ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.771.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 771/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 o dovolání, které podala obviněná J. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 9 To 387/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 15/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné J. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2 T 15/2012 , byla obviněná J. J. uznána vinnou pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v to, že „ jako ředitelka a statutární orgán realitní kanceláře Realty Center Limited - organizační složka Praha ČR, se sídlem Praha 3, ul. Bořivojova 878, IČ 28254775, resp. pobočky této realitní kanceláře se sídlem v T., A., okr. T. jako osoba s výlučným jednatelským oprávněním za tuto realitní kancelář a současně jako osoba s výlučným dispozičním právem k veškerým bankovním účtům této realitní kanceláře
1) poté, co dne 20. 10. 2008 jménem realitní kanceláře Realty Center Limited - organizační složka Praha, ČR, uzavřela s obch. spol. BEKO - TACO s. r. o., IČ 26767371 se sídlem Praha 4, ul. Jeremenkova 763/38, smlouvu o poskytování realitních služeb, zprostředkovala prodej 6 bytových jednotek nacházející se v budově na pozemku parcel, vše zapsané na listu vlastnictví pro k. ú. T., obec T. u Katastrálního úřadu Praha - západ, kdy z provedeného prodeje dle shora uvedené smlouvy o poskytování realitních služeb měla společnost BEKO-TACO s. r. o. obdržet částku ve výši 5.800.000,-Kč, a zároveň se za realitní kancelář zavázala, že řádně a včas za prodávajícího podá daňová přiznání a vůči příslušnému daňovému subjektu odvede daň z převodu nemovitostí, přičemž na účet spol. BEKO - TACO s. r. o. byla jednotlivými kupujícími zaslána do současné doby pouze celková částka ve výši 5.014.725,- Kč za prodej nemovitostí, když zbylé části kupních cen ve výši 1.227.475,- Kč byly kupujícími zaslány dle kupních smluv na účet realitní kanceláře Realty Center Limited (když celková částka za prodané bytové jednotky byla ve výši 6.242.200,- Kč), když po odečtení provize a vyčíslení daně z převodu nemovitostí měla zbývající částku ve výši 783.875,- Kč vyplatit nejpozději dne 1. 2. 2010 (neboť dne 21. 1. 2010 převzala žádost poškozeného na výplatu kupní ceny) na účet spol. BEKO - TACO s. r. o., když dále vůči Finančnímu úřadu Praha - západ uhradila z vypočtené částky na daně z prodeje nemovitostí ve výši 193.233,- Kč pouze částku ve výši 133.233,- Kč, ačkoliv měla finanční prostředky k úhradě daně v celé částce, kdy spol. BEKO-TACO s. r. o. byla nucena po výzvě Finančního úřadu Praha - západ ze dne 1. 9. 2009 doplatit částku ve výši 60.000,- Kč jako daň z převodu nemovitostí, přičemž lhůta k řádnému uhrazení daně pro částku 27.000,- Kč (za prodej bytové jednotky kupujících manželů O.) uplynula dne 31. 7. 2009 a pro částku 33.000,- Kč (za prodej bytové jednotky kupující L. U.) uplynula dne 31. 8. 2009, čímž spol. BEKO - TACO s. r. o. způsobila škodu ve výši nejméně 843.875,- Kč ,
2) poté, co dne 16.3.2010 jménem realitní kanceláře Realty Center Limited - organizační složka Praha, ČR, jako zprostředkovatele uzavřela společně s M. S., jako prodávajícím, a manžely E. Ť., a A. Ť., jako kupujícími, kupní smlouvu o prodeji nemovitosti, a to budovy na bydlení v obci J., pozemek, všechny v k. ú. J. u R., okr. R., a dále uzavřela dne 23. 4. 2010 dodatek k této smlouvě, když dle této smlouvy byla první splátka kupní ceny ve výši 10.000,- Kč předána v hotovosti, dále část kupní ceny ve výši 110.000,- Kč a 2. část kupní ceny ve výši 415.000,- Kč zaslána na běžný bankovní účet zprostředkovatele před podpisem této smlouvy s tím, že dle kupní smlouvy spol. Realty Center Limited tyto finanční prostředky vyplatí prodávajícímu po odečtení zprostředkovatelské provize a částky za úhradu daně z převodu nemovitostí, přičemž dne 28. 7. 2010 zaslala M. S. vyúčtování, ve kterém vyčíslila částku k doplacení na 416.400,- Kč, kterou však M. S. neuhradila přesto, že dopisem ze dne 2. 9. 2010 M. S. potvrdila doručení jeho žádosti na výplatu kupní ceny a zavázala se, že částku ve výši 416.200,- Kč zašle do 10 pracovních dnů, tedy nejpozději do 12. 9. 2010, a přesto, že k úhradě byla dále vyzývána i jeho právním zástupcem, když dále mj. vyúčtovala M. S. i zálohu na daň z prodeje nemovitosti ve výši 68.100,- Kč, kterou však do současné doby Finančnímu úřadu v Rakovníku neuhradila, daňové přiznání nepodala, a tuto byl naopak po výzvě uvedeného finančního subjektu ze dne 27. 10. 2010 nucen uhradit právě prodávající M. S., když předmětná daň měla být uhrazena do 30. 9. 2010, čímž způsobila M. S., trvale bytem S., Ú. n. L. škodu ve výši nejméně 375.000,- Kč ,
3) jako ředitelka a statutární orgán realitní kanceláře Realty Center Limited - organizační složka Praha ČR, se sídlem Praha 3, ul. Bořivojova 878, IČ 28254775, resp. pobočky této realitní kanceláře se sídlem v T., A., okr. T. jako osoba s výlučným jednatelským oprávněním za tuto realitní kancelář a současně jako osoba s výlučným dispozičním právem k veškerým bankovním účtům této realitní kanceláře
- si od 30. 09. 2010 do současné doby neoprávněně ponechala částku 60.000,-- Kč ze zaplacené první splátky kupní ceny ve výši 150.000,-- Kč od kupující L. B., sloužící jako blokovací záloha, došlé na účet realitní kanceláře dne 24. 08. 2010, z níž v souladu se článkem II. body 3 a 5 kupní smlouvy ze dne 09. 08. 2010, uzavřené mezi prodávající J. V. a kupující L. B., kterou po odečtení zprostředkovatelské provize ve výši 90.000,-- Kč z prodeje nemovitostí, ve kterém vystupovala jako zprostředkovatel a to budovy na bydlení v obci B., pozemek, všechny v k. ú. B., obec B., okres Ž., měla vyplatit J. V. do 5-ti pracovních dnů od 21. 09. 2010, kdy příslušné doklady o vkladu vlastnického práva pro kupující byly předloženy, t. j. do 29. 09. 2010, čímž způsobila J. V., trvale bytem M., J. S., okres M. škodu ve výši 60.000,-- Kč,
- si od 23. 04. 2010 do současné doby neoprávněně ponechala částku 60.000,-- Kč z prodeje nemovitosti ze zaplacené kupní ceny od kupujících J. a V. S., došlé na účet realitní kanceláře v částkách 10.000,-- Kč, 145.000,-- Kč a 325.000,-- Kč, celkem 480.000,-- Kč ještě před podpisem kupní smlouvy ze dne 17. 03. 2010, uzavřené mezi prodávajícím J. B. a kupujícími manželi J. a V. S., ve kterém vystupovala jako zprostředkovatel a to podílu na ¼ budovy, na stavební parcele a ¼ pozemkové parcely o výměře, vše v k. ú. obce Ž., okres P.-s., kterou po odpočtu zprostředkovatelské provize ve výši 30.000,-- Kč dle oznámení ze dne 08. 04. 2010 měla J. B. vyplatit do 10-ti pracovních dnů, t. j. do 22. 04. 2010, čímž způsobila J. B., trvale bytem Ž., škodu ve výši 60.000,-- Kč, čímž způsobila svým jednáním škodu celkem ve výši 120.000,-- Kč “.
Pro výše uvedené jednání a za pokračující trestní čin zpronevěry dle §206 odst. 1 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Plzni dne 27. 2. 2012, sp. zn. 4 T 5/2011, pod bodem 1 výroku rozsudku ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 4 To 35/2012, pod bodem 1 výroku o uloženém trestu, a za zločin podvodu dle §209 odst. 1 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, pro nějž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 17 T 182/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 7 To 192/2012, byla obviněná odsouzena za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) roků a 8 (osmi) měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Současně byl rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 4 To 35/2012, a to pod bodem 1 výroku rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněné uložena povinnost zaplatit poškozeným: M. S., bytem I. D. J. E., D. N. – SRN, částku 375.000,- Kč, J. V., bytem M., J. S., částku 60.000,- Kč, a J. B., bytem Ž., částku 60.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2 T 15/2012, podala obviněná odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Odvolání podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově, a to do výroku o trestu uloženém obviněné.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 9 To 387/2014 , a to tak, že k odvolání Okresního státního zástupce v Tachově podle §259 odst. 2 tr. ř. per analogiam doplnil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2T 15/2012, tak, že obviněné J. J. podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu závislé nebo samostatné výdělečné realitní činnosti, a dále ve výkonu závislé nebo samostatné výdělečné činnosti spojené s přijímáním a správou cizích peněžních prostředků v trvání 5 (pěti) let. Odvolání obviněné pak podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 9 To 387/2014, podala obviněná dovolání (č. l. 712-713), přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněná ve skutečnosti, že se s ohledem na nepříznivý zdravotní stav nemohla účastnit hlavního líčení, proto v jednom případě souhlasila s tím, aby se konalo v její nepřítomnosti v domnění, že dojde k podstatnému zlepšení jejího zdravotního stavu tak, aby se mohla hlavního líčení zúčastnit. Protože její zdravotní stav se výrazně nezlepšil, žádala soud, aby nařízená hlavní líčení z důvodu jejího zdravotního stavu odročil, v čemž soud obviněné ve většině případů vyšel vstříc, nicméně jí bylo znemožněno účastnit se hlavních líčení pro její závažný zdravotní stav, a to zejména tehdy, kdy byli vyslechnuti svědci, nemohla se k jejich výpovědi vyjádřit a klást jim doplňující otázky.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že se dopustila skutku uvedeného pod bodem 1) výroku o vině. Za společnost BEKO-TACO, s. r. o., jednali dva jednatelé (statutární zástupci), kdy ona ohledně prodeje bytů a podmínek zprostředkovatelské smlouvy jednala s Ing. B., ale u hlavního líčení byl slyšen jednatel pan B., který s ní nejednal a při hlavním líčení nebyl schopen k věci nic bližšího vypovědět ani uvést žádné konkrétní a podstatné skutečnosti, které by prokazovaly její vinu. Svědek nebyl schopen předložit ani žádné doklady společnosti týkající se prodeje bytů a úhrady kupní ceny s tím, že doklady se ztratily a se společníkem Ing. B. se v minulosti rozešel.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uvedla, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jejího opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv zde byl již dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Tachově, a věc vrátil soudu k doplnění řízení a novému rozhodnutí.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 2. 7. 2015, sp. zn. 1 NZO 534/2015.
Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl ve vztahu k námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že v daném případě se obviněná bez omluvy nedostavila k prvnímu hlavnímu líčení v této věci, nařízenému na den 12. 6. 2012, nicméně toto hlavní líčení nebylo konáno a bylo odročeno na pozdější termín a bylo následně konáno až dne 22. 1. 2014, a to mimo jiné s ohledem na zdravotní stav obviněné. V rámci tohoto hlavního líčení obviněná požádala soud, aby další hlavní líčení byla konána v její nepřítomnosti. Pokud tedy bylo v rámci odročeného hlavního líčení někdy jednáno v nepřítomnosti obviněné, bylo tomu tak na základě její žádosti, a tedy i v souladu s trestním řádem.
K námitkám podřazeným obviněnou pod dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že z hlediska obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že uplatněné dovolací námitky v rámci zmíněného dovolacího důvodu směřují primárně do oblasti procesní, neboť je postaveno výhradně na odlišném hodnocení důkazů obviněnou oproti nalézacímu soudu, kdy výslovně je poukázáno pouze na výpověď svědka B., která dle obviněné její trestnou činnost neprokazuje. Námitky obviněné tedy v tomto směru pod dovolací důvod dle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Jelikož nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., není zde dán ani dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené závěry proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 9 To 387/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest (kdy odvolací soud k odvolání státního zástupce toliko doplnil výrok o trestu). Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou J. J. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Plzni odvolání obviněné projednal, kdy z podnětu odvolání státního zástupce rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněná poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. d), g).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. Obviněná uplatnila námitku, jejíž podstatou je tvrzení, že nalézací soud pochybil, pokud hlavní líčení konal v její nepřítomnosti přesto, že se v důsledku nepříznivého zdravotního stavu tohoto nemohla zúčastnit. Uplatněná námitka zmíněný dovolací důvod obsahově naplňuje.
Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům .
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Trestní řád, který uvedené ústavní právo blíže rozvádí, upravuje požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání. V hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže je lze v jeho nepřítomnosti provést spíše výjimečně, případně je vůbec nelze konat.
Podle ustanovení §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán. Obžalobu i předvolání je přitom nutno doručit obžalovanému do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejde o řádné předvolání, nemá-li soud doklad o tom, že předvolání bylo obžalovanému doručeno do vlastních rukou, i když jiné osoby učiní vůči soudu prohlášení, že obžalovaného o konání hlavního líčení vyrozuměly (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2556 – 2557 s.).
Zákon v §202 odst. 4 větě první tr. ř. stanoví, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Podle ustanovení §202 odst. 5, věty první, tr. ř . se ustanovení první věty odstavce 4 neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
Předně je potřebné konstatovat, že obviněná se po většinu předmětné doby nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody (od 24. 8. 2012 do 26. 9. 2012 z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 182/2011, následně od 27. 9. 2012 do 12. 2. 2015 z rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 4 T 5/2011), a současně se jednalo o trestný čin, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice by převyšovala pět let. Proto zde bylo třeba vycházet z omezení konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného vyplývající z ustanovení §202 odst. 4 věty první tr. ř.
V projednávané věci bylo hlavní líčení nařízeno na 12. 6. 2012. Obviněná se k soudu nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána (č. l. 565-566), a svou neúčast nijak neomluvila. Obviněné byla následně uložena pořádková pokuta ve výši 2.500,- Kč (č. l. 567) a hlavní líčení bylo odročeno na 11. 9. 2012, avšak z důvodu nemožnosti realizace eskorty obviněné z výkonu trestu bylo přeloženo na 8. 1. 2013 (č. l. 573). Obviněná následně zažádala o odročení hlavního líčení na jiný termín z důvodu špatného zdravotního stavu (č. l. 577). Soud žádosti obviněné vyhověl a dne 2. 1. 2013 odročil konání hlavního líčení na neurčito. Nový termín byl stanoven na 30. 7. 2013 (č. l. 585). Obviněná opětovně z důvodu špatného zdravotního stavu zažádala o odročení termínu jednání, soud jí vyhověl a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito (č. l. 586, 588). Termín hlavního líčení byl nově stanoven na 22. 1. 2014 (č. l. 595) a hlavní líčení proběhlo za účasti obviněné, která byla předvedena eskortou. V rámci hlavního líčení dne 22. 1. 2014 byla přednesena obžaloba a zahájeno dokazování, konkrétně byly provedeny listinné důkazy a hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechu svědků na 23. 4. 2014, přičemž obviněná sama požádala, aby další hlavní líčení bylo konáno v její nepřítomnosti, což odůvodnila svým trvajícím nepříznivým zdravotním stavem. Zároveň vyjádřila vděčnost soudu za jeho dosavadní vstřícný přístup k její osobě (č. l. 605-607). V rámci hlavního líčení konaného dne 23. 4. 2014 v nepřítomnosti omluvené obviněné byl vyslechnut svědek J. B. a provedeny některé listinné důkazy (č. l. 623-625). Za účelem výslechu zbývajících svědků bylo hlavní líčení odročeno na 15. a 16. 9. 2014 a následně přeloženo na 16. a 17. 9. 2014. Obviněná prostřednictvím své právní zástupkyně soudu sdělila, že souhlasí s tím, aby se hlavní líčení konalo v její nepřítomnosti (č. l. 633, 636). V rámci hlavního líčení konaného dne 16. 9. 2014 byli vyslechnuti svědci M. B. a M. S. Dne 17. 9. 2014 pak byl vyhlášen rozsudek.
Obviněná svou námitku nijak blíže nespecifikovala, resp. z podaného dovolání není zřejmé, k jakému konkrétnímu dni konání hlavního líčení se její námitka vztahuje. Z uvedeného je však zřejmé, že pokud se konalo hlavní líčení za nepřítomnosti obviněné, stalo se tak vždy na podkladě její vlastní žádosti, a tedy v souladu s trestním řádem, resp. ustanovením §202 odst. 5 tr. ř. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že obviněná předmětnou námitku, byť se vztahuje k řízení před soudem prvního stupně, nevznesla již v rámci řádného opravného prostředku, tedy odvolacího řízení. Námitce obviněné tedy nelze přisvědčit.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněná namítla nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi jednatele společnosti BEKO-TACO, s. r. o., pana B.), a vadná skutková zjištění (stran zjištění výše škody ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 1/ výroku o vině), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp., že nebylo soudy dostatečným způsobem prokázáno, že se trestného jednání vůči společnosti BEKO-TACO, s. r. o., dopustila) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněná namítá, že se předmětného jednání popsaného pod bodem 1/ výroku o vině nedopustila).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněné) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněná sama hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněná výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. ale nemají povahu právně relevantních námitek.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Námitky obviněné tedy Nejvyšší soud vyhodnotil jako námitky pod jí uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodřaditelné.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že obviněnou podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné J. J. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu