ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.67.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 67/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání, které podal obviněný A. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 4 To 238/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 41/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného A. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 27 T 41/2014 , byl obviněný A. M. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1) výroku o vině dopustil jednáním spočívajícím v tom, že společně se spoluobviněnými M. L. a P. H. „ dne 19. 10. 2013 v odpoledních hodinách, po předchozí vzájemné dohodě, společně, s cílem přimět P. S. k vydání finanční hotovosti ve výši 18.000,- Kč, prostřednictvím telefonické komunikace a fiktivní objednávky na provedení těžby dřeva, zaslané jmenovanému elektronicky formou e-mailu, vylákali jmenovaného z místa jeho bydliště v S., na ul. N. A., okres O., do O., na ul. Ch., kde P. S. obž. A. M. a obž. P. H. donutili nasednout do osobního motorového vozidla Škoda Octavia m. b., kterým na místo přijeli, a odvezli jej do bytu užívaného obž. A. M. v O., na ul. M., zatímco obž. M. L. současně, bez souhlasu P. S. a s využitím klíčů od vozidla odebraných jmenovanému, řídil osobní motorové vozidlo Škoda Felicia Glxi, v O., právě z ul. Ch. na ul. M., a posléze z ul. M., přes město O., až do katastru obce H., kde vozidlo, s ohledem na nedostatek pohonných hmot, odstavil poblíž restaurace Č., přičemž v bytě na ul. M. poté společně, proti jeho vůli, P. S. neoprávněně zadržovali tak, že mu odebrali osobní věci a mobilní telefony a v bytě uzamkli, kdy obž. P. H., s cílem vynutit si vydání požadované finanční hotovosti, vyhrožoval jmenovanému fyzickou likvidací a posléze jej opakovaně fyzicky atakoval tak, že jej rukou sevřenou v pěst udeřil do obličeje, když poté, co obžalovaný A. M., obž. P. H. a obž. M. L. přiměli jmenovaného k vydání telefonických instrukcí jeho matce J. S. k předání požadované finanční hotovosti osobě vystupující pod jménem J. K., a poté, co se obž. A. M. a obž. M. L. pokusili tuto finanční hotovost s využitím nastrčené osoby D. H. vystupující pod smyšlenou identitou J. K., jednající v úmyslu získat přislíbenou finanční provizi, neúspěšně převzít, jmenovaného fyzicky atakoval nejprve obž. A. M., a to údery teleskopickým obuškem, vedenými na hlavu jmenovaného a na horní polovinu jeho těla, a posléze opětovně i obž. P. H. tím způsobem, že jmenovaného, za současného pronášení hrozeb zabitím, 1x bodl kuchyňským nožem opatřeným si v bytě do pravé paže, přičemž ve chvíli, kdy se obž. A. M. a obž. M. L. dozvěděli o zadržení D. H. Policií České republiky, P. S. v době okolo 20.15 hod. téhož dne převezli za obec D., okres O., a to do místa nacházejícího se poblíž obž. M. L. odstaveného osobního motorového vozidla Škoda Felicia, jmenovaného, kterýmžto jednáním P. S. způsobili pruhovité zhmoždění a krevní výrony měkkých tkání v oblasti čela a pravé tváře, krevní podlitinu měkkých tkání levé očnice a zhmoždění měkkých tkání nosu s drobnou oděrkou kůže a také bodnou ránu na pravé paži délky 0,5cm s krevním výronem v okolí rány, která byla chirurgicky ošetřena jedním stehem, kterážto poranění si vyžádala dobu léčby delší 7 dnů, avšak nepřesahující 6 týdnů, která současně jmenovaného významněji neomezila v obvyklém způsobu života,
přestože byl obžalovaný M. L. pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 07. 2013, pod č. j. 2T 120/2013-36, který nabyl právní moci dne 05. 10. 2013, uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odstavec 1) trestního zákoníku a byl mu uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 20 měsíců “.
Za to a za přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 7 T 47/2014, byl obviněný A. M. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 7 T 47/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných P. H. a M. L., a náhradě škody ve vztahu k obviněnému M. L.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným A. M., P. H. a M. L. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému P. S. částku ve výši 100 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. S. a GE Money Bank, a. s., odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 27 T 41/2014, podali obvinění A. M., P. H. a M. L. v zákonné lhůtě odvolání.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 4 To 238/2014 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání všech obviněných zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 4 To 238/2014, podal obviněný A. M. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l . 1074 − 1076), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . s tím, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, neboť nalézací soud nedostatečně zhodnotil polehčující okolnosti případu.
Obviněný namítl, že soud nezohlednil skutečnost, že se v přípravném řízení doznal, stejně tak i u hlavního líčení, čímž napomohl k objasnění své trestné činnosti a současně se poškozenému omluvil a projevil lítost nad svým jednáním, přestože tato skutečnost není zachycena v protokolu z jednání ze dne 8. 4. 2014. Nepopírá svou trestní minulost, přesto se jeví, že se na tuto okolnost nalézací soud zaměřil. Dále namítl, že jeho verze popisu trestného jednání nebyla nikým vyvrácena ani zpochybněna, čímž přispěl k objasnění trestné činnosti a doznal tak i svůj podíl na ní. Brojí proti závěru, že by byl organizátorem celé akce a poukazuje na to, že vylákání poškozeného na určené místo organizoval spoluobviněný L. Dále je nepopíratelnou skutečností, že byl jediným, kdo poskytl poškozenému první pomoc a svým postojem v této fázi a svými pokyny ke spoluobviněným napomohl poškozeného propustit a odvést ke svému vozidlu. Je přesvědčen, že celý tento postoj může být z hlediska objasnění trestné činnosti a nakonec i k lidskému postoji k poškozenému v závěru celé činnosti vyhodnocen jako polehčující okolnost. Dále obviněný namítl, že nebylo prokázáno použití násilí vůči poškozenému.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 4 To 238/2014, ve výroku o trestu, jakož i výrok o trestu z předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 27 T 41/2014, a dle ustanovení §265m tr. ř. nahradil zrušovaný výrok novým mírnějším a spravedlivějším výrokem o trestu.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že výhrady prostřednictvím mimořádného opravného prostředku vůči trestu je možno uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého je možno vytýkat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněnému byl uložen trest souhrnný, který byl s ohledem na znění §43 odst. 1 tr. zákoníku zpřísněn. Výhrady uplatněné dovolatelem proto není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 4 To 238/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Pod uplatněný dovolací důvod tedy nelze podřadit námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů (výpověď poškozeného a spoluobviněných stran fyzických ataků na poškozeného) a vadná skutková zjištění (námitka, že vůči poškozenému nebylo užito z jeho strany násilí a zjištění stran toho, kdo byl organizátorem vylákání poškozeného na určené místo), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nebylo prokázáno, že by vůči poškozenému bylo užito násilí) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný sporuje, že k užití násilí vůči poškozenému z jeho strany došlo a uvádí, že organizátorem vylákání poškozeného na určené místo byl spoluobviněný M. L. a on naopak svými postoji a pokyny ke spoluobviněným napomohl poškozenému, kterému poskytl první pomoc, propustit jej a odvést ke svému autu). Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tak obviněný mimo jiného vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolnost), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v projednávané věci soud ukládal trest obviněnému v trestní sazbě ustanovení §175 odst. 2 tr. zákoníku, která činí dvě léta až osm let, přičemž současně ukládal i trest za přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 7 T 47/2014, tedy za užití ustanovení o souhrnném trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, kdy dle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku přiměřeně trest zpřísnil. Obviněnému byl takto uložen trest, který zákon připouští a současně ve výměře v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na tento trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata