ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1566.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1566/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný J. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 61 To 254/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 40/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 21 T 40/2014 , byl obviněný J. L. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (pod bodem 1) zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a (pod bodem 2) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se podle zjištění obvodního soudu dopustil způsobem popsaným ve výrokové části jeho rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, přičemž podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v podobě kuchyňského nože s hnědou střenkou.
O odvolání, jež proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 61 To 254/2014 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a při nezměněném výroku o vině jej nově odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Bohdany Hejdukové dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku v té jeho části, v níž byl uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Provedeným dokazováním bylo podle dovolatele prokázáno, že poškozená se vydávala za dívku ve věku 19 let, přičemž o takovém věku svědčily i její fyzické dispozice. Pochybení odvolacího soudu shledává v tom, že ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn ve výroku o vině. Má za to, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu, a to i vzhledem ke svědecké výpovědi poškozené, která sama uvedla, že mu sdělila, že je ve věku 19 let. Protože nemohl předpokládat, že poškozená je mladší patnácti let, absentuje subjektivní stránka předmětného trestného činu. I kdyby se jednání vůči poškozené dopustil, jednal by ve skutkovém omylu, pro který by nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu.
Důvodnost uplatněného důvodu dovolání podle §265 l odst. 1 písm. l ) tr. ř. spatřuje dovolatel v porušení povinnosti soudu umožnit mu učinit konečný návrh, resp. i realizovat právo posledního slova před poradou senátu a vyhlášením rozhodnutí. Odvolacímu soudu vytkl, že mu svým postupem upřel právo na obhajobu ve smyslu §235 odst. 3 tr. ř., ačkoli v rámci veřejného zasedání bylo prováděno dokazování výslechem jeho osoby. Toto pochybení považuje za natolik závažné, že by mělo odůvodnit zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265 l tr. ř. přikázal (patrně odvolacímu soudu) k novému projednání a rozhodnutí. Dodatečným sdělením vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce , jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 24. 10. 2014, se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o mimořádném opravném prostředku obviněného rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Dovolací soud musí konstatovat, že neshledal zákonné podmínky k tomu, aby na podkladě mimořádného opravného prostředku obviněného přezkoumal jím napadené rozhodnutí (resp. i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. K takovému přezkoumání by totiž mohl přistoupit toliko za situace, že by obviněný svou dovolací argumentací deklarované dovolací důvody skutečně věcně naplnil. Jen tehdy, tj. neshledal-li by dovolací soud podmínky pro odmítnutí dovolání, by k přezkoumání napadeného rozhodnutí mohl přistoupit. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je totiž i podle Ústavního soudu zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 591/14).
K přezkoumání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud v posuzované věci nepřistoupil proto, že obviněný svou dovolací argumentací věcně nenaplnil ani jeden z uplatněných dovolacích důvodů.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , sloužícího k nápravě vad při hmotně prvním posouzení skutku (případě vad jiného hmotně právního posouzení), sice obviněný vznesl námitku nedostatku subjektivní stránky trestného činu (zločinu) pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, která by uvedený dovolací důvod naplnit mohla, učinil tak však způsobem nepřípustným, neboť ji primárně založil na jiném skutkovém základě, než z něhož vyšly soudy při právním posouzení skutku vymezeného ve výrokové části rozsudku. Námitkou o své nevědomosti stran skutečného věku poškozené totiž dovolatel přehlíží to skutkové zjištění, které pod bodem 2 odsuzujícího výroku, právě ve vztahu ke kvalifikaci skutku podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, obvodní soud učinil. Nejvyšší soud musí připomenout, že dovolatelem zpochybňovaného trestného činu se tento podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„… v přesně nezjištěných dnech v období od 8. 9. 2013 do 23. 1. 2014 v P. v bývalém nádražním domku poblíž vlakového nádraží P. – V. u křižovatky ulic P. a J. a v P. v budce na nákladové rampě vlakového nádraží P. – V. u ulice U V. s. opakovaně nejméně ve třiceti případech pohlavně zneužil nezl. K. D., tak, že s ní souložil, uskutečňoval s ní orální pohlavní styk a nejméně v jednom případě jí strkal do přirození prsty přesto, že věděl, že ještě nedovršila věku patnácti let, přičemž ze strany poškozené se vždy jednalo o dobrovolný pohlavní styk“.
Jestliže součástí skutkových zjištění nalézacího soudu je i to, že popsaných sexuálních aktivit se obviněný vůči poškozené dopustil „přesto, že věděl, že ještě nedovršila věku patnácti let“ , pak je zřejmé, že dovolatel svoji námitku stran nesprávnosti právního posouzení skutku (a je nutno zdůraznit, že ji vztahuje výlučně vůči právnímu posouzení skutku jako zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku) staví na zcela jiném skutkovém základě. Přitom nezbývá než zopakovat, že dovolací soud tvrzenou nesprávnost právní kvalifikace posuzuje zásadně (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, který není v posuzované věci uplatněn ani dán) na podkladě skutkových zjištění učiněných a vyjádřených soudy nižších stupňů v jejich (dovoláním napadených) rozhodnutích.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , pak ani tento zjevně není dovolací argumentací obviněného naplněn. Je tomu tak proto, že obviněný vytýká odvolacímu soudu procesní pochybení, která vůbec nemají obsahovou souvislost s věcným vymezením označeného dovolacího důvodu, jak byl jeho obsah připomenut v části III. tohoto usnesení. Dodává se, že obviněným uplatněný dovolací důvod nemůže být naplněn již proto, že o jeho řádném opravném prostředku podaném proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ani formou odmítnutí odvolání či formou jeho zamítnutí z formálních důvodů (alternativa první), ale ani formou jeho zamítnutí jako opravného prostředku nedůvodného po jeho věcném přezkoumání odvolacím soudem (alternativa druhá). Odvolací soud o podaném odvolání nerozhodl usnesením ale rozsudkem, když opravnému prostředku obviněného částečně vyhověl a když na jeho podkladě částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a v této části o právním následku trestní odpovědnosti obviněného nově rozhodl.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované (a ani jiné upravené ustanovením §265b tr. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil