ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.867.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 867/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. srpna 2015 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 8 To 207/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 41/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 89 T 41/2014, byl J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků. Pro výkon trestu byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 476 72 234, se sídlem v Ostravě, Jeremenkova ul. 11 částku 9.215,- Kč.
Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se zločinu dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době od 19.00 hod. dne 26. 11. 2013 do 01.45 hod. dne 27. 11. 2013 v ul. V. v B. v úmyslu se na jeho úkor obohatit, po předchozí hádce fyzicky napadl poškozeného M. G., tak, že jej opakovaně udeřil pěstí, kopal do něj, vulgárně mu nadával, poté mu řekl, aby ukázal kapsy a všechno z nich vytáhl, poškozený pak ze strachu z obviněného a dalšího napadání vytáhl z přední kapsy kalhot svůj mobilní telefon zn. NOKIA 113 černé barvy, ze zadní kapsy kalhot peněžní hotovost ve výši 700,- Kč a z levé přední kapsy kalhot i občanský průkaz, průkaz Hutnické zaměstnanecké pojišťovny, což vše předal obviněnému.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, o němž jednal ve veřejném zasedání dne 3. 6. 2014 Krajský soud v Brně. Usnesením z téhož dne pod sp. zn. 8 To 207/2014, podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Kopy dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný především namítá, že na základě provedeného dokazování nemohly soudy dojít k závěru, že se skutek stal a že se ho dopustil, naopak provedené důkazy a jejich hodnocení budí pochybnosti o tomto závěru. Výpověď svědka M. G. je nevěrohodná, neboť tento muž byl kritického večera natolik podnapilý, že je vyloučeno, aby si vzpomněl na celkový sled událostí. Vzhledem k tomu, že před příchodem do bytu obviněného svědek vypil šest litrů vína, poté pak konzumoval další alkohol, musel tak mít velmi vysokou hladinu alkoholu v krvi, a proto obviněný pochybuje, že vůbec byl schopen sdělit policejnímu orgánu přesný popis situace. Nadto tento svědek měnil v průběhu řízení své výpovědi, např. o okolnostech svého napadení, přítomnosti či naopak nepřítomnosti jiných osob na místě činu, apod., přičemž odvolací soud se s těmito rozpory nijak nevypořádal. Obviněný akcentuje tuto skutečnost vzhledem k tomu, že výpověď tohoto svědka je jediným usvědčujícím důkazem. Pokud pak byl skutkový stav ustálen do podoby uvedené ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, jsou o této konstrukci výrazné pochybnosti a obviněný uzavírá, že tímto postupem byla porušena zásada „in dubio pro reo“.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 8 To 207/2014, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 89 T 41/2014, zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil, že se po seznámení s obsahem podaného dovolání a vzhledem k povaze uplatněných námitek, nebude k němu věcně vyjadřovat. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není třetí obecnou soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a že byl uznán vinným ze spáchání daného trestného činu, aniž by jeho vina byla řádným způsobem prokázána, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Je tak zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Obviněný v podstatě na základě vlastního hodnocení důkazů a s odkazem na procesní zásadu in dubio pro reo odmítá učiněná skutková zjištění. Rozhodující soudy však v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s jejich závěrem plně ztotožnil.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť se svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu