ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.642.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 642/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovoláních obviněného P. K. , a nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod s. zn. 3 T 80/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 1 odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1/ výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ v přesně nezjištěné době, nejpozději od července 2012 do 9. 9. 2012 v B. n. B. v rozporu s ustanovením §10 odstavec 1, písmeno a) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a v rozporu s článkem 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ač si byl vědom neblahých následků na lidské zdraví vyplývajících z prodeje a následné konzumace závadných alkoholických nápojů, přesto zajistil a dodal bez vystavení příslušného daňového dokladu do prodejny potravin provozované v rodinném domě na ulici H. odsouzenou I. H., k volnému prodeji v lahvích s etiketou Vodka Lunar nejméně 30 litrů lihoviny neznámého původu a vadné výroby, kterou odsouzení I. H. a A. H., zaměstnaný v prodejně jako prodavač, v uvedeném období převzali k prodeji, ač si byli vědomi neblahých následků na lidské zdraví vyplývajících z prodeje a následné konzumace závadných alkoholických nápojů, přičemž lihovina, kterou ve dnech 7. 9. 2012 až 9. 9. 2012 v lahvích označených etiketami Vodka Lunar nebo Hanácká vodka v celkovém množství nejméně 6,5 litru v této prodejně zakoupili D. Č. a L. B. a zkonzumovali společně s T. S. a J. V., obsahovala metylalkohol, tedy závadnou látku jedovatou pro lidský organismus v případě konzumace, následkem které utrpěli otravu metylalkoholem :
- T. S. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,41 g/kg metylalkoholu v krvi a 0,43 g/kg metylalkoholu v moči zjištěnou dne 11. 9. 2012, provázenou zvracením, ztíženým dýcháním, rozmazaným viděním obrysů a poškozením zraku se zhoršením vizu poruchou barvocitu, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 11. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- D. Č. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,37 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 1,19 g/kg, zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 21. 9. 2012,
- J. V. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,92 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,22 g/kg, zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- L. B. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,42 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,29 g/kg zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012 “;
a dále přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží pode §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2/ výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ od přesně nezjištěného dne v říjnu 2012 do 29. 11. 2012 v O. se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně, skladoval ve své garáži 260 ks krabiček cigaret zn. Fest, 220 ks krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček cigaret zn. Gold NZ Super Slims opatřených kolky „Ministerstva finansau RB“ psanými azbukou, ač v rozporu s §114 odstavec 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů nebyly označeny řádnou tabákovou nálepkou, a způsobil tak České republice - Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj na neodvedené spotřební dani škodu ve výši 27.720,- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §244 odst. 1, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle §70 odst. 1 písmeno a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 260 ks krabiček cigaret zn. Fest, 220 ks krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček cigaret zn. Gold NZ Super Slims, uložených ve skladu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru služby kriminální police a vyšetřování v Opavě.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41197518, a Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, IČ: 47673036, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013 podal obviněný P. K. odvolání směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, a to tak, že na podkladě skutkového stavu spočívajícím v to, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ v přesně nezjištěné době, nejpozději od července 2012 do 9.9.2012 v B. n. B. v rozporu s ustanovením §10 odst. 1, písm. a) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a v rozporu s článkem 14 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28.1.2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ač mohl předpokládat, že konzumací lihoviny neznámého původu může dojít k újmě na zdraví, přesto zajistil a dodal bez vystavení příslušného daňového dokladu do prodejny potravin provozované v rodinném domě na ulici H. odsouzenou I. H. k volnému prodeji v lahvích s etiketou Vodka Lunar nejméně 30 litrů lihoviny neznámého původu a vadné výroby, kterou odsouzení I. H. a A. H., zaměstnaný v prodejně jako prodavač, v uvedeném období převzali k prodeji, přičemž lihovina, kterou ve dnech 7. 9. 2012 až 9. 9. 2012 v lahvích označených etiketami Vodka Lunar nebo Hanácká vodka v celkovém množství nejméně 6,5 litru v této prodejně zakoupili D. Č. a L. B. a zkonzumovali společně s T. S. a J. V., obsahovala metylalkohol, tedy závadnou látku jedovatou pro lidský organismus v případě konzumace, následkem které utrpěli otravu metylalkoholem:
- T. S. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,41 g/kg metylalkoholu v krvi a 0,43 g/kg metylalkoholu v moči zjištěnou dne 11. 9. 2012, provázenou zvracením, ztíženým dýcháním, rozmazaným viděním obrysů a poškozením zraku se zhoršením vizu poruchou barvocitu, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 11. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- D. Č. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,37 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 1,19 g/kg, zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 21. 9. 2012,
- J. V. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,92 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,22 g/kg, zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012,
- L. B. s toxikologicky stanovenou hladinou 0,42 g/kg metylalkoholu v krvi a ovlivněním organismu etylalkoholem dosahujícím hladiny 0,29 g/kg zjištěnými dne 13. 9. 2012, bez klinických známek otravy metanolem, s hospitalizací ve Slezské nemocnici v Opavě od 13. 9. 2012 do 18. 9. 2012 “, shledal obviněného vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1 tr. zákoníku .
Za to byl obviněný při nezměněném výroku o vině vysloveném ve vztahu k bodu 2/ z rozsudku nalézacího soudu odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 260 ks krabiček cigaret zn. Fest, 220 ks krabiček cigaret zn. 7 Fest a 180 ks krabiček cigaret zn. Gold NZ Super Slims, uložených ve skladu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru služby kriminální police a vyšetřování v Opavě.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41197518, a Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, IČ: 47673036, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 689-694) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, neboť závěr o vině je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, ze kterého je jednoznačně zřejmé, že svědek A. H. ve všech podstatných rysech své výpovědi vypovídal nepravdivě a tato svědecká výpověď je jediným důkazem o vině obviněného.
Obviněný namítl, že již nalézací soud se při hodnocení důkazů nevypořádal se skutečností, že svědek A. H. uváděl vědomě před soudem nepravdivé skutečnosti. Jednalo se zejména o tvrzení stran toho, že mu byl obviněný neznámým mužem, který jej poprvé navštívil v červnu 2012, nabídl mu alkohol a dále mu dodával předmětnou vodku, přestože sám potvrdil, že obviněného znal již z dřívější doby. Dále toho, že do června 2012 vodku Lunar v provozovně neprodával, ačkoli svědkové tvrdili opak, že vodku Lunar přeléval toliko z litrových do půllitrových lahví, ačkoli svědek Č. uváděl něco jiného a současně vypověděl, že u H. viděl pětilitrové kanystry s nápisem vodka, a dále nepravdivě vypověděl, že obviněný mu měl vozit alkohol černým Passatem, nikoli dodávkovým autem, jak původně vypověděl v přípravném řízení. Svědek navíc popsal osobu, která mu měla prodávat alkohol, jako mající v uchu náušnici, nicméně on nikdy žádnou náušnici v uchu neměl. Uvedl taktéž, že mu měl dodávat do provozovny vodku v lahvích bez kolků, ačkoli svědek T. S. uváděl, že lahve vodky Lunar prodané ve dnech 7. 9. 2012 až 9. 9. 2012 kolky měly, tyto byly špatně přilepeny a odlepovaly se. Nalézací soud se zabýval toliko tvrzením svědka, že osobu obviněného do prodeje v červnu 2012 neznal, kdy ostatní provedené důkazy zcela pominul. Obviněný namítl, že postup soudu je v rozporu s ustanovením §125 tr. ř. (nespíše nedopatřením uvedeno o. s. ř.), neboť právě pravdivost či nepravdivost tvrzení A. H. je v podstatě jediným a rozhodujícím důkazem pro přijetí závěru o jeho vině či nevině, a to za okolností, kdy nebylo nic dalšího o tom, že by dotčený alkohol prodal právě on, prokázáno. Poukázal na to, že již odsouzená I. H. v postavení svědkyně odmítla v hlavním líčení vypovídat.
Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud postupoval nesprávně, když v podstatě zcela převzal závěry prvoinstančního soudu, nevypořádal se s provedenými důkazy, dokazování nedoplnil a omezil se toliko na konstatování, že v hodnocení důkazů okresním soudem neshledal žádné logické rozpory či nedostatky, ani neúplnost, které by mohl hodnocení okresního soudu vytknout, že považuje závěr o vině za správný a zákonný a v potřebném rozsahu i odůvodněný. Poukazuje na to, že navrhl doplnit dokazování výpisem všech telefonických hovorů opatřených v přípravném řízení, tak aby bylo zřejmé, že v uvedeném období ale nejen v něm telefonoval běžně se svými ostatními klienty a že telefonické hovory s A. H. v tomto ohledu byly zcela standardní a nijak výjimečné. Má za to, že doplněné dokazování a úplné vyhodnocení provedených důkazů povede k závěru, že nelze bez důvodných pochybností prokázat, že se stal skutek, který je mu kladen za vinu a že jiný závěr je v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, popřípadě věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nelze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit, neshledává je však důvodnými ani v obecné rovině. S napadeným rozsudkem krajského soudu se ztotožňuje s výjimkami, které byly popsány v dovolání nejvyššího státního zástupce ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 1 NZO 5028/2015. Na citované dovolání nejvyššího státního zástupce odkázal, a to včetně v něm vysloveného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání i nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného (č. l. 624-631), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 g) tr. ř., jelikož rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že ze srovnání rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 3 T 80/2013, a napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek Okresního sudu v Opavě částečně zrušen, mj. vyplývá, že krajský soud na rozdíl od soudu okresního zaujal odlišnou právní kvalifikaci jednání obviněného popsaného původně v bodě 1/ rozsudku okresního soudu, ačkoliv skutková zjištění okresního soudu v zásadě akceptoval. Krajský soud shledal u obviněného zavinění ve formě vědomé nedbalosti dle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz str. 5 napadeného rozsudku), tedy neztotožnil se se závěrem okresního soudu, který konstatoval zavinění v úmyslné formě, při naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, a uzavřel, že v projednávané trestní věci je naplněna skutková podstata přečinu podle §157 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněný v rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil z nedbalosti potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví. Vzhledem ke změně výroku o vině pak krajský soud rozhodl nově i o trestu. Právě zmíněným posunem v zaujaté právní kvalifikaci krajský soud pochybil, neboť nesprávně dovodil existenci pouhé nedbalosti obviněného v podstatě jen z toho, že obviněný poslední dodávku nezdaněného neokolkovaného a závadného alkoholu provedl dne 9. 9. 2012, tedy předtím, než bylo mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví dne 12. 9. 2012 nejdříve regulováno, a poté i 14. 9. 2012 úplně zakázáno prodávat nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 20%. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, vyplývá, že z hlediska posouzení zavinění obviněného je významné již datum 6. 9. 2012, neboť Policie České republiky tohoto dne zveřejnila podle dostupných zdrojů první dva smrtelné případy otravy metylalkoholem. Obviněný jako osoba obchodující s ilegálním alkoholem tedy za této situace nepochybně věděl, že se i v případě jím dodávaného alkoholu pocházejícího z neoficiálního zdroje může jednat o zdravotně závadný alkohol nebezpečný pro lidské zdraví, přesto dál takový alkohol dodával svým odběratelům, aniž by učinil jakákoliv opatření směřující k vyloučení možného zdravotního rizika a současně se nemohl z nějakého důvodu, byť třeba nepřiměřeného, spoléhat na to, že zrovna jím dodávaný ilegální alkohol je nezávadný. Jeho počínání tedy bylo ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku úmyslné. Pokud jsou učiněná skutková zjištění taková, že obviněný dodával svým odběratelům alkohol neznámého původu, který byl nekolkovaný a jehož kvalitu obviněný nijak neověřil, a to v době, kdy již došlo k uveřejnění zpráv o tom, že se v oběhu objevily zdraví závadné alkoholické nápoje, které uživatele ohrožují nejen na zdraví, nýbrž i na životě, je zřejmé, že byl s možným ohrožovacím následkem (nebezpečností lidskému zdraví) srozuměn, a to minimálně ve formě smíření se s takovým následkem (§15 odst. 2 tr. zákoníku). Srozumění s nebezpečností alkoholu v obecné rovině postačí, není třeba, aby se vztahovalo na konkrétní podobu či intenzitu tohoto nebezpečí (tedy např. na přítomnost metanolu). Právní hodnocení subjektivní stránky jednání obviněného jako nedbalostního je nesprávné, neboť není důvod vázat srozumění obviněného na datum 14. 9. 2012, když již nejpozději dne 6. 9. 2012 bylo obecně známo, že se do oběhu dostaly lihoviny, které kvůli své závadnosti ohrožují uživatele na životě a zdraví. Ze skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku, blíže rozvedených v jeho odůvodnění, nelze dovodit existenci žádných konkrétních důvodů, na které by obviněný, doufaje, že k trestněprávně relevantnímu následku (ohrožení) nedojde, spoléhal. Obviněný nemohl spoléhat na dlouhodobou nezávadnost/bezproblémovost alkoholu, přičemž sám neprovedl žádné komplexní a kvalifikované ověření jakosti dodávaného alkoholu, ač věděl, že se jedná o artikl rizikový, a zároveň věděl, že se v oběhu vyskytl alkohol, který je životu nebezpečný. Zjištění, že obviněný neměl vůbec na co spoléhat, že následek jeho jednání nenastane, při jeho současné představě, že nastat může, tak indikuje úmysl. Tedy úmysl přinejmenším eventuální, a to na bázi minimálně smíření se s možnými následky jeho jednání. Dlouhodobost dodávek v tomto případě být takovým důvodem nemůže, neboť důvěra obviněného v dlouhodobou nezávadnost dodávek musela být narušena nejpozději již dne 6. 9. 2012, po zveřejnění smrtelných otrav způsobených ilegálním alkoholem.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, jakož i všechny další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. K., stejně jako nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný i nejvyšší státní zástupce shodně uplatnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval dovoláním obviněného a shledal, že námitky obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Obviněný v rámci podaného dovolání uplatnil zejména námitky, v rámci nichž namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědka A. H., který dle obviněného vědomě uváděl nepravdivé skutečnosti, dále výpovědi svědků D. Č., L. B. a T. S., stejně jako již odsouzené I. H.; spadá sem i námitka neprovedení navrhovaných důkazů – výpisů všech telefonických hovorů opatřených v přípravném řízení), a vadná skutková zjištění (zejména stran skutečností uváděných svědky, tedy jak dlouho se obviněný znal se svědkem A. H., zda H. prodávali vodku Lunar již od jara 2012, jak se shodli svědci L. B., D. Č. a T. S., zda vodku Lunar prodávali i v litrových lahvích či dokonce větším balení, jakým automobilem vozil alkohol do provozovny, zda na lahvích vodky Lunar prodaných mezi dny 7. 9. 2012 a 9. 9. 2012 byly nalepeny kolky či nikoli), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný namítá, že výpověď svědka A. H. je jediným rozhodujícím důkazem pro přijetí závěru o jeho vině či nevině).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. ale nemají povahu právně relevantních námitek.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Do uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu, v rámci níž zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jedná se pak o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná, neboť v rámci odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odůvodnil, proč zamítl obhajobou navrhované doplnění dokazování kompletními výpisy hovorů obviněného se zákazníky, kdy uvedl, že „ tento důkaz by nemohl přinést žádné konkrétní poznatky o obsahu hovorů mezi obžalovaným P. K. a odsouzenými A. H. a I. H. “ (str. 5 napadeného rozsudku). Nad rámec je možno uvést, že z výpisu hovorů byly vyselektovány ty hovory, které mají spojitost s projednávanou trestnou činností, kdy je irelevantní, zda obviněný s odsouzenými komunikoval nad rámec těchto hovorů o jiných záležitostech.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud však v projednávané věci žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Soudy obou stupňů tak svá rozhodnutí založily na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Přestože se může odůvodnění odvolacího soudu zdát poněkud strohé, z příslušné části napadeného usnesení se podává zcela jasně, na podkladě jakých úvah se odvolací soud přiklonil k jinému právnímu posouzení skutku uvedeným pod bodem 1/ výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu, kdy však předmětné právní posouzení založil na totožném skutkovém stavu věci. Nalézací soud vycházel jak z výpovědi svědka A. H., tak dalších svědků (I. H., T. S., D. Č., L. B., J. V.) a listinných důkazů (výpisy telekomunikačního provozu). Není pravdou, že by výpověď svědka A. H. byla jediným usvědčujícím důkazem či důkazem osamoceným. Nalézací soud v této souvislosti uvedl, že výpověď svědka A. H. nestojí jako usvědčující důkaz proti obviněnému osamocena, ale „ je podporována výsledky obou poznávacích řízení v přípravném řízení, kdy nejen svědek H. jako poznávající osoba, ale rovněž I. H. v postavení svědka označila obžalovaného mezi dalšími třemi osobami jako muže, který dodával alkohol bez kolku a bez dokladu do její prodejny potravin, a výpověď svědka H. koresponduje rovněž s údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu získanými za období od 2. 7. 2012 do 2. 10. 2012 “ (str. 5 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se náležité zabýval i věrohodností výpovědí svědka A. H. (str. 5-6 rozsudku nalézacího soudu), zejména pak okolností, zda obviněného znal delší dobu, než kterou uváděl, resp. věrohodností jeho osoby. K tomu se nalézací soud vyjádřil v tom smyslu, že tvrzení svědka, že obviněného neznal, sice nepůsobí v kontextu dalších skutečností dost přesvědčivě, nicméně jen proto nelze výpověď považovat za nespolehlivou a nepravdivou jako celek, s tím, že „ ačkoli jde o stěžejní důkaz proti obžalovanému, nestojí zcela izolovaně a osamoceně a nepřesnosti v jeho výpovědi nesnižují jeho význam coby usvědčujícího důkazu “ (str. 6 rozsudku nalézacího soudu).
Lze konstatovat, že soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami nejvyššího státního zástupce , které tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu stran formy zavinění, kdy odvolací soud, na rozdíl od soudu nalézacího, jednání obviněného posoudil jako jednání nedbalostní, čímž byla naplněna skutková podstata přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §157 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli jako přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, který vyžaduje zavinění ve formě úmyslu.
Podle odvolacího soudu „ byla poslední dodávka nezdaněného neokolkovaného a rovněž závadného alkoholu dodána dne 9. 9. 2012, tedy předtím, než bylo mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví dne 12. 9. 2012 nejdříve regulováno a poté i 14. 9. 2012 úplně zakázáno prodávat nápoje s obsahem alkoholu 20% a více. Pokud po dobu skoro tří měsíců dodávek nedocházelo k žádnému poškození zdraví konzumentů alkoholu, neměl obžalovaný důvod se domnívat, že může dávat do prodeje alkohol, který obsahuje zdraví škodlivé látky, v daném případě metylalkohol. Teprve až nejpozději dne 14. 9. 2012 bylo všem vědomo a známo, že nápoje s obsahem alkoholu 20% a více mohou obsahovat zdraví závadné složky… a teprve od tohoto lze dovozovat nepochybné úmyslné zavinění podle §15 trestního zákoníku. Do tohoto dne bylo podle názoru krajského soudu možné na základě dlouhodobých dodávek spoléhat se na to, že prodávané nápoje neobsahují zdraví závadné látky, ač mohl předpokládat, že se tak stát může vzhledem k neznámému původu alkoholických nápojů “ (str. 5 napadeného rozsudku).
Předmětná námitka je pod nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod podřaditelná.
Přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí nebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví.
Přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví.
Objektem těchto trestných činů je zájem státu na ochraně lidského zdraví před potravinami a jinými předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je lidskému zdraví nebezpečné. Pojmem má na prodej, je přitom rozuměno, že pachatel přechovává závadné potraviny nebo jiné předměty za účelem prodeje, přičemž nezáleží na formě prodeje, soustavnosti jednání, ani na skutečnosti, zda jde o prodej legální. Pojmem vyrobí je rozuměna průmyslová nebo řemeslná výroba, jakož i jakékoli jiné zhotovení závadné potraviny nebo jiného předmětu. Pojmem sobě nebo jinému opatří, se potom rozumí obstarání závadné potraviny nebo jiného předmětu sobě nebo jinému, a to např. ve formě prodeje, darování, směny, apod. Nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů je pro lidské zdraví třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo jiného užívání. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 1618-1624).
Přečin podle §156 odst. 1 tr. zákoníku je úmyslným ohrožovacím trestným činem. Přečin podle §157 odst. 1 tr. zákoníku je pak nedbalostním ohrožovacím trestným činem. K ohrožení dochází v obou případech již tím, že pachatel má na prodej potraviny či jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. Nevyžaduje se, aby byly skutečně prodány.
Ve vztahu k formě zavinění je třeba uvést, že podle §15 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně (odst. 1), jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý) , nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý) .
Ve formě nedbalostního zavinění ( §16 tr. zákoníku ) je pak trestný čin spáchán tehdy, jestliže pachatel (odst. 1)
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá) , nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá) .
Obviněný věděl, že předmětné alkoholické nápoje pocházejí z nelegálních zdrojů mimo oficiální distribuční síť, nikoliv od oprávněného výrobce či obchodníka. Současně je zřejmé i to, že obviněný věděl, že takto nelegálně opatřený alkohol neznámého původu a kvality nese riziko toho, že může být zdravotně závadný, tedy sto ohrozit lidské zdraví, neboť nebyl řádně testován a jeho prodej nebyl oficiálně schválen.
Popsané skutkové zjištění připouští jak nepřímý úmysl obviněného, tak i jeho vědomou nedbalost. Tyto formy zavinění se v intelektuální složce shodují (vědění možnosti). Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že u nepřímého úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i smíření pachatele s porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákoníkem. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že způsobení škodlivého následku není v případě nepřímého úmyslu přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem, protože pachatel svým jednáním sleduje cíl jiný. Vždy je však srozuměn s tím, že realizace takového cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, ačkoli je tento následek pro pachatele nechtěným a pouze vedlejším, je s ním však srozuměn . Naopak pro jednání pachatele ve formě vědomé nedbalosti je rozhodující, že pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, bez přiměřených důvodů však spoléhal, že takový následek nezpůsobí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015).
S ohledem na výše uvedené závěry je pro posouzení toho, zda se obviněný P. K. dopustil předmětného jednání úmyslně či naopak jednal v nedbalosti, tedy, zda jeho jednání naplňuje skutkovou podstatu přečinu podle §156 odst. 1 tr. zákoníku nebo přečinu podle §157 odst. 1 tr. zákoníku, stěžejní stanovení okamžiku, kdy již nemohl bez přiměřených důvodů spoléhat na to, že trestně právní následek nenastane. Je tedy nutno přihlížet k časovým souvislostem celé „metanolové aféry“. Jednání obviněného spadá již do období, kdy byla veřejnost o rizicích spojených s požitím ilegálně vyráběného alkoholu informována prostřednictvím médií. Dne 6. 9. 2012 Policie České republiky zveřejnila první dva smrtelné případy otravy metanolem ( http://www.denik.cz_domova/jednovaty-alkohol-zabil-tri-lidi-otravenych-pribyva-20120910.html ; http://wikipedia.org .). Povědomost veřejnosti o možnostech zdravotní závadnosti ilegálně vyráběného alkoholu a zdravotních rizicích s tím spojených byla tímto oznámením radikálně zvýšena. O to víc pak u osob, které se podíleli na výrobě či distribuci ilegálně vyráběného alkoholu, jako tomu bylo v případě obviněného (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 16/2015). Obviněný učinil poslední dodávky ilegálně vyrobeného alkoholu dne 9. 9. 2012, tedy v době, kdy již byla mezi obyvatelstvem obecná povědomost o ohrožení nelegálně vyráběným alkoholem. Přestože se tak stalo před vydáním opatření státu (ve dnech 12. 9. 2012, 14. 9. 2012, 20. 9. 2012 a 27. 9. 2012), která měla zdravotní rizika spojená s konzumací alkoholických nápojů v dané době minimalizovat, ze skutkových zjištění, ke kterým v dané věci dospěly soudy prvního a druhého stupně, nelze dovodit žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že se obviněný mohl spoléhat na to, že jím ilegálně distribuovaný alkohol neohrozí lidské zdraví, tedy, že nedojde k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Skutečnost, že alkohol jím dodávaný po dobu „téměř tří měsíců“ do té doby nevykazoval žádná rizika požití, je ve vztahu ke skutečnosti, že již ode dne 6. 9. 2012 bylo obecně známou skutečností, že v oběhu se nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech, nepodstatná. Tímto dnem se totiž obviněný již nemohl spoléhat na dlouhodobost dodávek, respektive nezávadnost jím distribuovaného ilegálního alkoholu.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího soudu stran subjektivní stránky jednání obviněného nesprávným. Obviněný v rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví, přičemž byl s touto eventualitou srozuměn, neboť nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by následek – ohrožení zájmu na ochraně lidského zdraví – mohla vyloučit. Obviněný se tak předmětného jednání dopustil přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle §15 písm. b) tr. zákoníku, nikoli z nedbalosti.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 6 To 453/2014, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ostravě nařídil, v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu