ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1522.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1522/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 4 To 204/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 44/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 5 T 44/2014 , byl obviněný J. P. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním podrobně popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině.
Za to byl obviněný odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byla obviněnému uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené M. S., bytem B., K., škodu ve výši 27 460 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. S. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 5 T 44/2014, podal obviněný J. P. odvolání, které směřoval do všech výroků rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 4 To 204/2014 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. P. na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:
1. „ v přesně nezjištěné době od poloviny měsíce ledna 2014 do 8.00 hod. dne 31.1.2014 v B., K., zneužil možnosti vstupu do bytu, uživatelky M. S. a zde odcizil finanční hotovost ve výši 3.500,- Kč, mobilní telefon zn. Samsung, dotykový vč. SIM karty v hodnotě 800,- Kč a mobilní telefon zn. myPhone Fun č. barvy v hodnotě 2.570,- Kč, ke škodě M. S. “;
2. „ v době od 10.00 hod. dne 31.1.2014 do 17.30 hod. dne 3.2.2014 v B. na ulici K., vnikl za použití shodného klíče do uzamčeného bytu, uživatelsky M. S., kde následně poškodil televizor zn. LG úhlopříčka 107 cm v hodnotě 4.440,- Kč, rozbil sklo konferenčního stolu v hodnotě 970,- Kč, rozbil zevnitř sklo okna v hodnotě 1.330,- Kč (ke škodě pronajímatele bytu-Statutárního města B.), a odcizil PC zn. IBM č. barvy v hodnotě 1.000,- Kč, CD monitor zn. Samsung č. barvy v hodnotě 1.600,- Kč, tiskárnu v nezjištěné hodnotě, web kameru v nezjištěné hodnotě, DVD přehrávač šedé barvy v hodnotě 470,- Kč, wifi router nezjištěného typu bílé barvy v hodnotě 600,- Kč, videokameru v nezjištěné hodnotě, mp3 přehrávač v nezjištěné hodnotě, herní konzoli Playstation č. barvy v hodnotě 3.360,- Kč, boty-pohorky v nezjištěné hodnotě, a akustickou kytaru v nezjištěné hodnotě, když se současně pokoušel odcizit ledničku a pračku, což se mu nepodařilo, neboť P. V., kterého požádal o pomoc při stěhování, mu tuto odmítl “,
shledal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku (jednání pod body 1. a 2. výroku o vině), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2. výroku o vině) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1,2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2. výroku o vině).
Za to byl obviněný odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále byla obviněnému uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené M. S., bytem B., K., náhradu škody ve výši 19 320 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. S. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 4 To 204/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l . 187 − 189), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Obviněný namítl, že nebyla prokázána objektivní stránka skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Trvá na tom, že se uvedených skutků nedopustil, kdy jediným důkazem proti jeho osobě je výpověď poškozené M. S., kteroužto však v průběhu řízení měnila a obviněný ji označuje za rozpornou. Jednání poškozené shledává nelogickým. Poškozená dle jeho názoru nijak neosvětlila, proč se po sdělení o odcizení věcí z jejího bytu dne 31. 1. 2014 ihned nevrátila, případně se neobrátila na policii či osoby blízké, ale požádala obviněného, aby v blízkosti bytu zůstal do jejího návratu. Obviněný má za to, že jednala účelově, neboť na její žádost na místě setrval až do jejího návratu, ke kterému si však již přibrala příslušníky Policie ČR. Účelovou shledává i výši jí uplatňovaného nároku na náhradu škody, kdy uvedená částka je mnohonásobně vyšší, než vzniklá škoda. Dále obviněný uvedl, že tvrzení poškozené, že ji po datu 3. 2. 2014 tři týdny pronásledoval, nelze považovat za pravdivé, neboť byl dne 12. 2. 2014 vzat do vazby. Na poškozenou podal trestní oznámení pro spáchání trestného činu křivého obvinění dle §345 tr. zákoníku. Dále obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka předmětných trestných činů, resp. konstatování obou soudů stran zavinění ve formě přímého úmyslu jsou nedostatečná, neboť z nich není zřejmé, jakým způsobem soudy k předmětnému závěru došly.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 4 To 204/2014, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 5 T 44/2014, a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 30. 9. 2014 (č. l . 190). Dne 3. 11. 2014 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1078/2014 (č. l . 207), v němž uvedl, že využívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání obviněného se vyjadřovat nebude. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 4 To 204/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný sice vznesl námitky, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl shledán vinným, resp. že nebyla prokázána jak objektivní, tak subjektivní stránka předmětných trestných činů, kteréžto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně učinil tak způsobem neregulérním. Obviněným vznesené námitky jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědi poškozené M. S.) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy namítá, že se uvedeného jednání nedopustil), a tedy čistou spekulací. Taktéž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům , kdy vznáší obecnou námitku, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají.
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. P. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V projednávané věci však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, zejména výpověď poškozené M. S. a svědka P. V. Co se týče hodnocení důkazů, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudy hodnoceny velmi obezřetným způsobem, kdy odvolací soud provedl nově důkaz výslechem poškozené M. S. Z příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu se podává, že „ jsou úvahy soudu prvního stupně zcela logické (viz. odůvodnění na str. 4, 5 rozsudku), podpořeny provedeným dokazováním a ani odvolací soud nezjistil žádné skutečnosti, které by snižovaly věrohodnost poškozené, ba právě naopak - lze konstatovat, že tato v celém průběhu trestního řízení v podstatných bodech vypovídá shodně, svou výpověď nemění, a ta je navíc zásadně podpořena i výpovědí svědka V., který potvrdil, že po něm obžalovaný chtěl pomoc se stěhováním větších věcí z bytu “ (str. 4 napadeného rozsudku).
Ani ve vztahu k závěru soudů o naplnění subjektivní stránky předmětného jednání nelze ničeho namítat. Nalézací soud uvedl, že „ s ohledem na charakter jednání obžalovaného je zřejmé, že tento jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku “ (str. 5 až 6 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), kdy na str. 4 až 5 uvedené jednání podrobně rozebírá. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil. S ohledem na formu, jakou byla námitka uplatněna, není zřejmé, jakým způsobem by dle názoru obviněného měl soud uvedený závěr o naplnění subjektivní stránky prokazovat. Pokud obviněný vědomě vnikl za použití klíče, který mu nebyl svěřen, do cizího bytu a z tohoto bytu odcizil předměty, pak lze jen stěží spekulovat o možnosti, že se uvedeného jednání dopustil neúmyslně. Navíc se pokoušel o odcizení i větších předmětů (ledničky, pračky), kdy si k tomuto pokoušel sjednat pomoc svědka P. V. O tom, že se nejedná o věci v jeho vlastnictví a že tak činí bez vědomí majitelky, si byl zcela jistě vědom. Pokud se pak snažil toto své jednání maskovat (rozbití okna zevnitř, skleněného stolku), činil tak s vědomím, že zakrývá své vlastní trestné jednání. Závěrům soudů o naplnění jak objektivní, tak subjektivní stránky předmětných trestných činů tedy nelze ničeho vytknout.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata