ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.879.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 879/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2015 o dovolání obviněného F. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 8 To 537/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 93/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 T 93/2014, byl obviněný F. M. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, na podkladě skutkového zjištění v rozsudku uvedeném, za což byl odsouzen podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl současně vysloven trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 až 5 výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 8 To 537/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to
na podkladě skutkového zjištění, že obviněný jako majitel a prodavač v kamenném obchodě GROW SHOPU v Chodově, T. .... v okrese S., a na veřejně přístupných internetových stránkách www.growshop-ok.cz, nejméně od 31. října 2012 do 4. listopadu 2013 nabízel k prodeji semena kultivarů konopí indického, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, což je psychotropní látka uvedená v seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a současně nabízel materiál určený pro pěstitele a konzumenty marihuany, konkrétně mobilní pěstírny, prostředky k podpoře růstu (zeminu, hnojiva, květináče, zavlažovací systémy, tepelná a světelná zařízení, filtry, technologie pro ventilaci, spínací a časovací hodiny a ventilátory), a dále propagační materiály s obrázky květů marihuany, kuřácké potřeby pro kouření marihuany, informace o době růstu, o způsobu pěstování, o vlastnostech a účincích semen, včetně obecného či konkrétního budoucího obsahu THC v rostlině, a činil tak proto, aby v zákaznících vzbudil chuť koupit si semena konopí, pěstovat rostlinu konopí a pak kouřit marihuanu,
Za toto jednání obviněného odsoudil podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku současně vyslovil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 až 5 výroku rozsudku.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vytýká, že skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu není možno podřadit pod ustanovení §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dle jeho mínění podněcování spočívá v tom, že někdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti podle zákona. Podněcovatel se neobrací na individuálně určenou osobu, ale na větší počet anonymních osob, což je rozdíl oproti návodu k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pokud v případě přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku má podněcování vést k páchání některých z trestných činů uvedených v hlavě VII. (§§283, 284, 285, 286 popř. dalších), pak z žádného jeho projevu nelze dovodit, že by k páchání takovýchto trestných činů podněcoval. Pokud jakýmkoliv způsobem inzeroval, co může nabízet k prodeji ve svém obchodě, dával pouze případným budoucím zákazníkům na vědomí, jaké konkrétní zboží je jim schopen prodat. Jestliže se zmiňoval o indickém konopí, toto nevlastnil, ať již ve formě semen nebo rostlin, a tudíž je nemohl ani nabízet. Rovněž věci, ohledně nichž byl v napadeném rozsudku krajského soudu vysloven trest propadnutí věci, je možno koupit v jakémkoliv obchodě jejich prodejem se legálně zabývajícím. Z ničeho není rovněž zřejmé, že i kdyby vlastnil a prodával semena či rostliny konopí, že by je prodal komukoliv, kdo o ně projevil zájem, aniž by přitom zkoumal, zda kupující má oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami dle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb. v platném znění. Závěr krajského soudu, že chtěl v zákaznících vzbudit chuť koupit si semena konopí, pěstovat rostlinu konopí a pak kouřit marihuanu, označil za nepodloženou spekulaci. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 8 To 537/2014, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky, jimiž na podkladě soudy zjištěného skutkového stavu zpochybnil právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, dovolání však považuje za neopodstatněné. Pokud obviněný odmítl interpretaci pojmu podněcování tvrzením, že takové jednání by mělo směřovat k páchání jím vyjmenovaných tzv. drogových trestných činů, tento předpoklad státní zástupce označil za nesprávný, neboť se pojí spíše s pojmem podněcování ve smyslu ustanovení §364 tr. zákoníku. Zdůraznil, že smyslem zakotvení skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie je primárně ochrana společnosti před obecně škodlivými důsledky zneužívání návykových látek, nikoli ochrana společnosti před pácháním trestných činů bezprostředně souvisících s výrobou, distribucí a jiným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. V tomto ohledu připomněl vymezení pojmu podněcování ve vztahu k §287 tr. zákoníku v Komentáři k tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903). Současně dovodil, že byť lze obecně s obviněným souhlasit, že z jeho projevu podněcování k páchání jiných „drogových trestných činů“ nevyplývá, pro jeho trestní odpovědnost za šíření toxikomanie je to však bezvýznamné. Rovněž tvrzení, že semena konopí nevlastnil, nemá podle státního zástupce na jeho trestní odpovědnost bezprostřední vliv, neboť obsahem skutkové podstaty daného přečinu je podněcování ke škodlivému zneužívání návykových látek, nikoli obchod s komoditami, jež mohou sloužit k nedovolenému pěstování konopí. Obviněnému byl uvedený přečin přisouzen ve variantě, že měl jiného podněcovat ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a takový čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že smyslem činnosti obviněného byla podpora užívání konopí (jež je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013), obsahující účinnou látku tetrahydrocannabinol, jež je látkou psychotropní ve smyslu zákona o návykových látkách. Znak podněcování obviněný konkrétně naplnil tím, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel i semena rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které nebyly určeny k technickým účelům a současně nabízel materiály evidentně určené pro pěstitele a konzumenty marihuany. Popsané prostředky nabízel v nezaměnitelném kontextu, jenž zcela zjevně směřoval k podpoře pěstování a užívání konopí, a to právě specificky pro jeho psychoaktivní účinky. Skutečnost, že obdobné předměty je možno získat i jinde a jiným způsobem není významná, neboť od běžného prodeje pěstitelských potřeb jednání obviněného odlišoval právě specifický úmysl spočívající v podněcování k produkci a zneužívání konopí právě pro jeho psychoaktivní účinky. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1217/2014 státní zástupce konstatoval, že obviněný svým jednáním naplnil objektivní stránku přisouzeného přečinu, neboť již samo nabízení uvedených předmětů vyjadřovalo vůli obviněného, aby si další osoby takové předměty pořídily ke škodlivému zneužívání dané návykové látky. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002 podotkl, že obviněný své námitky uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Závěrem proto navrhl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že o bjektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v §130 tr. zákoníku tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba . Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903).
Podle §15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „podněcoval jiné ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a dílem čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Na tomto místě je třeba připomenout zjištění soudů nižších stupňů, které výstižně vyjádřily znaky předmětného přečinu tak, že obviněný ve svém kamenném obchodě GROW SHOP a na veřejně přístupných internetových stránkách www.growshop-ok.cz , nabízel k prodeji jednak feminizovaná semena kultivarů konopí indického, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem účinné látky tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“), která je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak i ucelený sortiment evidentně sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí. Znak podněcování pak konkrétně naplnil tím způsobem, že k prodeji nabízel především feminizovaná semena kultivarů konopí indického, která nebyla určena k technickým účelům, ale ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, přičemž takto zjištěná a provozovaná obchodní činnost směřovala k prodeji semen konopí za účelem jeho pěstování k toxikomanickým účelům. Obviněný na svých stránkách rovněž tento prodej podporoval podrobným popisem u jednotlivých rostlin zahrnující podíl THC, účinky konopí, způsob pěstování, produkci omamné látky na jednu rostlinu, u každé nabízené odrůdy konopí na internetových stránkách navíc uvedl fotku vzrostlých rostlin ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých odrůd konopí včetně způsobu jejich užívání a vychvalování vlivu na lidský organismus. Neuváděl však žádné odrazující informace ani objektivní informace o negativním působení a zdravotních důsledcích užívání marihuany. Účelem popisků jednotlivých semen konopí indického bylo seznámit zákazníka s možnostmi získání publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního druhu semene a dát mu vodítko k jejich výběru. V tomto ohledu je nerozhodné, zda obviněný text popisků sám vymýšlel či zda jej pouze kopíroval z jiného dostupného zdroje. Rovněž je zřejmé, že nabízená semena nebyla zjevně určena ke sběratelským účelům, ale pro pěstitele a konzumenty marihuany, přičemž informace uváděné na stránkách jeho internetového obchodu byly zaměřeny na specifický okruh zákazníků, tj. tyto informace byly adresovány poučeným lidem, pro něž mohou být důležité konkrétní informace o jednotlivých specifických odrůdách rostlin. V uvedených popiscích obviněný totiž rovněž pochvalným způsobem hodnotil nejen rychlost dosažení výpěstku v počtu dnů, produkci rostliny, ale zejména obsah THC ve výpěstku a konkrétní účinky vypěstované drogy. Obviněný navíc jako doplňkový nabízel celý sortiment zboží, které je určeno k pěstování, následnému zpracování či užívání konopí, konkrétně mobilní pěstírny, prostředky k podpoře růstu (zeminu, hnojiva, květináče, zavlažovací systémy, tepelná a světelná zařízení, filtry, technologie pro ventilaci, spínací a časovací hodiny a ventilátory), jakož i propagační materiály s obrázky květů marihuany a kuřácké potřeby pro kouření marihuany. Je tedy evidentní, že se jednalo o obchod, v němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy - marihuany, nikoliv o obchod pro sběratele, přičemž obrat z této jeho činnosti činil 1/3 celkového obratu všech jeho podnikatelských aktivit. Je tedy zjevné, že obviněný vyvíjel takovou činnost, při jejímž provozování věděl, že může ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby si koupily semena, která nabízel, rovněž i zařízení, které k pěstování ve své prodejně měl k dispozici, a to v celém uvedeném sortimentu. Tím, že zájemcům, svým zákazníkům, předkládal jednoduchý návod a možnost zakoupit si v jeho obchodě v zásadě vše, co je k pěstování konopí a k vypěstování této rostliny zapotřebí, a to i tím, že vedle těchto prostředků směřujících k pěstování konopí současně nabízel i další prostředky sloužící ke kouření marihuany, snažil se v potencionálních zájemcích vyvolávat zcela konkrétní a zřejmé nutkání uvedené zboží zakoupit a vlastním přičiněním si posléze tuto rostlinu pro její využití jako drogy bez větších potíží vypěstovat. Je třeba zdůraznit, že jeho jednání směřovalo vůči osobám zajímajícím se o marihuanu a podněcovalo je k vlastnímu pěstování konopí jako rostliny způsobem, jenž měl jeho pěstitelům zajistit maximální možný výnos, a tudíž co možná největší množství z rostlin získané drogy v co možná nejlepší kvalitě, přičemž k tomu, jak mají zájemci postupovat, měli rovněž od pachatele vcelku jasný návod. Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové látky THC, což lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
V tomto kontextu lze upozornit též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014, z něhož vyplývá, že: „pro naplnění znaku podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku, jenž je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují (např. listy konopí s vysokým obsahem THC), ale postačí, pokud veřejně prezentují ucelený sortiment takových produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (např. znázorněním kvetoucího nebo plodonosného vrcholíku rostliny konopí). Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k takovému účinku skutečně došlo (k tomu obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byly znaky objektivní stránky obviněnému přisouzené skutkové podstaty bezezbytku naplněny a v rozsudku odvolacího soudu i přiléhavě vyjádřeny. Po subjektivní stránce bylo v jednání obviněného správně shledáno zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, což koresponduje s tím, že chtěl své výrobky za účelem zisku (byl jednatelem i vlastníkem obchodní firmy Centrální Krušnohoří, s. r. o.) prodávat, a může svědčit o tom, že jeho prvotním záměrem nebylo přímo chtěně navádět jiné ke toxikomanii, ale činil tak v nepřímém úmyslu, jímž jiné podněcoval k toxikomanii, protože byl srozuměn s tím, že k takovému účinku může ze všech výše rozvedených důvodů dojít. Nejvyšší soud nižším soudům přisvědčil, pokud takto zjištěné skutkové okolnosti shodně vyhodnotily ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jež považovaly za naplněné zejména pro povahu celého nabízeného sortimentu.
Nejvyšší soud, který se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, považuje za nutné nad rámec již dříve uvedeného k námitkám obviněného zdůraznit, že soudy zcela správně ve svých úvahách vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti obviněného, že nabízené zboží má za účel přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. Jestliže obviněný namítá, že žádná semena nevlastnil ani neprodal, Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání a s odkazem na již výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu konstatuje, že ačkoliv nebylo prokázáno, že by nějaká semena konopí indického prodal, nemá tato skutečnost na jeho trestní odpovědnost bezprostřední vliv, neboť obsahem skutkové podstaty předmětného přečinu není vlastní obchod s komoditami, jež mohou sloužit k nedovolenému pěstování konopí, ale podněcování ke škodlivému zneužívání návykových látek. Podstatné totiž je, že možnost prodat zmíněná semena konopí měl, ač k tomu nedisponoval nutným oprávněním a musel tedy vědět, že svým jednáním obchází zákon č. 167/1998 Sb. Navíc z propagačních materiálů, které obviněný stahoval z internetu a umísťoval na vlastní stránky, mu muselo být známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s mimořádně vysokým obsahem THC. Věděl tedy, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn. Ve shodě se závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud bezpředmětnou shledal též námitku obviněného, že propagační materiály k pěstování indického konopí volně přístupné na internetových sítích nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie či podněcovat ke zneužívání návykových látek, stejně jako tvrzení, že věci, ohledně nichž bylo vysloveno propadnutí, jsou běžně dostupné ke koupi v jakémkoli obchodě.
Nadto je třeba zdůraznit, že citované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou učinil v řízení před soudy obou stupňů, a především byly podstatou odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou z hmotně právních vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík