ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1685.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1685/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci zástavního věřitele M. P. , zastoupeného Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, PSČ 110 00, proti zástavnímu dlužníkovi Ing. K. Č. , zastoupenému JUDr. Janou Zázvorkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Svobodova 137/7, PSČ 128 00, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 115/2011, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. 64 Co 293/2012-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč, k rukám jeho právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání zástavního věřitele potvrdil usnesení ze dne 12. března 2012, č. j. 21 C 115/2011-137, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o nařízení prodeje zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku parc. č. 1890/1 o výměře 670 m ² a pozemku parc. č. 1891/1 o v ýměře 696 m² v k. ú. Z. v obci P., k uspokojení pohledávky ve výši 4.700.000 Kč s 0,5 % úrokem z prodlení denně z částky 7.700.000 Kč od 22. srpna 2008 do zaplacení, včetně výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti „všem výrokům“ usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Nejvyšší soud předesílá, že k podání dovolatele ze dne 17. února 2015, označenému jako „stanovisko dovolatele“, nemohl při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle §242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolateli uplynula v březnu 2013 (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci soud prvního stupně – posuzuje zástavním právem zajištěnou pohledávku – uzavřel, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná, neboť jednak dohoda o ceně za převáděný obchodní podíl není určitá, a jednak podpisy na ní nejsou úředně ověřeny. Odvolací soud jeho právním závěrům výslovně přisvědčil, považuje je za správné a odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, a vypořádal se s odvolacími námitkami zástavního věřitele.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – nepřípustné jako celek.
K výše popsaným závěrům srov. usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, či z pozdějších rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011 (jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. března 2013, sp. zn. II. ÚS 395/2012), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 395/2013. Označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále uvedená, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolatel ve vztahu k závěru soudů nižších stupňů, podle něhož je smlouva o převodu obchodního podílu neplatná (i) proto, že dohoda o ceně není určitá, pouze opakovaně uvádí, že dohoda byla určitá, aniž otevírá jakoukoliv právní otázku, natož otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným. Jelikož závěr o neplatnosti úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše ceny za převod podílu obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 133, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Cdo 1278/2005, ze dne 3. října 2007, sp. zn. 29 Odo 794/2006, anebo ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 392/2010, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4234/2007), není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu pro absenci úředního ověření podpisů smluvních stran na samostatné dohodě o ceně za převod obchodního podílu. Její věcný přezkum by nemohl ovlivnit výsledek sporu a nikterak by se tudíž neprojevil v právních poměrech účastníků řízení, resp. v postavení dovolatele vůči druhé straně sporu.
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že podle ustálené judikatury (vztahující se k právní úpravě účinné do 31. prosince 2013) je dohoda o výši ceny za převod obchodního podílu, popř. o způsobu jejího určení, obligatorní náležitostí úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu (srov. rozhodnutí citovaná v předchozím odstavci). Dovolatel se tudíž mýlí, usuzuje-li, že ujednání o výši ceny či způsobu jejího určení není součástí smlouvy o převodu obchodního podílu. Současně platí, že smlouva o převodu obchodního podílu musí být vyhotovena písemně a podpisy na ní musí být úředně ověřeny (§115 odst. 3 věta druhá zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“). K důsledkům nedostatku zákonem požadovaných formálních náležitostí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 894/2006. Je-li dohoda o ceně či způsobu jejího určení obsažena v příloze ke smlouvě o převodu obchodního podílu, dopadají na ni (jakožto součást smlouvy) požadavky kladené na formu smlouvy o převodu obchodního podílu; příloha tudíž musí být sjednána písemně (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005) a podpisy na ní musí být taktéž úředně ověřeny (§115 odst. 3 věta druhá obch. zák. a obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 3581/2010).
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání zástavního věřitele bylo odmítnuto a zástavnímu dlužníkovi vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupkyně zástavního dlužníka za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. května 2015) podle §7 bodu 4 a §9 odst. 1 advokátního tarifu, ve výši 1.500 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal zástavnímu dlužníkovi k tíži zástavního věřitele celkem 2.178 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu