, lze konstatovat, že výše i druh trestu odpovídá kritériím uvedeným v ust. §§37 – 39 tr. zákoníku. Podle Nejvyššího soudu lze rovněž akceptovat výrok o zařazení obviněného pro jeho výkon toliko do věznice s ostrahou a nikoli do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž za správný lze s ohledem na charakter páchané trestné činnosti považovat i vyslovený trest vyhoštění na dobu neurčitou (viz str. 6 -7 usnesení odvolacího soudu).
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. T. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík