ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.463.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 463/2015-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 o dovolání, které podal obviněný L. O. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 10 To 376/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 148/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. O. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 6 T 148/2014 , byl obviněný L. O. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ jako zaměstnanec a velitel vozidla bezpečnostní sužby G4S Cach Solutions (CZ), a. s., převzal dne 7. 1. 2013 v ranních hodinách na pobočce této společnosti v H. K., kazetu do bankomatu obsahující finanční hotovost 900.000,- Kč v tisícikorunových bankovkách, kterou měl převézt a vložit do bankomatu společnosti Euronet Services, s. r. o v obchodním centru Billa Kolín, kdy však v uvedený den, v době od 6:15 do 10:10 hod., uvnitř služebního vozidla VW Crafter, kterým byla přeprava kazety prováděna, na trase H. K. – Č. – K. neoprávněně do této kazety vnikl a to tak, že nejprve odstranil plastovou pečeť zajišťující tzv. košilku, která brání v přístupu k vysouvací roletce kazety, poté tuto košilku sejmul a pomocí blíže nezjištěného předmětu, kterým manipuloval v otvorech pod roletkou, se mu podařilo roletku bez poškození vysunout a vzniklým otvorem vytáhl celkem 748 bankovek, které si uschoval a následně použil pro vlastní potřebu, kdy roletku poté stejným způsobem opět uzavřel, překryl košilkou a tuto košilku zapečetil jinou plastovou pečetí, kterou měl k dispozici jako náhradní a kazetu i se zbytkem hotovosti poté vložil do shora uvedeného bankomatu společnosti Euronet Services, s. r. o., čímž způsobil poškozené firmě G4S Cash Solutions (CZ), a. s., IČ: 27590151, se sídlem Na Košince 2257/9, 180 00 Praha-Libeň, škodu v celkové výši 748.000,- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků.
Současně bylo obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo omezení spočívající v tom, aby dle svých možností a schopností (svých sil) nahradil škodu způsobenou svou trestnou činností.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené G4S Cash Solutions, a. s., se sídlem na Košince 2257/9, Praha-Libeň, škodu ve výši 748.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 6 T 148/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání, které směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání v neprospěch obviněného podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 10 To 376/2014 , a to tak, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové a obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2015, sp.zn. 10 To 376/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 514-515), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že svědeckými výpověďmi se podařilo toliko zrekonstruovat inkriminovaný den, v němž došlo k dotaci bankomatu, nikoli však k prokázání skutku, neboť svědci vypovídali v zájmu ochrany svých pracovních pozic, tedy tak, jak by měla přeprava cenin probíhat v souladu s předpisy poškozené společnosti, ne tak, je se skutečně chovali. Má za to, že soudy měly k těmto výpovědím přistupovat obezřetně právě s ohledem na vzájemné vztahy těchto svědků a důsledně hodnotit jednotlivé odchylky v jejich tvrzení ve vztahu k předloženým dokladům a vnitřním předpisům poškozené společnosti. Prokázáno bylo pouze to, že peněžní prostředky se nemohly ztratit při plnění kazety pro dotaci bankomatu a veškerá ostatní zjištění jsou pak pouhými dohady, vyjma skutečnosti, že z kazety lze peněžní prostředky vyjmout bez jejího viditelného poškození (viz. vyšetřovací pokus). Přestože předložené listinné důkazy vyhodnotila bez jakéhokoliv prověření sama poškozená společnost, byly tyto soudem bez výhrad přijaty a tvořily základ pro rozhodnutí o vině. Obviněný dále uvedl, že má za to, že zcela absentuje zhodnocení fáze skutkového děje po zjištění chyby bankomatu, neboť stejnou „možnost“, jakou měl dle soudů obou stupňů on, měl i člen posádky vozidla přepravujícího kazetu bankomatu zpět na centrálu poškozené společnosti, s tím, že bankomaty často vykazovaly chyby a odřazení kazet, a posádky převozových vozidel se do takovéto situace dostávaly pravidelně. Orgánům činným v trestním řízení pak vytýká, že neprověřily variantu, kdy se mohla předmětného činu dopustit i jiná osoba, jiný zaměstnanec společnosti, který přišel do styku s předmětnou kazetou, a opatřit si zprávu o majetkových poměrech těchto osob. Obviněný dále namítl, že vyšetřovací pokus provedený soudem prvního stupně trval mnohem déle než ten provedený policií a časově nekorespondoval s časovým prostorem, který byl pro spáchání skutku vymezen. Navíc jeho jemná motorika je z důvodu úrazu v mládí záporně ovlivněna a je nepochybné, že by nebyl sto uvedený skutek spáchat, aniž by si něčeho svědek B. nevšiml. Dále uvedl, že z opakovaného studia důkazů založených v předmětném spisu lze rovněž vyčíst, že obviněný čtečkou čárových kódů do systému načetl i kód plomby tzv. košilky, a tudíž bylo možné ztotožnit plombu z košilky zajištěnou policií a plombu, která se na košilce nacházela v době nakládky. Takový důkaz ale proveden nebyl, byť k němu podklady ve spisovém materiálu byly k dispozici. Rovněž bez povšimnutí zůstala sama podstata fungování bankomatů jako vysoce citlivých přístrojů, kdy by při vytahování bankovek z kazety jiným než povoleným způsobem došlo k pomačkání či jinému poškození sloupce bankovek a následně „odřazení“ kazety bankomatu, kdy by použití nefunkční kazety bankomat vykazoval chybu od samého počátku, tedy se nejeví pravděpodobné, že by obviněný takové riziko podstupoval a riskoval okamžité odhalení. Obviněný má rovněž za to, že se odvolací soud dopustil spekulací stran zjištění, jak měl s údajně zpronevěřenými penězi naložit. Nadále trvá na tom, že skutek, jak byl soudy doposud popisován, nespáchal.
Na podkladě uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 24. 3. 2015 (č. l. 517). Dne 13. 4. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení nejvyšší státní zástupkyně, sp. zn. 1 NZO 346/2015, v němž státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 10 To 376/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. O. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Námitky obviněného však tento předpoklad nenaplňují, neboť byly vzneseny způsobem neregulérním. Obviněný totiž prostřednictvím uplatněných námitek soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědků - zaměstnanců poškozené společnosti, listinné důkazy předložené poškozenou společností, protokoly o provedených vyšetřovacích pokusech, o fyziodetekčním vyšetření, dále fotografická dokumentace; spadá sem i námitka neprovedení jím navrhovaných důkazů, zejména výslech svědka O. K., a ztotožnění plomby z košilky zajištěné policií a plomby z košilky v době nakládky) a vadná skutková zjištění (zejména okolností stran zjištění, zda jiné osoby měly možnost se předmětného jednání dopustit a jaká byla jejich finanční situace, zjištění stran toho, zda kazeta otevřená jako prázdná musela být prázdná i ve chvíli, kdy ji jiní pracovníci poškozené společnosti vyjmuli z bankomatu, námitka stran časového úseku, kdy mělo dojít k předmětnému jednání, respektive, zda se obviněný mohl s ohledem na záporně ovlivněnou jemnou motoriku takovéhoto jednání dopustit), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (spadá sem obecně formulovaná námitka, že obžalobou tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, neboť důkazy netvoří ucelený řetězec) a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že skutek nespáchal).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný L. O. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Mezi námitky procesního charakteru je třeba podřadit i námitku stran porušení zásady in dubio pro reo. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V projednávané věci však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Nalézací soud vycházel zejména ze svědeckých výpovědí svědků L. B., F. B., R. J., J. V., D. B., T. K., L. Z., J. L., J. J. a J. Š., a dále provedeného fyziodetekčního vyšetření obviněného (č.l. 101-115) a výpovědi svědkyně pplk. JUDr. Z. D., která předmětné vyšetření prováděla, vyšetřovacího pokusu (č.l. 90-91) a listinných důkazů.
Co se týče hodnocení předmětných důkazů, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Nalézací soud se nespokojil se závěry provedeného vyšetřovacího pokusu z přípravného řízení a v rámci hlavního líčení provedl vlastní vyšetřovací pokus (protokol o hlavním líčení č. l. 466-467). Odvolací soud pak odůvodnil, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování (str. 3 napadeného usnesení). Zde je na místě uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Je tedy na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením výpovědí svědků a obviněného, stejně jako listinných důkazů, a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se se skutkovými závěry i právním posouzením věci učiněným nalézacím soudem ztotožnil (zejména str. 2-4 napadeného usnesení), a na tyto závěry lze pro stručnost odkázat.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění a právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata