ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.684.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 684/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 o dovolání, které podal obviněný J. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 7 To 312/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 107/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 12 T 107/2013 , byl obviněný J. D. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ poté, co si nezjištěným způsobem a v přesně nezjištěné době, nejdříve však od 21. 5. 2008, opatřil motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Transporter 7HC, rok výroby 2006, v hodnotě 565.815,- Kč, a nechal u něj, v úmyslu zastřít jeho původ, nahradit původní identifikační nově kódem z požárem znehodnoceného vozidla zn. Volkswagen Transporter 7HC, rok výroby 2003, které za tímto účelem dne 29. 9. 2008 zakoupil v H. n. V. na základě kupní smlouvy od společnosti Auto Češnovice, s. r. o., nechal dne 14. 11. 2008 na Magistrátu města Ostravy, oboru dopravně správních činností, u takto pozměněného vozidla již pod identitou požárem poškozeného vozidla, zaevidovat sebe, jakožto jeho nového provozovatele, když toto učinil s vědomím toho, že vozidlo s původním VIN kódem pocházelo z trestné činnosti, a popsaným jednáním učinil kroky v úmyslu utajit původ vozidla a tímto jej legalizovat “.
Za to byl odsouzen podle §216 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v částce 100.000,- (sto tisíc) Kč, sestávající z 320 denních sazeb po 312,50 Kč. Dle §68 odst. 5 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena možnost uhradit peněžitý trest v 11 měsíčních splátkách ve výši 8.500,- Kč a 1 poslední splátce ve výši 6.500,- Kč, vždy nejpozději k 30 dni příslušného kalendářního měsíce, v němž povinnost k splnění splátky vznikla. Bylo též stanoveno, že výhoda peněžitých splátek odpadá, pokud obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) měsíců.
Podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je maloobchod a velkoobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, opravy a servis silničních vozidel, a to na dobu 2 (dvou) let.
Rozsudkem bylo současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2009, č. j. 9 T 276/2008-97, který byl obviněnému doručen dne 23. 1. 2009, a nabyl právní moci dne 3. 2. 2009, jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 12 T 107/2013, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 7 To 312/2014 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného J. D. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je maloobchod a velkoobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, opravy a servis silničních vozidel na dobu 2 (dvou) let.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 7 To 312/2014, podal obviněný dovolání (č. l. 541-544), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu, neboť skutek nespáchal a jeho činnost, s ohledem na běžnou praxi autoopraven v celé České republice, nelze považovat za trestnou. Pokud jeho odsouzení přisvědčí i dovolací soud, bude se jednat o významný precedent, který bude mít vliv na činnost mnoha autoopraven, které praktikují stejnou praxi. Vyjma tvrzení, že dne 29. 9. 2008 zakoupil zcela legálně vyhořelé vozidlo s koncovým VIN kódem, je zbytek skutku popsaném v rozsudku i v obžalobě smyšlen a nepodložen žádným provedeným důkazem. Jeho cílem bylo legálně zakoupené vyhořelé vozidlo opravit a využívat, což také učinil. Opravené vozidlo řádně zaregistroval, provedl STK a užíval jej řadu měsíců, a to i pro cesty mimo Českou republiku. Následně jej prodal. Pokud by věděl, že spáchal trestnou činnost, tento úkon by nikdy neučinil. Obviněný namítá, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by vůbec věděl o krádeži uvedeného vozidla, která se udála v první polovině roku 2008 nebo že by se na ní jakkoliv podílel. Nesouhlasí také s tím, že z hlediska trestnosti činu vycházely soudy z hodnoty odcizeného vozidla, která byla stanovena znalcem. Tento se však vyjadřoval k hodnotě celého vozu, přestože on nakoupil jen náhradní díly, nikoli celý vůz. Nevěděl, že některý díl, který zakoupil mimo území České republiky, pochází z trestné činnosti. Z odborného vyjádření kpt. Ing. M. se podává, že z odcizeného auta byla využita pouze převodovka a airbagy. Z doplňku odborného vyjádření se pak podává, že na ostatních dílech vozidla se nenachází identifikace, a proto nelze další části přiřadit ke konkrétnímu vozu, tedy nelze konkrétně stanovit, zda lze díl spárovat s uvedeným vozidlem či číslem VIN. Jiný závěr neučinil ani znalec Ing. I. N. či Auto Heller, s. r. o. Po zabavení vozu byl tento předán Pojišťovně Kooperativa, která následně zcela neoprávněně vydražila vůz s koncovkou VIN a tento opět prodala v dražbě svědkovi V. Pojišťovna byla dle obviněného zcela neoprávněně odškodněna, a to na úkor obviněného. Pokud by pak byl pojišťovnou či osobou jí zastupující změněn VIN kód, dopustila by se také trestné činnosti, neboť jejich jednáním také došlo k legalizaci. Obviněný má proto za to, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty předmětného zločinu, zejména pak subjektivní stránka, neboť nevěděl, že některý z náhradních dílů pochází z trestné činnosti a neměl zájem o zastření původu uvedeného zakoupeného náhradního dílu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 7 To 312/2014, zrušil a věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 30. 4. 2015 (č. l. 545). Dne 11. 5. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 478/2015, v němž státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedla, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 7 To 312/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy změna se týkala toliko trestu zákazu činnosti). Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména odborného vyjádření kpt. Ing. M. M., včetně jeho doplňku, odborného vyjádření Autoservisu Auto Heller, s. r. o., výpovědi svědka Ing. I. N., výpovědi svědka V. V.), a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění, jaké díly na voze byly zcela jistě originální a jaké naopak ne, a kdo provedl změnu identifikace VIN kódu), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy jediné, co bylo prokázáno, byla skutečnost, že dne 29. 9. 2008 zakoupil legálně vyhořelé vozidlo s koncovým VIN kódem) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný namítá, že se předmětného jednání nedopustil, jeho cílem bylo ohořelé auto opravit a využívat, k tomuto účelu v P. nakoupil náhradní díly, vozidlo opravil, následně jej řádně zaregistroval, provedl STK a užíval jej řadu měsíců, a později jej prodal, aniž by si byl vědom toho, že díly jsou původně z odcizeného vozidla, kdy současně namítá, že jeho činnost nelze s ohledem na běžnou praxi autoopraven považovat za trestnou).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. ale nemají povahu právně relevantních námitek.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud však v projednávané věci žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Nalézací soud vycházel jak ze svědeckých výpovědí – V. V., O. K., M. D., V. V., kpt. Ing. M. M., tak z řady listinných důkazů, a to zejména odborného vyjádření OKTE kpt. Ing. M. M., z oboru kriminalistika, odvětví defektoskopie, metalografie a technická diagnostika (č. l. 123-126), včetně fotodokumentace, odborného vyjádření OKTE (č. l. 332), odborného vyjádření Autoservisu Heller, s. r. o. (č. l. 356-359), včetně fotodokumentace (č. l. 366-456), doplňku odborného vyjádření Ing. P. Š. (č. l. 465), a odborného vyjádření z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel (č. l. 209-222).
Soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (zejména str. 10-17 rozsudku). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením výpovědí svědků, závěrů znaleckých zkoumání a zejména pak výpovědi obviněného, a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Stejně tak rozvedl, z jakých důvodů nevyhověl provedení obhajobou navrhovaných důkazů (str. 16-17 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se pak se skutkovými závěry i právním posouzení věci učiněných nalézacím soudem ztotožnil (zejména str. 3-4 napadeného rozsudku), kdy uvedl, že „ je možno skutková zjištění, která okresní soud na podkladě provedeného dokazování učinil a vyúsťující ve výrok o vině obžalovaného, považovat za správná a úplná “, … „ okresnímu soudu není možno vytýkat, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul, případně že by provedené důkazy hodnotil v rozporu s jejich obsahem, nelogicky či nesprávně “, a na tyto závěry lze proto odkázat.
Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, konkrétně pak subjektivní stránku, kteroužto lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně předmětná námitka byla uplatněna způsobem neregulérním. Námitka obviněným vznesená je totiž založena na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. Nad rámec je možno uvést, že nalézací soud podrobně rozvedl, na podkladě jakých závěrů shledal obhajobu obviněného nevěrohodnou a účelově vystavěnou, kdy ve vztahu k subjektivní stránce uvedl, že „ má námitky obhajoby za vyvrácené v plném rozsahu, kdy má za to, že bylo prokázáno, že obžalovaný věděl, že se jedná o odcizené vozidlo a tedy v tomto smyslu jej legalizoval za podmínek popsaných ve výroku tohoto rozsudku “, jak ostatně vyplývá z uzavřeného řetězce provedených důkazů (str. 16 rozsudku nalézacího soudu). Pokud pak obviněný namítá, že si nebyl vědom toho, že díly, které k opravě vozu použil, pocházejí z trestné činnosti, resp. že s tímto nemá nic společného, pak se nalézací soud vyjádřil v tom smyslu, že „ skutečnost, že není prokázáno, v jaké míře se případně angažoval ve věci odcizení předmětného vozidla s otázkou trestní odpovědnosti za citovaný skutek popsaný ve výroku tohoto rozsudku již nesouvisí a nemá na ni vliv “ (str. 16 rozsudku nalézacího soudu).
Ze skutkových zjištění soudu je zcela evidentní, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti nebyl spáchán toliko převzetím dílů pocházejících z trestné činnosti, nýbrž také a zejména dalším jednáním popsaným dostačujícím způsobem ve výroku o vině, směřujícím k zastření skutečného původu předmětného vozidla a jeho přihlášení do evidence. Nelze tudíž za okamžik spáchání tohoto trestného činu považovat moment převzetí vozidla (dílů), ale okamžik, kdy pachatel provede činnost směřující k zastření jejich skutečného původu (kupř. použije identitu jiného vozidla, a to paděláním štítku s VIN a jeho umístěním do příslušného dílu karoserie vozidla), tedy k dokonání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dochází až tímto dalším jednáním pachatele (srovnej usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 382/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60/2013).
Ve vztahu k námitce stran stanovení výše způsobené škody, tedy hodnoty vozidla, se nalézací soud podrobně vyjádřil na str. 14 až 15 rozsudku, kdy vycházel zejména z odborného vyjádření z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel (č. l. 209-222), a Nejvyšší soud na tuto část odkazuje.
Lze konstatovat, že soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky v převážné míře totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. D. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu