ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.845.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 845/2015-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 o dovolání, které podala obviněná M. S. , rozená S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 7 To 87/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 188/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 2 T 188/2014, byla obviněná M. S. uznána vinnou v bodě ad 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem jako pachatel a dílem jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Za skutek v bodě ad 1) rozsudku a za sbíhající se přípravu zvlášť závažného zločinu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla obviněná pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 11. 2013, č. j. 3 T 92/2013-537, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 9 To 17/2014-576, byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku a podle §70 odst. 5 tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že propadlé věci připadají státu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 11. 2013, č. j. 3 T 92/2013-537, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 9 To 17/2014-576, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za skutek v bodě ad 2) rozsudku byla obviněná podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku a podle §70 odst. 5 tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že propadlé věci připadají státu.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Hodoníně se obviněná dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že:
1) v období od 8. 3. 2013 do 9. 10. 2013 nakoupila v lékárnách v České republice celkově 14 balení léků s obsahem pseudoefedrinu zn. Nurofen Stopgrip a Modafen po 24 tabletách, které poskytovala obžalovanému P. Z. k výrobě psychotropní látky metamfetamin, tzv. pervitin, jenž náleží podle přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž za poskytnutí léků dostávala od obžalovaného P. Z. drogu pervitin, kterou užila pro vlastní potřebu, a v jednom případě předala v období léta roku 2013 v garáži č. ..... L. M. , a to v množství 1 psaníčka drogy pervitinu, jako odměnu za odvoz věcí pro obžalovaného P. Z. ,
a tohoto jednání se dopustila přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 254/2012 ze dne 10. 12. 2012, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2013, byla odsouzena pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a dále k trestu propadnutí věci,
2) od blíže nezjištěného období nejméně však od měsíce ledna 2014 do 29. 4. 2014 v K. v bytě na ul. S. , případně na dalších nezjištěných místech, vyráběla pomocí předmětů, které jsou konkretizovány v protokole o vydání věci ze dne 29. 4. 2014, psychotropní látky metamfetamin, tzv. pervitin, jenž náleží podle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž chemikálie a léky s obsahem pseudoefedrinu, nezbytné k výrobě drogy, si opatřila dosud nezjištěným způsobem, a takto v uvedeném období vyrobila blíže nezjištěné množství drogy pervitinu,
přičemž tohoto se jednání se dopustila i přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 254/2012 ze dne 10. 12. 2012, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2013, byla odsouzena pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a dále k trestu propadnutí věci, a dále byla rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 92/2013 ze dne 27. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2014, odsouzena pro přípravu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 trestního zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu ohledně obviněného P. Z.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně tak, že je usnesením ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 7 To 87/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněná předně s odkazem na stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, č. j. Pl. ÚS-st. 38/14 konstatuje, že i při vědomí, že nelze napadat skutková zjištění nižších soudů, jimiž je dovolací soud vázán, je současně v řízení o dovolání povinen respektovat právo na spravedlivý proces zakotvené v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv a svobod. V tomto ohledu uvádí, že námitky porušení práva na spravedlivý proces jsou způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž napadenými rozhodnutími byla tato její práva porušena. Namítá, že skutek tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, resp. usnesení odvolacího soudu, nebyl prokázán. Má za to, že oba soudy při hodnocení důkazů extrémně vybočily ze zásad formální logiky a v důsledku porušení ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Tím, že provedly rozporné a neúplné hodnocení důkazů a zjištěný skutkový stav vyložily v rozporu s provedenými důkazy, porušily právo na spravedlivý soudní proces obsažené v čl. 6 Úmluvy, požadavky plynoucí ze zásady in dubio pro reo zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i princip zákonnosti postupu orgánu státní moci stanovený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). V návaznosti na výše uvedené podotýká, že se žádné trestné činnosti nedopustila a uvádí, že skutková zjištění soudů nejsou dostatečně důkazně podložena. Pokud jde o část prvého skutku spočívající v nakupování léků, které měla poskytovat P. Z. , má za to, že jeho výpověď ji rozhodně neusvědčuje, naopak se domnívá, že ji v tomto rozsahu viny zbavuje. Dodává, že P. Z. , její bývalý přítel, který ji nenávidí, neměl žádný důvod jí pomáhat a před soudem si cokoli vymýšlet, když na ni dokonce prozradil, že mu poslala tajný dopis. Ten napsala proto, že nesouhlasila s tím, jak chtěl celou věc u soudu interpretovat a snažila se jej tímto způsobem přimět k tomu, aby věc nekomplikoval a vypovídal popravdě. Obviněná sice nepopírá, že léky nakupovala, toliko však pro svou vlastní potřebu, když ani zprávy lékáren a protokol o vydání věci nesvědčí o tom, že by jí nakoupené a následně konzumované léky dávala komukoli jinému, natož P. Z. za účelem výroby pervitinu. Tento závěr soudu skutkovým zjištěním neodpovídá. Pokud jde o předání jednoho psaníčka drogy pervitinu L. M. zdůrazňuje, že máli soud ve smyslu §220 odst. 2 tr. ř. při rozhodování vycházet z důkazů, které byly učiněny v hlavním líčení, pak vypovídal-li svědek M. před soudem, že od obviněné žádné psaníčko drogy pervitinu nedostal, jedná se o důkaz, z něhož by měl soud v rámci zásady bezprostřednosti vycházet primárně. Jestliže v přípravném řízení jako svědek vypovídal něco jiného, neměl k tomu soud přihlížet. Pokud v případě druhého skutku, jímž je obviněné kladena za vinu výroba pervitinu, z níž měla být usvědčována zejména výpovědí policisty nprap. M. J. , podepřenou výpovědí svědka J. A. a listinnými důkazy, ani jeden z těchto důkazů nadevší pochybnost o její vině nesvědčí. Zdůrazňuje, že i svědek P. S. potvrzuje, že prováděla-li dne 29. 4. 2014 nějaké činnosti, tak pouze kontrolu toho, zda se jedná o pervitin, nikoliv jeho výrobu. Že tomu tak mohlo být, svědčí i to, že zasahující policista nprap. M. J. toto tvrzení nevyloučil, čímž potvrdil její tvrzení, že prováděla pouze ověření pravosti pervitinu získaného od jiné osoby. Rovněž uvádí, že v bytě se nenacházely nezbytné chemikálie k výrobě pervitinu, ale pouze chemikálie, které používala k čištění barev a štětců z důvodu malování olejovými barvami. S tím souvisí i používání toluenu, který byl skutečnou příčinou zápachu v budově a nejednalo se tak o zápach vznikající při výrobě pervitinu. Uzavírá, že všechny soudem prvního stupně uváděné indicie proto nemohou jednoznačně odůvodňovat závěr o tom, že drogu pervitin minimálně pro vlastní potřebu vyráběla, ani že měla v bytě kompletní „varnu“. Vytýká rovněž, že při úvaze o její vině byly soudy ovlivněny její trestní minulostí a charakterem předchozí trestné činnosti. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 7 To 87/2015, i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 2 T 188/2014, a podle §226 písm. a) tr. ř. ji v celém rozsahu zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná M. S. sice podala dovolání rovněž z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů ( konkrétně výpovědi spoluobviněného P. Z. a svědků L. M. , nprap. M. J. a J. A. ) , a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že neexistuje žádný průkazný důkaz, jež by ji usvědčoval z trestné činnosti), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění nenaplňovala v bodě ad 1) rozsudku znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem jako pachatel a dílem jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) rozsudku znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byla uznána vinnou. To však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hodoníně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpověď spoluobviněného P. Z. , který obviněnou z trestné činnosti usvědčuje, jakož i výpověď svědka L. M. z přípravného řízení, přičemž soudy se věrohodným způsobem vypořádaly s rozpory v jeho tvrzeních, kdy u hlavního líčení popřel, že by od obviněné drogy dostal, oproti výpovědi z řízení přípravného, v jejímž rámci uvedl, že od ní v jednom případě pervitin převzal jako odměnu za pomoc se stěhováním. Soudy rovněž vycházely z výpovědí svědků nprap. M. J. a J. A. Citovaná svědectví, která si spolu navzájem korespondují, jsou též podporována dalšími, zejména listinnými a věcnými důkazy. Z nich lze ve vztahu k osobě obviněné zmínit především protokol o vydání věcí ze dne 9. 10. 2013 a protokol o zadržení obviněné z téhož dne, jakož i protokol o vydání věcí ze dne 29. 4. 2014. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne 30. 4. 2014, včetně pořízeného videozáznamu je zjevné, že v bytě obývaném obviněnou byla zasahující hlídkou Policie ČR při legálním vstupu do obydlí nalezena a zajištěna téměř kompletní varna pervitinu, přičemž bylo rovněž prokázáno, že obviněná sama pervitin vyráběla. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie k věcem, které obviněná vydala, byla prokázána mj. přítomnost stop metamfetaminu (pervitinu) a prekursoru (pseudoefedrinu) na zajištěných předmětech i přítomnost chemických látek nezbytných k výrobě pervitinu na místě činu (nikoli v čisté podobě, ale k výrobě pervitinu používaných směsích). Lze poukázat, že k odbornému vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat připojený DVD nosič obsahuje provedenou expertízou zpřístupněná data na mobilním telefonu obviněné zn. Sony Erissson Xperia, včetně SIM karty a paměťové karty, a to zejména fotografie a obrazové i zvukové záznamy, prokazující výrobu pervitinu obviněnou. Možno zmínit rovněž obsah dopisu, který obviněná psala P. Z. , a v němž jej instruuje, jak má ve věci ohledně její osoby vypovídat. Ze zpráv vyžádaných od různých lékáren a jejich vyhodnocení vyplývá, v jaké dny, ve které lékárně a kolik léků obvinění nakupovali. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněné, že se předmětného jednání nedopustila, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněná jednak úmyslně usnadnila jinému neoprávněně vyrobit psychotropní látku, zejména opatřením prostředků a neoprávněně jinému opatřila psychotropní látku, ač byla za takový čin v předních třech létech odsouzena, jednak neoprávněně vyrobila psychotropní látku, ač byla za takový čin v předních třech létech odsouzena. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní stránce naplnila v bodě 1) výroku rozsudku skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem jako pachatel a dílem jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) rozsudku zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněná uplatnila tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněné byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatelky uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné M. S. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu