ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.830.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 830/2015-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 dovolání obviněného J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 55 To 320/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 44/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 4 T 44/2012, byl obviněný J. H. uznán vinným:
- zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku [ad 1)],
- pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)],
- přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku [ad 3)],
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1) nejméně od roku 2004 do 18. 2. 2011 v R. p. R., okr. V., na ul. L., ve společné domácnosti, kterou sdílel spolu s manželkou T. H. jejími dcerami L. P. a E. P., tyto slovně, a to velice vulgárně, manželku i fyzicky, soustavně napadal, a to bez jakéhokoli důvodu, odpíral jim jídlo, vyhazoval je z domu, činil jim neustálá příkoří v podobě obsluhování své osoby, nepřiměřenými tresty za nesplnění jakéhokoli malicherného úkolu, nepřiměřenými úsluhami, které musely vykonávat, aby dostaly jídlo či finanční prostředky, neustále jim vyhrožoval zmlácením i zabitím, zakazoval jim návštěvy, sledování TV, přístup do obývacího pokoje i přístup na PC, sprchování, čtení či učení při umělém osvětlení, zabavoval jim osobní věci včetně finančních prostředků, které dívky dostávaly od prarodičů či jako sirotčí důchod, prohledával jim osobní věci, rozbíjel a ničil společný majetek a osobní věci, vynucoval si vše křikem a vyhrožováním, nenechal je spát, budil je v průběhu noci křikem a nadávkami a šikanoval je takovým způsobem s vysokou intenzitou, že jeho jednání vyvolalo a zapříčinilo u T. H. vznik psychického onemocnění – duševní poruchou tzv. poruchou přizpůsobení (F43.2), vyjádřenou úzkostně depresivním syndromem, pro kterou byla léčena u klinického psychologa od 19. 7. 2010, u E. P., stejně jako u L. P. se v období let 2004 - 2011 rozvinuly psychosomatické obtíže, obě trpěly duševní poruchou – poruchou přizpůsobení (F43.2), vyjádřenou úzkostně depresivním syndromem, což vedlo k tomu, že E. P. byla nakonec v péči klinického psychologa od března 2010, stejně byla v péči klinického psychologa L. P., a to od dubna 2009, která byla podrobena psychoterapii pro diagnostikované psychosomatické poruchy - neurotizaci, depresivní stavy, poruchy spánku, aj., přičemž u všech tří poškozených se jednalo o psychické onemocnění zapříčiněné významným a intenzivním chováním obžalovaného,
2) dne 6. 4. 2011 v R. p. R., okr. V., na ul. L., opět fyzicky a zcela bezdůvodně napadl T. H. tak, že ji povalil na zem, klekl si na ni, bouchal jí hlavou o zem a kuchyňskou linku, škrtil ji, tahal za vlasy, až jí několik chomáčů vlasů vytrhl, přičemž v dalším napadání mu zabránila až E. P., která přiběhla matce na pomoc a společně obžalovaného vystrnadily pryč z bytu, z něhož se již dne 18. 2. 2011 odstěhoval, čímž jí způsobil podlitiny na krku, bolesti hlavy a zad, kteréžto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a k závažnějším zraněním u poškozené T. H. jen náhodou nedošlo,
3) nejméně od 18. 2. 2011, kdy se odstěhoval ze společné domácnosti, do 13. 12. 2011 v R. p. R., okr. V., přesto, že na základě předběžného opatření Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 21. 4. 2011, vykonatelné dne 21. 4. 2011, s právní moci dne 14. 5. 2011 ve věci č.j. 52 Nc 152/2011 a 23. 5. 2011, č.j. 52 Nc 152/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2011, č.j. 16 Co 234/2011 a usnesením Okresního soudu Vsetín, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 15. 9. 2011, č.j. 52 Nc 152/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2011, č.j. 16 Co 391/2011, kterým předběžné opatření bylo prodlouženo do 21. 4. 2012, byl povinen se mimo jiné zdržet setkávání a navazování kontaktů s T. H., tuto soustavně a dlouhodobě prostřednictvím SMS zpráv, jejichž výpis je doložen ve spise, cíleně zastrašoval a napadal velmi vulgárními výrazy a výhrůžkami, obtěžoval ji neustálým voláním obdobného obsahu a znění jako SMS zprávy, přičemž obsah zpráv a telefonátů byl zaměřen i vůči nezletilé dceři, která v důsledku chování obžalovaného, popsaného pod bodem ad 1) obžaloby byla rovněž pod dohledem psychologa pro léčbu psychosomatických potíží a jednání obžalovaného tak vzbuzovalo v poškozené T. H. strach nejen o osobu svou, nýbrž i dceru.
Za to byl obviněný J. H. podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §§81 odst. 1, 84, 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a současně byl nad ním vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby se během zkušební doby:
- slušně choval k poškozeným osobám,
- podrobil se vhodným programům psychologického poradenství,
- zdržel se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozených E. P., L. P. a T. H.,
- zákaz styku s poškozenou T. H. spočívající v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávaní poškozené T. H. a osob jí blízkých, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací, nebo jiných obdobných prostředků s výjimkou setkání obžalovaného J. H. s poškozenou T. H. pouze v rámci mediace a terapie v Centru poradenství pro rodinné a partnerské vztahy, v Mateřském centru ve Valašském Meziříčí, kdy setkání se uskuteční vždy za přítomnosti pracovníka Probační a mediační služby České republiky, Středisko Vsetín a v rámci soudních řízení probíhajících u Okresního soudu ve Vsetíně včetně pobočky ve Valašském Meziříčí.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 4 T 44/2012, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 55 To 320/2014, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 55 To 320/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že naplnění uplatněných dovolacích důvodů spatřuje zejména v tom, že v řízení nebyli vyslechnuti obhajobou navržení svědci (M. V. a její přítel), nebyla provedena rekonstrukce činu a nebyly vyžádány lékařské zprávy ošetřujících lékařů T. H., L. P. a E. P. za období od 1. 1. 2004 do 18. 2. 2011. Za podstatnou vadu řízení a porušení práva na obhajobu považuje pak obviněný tu skutečnost, že jeho obhájce neměl možnost seznámit se se spisem v rámci přípravného řízení. Dne 29. 2. 2012 bylo obhájci doručeno vyrozumění o možnosti prostudovat spis na den 8. 3. 2012, obhájce následně zaslal příslušnému policejnímu orgánu žádost o změnu termínu z důvodu čerpání dovolené, této však nebylo vyhověno. Obviněný také poukázal na nesrovnalosti výpovědí poškozené L. P. v rámci řízení o rozvod manželství mezi ním a T. H. Ke skutku uvedenému pod bodem 3) pak dovolatel podotkl, že sice formálně předmětný skutek naplněn byl, ale jsou dány okolnosti vylučující odpovědnost, a to zejména svolení poškozené T. H., která i přes existující vykonatelné rozhodnutí umožnila obviněnému, aby odváděl nezl. do školky, chodil s ní ven, apod. Dle jeho mínění tak nemohl být jeho jednáním jakýkoliv trestný čin naplněn. K tomu popsal chronologii děje ve věci předběžného opatření Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 21. 4. 2011, č. j. 52 Nc 152/2011-19.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 27. 5. 2015 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Námitky deklarované v dovolání obviněný nadto uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti většinou svých námitek nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení. Je zřejmé, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
K námitkám o neúplnosti provedeného dokazování a nevyhovění dalším obhajobou navrhovaným důkazům, v rámci nichž obviněný vytýká rozhodujícím soudům, že v řízení nebyli vyslechnuti obhajobou navržení svědci M. V. a její přítel, že nebyla provedena rekonstrukce činu a že nebyly vyžádány lékařské zprávy ošetřujících lékařů T. H., L. P. a E. P. za období od 1. 1. 2004 do 18. 2. 2011, je třeba uvést, že příslušné soudy ve svých rozhodnutích, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, podrobně odůvodnily, proč návrhům na doplnění dokazování nevyhověly. Podle jejich přesvědčení nebylo na místě shora zmíněné důkazy provádět vzhledem k tomu, že ostatní shromážděné a provedené důkazy tvořily dostatečný podklad pro potřebná skutková zjištění, důležitá pro rozhodnutí ve věci. Otázka viny obviněného byla s potřebnou mírou jistoty již vyřešena, proto příslušné soudy správně vyhodnotily zmíněné důkazy jako nadbytečné. Je výsostným právem rozhodujícího soudu tuto otázku posoudit a vyhodnotit, jakož stanovit, které důkazy jsou nadbytečné, neproveditelné, případně duplicitní.
Na tomto místě lze dodat, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že zhoršený zdravotní stav všech poškozených byl vyvolán v souvislosti s nevhodným agresivním chováním obviněného v průběhu několika let při společném soužití v jedné domácnosti. Stanovená diagnóza projevů i následků u všech poškozených, zejména psychického týrání, byla potvrzena i vypracovanými znaleckými posudky, které byly v řízení k důkazu provedeny. Rekonstrukce skutků dle představ obviněného není reálně proveditelná, neboť mu není ani v jednom skutku vytýkáno každodenní kopání a bití poškozených. Dle učiněných skutkových zjištění poškozená T. H. po celou dobu trvání manželství s obviněným jeho agresivní chování vůči sobě i dcerám omlouvala ve snaze manželství zachovat. Z toho důvodu a ze strachu z obviněného zakazovala dcerám cokoliv o tom říkat ve škole, nic neoznamovala Policii ČR a ani nevyhledávala lékařskou pomoc. Pořízené lékařské zprávy byly v převážné většině opatřeny již v přípravném řízení, výslech svědkyně M.V. a jejího blíže neidentifikovaného přítele byl shledán pro účely řízení nadbytečným, jak již ostatně bylo podrobně zmíněno výše. Soud prvního stupně ostatně v odůvodnění svého rozsudku (viz. č. l. 539, 540 spisu) tuto otázku podrobně rozebral a odůvodnil. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s názorem příslušných soudů nižších stupňů v tom, že provádět shora specifikované důkazy by bylo nadbytečné.
Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.). Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, kterémužto požadavku soudy obou stupňů v posuzované věci dostály, a proto lze uzavřít, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná.
Namítá-li obviněný údajné nesrovnalosti ve výpovědi svědkyně L. P. v rámci řízení o rozvod manželství a v nyní projednávané věci, pak je nutno poukázat na to, jak ostatně zcela správně uvedl již odvolací soud ve svém usnesení, že obviněný jako žalovaný v řízení o rozvod manželství s návrhem na rozvod plně souhlasil, z čehož lze dovodit, že jistě neměl zájem na tom, aby byl výslech jmenované svědkyně prováděn tak podrobně, jako v daném trestním řízení. Skutečnost, že jmenovaná poškozená v rozvodovém řízení jako svědkyně uvedla, že obviněný jí „dal jednu facku a házel po ní brambory“, logicky nemůže mít vliv na trestní řízení, ve kterém obviněný i všechny poškozené byli podrobně vyslechnuti způsobem odpovídajícím jejich procesnímu postavení a jejich výpovědi poté mohly být porovnány a vyhodnoceny jak jednotlivě, tak i ve vztahu k dalším provedeným důkazům. I v tomto směru tak dovolací soud neshledal žádné pochybení v postupu nalézacího či odvolacího soudu.
Pokud obviněný tvrdí, že došlo k porušení procesních pravidel v přípravném řízení, když jeho obhájci nebylo umožněno závěrečné prostudování spisu, k tomu Nejvyšší soud uvádí, že i tyto procesní námitky jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat. Pouze pro úplnost lze uvést, že námitky nejsou opodstatněné, neboť z obsahu spisu vyplývá, že obviněný dne 1. 3. 2012 i jeho obhájce Mgr. Marcel Labounek dne 29. 2. 2012 byli písemně vyrozuměni o tom, že dne 8. 3. 2012 v 9.00 hodin budou mít možnost prostudovat trestní spis. Obviněný se k tomuto úkonu nedostavil a nežádal o případné přeložení termínu, jeho obhájce se také nedostavil a písemně požádal o přeložení úkonu s odůvodněním, že v době od 8. 3. 2012 do 11. 3. 2012 je mimo území ČR. V návaznosti na to bylo obhájci ze strany Okresního soudu ve Vsetíně sděleno, že kdykoliv před konáním hlavního líčení má právo a možnost v informačním centru Okresního soudu ve Vsetíně nahlížet do spisu a spis prostudovat s tím, že návrhy na doplnění dokazování může učinit i v rámci hlavního líčení. Nelze tak v žádném směru dovodit, že by věcně došlo k porušení procesních práv obviněného.
Jedinou námitkou, kterou by bylo možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka, že u jednání v bodě 3) skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu byl sice formálně předmětný skutek naplněn, ale jsou dány okolnosti vylučující jeho odpovědnost, a to svolení poškozené T. H., která přes existující vykonatelné rozhodnutí umožnila obviněnému, aby se stýkal s nezl., odváděl ji do školky, chodil s ní ven, k sobě domů, apod. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Dle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil závažného opakovaného jednání, aby zmařil rozhodnutí o předběžném opatření soudu (usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 52 Nc 152/2011), kterým mu byla uložena povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se styku s navrhovatelkami (poškozenou T. H. a dcerou). Bylo prokázáno, že od 25. 4. 2011 do 4. 8. 2011 obviněný poškozené T. H. zasílal urážlivé, hanlivé a sprosté SMS zprávy, ale i výhrůžky způsobilé vyvolat důvodnou obavu o život a zdraví. Předběžné opatření bylo nařízeno usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 52 Nc 152/2011, a to původně na jeden měsíc do 21. 5. 2011 a postupně bylo prodlužováno až do 21. 4. 2012. I když poškozená umožnila i po nařízení předběžného opatření obviněnému styk s nezletilou a usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 52 Nc 152/2011, bylo řízení o prodloužení předběžného opatření k nezl. zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho prodloužení ze strany matky, tyto skutečnosti nic nemění na tom, že obviněný vůči poškozené T. H. shora popsaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Trestní postih obviněného podle §337 odst. 2 tr. zákoníku je tak důvodný.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu