ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1274.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1274/2014-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovoláních, která podali obvinění P. F. a P. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 3 To 10/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 16/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných P. F. a P. P. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 68 T 16/2013 , byli obviněný P. F. a obviněný P. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že:
1) „ dne 20. 5. 2012 v době od 20:05 hod. do 20:33 hod. společně, na základě předchozí vzájemné domluvy s cílem získat finanční prostředky potřebné pro úhradu svých dluhů, po předchozím vytipování objektu, vstoupili a ukryli se na blíže nezjištěném místě ve skladových či šatních prostorách prodejny BILLA v K. na ulici T., Z. kraj, maskováni za tím účelem v kuklách tmavé barvy se žíháním, v tmavém oblečení a tmavých rukavicích, po zavírací době na dámské šatně nacházející se prodavačku L. Š. pod pohrůžkou namířené krátké střelné zbraně donutili lehnout si na zem obličejem k podlaze, když jí hlaveň zbraně přiložili pod pravou lícní kost a řekli jí, že se jedná o přepadení, ať přestane ječet, že se jí nic nestane, a poté jí donutili pod pohrůžkou násilí k vydání jejího mobilního telefonu značky SAMSUNG GT-C3750, č. b. se SIM kartou v hodnotě 1500,- Kč, který měla v kapse své zástěry a následně ji přiměli, aby si sundala pracovní zástěru, což na pokyn poškozená učinila a odlamovacím nožem, který měla u sebe pak obžalovaní odřezali šňůrky zástěry, kterými poškozené svázali obě ruce za zády a pod pohrůžkou namířené krátké střelné zbraně ji přiměli opět si lehnout obličejem na zem a poté z místa odešli, když následně vběhli do místnosti kanceláře vedoucích prodejny, která se nachází v přední části prodejny, kde se v tuto chvíli nacházely další dvě prodavačky, a to pokladní a zástupce hlavní vedoucí Z. F. a vedoucí úseku J. Z., kterou sedící na židli chytli za pracovní oděv a strhli jí k zemi a pod pohrůžkou namířené krátké střelné zbraně a křikem, že se jedná o přepadení, přiměli obě ženy lehnout si obličejem na podlahu kanceláře, přičemž poté odcizili z volně na stole položeného a neuzamčeného pokladního boxu finanční hotovost a následně, když do místnosti vstoupila čtvrtá prodavačka J. Ž., pak i tuto donutili lehnout si na zem, přičemž požadovali klíče od trezoru a poté, co jim byly klíče Z. F. předány a byl těmito otevřen trezor v kanceláři, odcizili obžalovaní z tohoto stravenky a finanční hotovost, které uložili do svého batohu a než z místa činu odešli, přinutili jednotlivé prodavačky k vydání jejich mobilních telefonů, kdy Z. F. vydala mobilní telefon zn. Nokia 2700 CLASSIC č. b. se SIM kartou v hodnotě 500,- Kč, J. Z. vydala mobilní telefon zn. Nokia nezjištěného typu se SIM kartou v hodnotě 500,- Kč a J. musela vydat mobilní telefon zn. LG GS 101 č. b. se SIM kartou v hodnotě 100,- Kč, jakož i služební mobilní telefon zn. Nokia 1650 se SIM kartou v hodnotě 1.700,- Kč. Následně pak obžalovaní všechny tři prodavačky natlačili a uzamkli do železné klece, kde se uskladňuje alkohol a cigarety opatřené visacím zámkem, která se nachází ve skladu v uzavřeném místě mezi regály a z místa činu odešli i s klíči od skladu a rampy, čímž způsobili společnosti BILLA, spol. s.r.o., se sídlem Ř. u P. – M., škodu odcizením finanční hotovosti v českých korunách včetně 55 EUR v celkové hodnotě 310.252,- Kč a dále odcizením mobilních telefonů způsobili škodu poškozeným prodavačkám prodejny BILLA, a to L. Š. ve výši 1.500,- Kč, Z. F. ve výši 500,- Kč, J. Z. ve výši 500,- Kč a J. Ž. ve výši 100,- Kč, když ke škodě na zdraví poškozených nedošlo, přičemž škoda způsobená obžalovanými jednotlivým prodavačkám byla již těmto uhrazena zaměstnavatelem BILLA, spol. s r. o., tudíž celkově způsobená škoda loupeží společnosti BILLA, spol. s r.o. dosáhla částky 312.852,- Kč “;
2) „ dne 29. 7. 2012 v době od 19.45 hod. do 20.15 hod. v H., na ul. , na základě předchozí vzájemné domluvy, s cílem získat finanční prostředky potřebné pro úhradu svých dluhů, po předchozím vytipování a obhlédnutí objektu nejprve vstoupili jako zákazníci do prodejny BILLA, kde se ukryli ve skladovém prostoru, načež po ukončení provozní doby ve 20.00 hod., tedy v okamžiku, kdy se v prodejně nacházeli již pouze zaměstnanci, maskováni za tím účelem opatřenými kuklami, s navléknutými rukavicemi a s plynovými zbraněmi, provedenými jako funkční napodobeniny samonabíjecích pistolí zn. Beretta, v rukou, zvolený úkryt opustili s tím, že u vstupu do prostoru skladu obžalovaný P. F. třemi údery pravou rukou sevřenou v pěst, z nichž dva byly vedeny do oblasti zad a jeden pod pravé oko, napadl skladníka M. B., kterého vzápětí, za pomoci výše zmíněné pistole i dalšího úderu pěstí do zad přinutil jednak k pokleknutí a sdělení počtu zaměstnanců v prodejně, a dále po namíření zbraně na jeho hlavu k odchodu do kanceláře prodejny nacházející se poblíž pokladen, kde oba obžalovaní křikem a se zbraněmi v ruce, namířenými na přítomné, přiměli M. B., jakož i další pracovnice prodejny M. P., D. D. a D. E., aby si lehli obličejem na podlahu, přičemž z trezoru, který byl z důvodu přepočítání tržby otevřen, následně odcizili finanční částku ve výši 339.614 Kč uloženou v zapečetěném bezpečnostním igelitovém sáčku, dále finanční hotovost ve výši 278.844 Kč volně uloženou na stole kanceláře ve dvou neuzamčených plastových pokladních boxech a 8 ks stravenek v souhrnné hodnotě 655 Kč, na to veškerou uvedenou finanční hotovost i stravenky vložili do připraveného batohu, který se jim však nepodařilo z prodejny odnést, neboť byli na místě zadrženi přivolanými strážníky Městské policie H., kdy tímto svým jednáním způsobili společnosti BILLA, spol. s r. o., škodu v celkové výši 619.113 Kč a M. B. hematom pod pravým okem, který si vyžádal jednorázové lékařské ošetření “.
Za to byl obviněný P. F. odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plynové zbraně na CO2, zn. Beretta, model 92 FS, ráže 6 mm BB včetně zásobníku, 2 ks šedých kukel a pletených rukavic černé barvy.
Obviněný P. P. byl odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to plynové zbraně na CO2, zn. Beretta, model 92 FS, ráže 6 mm BB, typ ASG včetně zásobníku, a pletených rukavic černé barvy.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti BILLA, spol. s r. o., se sídlem Modletice 67, 251 01 Říčany u Prahy, IČ 00685976, částku ve výši 310.252 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. Z. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 68 T 16/2013, podali oba obvinění P. F. a P. P. odvolání.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 3 To 10/2014 , a to tak, že podle §256 tr. ř. podaná odvolání obou obviněných zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 3 To 10/2014, podali oba obvinění dovolání.
Obviněný P. F. v rámci podaného dovolání (č. l . 571 − 572) uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že obě rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci jeho odůvodnění obviněný namítá nesprávné hodnocení zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu (nesprávné právní posouzení skutku), vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnuti z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a jiné nesprávné hmotně právní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Soudy v napadených rozhodnutích a v řízeních, která jim předcházela, porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované opakování dokazování. K subjektivní stránce obviněný uvádí, že podle závěrů soudů obou stupňů měl ve vztahu ke znaku kvalifikované skutkové podstaty, spočívající ve způsobení značné škody, jednat v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť byl jako bývalý pracovník ostrahy srozuměn s tím, že tržba, která je předmětem útoku, může přesáhnout 500 000 Kč. Obviněný ovšem popírá spáchání skutku dne 20. 5. 2012 v K. [skutek pod bodem 1)], přičemž stran druhého útoku údajně nebylo dostatečně jeho vědomí stran zmíněné okolnosti prokázáno. Dále obviněný namítá nehodnověrnost pachových stop. Má za to, že jako důkaz nemohou obstát, neboť dokazování pachovými stopami bylo zmatečné, a to v důsledku jejich vzájemné záměny. Proto navrhl výslech kriminalistů, kteří prováděli ohledání místa činu a odběr pachových stop, a dále výslech kriminalistů provádějících následnou odorologickou expertízu, čemuž však nebylo vyhověno. Obviněný závěrem namítl, že ve věci je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neboť stran skutku popsaného pod bodem 1) byl shledán vinným na základě rozporuplných výpovědí svědkyň a podobného modu operandi, když i odvolací soud připustil možnost odlišného vnímání reality svědkyněmi. Má za to, že mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo.
Na podkladě výše uvedených námitek obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání dle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014. sp. zn. 3 To 10/2014, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 68 T 16/2013, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně − pobočka ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. P. v rámci podaného dovolání (č. l . 579 − 589) uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g), tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný zejména namítá existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními jak nalézacího, tak odvolacího soudu a provedenými důkazy. V rámci předložené argumentace obviněný především namítá, že závěr o tom, že se dopustil posuzovaného útoku, nevyplývá z důkazů při žádném logickém způsobu jejich hodnocení. Zmiňuje soudy uváděný obdobný modus operandi, jímž se vykazuje skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině a tvrdí, že nebylo zjištěno, jak se pachatelé v K. dostali do prodejny, kde se schovali, navíc skutek byl spáchán obvyklým způsobem, typickým pro širší okruh blíže neurčených pachatelů (se zbraní, dotazy na počet osob v prodejně), který ho nijak neindividualizuje. Podobně skutečnost, že loupež v K. se uskutečnila v neděli, není natolik specifická, aby byla považována za modus operandi. Dále obviněný zpochybňuje platby, které se spoluobviněným provedli v době po spáchání činu s tím, že zdroje peněz mohly být jiné, kdy si mohli prostředky opatřit například půjčkou, což by nebylo nijak neobvyklé, neboť takto svou finanční situaci řešili již opakovaně. Skutkový závěr, že uvedené finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti, není ničím podložený. Stejně tak obviněný neshledává významným, že dříve pracoval jako ostraha prodejen BILLA, nebo že byl stíhán za spáchání podobného skutku v H. Vyjádřil se dále k výpovědím svědkyň Z. F., L. Š., J. Ž. a J. Z. s tím, že tyto neuvedly žádnou informaci, která by mohla vést ke ztotožnění obviněných jako pachatelů loupeže v K. Uvedené nelze dovodit ani z pachových stop. Obviněný dále namítl, že důkazy, o které se soudy opřely, jsou ve vzájemném rozporu, zejména pokud jde o pozitivní pachovou stopu, která je v podstatě jediným nepřímým důkazem, který by mohl nasvědčovat tomu, že byl přítomen v prodejně BILLA v K. Tento důkaz je však v rozporu s výpovědí svědkyně L. Š., jež měla údajně být v kontaktu pouze s nižším pachatelem, tedy nikoli s obviněným. Jiné stopy zajištěny nebyly. Naopak se obviněný domnívá, že nebyly zohledněny důkazy prokazující jeho nevinu, a to oslovení F., užité pachateli přepadení, které bylo podle obviněného neplánovaným projevem jednoho z nich, a tedy skutečností. Rovněž podle výpovědí měli být pachatelé mladší. Obviněný je přesvědčen, že z důkazů vyplývá, že loupež v K. nespáchal. Soudy však při hodnocení důkazů vycházely pouze ze skutečností svědčících v jeho neprospěch, které vykládaly izolovaně a účelově. Stejně tak je obviněný přesvědčen, že ve věci je dán extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a bez porušení principu presumpce neviny nelze dovodit jeho pachatelství. Dodává, že usvědčujícím důkazem není ani listina se seznamem prodejen bez kamerového systému, neboť byla vyhotovena až 11. 6. 2012, tedy po spáchání útoků.
Na podkladě výše uvedených námitek obviněný P. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 3 To 10/2014, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 68 T 16/2013, jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, a dále aby přikázal Krajskému soudu v Brně − pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Opis dovolání obviněného P. F. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 21. 8. 2014 (č. l . 592). Opis dovolání obviněného P. P. pak Nejvyšší státní zastupitelství České republiky obdrželo dne 8. 8. 2014 (č. l . 573).
K dovoláním obviněných se následně ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněných, uvedl, že neshledal, že by se ve věci jednalo o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Soudy dříve činné ve věci totiž na základě důkazů pořízených a provedených v souladu se zákonem dovodily skutkový stav věci, který je namístě užít jako výchozí podklad pro hmotně právní kvalifikaci. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byl Krajský soud v Brně − pobočka ve Zlíně učiněnými skutkovými zjištěními vázán, navíc obvinění byli při útoku zadrženi. Stran skutku popsaného pod bodem 2) téhož rozhodnutí se potom státní zástupce domnívá, že je třeba tvrzení soudů obou stupňů akceptovat. Obě přepadení byla provedena shodným způsobem, útok obviněných se vyznačoval plánovaností, organizovaným přístupem a důsledným provedením v širším (rozlehlejším) prostoru supermarketu a jeho zázemí, navíc za přítomnosti více osob (prodavaček), což vytvořilo jisté individualizující momenty, které umožňují závěr, vyslovený soudy činnými dříve ve věci. K tomu je nutné dále zohlednit výpovědi svědkyň, kdy L. Š. výslovně neuvedla, že by se druhý pachatel útoku vůči ní vůbec nezúčastnil, kdy přenos pachové stopy druhým pachatelem na nůž a vestu svědkyně zásadně vyloučen nebyl, navíc obviněný P. P. zanechal pachovou stopu i na pokladní přihrádce. Další stopy potom na místě činu zanechal obviněný P. F. K tomu je dále namístě poukázat na další nepřímé důkazy (znalost obviněných vnitřního chodu prodejen BILLA, včetně s tím souvisejících slovních výrazů, po útoku provedené platby). Nelze podpůrně ani přehlédnout jinak obtížně odůvodnitelný zájem obviněných o seznam prodejen bez kamerového systému (byť případně vyhotovený až po projednávaných útocích). Soud prvního stupně tedy vycházel z dostatečného rozsahu dokazování, který nebylo třeba doplňovat, jak obecně vyslovil odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (nebyl tedy dán důvod k provedení důkazu navrhovaného obviněným P. F. na výslech kriminalistů). V daném rozsahu se tak argumentace obviněných míjí s uplatněným dovolacím důvodem a není možné k ní jako k relevantní přihlížet. Obviněný P. P. přitom ani námitky jiného charakteru neuplatnil.
Obviněný P. F. potom napadl posouzení svého zavinění stran způsobené
či zamýšlené škody. K tomu je ovšem třeba uvést, že již skutek, který byl postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku převzatý z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 50 T 11/2012, se vyznačoval obviněnými způsobenou škodou ve výši 312 852 Kč, druhým útokem potom byla způsobena škoda ve výši 619 113 Kč. K tomu bylo zjištěno, že obvinění si vybrali pro své činy vždy neděli, kdy je podle učiněných zjištění v prodejnách BILLA vždy hotovost za celý víkend, tedy s velkou pravděpodobností přesahující 500 000 Kč, s čímž tudíž obvinění museli být nejméně srozuměni. Takové okolnosti přitom bez jakýchkoli nejasností či alternativ poskytují podklad pro posouzení jednání obviněných jako zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a odvolání P. P. pak odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší státní zástupce současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 3 To 10/2014, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými P. F. a P. P. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný P. P. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Pokud jde o tento dovolací důvod, lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného P. P. projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy dle obsahu dovolání obviněný P. P. odkazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g). Uvedený dovolací důvod uplatnil i obviněný P. F.
Obvinění tedy shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Stran dovolání obviněného P. F. a obviněného P. P. nelze tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž namítají nesprávné hodnocení důkazů [obviněný P. F. zejména poukazuje na zmatečnost pachových stop a jejich vzájemnou záměnu, dále na výpovědi svědkyň, kdy namítá jejich rozpornost; i obviněný P. P. vznesl námitky stran svědeckých výpovědí, kdy uvedl, že svědkyně Z. F., L. Š., J. Ž. a J. Z. neuvedly nic, co by mohlo vést ke ztotožnění obviněných jako pachatelů loupeže, ke které mělo dojít dne 20. 5. 2012 v K., kdy dále namítá vzájemnou rozpornost provedených důkazů, konkrétně pachové stopy a výpovědi svědkyně L. Š., kdy pachová stopa je toliko osamoceným nepřímým důkazem, stejně tak i námitky stran seznamu prodejen bez kamerového systému a ostrahy; spadá sem i námitka obviněného P. F. o neprovedení jím navrhovaných důkazů, konkrétně výslech kriminalistů provádějících ohledání místa činu, odběr pachových stop a jejich zajištění, stejně jako výslech kriminalistů provádějících následnou odorologickou expertízu o porovnání pachových stop zajištěných při ohledání místa činu se srovnávacími pachovými konzervami zajištěnými u obou obviněných, jak se skutkem pod bodem 1) souvisí skutečnost, že v minulosti pracoval jako ostraha prodejen BILLA; stejně tak sem spadá i námitka obviněného P. P. , že soudy nezohlednily důkazy prokazující jeho nevinu – oslovení Jardo, věk pachatelů dle výpovědi očitých svědkyň] a z toho odvozená vadná skutková zjištění [zejména stran skutku popsaným pod bodem 1), a jehož spáchání oba obvinění popírají, kdy obviněný P. P. namítl, že nebylo zjištěno, jak se dostali do prodejny BILLA a kde se uschovali, dále odkud měly pocházet peněžní prostředky k platbám, které uskutečnili po 20. 5. 2012, námitka stran zjištění možného fyzickém kontaktu se svědkyní L. Š., resp. zda se nacházel dne 20. 5. 2012 v prodejně BILLA v K.], když současně prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy obviněný P. F. namítl, že soudy jednostranně a nesprávně posoudily provedené důkazy, a obviněný P. P. namítl, že všechny provedené důkazy byly pouze nepřímé a nepředstavují logicky propojený řetězec nepřímých důkazů) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obvinění trvají na tom, že se skutku pod bodem 1), tj. loupeže v prodejně BILLA v K. dne 20. 5. 2012, nedopustili).
Takto obviněnými vznesené námitky jsou založeny na podkladě jejich vlastního hodnocení provedených důkazů, zejména pachových stop a dále výpovědí svědkyň, zejména L. Š., a ve skutečnosti se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněných) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obvinění vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod nezaložili na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který oba obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Mezi procesní námitky spadají i námitky obviněných stran porušení zásady in dubio pro reo či jiných zásad spravedlivého procesu v rámci trestního řízení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto oba dovolatelé namítají . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů je tedy dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně, která se stala podkladem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny pečlivým způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Stran skutku popsaným pod bodem 2) ve výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Brně − pobočka ve Zlíně lze uvést, že popis skutku byl převzat postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2012,
sp. zn. 50 T 11/2012, a tedy Krajský soud v Brně − pobočka ve Zlíně byl učiněnými skutkovými zjištěními vázán. V rámci dokazování byl v této souvislosti proveden důkaz spisem a zejména pak uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 50 T 11/2012. V rámci uvedeného skutku byli obvinění při útoku zadrženi. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině, kdy oba obvinění namítali, že se uvedeného skutku nedopustili, pak nalézací soud uvedl, že „ porovná-li se tento skutek ze dne 20. 5. 2012 se skutkem, který obžalovaní realizovali dne 29. 7. 2012 v H., kdy tímto jednáním byli pravomocně uznáni vinnými, neboť dne na místě činu byli zajištěny strážníky Městské policie H., pak je evidentní, že je způsob jejich provedení naprosto totožný “ (str. 11 rozsudku nalézacího soudu). „ S ohledem na shodný způsob provedení, blízkou časovou souvislost, nepochybně i shodný motiv trestné činnosti a rozhodnutí obžalovaných, že poté, kdy se dopustili úspěšného trestného činu 20. 5. 2012 v K., že v trestné činnosti budou pokračovat, což se stalo cca 2 měsíce poté v H. “ (str. 12 rozsudku nalézacího soudu).
Namítají-li obvinění, že jejich vina je založena v podstatě toliko na jediném nepřímém důkazu ve formě pachové stopy, který je navíc v rozporu s obsahem výpovědí svědkyň, pak nelze takovémuto závěru přisvědčit. V projednávané věci se však nejedná o jednu pachovou stopu, ale o více pachových stop. Uvedené pachové stopy vypovídají o tom, že oba obvinění se nacházeli na obou místech činu, kdy byla zjištěna shoda mezi pachovými stopami zajištěnými na místě činu v K. a místě činu v H. (odborné vyjádřené založení na č. l . 141 až 147 spisu). Nalézací soud ve vztahu ke skutku pod bodem 1) uvedl, že „ provedl důkaz odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví metoda pachové identifikace, který porovnával pachové stopy zajištěné na místě činu s pachovými stopami odebranými obžalovaným. Odborným zkoumáním bylo zjištěno, že pachová stopa obžalovaného P. je totožná s pachovými stopami zajištěnými při ohledání místa činu na pokladní přihrádce, odlamovacím noži a pracovní vestě svědkyně Š. Obžalovaný F. zanechal pachové stopy ve vnitřním prostoru trezoru, na visacím zámku a odlamovacím noži “ (str. 9 rozsudku nalézacího soudu). Vedle pachovým stop vycházely soudy ze svědeckých výpovědí Z. F., L. Š., J. Ž. a J. Z. Z jejich výpovědí pak vyplynulo, že pachatelé měli velmi dobrou až podrobnou znalost prostoru prodejny, jejího zázemí, stejně jako vnitřního chodu prodejny. Věděli, kde se nachází trezor nebo kanceláře, tedy prostory pro běžné návštěvníky nepřípustné. I přes absenci přesného popisu toho, jak se obvinění dostali do prodejny BILLA v K., je zřejmé, že obě loupeže byly provedeny shodným způsobem, který má určité individualizační znaky. Obvinění útok provedli za přítomnosti více osob, maskováni kuklami a v tmavém oblečení, kdy k zastrašení osob přítomných v prodejně použili zbraň. Je zřejmé, že se jednalo o organizovanou akci vyžadující plánovitost a zejména pak dobrou znalost vnitřního chodu objektu. Uvedená znalost nepřekvapí, vezme-li se v úvahu, že oba obvinění jsou bývalými zaměstnanci ostrahy uvedené sítě prodejen, tedy osobami, které chod objektu dobře znají. Svědkyně dále vypovídaly o fyzických atributech pachatelů, včetně oděvu a obutí. Obviněný P. P. se pak vyjadřoval zejména k výpovědím svědkyň L. Š. a J. Ž., kdy uvedl, že z obsahu jejich výpovědí se podává, že pachatelé měli být mladí lidé do 35 let a jeden z nich byl oslovován jako F. Uvedené skutečnosti se však z provedených výpovědí nepodávají, neboť svědkyně L. Š. vypověděla, že jeden z mužů druhého „ označil jako F. nebo něco podobného “, tedy nebyla si jistá tímto oslovením, navíc se mohlo jednat pouze o zástěrku. Stejně tak se nelze spoléhat na výpovědi svědkyň stran možného věku pachatelů, když tito byli maskováni kuklami a šlo pouze o odhad provedený podle hlasu, navíc za velmi vypjaté situace, kdy svědkyně samy uváděly, že měly v uvedenou chvíli velký strach. Obviněný P. P. pak zpochybňuje, že by se na odlamovacím noži a vestě svědkyně L. Š. mohla nacházet jeho pachová stopa, neboť svědkyně vypověděla, že se jednalo o nižšího z mužů, kdy obviněný je z dvojice vyšší. Současně však popírá, že by se v prostorách prodejny vůbec nacházel. Svědkyně v této souvislosti toliko uvedla, že „ jeden byl menší postavy, drobnější, byl aktivnější, ten mluvil, vydával příkazy, na všechno se ptal a mířil na ni zbraní “, což nijak nevylučuje, že vyšší z pachatelů, tedy obviněný P. P., nepřišel do fyzického kontaktu se svědkyní. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, jednalo se o loupežné přepadení, které lze jen těžko označit za pro svědkyně běžnou situaci, a je třeba mít na paměti, že si některé detaily nemusejí v důsledku prožitého strachu vybavovat zcela přesně. Nelze zejména přehlédnout skutečnost, že svědkyně L. Š. byla nucena lehnout si obličejem k zemi. K uvedeným námitkám se ostatně vyjádřil již odvolací soud, neboť se jedná o námitky uplatněné v rámci řádného opravného prostředku (zejména str. 10 až 12 napadeného usnesení). Odvolací soud uvedl, že „ odvolání vytrhávají z kontextu provedených důkazů a vzájemných souvislostí mezi nimi toliko fakta, vyznívající pro obžalované příznivě, při odhlédnutí od nepochybně prokázaných a nezpochybnitelných údajů, které jsou ve spise obsaženy a vedou k jednoznačným závěrům o vině obžalovaných “ (str. 10 napadeného usnesení). Taktéž nelze opomenout další nepřímé důkazy. Vedle zajištěných pachových stop a znalosti vnitřního chodu prodejny, o níž vypovídá i znalost souvisejících slovních výrazů, se jedná o provedené platby, ke kterým došlo po 20. 5. 2012. Jedná se tak o ucelený řetězec důkazů.
Ve vztahu k námitce obviněného P. F. stran neprovedení některých navrhovaných důkazů lze uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Nalézací soud uzavřel, že „ strany trestního řízení neměli další důkazní návrhy. Soud dospěl k závěru, že provedl dokazování v rozsahu stanoveném v §2 odst. 5 tr. řádu, tj. provedl v hlavním líčení důkazy v tom rozsahu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu “ (str. 10 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se pak vyjádřil k navrhovaným důkazům, byť výslovně nezmínil návrh obviněného P. F. na výslech kriminalistů provádějících ohledání místa činu (uvedl však obecně, že se jedná o důkazy stran odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví pachové analýzy), v tom smyslu, že návrhy na doplnění považuje „ za nedůvodné a nadbytečné, neboť tyto důkazy byly provedeny v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně a v odůvodnění napadeného rozsudku se jimi soud zabývá a hodnotí je “ (str. 12 napadeného usnesení). Pochybení v tomto bodě tedy Nejvyšší soud neshledal.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obvinění, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze pak lze podřadit námitku obviněného P. F. stran výše zjištěné škody, resp. námitku nesprávného posouzení zavinění. Prvním skutkem byla způsobena škoda ve výši 312 852 Kč, druhým skutkem pak byla způsobena škoda ve výši 619 113 Kč.
Obvinění zcela prokazatelně své útoky pečlivě plánovali. O tom vypovídá zejména skutečnost, že si opatřili kukly zakrývající obličej vyjma očí a plynové zbraně zn. Beretta, a vybavili se tmavým oblečením. Jako bývalí zaměstnanci ostrahy objektů prodejen měli představu o tom, jaké dny jsou prodejny více frekventované, tedy v jakých dnech lze předpokládat vyšší tržby, a kdy jsou tyto tržby odváženy. Obvinění si pro útoky vybrali neděli, tedy den, kdy se odváží tržba za celý uplynulý víkend. Nalézací soud uvedl, že „ oba skutky byly spáchány v neděli, neboť pachatelé, tj. obžalovaní jako dřívější pracovníci ostrahy v BILLE věděli, že peníze se odváží toliko v pracovní dny, jak potvrdily svědkyně, a pokud není odvezena tržba v sobotu a neděli, pak největší hotovost se v trezoru v pokladnách bude nacházet v neděli po uzavírací době, neboť tržba by v pondělí byla odvezena “ (str. 11 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud se tedy přiklonil k závěrům nalézacího, a potažmo odvolacího soudu, že obvinění byli přinejmenším srozuměni s tím, že se v uvedený den, tj. v neděli, s velkou pravděpodobností bude na prodejnách nacházet hotovost přesahující 500 000 Kč, tedy, že se uvedených skutků dopustili při nejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovoláním obviněného P. F. a obviněného P. P. nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění, případně se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl dovolání obviněného P. F. Ze stejných důvodů pak odmítl i dovolání obviněného P. P.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata