ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.959.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 959/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání obviněné H. H. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 14 To 29/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 80/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 8 T 80/2014, byla obviněná H. H. uznána vinnou přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl současně vysloven trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce v domě čp. … v obci Ch., okres P., blíže specifikovaných na str. 2 až 4 výroku rozsudku a věcí zajištěných při prohlídce jiných prostor a pozemku v objektu čp. … v P., okres P., blíže specifikovaných na str. 5 až 14 výroku rozsudku.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Písku se obviněná dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že v období od 1. 2. 2011 do 4. 11. 2013 jako osoba samostatně výdělečně činná pod názvem firmy H. H., IČ:40745481, provozovala jednak obchod s názvem Canapino se sídlem na adrese D. …, P. a dále zřídila a provozovala e-shop s internetovou doménou www.canapino.cz s umístěním IP adresy … s kontaktní adresou D. …, P., a v obou obchodech nabízela a veřejně prezentovala semena konopí setého rodu Cannabis Sativa, a to druhů Buddha Seeds, CBD Crew, Fair Seeds, Kannabia Seeds Company, Sweet Seeds, Vision Seeds, The Bulldog Seeds, Royal Queen Seeds, Green House Seeds, Sensi Seeds, Paradise Seeds a Dutch Passion i s jejich kultivary, a to včetně popisu charakteristiky a původu, vhodnosti a délky pěstování, účinků užívání marihuany na lidský organismus, dále nabízela pěstební boxy, pěstební média, hnojiva a chemické přípravky podporující růst rostlin, zemní substráty a další zařízení sloužící pro pěstování rostlin, výrobky sloužící pro zpracování a aplikaci marihuany a to společně s tiskovinami Soft Secrets a Konoptikum, přičemž v těchto tiskovinách byly kromě návodů na pěstování konopí setého popisovány i účinky užívání částí rostlin na lidský organismus a obsah THC v jednotlivých kultivarech a další knihy s tématikou konopí a předměty propagující užívání konopí, přičemž za účelem pěstování konopí si M. A., v obchodě D. čp. … v P. koupil zářivku za částku nejméně 1000 Kč, M. H., přesně neurčené veškeré zařízení pro pěstování konopí a semena, A. N., nejméně dvě balení semen konopí po 5 kusech a květináč, a R. Z., kalibrační roztok na měření PH, perlit a prostředky proti škůdcům za částku nejméně 1150 Kč a dále prodala přesně neurčené věci z nabízeného sortimentu dalším neustanoveným osobám, přičemž konopí pokud není pěstováno a používáno výlučně k průmyslovým účelům, je uvedeno v příloze č. 3 omamné látky k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, jako omamná látka zařazena do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a účinná látka konopí delta-9-THC je uvedená v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře tak, že je usnesením ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 14 To 29/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podala obviněná H. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná s odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1112/2014, vytýká, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, resp. k nesprávnému hmotně právnímu posouzení subjektivní stránky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V tomto ohledu uvádí, že jednala v právním omylu negativním ve smyslu §19 tr. zákoníku, neboť nevěděla, že se dopouští protiprávního jednání, což vylučuje její úmyslné zavinění, a tento omyl se vztahuje k rozsahu jí nabízeného sortimentu v kamenném obchodě i na internetových stránkách provozovaného e-shopu www.canapino.cz . Tato svá tvrzení opírá o důkazy, konkrétně o obsah spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 5 T 77/2011, zejména pak o promítnutý záznam o ohledání místa činu a záznam o monitoringu nabídky internetového obchodu www.canabino.cz . I když prvostupňový soud tyto důkazy provedl, dle názoru obviněné je špatně zhodnotil a vyvodil z nich také nesprávné právní závěry, přestože jimi bylo jednoznačně prokázáno, že v době, kdy u ní v předchozí trestní věci byla provedena prohlídka nebytových prostor (kamenného obchodu), a kdy byl proveden monitoring jí provozovaného e-shopu, nabízela k prodeji totožný sortiment zboží jako ke dni 4. 11. 2013, kdy u ní byla provedena prohlídka nebytových prostor, domovních prostor a monitoring e-shopu v nyní posuzované trestní věci. Jestliže v tehdejší nabídce zboží v kamenném i internetovém obchodu nebyly shledány zákonné znaky jakéhokoliv trestného činu s výjimkou přečinu porušení práv k ochranné známce podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, dospěla k přesvědčení, že pokud nedošlo k žádné změně trestněprávních předpisů, která by mohla mít vliv na posouzení případné protiprávnosti jednání, za něž je nyní trestně stíhána, odpovídá sortiment a skladba jí nabízeného zboží, jakož i způsob jeho prezentace platným právním předpisům a svou činností se nedopouští žádného protiprávního jednání. Kontrolami jejího podnikání a nabízeného sortimentu ze strany Policie České republiky i orgánů státní správy byla utvrzena v tom, že se (s výjimkou přečinu podle §268 tr. zákoníku v původním trestním řízení) nedopouští žádného trestného činu. Jednala tedy v právním omylu omluvitelném, který ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje její zavinění, když o aplikaci §19 odst. 2 tr. zákoníku upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, se v jejím případě s ohledem na druh její podnikatelské činnosti a postavení, jednat nemůže. Závěrem proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 14 To 29/2015, i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 8 T 80/2014, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, resp. aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a zprostil ji obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu předně zjistil, že citované námitky obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou učinila v řízení před soudy obou stupňů, a především byly podstatou odvolání, které podala proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Současně shledal, že námitky obviněné spočívající v nesprávném právním posouzení subjektivní stránky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť jednala v právním omylu negativním, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou neopodstatněné.
Přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že o bjektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v §130 tr. zákoníku tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba . Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903).
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. [§15 odst. 2 tr. zákoníku].
Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven trestním zákoníkem. Podle §19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané.
V tomto kontextu lze upozornit, že právní omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. R 47/2011 – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Jestliže skutková podstata obsahuje takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v §196 odst. 1, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany povinnost vyživovat takové dítě (srov. R 10/1977).
Spornou otázkou, která je rozhodující pro zodpovězení toho, zda obviněná jednala zaviněně (a tudíž ji stíhá trestní odpovědnost za spáchání žalovaného přečinu), či naopak nezaviněně, jak tvrdí obviněná, je to, zda se mohla tohoto (tvrzeného) omylu vyvarovat, či nikoli. Jinými slovy vyjádřeno, zda se obviněná v žalobním návrhu popsaného jednání dopustila v právním negativním omylu omluvitelném, který ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje její zavinění, či v takovém omylu (právním negativním) neomluvitelném, který nemá vliv na její trestní odpovědnost a jenž by bylo lze zohlednit jen při úvaze o trestu.
Pokud se týče otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněné, lze konstatovat, že ze skutkových okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta alternativa obsažená v ustanovení §19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“.
Obecně lze konstatovat, že možnost pachatele protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží bude třeba posuzovat především podle jeho subjektivní situace před nebo při páchání činu. V posuzované věci je nezbytné možnost obviněné vyvarovat se svého omylu posoudit toliko v takto vymezeném rámci, tj. bez nutnosti zvažování významu a uplatnění se zákonem upravených zdrojů takové povinnosti ( zákona nebo jiného předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce ), neboť tyto zvláštní vyjmenované zdroje se v případě jednání obviněné neuplatňují.
V případě, kdy vyjmenované zdroje povinnosti obviněné předcházet jednání pod vlivem omylu v konkrétní věci nepřicházejí v úvahu nebo neexistují, posuzuje se „zřejmost“ případných obtíží, bránících pachateli v seznámení se s příslušnou právní úpravou, s ohledem na jejich objektivní povahu, jakož i na jejich subjektivní posuzování pachatelem za situace, v níž se nacházel před nebo při páchání činu.
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Písku (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je evidentní, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba připomenout, že soudy nižších stupňů výstižně vyjádřily znaky předmětného přečinu tak, že obviněná jako majitelka obchodu s názvem Canapino, na adrese D. … a jako provozovatelka e-shopu s internetovou doménou www.canapino.cz podněcovala ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu tím, že nabízela nejen v kamenném obchodě, ale i veřejně přístupnou počítačovou sítí prostřednictvím internetových stránek různé druhy konopí setého, z nichž mohly vyrůst rostliny s vysokým obsahem účinné látky THC, tedy semena z kultivaru rostliny konopí používaného pro toxikomanické účely. Tento prodej rovněž podporovala reklamními a informačními materiály, z nichž je jednoznačné, že jsou určeny pro pěstitele a konzumenty marihuany, když na internetových stránkách i v provozovaném kamenném obchodě bylo možno získat informace, které potencionální zájemce o koupi informovaly i o výnosnosti, kvalitách a účincích některých druhů konopí setého. V tomto ohledu je nerozhodné, že propagační materiály a časopisy, které obviněná nabízela ve svém obchodě, lze získat i volně na internetu, případně na prodejních výstavách (Canafest) a podobně, neboť to neznamená, že nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie či podněcovat ke zneužívání návykových látek. Nelze přehlédnout, že jako další sortiment obviněná nabízela též pěstební přípravky, kuřácké potřeby a další pomůcky nutné k výrobě a aplikaci drogy zvané marihuana, přičemž je nutno zdůraznit, že tento další sortiment obchodu zahrnující i výrobky a předměty potřebné pro aplikaci drogy nesvědčí o tom, že by semena konopí obviněná prodávala toliko pro účely sběratelské. Jednání obviněné bylo cílené a směřovalo k osobám, které si mohly ať již přímo či prostřednictvím internetu zakoupit komplexně vše, co bylo třeba k vypěstování, výrobě i následnému užití marihuany, když tímto způsobem poskytla morální i materiální podporu a ovlivňovala rozhodování předem neurčeného okruhu osob k tomu, aby zneužívaly návykovou látku jakou nepochybně marihuana je. V posuzovaném případě byly v rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěry se plně ztotožnil i soud odvolací, bezezbytku naplněny i přiléhavě vyjádřeny znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty, neboť pakliže obviněná popsané prostředky nabízela, tj. předkládala o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se snažila dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytla tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové látky THC, lze toto její počínání jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1217/2014 ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, sp. zn. 11 Tdo 879/2015 ze dne 12. 11. 2014, uveřejněná pod č. 34/2015 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud bezpředmětnou shledal námitku obviněné, že jednala v právním omylu negativním ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se domnívala, že sortiment jí nabízeného zboží, způsob jeho prezentace, jakož i skladba tohoto sortimentu odpovídá platným právním předpisům, a že se touto činností nedopouští žádného protiprávního jednání. V tomto ohledu za správné označil úvahy prvostupňového soudu, který s poukazem na způsob prezentace nabízeného zboží prostřednictvím internetového obchodu podrobně odůvodnil, proč odmítl obhajobu obviněné spočívající v tvrzení, že jednala v právním omylu tak, že: „ Z protiprávního jednání nemůže obžalovanou vyvinit ta skutečnost, že v kamenném obchodě i v e-shopu nabízela i sortiment věcí, jejichž prodej není v rozporu se zákonem. Z propagačních materiálů a věcí a dále například z textu internetových stránek, které obžalovaná provozovala, a kde je kromě nabídky semen a dalších potřeb uveden text, že zakoupené zboží je možné zaslat „děsně nenápadně“ vyplývá, že sortiment obchodu byl určen i pro pěstitele a konzumenty marihuany, kteří této nabídky využívali. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že obžalovaná byla s tímto ztotožněna a není důvodná její obhajoba v tom směru, že pokud prodávala semena konopí, tak upozorňovala kupující na to, že je prodává pouze pro sběratelské účely. Naopak tato skutečnost včetně nabídky „děsně tajného“ zasílání výrobků svědčí o tom, že obžalovaná si byla vědoma toho, že se dopouští jednání v rozporu s dosud platnou legislativou (str. 21 odůvodnění rozsudku). Lze dodat, že s těmito závěry, na nichž soud prvního stupně založil svou argumentaci, se plně ztotožnil i soud odvolací.
Pokud jde o naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, bylo podle Nejvyššího soudu v jednání obviněné správně oběma soudy shledáno zavinění ve formě minimálně úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, které kromě shora uvedeného jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, kdy se nejednalo o jednorázový či náhodný čin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle obviněné. Tyto úvahy soud prvního stupně doplnil konstatováním, že: „ Z protiprávního jednání ji nemůže vyvinit ani ta skutečnost, že v rámci projednávání její předchozí trestné činnosti byla policejním orgánem provedena prohlídka obchodu, který obžalovaná provozuje a částečně již tehdy zde nabízela věci, které mohou souviset s pěstováním marihuany. Z protokolu o provedených domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a z fotodokumentace vyplývá, že oproti předchozí projednávané trestní věci, která nesouvisela s prodejem konopí, se činnost obžalované stala systematickou, nešlo o jednorázové nebo náhodné šíření toxikomanie či podněcování ke zneužívání drog a její podnikatelská činnost měla podstatný dosah na širší okruh potencionálních zákazníků“ (str. 23 odůvodnění rozsudku).
Nejvyšší soud považuje za nutné nad rámec již dříve uvedeného k námitkám obviněné zdůraznit, že oba soudy zcela správně ve svých úvahách pro právní závěry vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti, že nabízené zboží má za účel přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. Navíc z propagačních materiálů, které obviněná umísťovala na vlastní internetové stránky, jí muselo být známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s mimořádně vysokým obsahem THC. Věděla tedy, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byla srozuměna, přičemž její zavinění ve formě minimálně úmyslu nepřímého nemůže vyloučit ani ústní či písemně deklarované distancování se od případného zneužívání konopí zákazníky, případné písemné či ústní upozornění kupujících o tom, že semena jsou prodávána toliko pro sběratelské účely, a ani to, že se nedomnívala, že se dopouští trestné činnosti mimo jiné i proto, že u ní byly prováděny kontroly a šetření policie.
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněné jako přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadené rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotně právní vadou, s níž obviněná spojovala nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněná uplatnila tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněné byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatelky uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné H. H. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu