ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.5311.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 5311/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s. , se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 98 04 01, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) M. S. , zastoupenému opatrovníkem JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, 2) B. S. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Šimonem Hradilkem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6 a 3) M. D. , zastoupenému Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, o zaplacení částky 611 881,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 300/2005, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č. j. 19 Co 417/2010-610, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 407 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 14. dubna 2010, č. j. 5 C 300/2005-404, zamítl proti všem žalovaným žalobu o zaplacení částky 611 881,54 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.), o náhradě znalečného (výrok IV.) a o náhradě nákladů za zastoupení žalovaného 3) [výrok V.].
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 3) a uložil žalovanému 3) zaplatit žalobkyni částku 611 881,54 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním žalovaného 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 1) a naopak, jak bylo žalovanému 1) uloženo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. 19 Co 417/2010-475 (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o náhradě znalečného (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž co do přípustnosti odkázal na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když mimo jiné níže nastolené otázky řeší v rozporu s hmotným, jakož i procesním právem“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).
Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání pouze odkázal na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedl, který ze čtyř tam uvedených předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje. Stran zpochybněné správnosti posouzení otázky věcné aktivní legitimace žalobkyně dovolatel žádným způsobem přípustnost dovolání nevymezil.
Poukazoval-li dovolatel na možné vady řízení, a to na opomenutí důkazních návrhů, prolomení zásady dvojinstančnosti řízení, předčasnost podání žaloby a doplnění skutkových tvrzení žalobkyní v průběhu odvolacího řízení, jsou tyto jeho námitky irelevantní, protože podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu o pravosti podpisu dovolatele v ověřovací knize a o doručení oznámení o postoupení pohledávky, pak ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel patrně přehlédl, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Dovolání žalovaného 3) směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, aniž by žalovaný 3) k této části rozhodnutí uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. Proti těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace.
Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 7. září 2014. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu