ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1505.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1505/2014-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 10 To 90/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 160/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 2 T 160/2013 , byl obviněný M. B. uznán vinným účastenstvím na přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku , kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1) výroku o vině dopustil spolu s obviněným P. M., jednáním spočívajícím v tom, že „ poté, co obž. M. B. v měsíci lednu 2013 seznámil obž. P. M. s možností získání spotřebitelského úvěru od společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., a nabídl mu, aby svým jménem uzavřel úvěrovou smlouvu za účelem získání prostředků, které by kromě jiného obž. M. B. použil jako kapitál na nákup zboží pro stánkový prodej ovoce a zeleniny, přičemž splátky takto sjednaného úvěru sliboval splácet sám obž. M. B., oslovil obž. P. M. s žádostí o půjčku obchodního zástupce PROFI CREDIT Czech, a. s., a při jednání s ním dne 18. 2. 2013 v R. n. K. podal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 60.000,- Kč, při jednání předložil nepravdivé doklady, které mu předem předal obž. M. B., a to potvrzení zaměstnavatele B., s. r. o., o příjmu zaměstnance, pracovní smlouvu s B., s. r. o., ze dne 3. 1. 2012, výplatní pásky za měsíce listopad 2012 až leden 2013 a smlouvu o nájmu bytu v domě, který mu měl pronajmout obž. M. B. jako údajný vlastník nemovitosti, těmito doklady při sjednávání úvěrové smlouvy obž. P. M. lživě osvědčoval, že je od ledna 2012 zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti B., s. r. o., s průměrným čistým měsíčním příjmem 26.786,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti žádný takový pracovní poměr sjednán nebyl, uváděného příjmu nedosahoval, byl v evidenci úřadu práce a současně neměl ani žádný jiný příjem, který by mu umožňoval požadovaný úvěr řádně splácet, což obž. M. B. velmi dobře věděl, prostřednictvím lživých údajů se tak jako žadatel domohl obž. P. M. uzavření úvěrové smlouvy ze dne 22. 2. 2013 a ke škodě PROFI CREDIT Czech, a. s., Jindřišská 24/941, Praha 1, vyplacení úvěru ve výši 60.000,- Kč, který mu byl dne 25. 2. 2013 poukázán na účet u K. b., a. s., a který se spolu s úrokem ve výši 132,4 % p. a., zavázal splácet po dobu 42 měsíců v měsíčních splátkách po 4.609,- Kč, poskytnutý úvěr od počátku nebyl řádně splácen a v souvislosti s výzvami k úhradě celý úvěr za P. M. dobrovolně ke dni 30. 5. 2013 předčasně splatil jeho otec M. M. “;
a dále přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku , kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2) výroku o vině dopustil sám jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 20. 2. 2013 v R. n. K. prostřednictvím obchodního zástupce spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. podal návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši nejméně 57.000,- Kč, k čemuž předložil nepravdivé doklady, a to potvrzení o výši příjmu od spol. B. s. r. o., pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce listopad 2012 až leden 2013, když těmito doklady lživě osvědčoval, že je od listopadu 2011 zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti B. s. r. o. s průměrným čistým příjmem 26.890,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti žádný takový pracovní poměr sjednán nebyl, uváděného příjmu nedosahoval a současně neměl ani jiný příjem, který by mu umožňoval požadovaný úvěr řádně a včas splácet, na základě čehož se jako žadatel domohl uzavření úvěrové smlouvy ze dne 22. 2. 2013, dle které mu spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. poskytla a vyplatila úvěrovou částku ve výši celkem 57.000,- Kč, která byla ještě téhož dne poukázána na jeho účet u K. b., a. s. s tím, že po dobu 24 měsíců bude splácet měsíčně částku 5.398,- Kč, avšak poskytnutý úvěr nebyl od samého počátku řádně a včas splácen, kdy z úvěru byla zaplacena pouze jedna jediná splátka, kterou uhradil ze svých prostředků obchodní zástupce spol. PROFI CREDIT Czech, a. s. “;
přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku , kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 3) výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ v době od 21. 2. 2013 do 5. 3. 3013 v obci Ch., okr. Ú. n. O., dílem také v K. n. O., okr. R. n. K., společně s L. L., pod záminkou nákupu zemědělských komodit společností B. s. r. o., s úmyslem obohatit sebe a další osoby, vylákal a postupně odebral od spol. O. U., a. s. na fakturu s delší dobou splatnosti větší množství různých zemědělských produktů, když dne 21. 2. 2013 odebral 80 ks pytlů krmné slunečnice, dne 27. 2. 2013 odebral 246 ks pytlů krmné slunečnice, dne 28. 2. 2013 odebra1 4 ks pytlů krmné slunečnice, 2 tuny krmné pšenice a 1 tunu krmného hrachu a dne 5. 3. 2013 si nechali dovézt do K. n. O. 200 ks pytlů krmné slunečnice, při nákupu a odvozu zboží se obžalovaný i L. L. vždy vydávali za osobu J. Č., jednatele spol. B. s. r. o., podepisovali se jeho jménem a používali firemní razítko spol. B. s. r. o., vždy bez vědomí a souhlasu uvedené obchodní společnosti, resp. jejího jednatele, následně zboží různě rozdali a rozprodali, aniž by dříve či později uhradili kupní cenu, čímž byla způsobena spol. OSEVA UNI, a. s., škoda ve výši celkem 262.588,- Kč “;
a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku , kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 4) výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ v době od 16:00 hod. dne 28. 4. 2013 do 05:30 hod. dne 30. 4. 2013 v obci K., okr. Ú. n. O., ve společnosti L. L. v prostoru neoplaceného areálu místní pily postupně odcizil nejméně 15 ks prken o délce 4 metry v hodnotě 1 708,- Kč, 144 ks hranolů o délce 3 metry v hodnotě 10 746,- Kč a 72 ks hranolů o délce 4 metry v hodnotě 7 164,- Kč, čímž způsobili majiteli pily fy V. T. škodu ve výši minimálně 19.618,- Kč “.
Za předmětné jednání popsané pod body 1) – 3) výroku o vině a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 2 T 28/2013, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2013, byl obviněný odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 (tří) let. Výrok o trestu byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 2 T 28/2013, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2013, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Za jednání popsané pod bodem 4) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. B. uložena povinnost, aby uhradil náhradu škody, a to:
- společnosti PROFI Credit Czech, a. s., se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, IČ: 61860069, částku ve výši 51 602 Kč,
- společnosti OSEVA UNI, a. s., se sídlem Na Bílé 1231, 565 14 Choceň, IČ: 15061612, částku ve výši 262 588 Kč,
- firmě V. T., se sídlem K. P., R. v O. h., IČ: 67464360, částku ve výši 1 708 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození spol. OSEVA UNI, a. s., a V. T., odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. M.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 2 T 160/2013, podal obviněný M. B. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 10 To 90/2014 , a to tak, že odvolání obviněného M. B. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 10 To 90/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l . 964 − 966), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že žádný ze skutků, kterými byl uznán vinným, nebyl správně hmotně právně posouzen, když při správném hmotně právním posouzení by soudy obou stupňů musely dospět k závěru, že žádný ze skutků obsažený v rozsudku soudu prvního stupně se nestal. Nalézací soud veškeré důkazy vykládal v jeho neprospěch a řádně se nevypořádal s rozpory mezi výpověďmi svědků, když dovodil přítomnost obžalovaného při jednáních, kterých se fyzicky účastnit nemohl, a jehož přítomnost při nich slyšení svědci neuvedli. Dále soudům vytýká, že neopatřily jím navržené důkazy, které měly nade všechnu pochybnost prokázat, že se uvedených skutků nedopustil. Uvedené se týká i skutku popsaným pod bodem 3) výroku o vině, kdy byl odsouzen pouze na základě skutečnosti, že svědci identifikovali jednotlivce, s nimiž v té době spolupracoval. Ve vztahu ke skutku pod bodem 4) výroku o vině pak namítl, že soudy vycházely z nekonkrétních a spíše na domněnkách postavených na výpovědích svědků, aniž by řádně zkoumaly skutečnost, že v předmětné době nebyl na území Č. r., a tudíž se jednání dopustit nemohl. Ve vztahu k uloženému trestu pak obviněný uvedl, že tento shledává nepřiměřeným.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 10 To 90/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 2 T 160/2013, a dále postupoval ve smyslu ustanovení §265 1 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 6. 11. 2014 (č. l . 973). Dne 13. 11. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1223/2014 (č. l . 975), v němž uvedl, že se vzhledem k povaze obviněným M. B. uplatněných námitek k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 10 To 90/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují zejména do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi blíže neurčených svědků, které označil za rozporné) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že se žádný ze skutků nestal, resp. že se fyzicky nemohl žádného z předmětných jednání účastnit), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soudy veškeré důkazy vykládaly v jeho neprospěch) a nepřímo i vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvedl, že se jednání nemohl fyzicky zúčastnit, neboť nebyl na území Č. r.).
Námitky obviněným takto vznesené jsou tak založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V projednávané věci však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědeckých výpovědí o okolnostech stran uzavření úvěrových smluv, manipulace se zemědělským zbožím a krádeže dřevní hmoty, tak listinných důkazů s nimi souvisejících. Co se týče hodnocení předmětných důkazů, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Nalézací soud taktéž řádně odůvodnil, proč shledal doplnění dokazování, navrhované obviněným, nadbytečným (str. 15 rozsudku nalézacího soudu). Zde je na místě uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Je tedy na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Rozhodně není povinností soudů opatřovat obžalobou navrhované důkazy k prokázání jeho neviny, jak obviněný namítl v rámci podaného dovolání.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením svědeckých výpovědí a listinných důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se se skutkovými závěry i právním posouzení věci učiněných nalézacím soudem ztotožnil (zejména str. 4 až 6 napadeného usnesení) a na tyto závěry lze pro stručnost odkázat.
Pokud pak obviněný namítl nepřiměřenost jemu uloženého trestu, Nejvyšší soud podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to obviněný namítá v podaném dovolání.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. B. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata