Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.01.2015, sp. zn. 8 Tdo 1398/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1398.2014.1

sp. zn. 8 Tdo 1398/2014-68 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2015 o dovolání obviněných 1. M. Č., 2. M. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 19/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 2/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Č. a M. Š. o d m í t a j í . Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 1 T 2/2013, uznal obviněné M. Č. a M. Š. (dále rovněž jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) vinnými, že „od roku 2006 až do 25. 9. 2009, na různých místech České republiky, zejména však v H., H. K., P., P. a M.p.B., se záměrem získat neoprávněným způsobem finanční prostředky výlučně pro vlastní potřebu, nabízeli jednotlivým níže uvedeným zájemcům možnost získání úvěru v zahraničí, a to vlastní zprostředkovatelskou činností u tehdy již nefungující společnosti Credit Capital Corporation, se sídlem v Dominikánské republice, když pro vytvoření zdání hodnověrnosti byly jimi založeny a posléze i používány emailové adresy ve tvaru odpovídající dané společnosti (např.: …) a současně M. Š., za shodným účelem, ve styku s těmito zájemci užíval často titulu „Ing“, „JUDr“, přičemž mj. i prostřednictvím takto vytvořených adres se zájemci o poskytnutí úvěrů komunikovali, a to zejména ve formě požadavků na zaplacení různých poplatků předem na rozličné účely a daným způsobem požadované finanční prostředky od níže uvedených osob přebírali buď osobně, nebo jim byly bezhotovostním způsobem zasílány na jimi určované účty u různých bank, když samotné poplatky se ve svých výších odvíjely od výše jimi požadovaných úvěrů, což konali, ačkoliv neměli žádné reálné možnosti takto zajistit jejich zprostředkování, veškeré finanční prostředky daným způsobem získané použili výlučně pro vlastní potřebu, čehož se dopustili v následujících případech: 1) M. Č. a M. Š. v přesně nezjištěné době roku 2008 nabídli J. B., trvale bytem S., soudní okres P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 4.250.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 13. 3. 2008 částku 240.000,- Kč na účet (majitel K. Š.), - dne 24. 6. 2008 částku 160.000,- Kč na účet (majitel K. Š.), - dne 12. 6. 2008 částku 50.000,- Kč na účet (majitel M. D.), - dne 1. 9. 2008 částku 56.000,- Kč na účet (majitel M. D.), - dne 13. 10. 2008 částku 11.812,- Kč na účet (majitel R. D.), když majitelé daných účtů, aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č., vyjma M. D., který si je ponechal jakožto vrácení dluhu ze strany právě M. Č., čímž způsobili J. B. škodu ve výši nejméně 517.812,- Kč, 2) M. Č. samostatně v přesně nezjištěné době v 2. polovině roku 2006 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 180.000.000,- Kč Z. V., jako jednateli společnosti FINEMARK, s.r.o., IČO: 63321581, se sídlem Mariánské nám. 480/5, PSČ: 70900, Ostrava - Mariánské Hory, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 30. 10. 2006 částku 2.500,- € (70.875,- Kč) v hotovosti přímo do vlastních rukou M. Č., - dne 6. 11. 2006 částku 40.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 19. 1. 2007 částku 12.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 21. 06. 2007 částku 18.800,- Kč na účet (majitelka L. L.), - dne 16. 10. 2007 částku 5.100,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 7. 12. 2007 částku 11.330,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 30. 5. 2008 částku 30.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Č., čímž způsobila škodu společnosti FINEMARK, s.r.o., ve výši nejméně 188.105,- Kč, 3) M. Č. samostatně v přesně nezjištěné době v průběhu let 2006 až 2008 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.250.000,- € PhDr. V. K., tehdejšímu jednateli a i společníkovi společnosti AGROBETON spol. s r.o., IČO: 15526283, se sídlem Spytihněv 588, jenž následně dle těchto požadavků v přesně nezjištěné době uhradil poštovní poukázkou částku 40.000,- Kč na adresu L. L., matce M. Č., která jí tuto následně předala, dále částku 40.000,- Kč na účet A. M., jenž shodným způsobem danou částku předala M. Č., poté částku 120.000,- Kč bezhotovostním způsobem na blíže nespecifikovaný účet, náležející M. Č. a shodné osobě částku 20.000,- Kč poštovní poukázkou na její adresu, čím způsobila škodu společnosti AGROBETON, spol. s r.o., zastupované nyní insolvenčním správcem Mgr. J. Š., Č., B., ve výši nejméně 220.000,- Kč, 4) M. Č. samostatně v přesně nezjištěné době v období let 2006 až 2008 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 64.000.000,- Kč panu D. N. N., státnímu příslušníku V. r., trvale bytem K., D., jedinému majiteli a jednateli firmy Kyanh Mot, s.r.o., IČ: 27266125, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 27. 09. 2005 částku 40.000,- Kč na účet (majitel M.S.), - dne 15. 11. 2005 částku 279.000,- Kč na účet (majitel M. S.), - dne 9. 1. 2006 částku 229.800,- Kč na účet (majitelka M. Č.), když M. S., aniž by měl vědomost o pravém účelu provedených plateb, tyto vybral a předal M. Č., čímž způsobila panu D. N. N. škodu ve výši nejméně 548.800,- Kč, 5) M. Č. a M. Š. společně v průběhu roku 2006 nabídli Ing. J. P., trvale bytem S., soudní okres P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 18.500.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - v průběhu měsíce října 2006 částku 3.720,- € (105.350,- Kč) hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 7. 2007 částku 700.000,- Kč na účet (majitelka L. L.), přičemž majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala své dceři – M. Č., čímž způsobili Ing. J. P. škodu ve výši nejméně 805.350,- Kč, 6) M. Č. a M. Š. společně v období od konce roku 2006 až do 31. 12. 2007 nabídli L. M., trvale bytem D., Ž., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 180.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaná, na základě jejich požadavků, předem poskytla následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - od prosince 2006 do ledna 2007 částku 40.000,- Kč (ve 3 platbách) na účet (majitelka účtu A. M.), - dne 18. 1. 2007 částku 260.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 3. 2007 částku 40.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 18. 4. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 4. 2007 částku 20.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 1. 11. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 11. 2007 částku 15.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 4. 12. 2007 částku 4.500,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 26. 4. 2007 částku 20.600,- Kč formou poštovní peněžní poukázky L. L., - v období od 13. 6. 2007 do 12. 7. 2007 částku 61.100,- Kč (ve 4 platbách) na účet (majitelka účtu L. L.), - dne 11. 9. 2007 částku 317.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., když majitelky účtů shora, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č., čímž způsobili L. M. škodu ve výši nejméně 848.200,- Kč, 7) M. Č. a M. Š. společně v období od podzimu roku 2007 do 31. 12. 2008 nabídli JUDr. V. P., trvale bytem S., soudní okres B., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.850.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 30. 4. 2008 částku 100.000,- Kč hotovostním způsobem M. Š., - dne 6. 5. 2008 částku 361.500,- Kč (ve 3 platbách) hotovostním způsobem M. Š., - dne 19. 5. 2008 částku 12.500,- Kč hotovostním způsobem M. Š., - dne 27. 6. 2008 částku 20.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Š., čímž způsobili JUDr. V. P. škodu ve výši nejméně 494.000,- Kč, 8) M. Č. a M. Š. společně v průběhu roku 2008 nabídli V. R., trvale bytem H. K. – M., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 30.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 14. 11. 2008 částku 100.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 19. 11. 2008 částku 200.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 20. 11. 2008 částku 124.190,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 29. 5. 2009 částku 100.000,- Kč hotovostním způsobem M. Š., když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tyto vybrala a předala M. Š., čímž způsobili V. R. škodu ve výši nejméně 524.190,- Kč, 9) M. Č. a M. Š. společně v období let 2007 až 2009 nabídli L. Š., trvale bytem H.v, ulice H., soudní okres N., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.100.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 2. 2009 částku 565.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 27. 2. 2009 částku 750.000,- Kč na účet (majitelka Z. D.), - dne 12. 6. 2009 částku 240.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 13. 7. 2009 částku 60.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 21. 7. 2009 částku 150.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 15. 9. 2009 částku 26.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 24. 9. 2009 částku 29.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 29. 9. 2009 částku 25.500,- Kč na účet (majitelka M. D.), když majitelky daných účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., čímž způsobili L. Š. škodu ve výši nejméně 1.845.500,- Kč, 10) M. Č. a M. Š. společně v průběhu roku 2008 nabídli Ing. P. Ž., trvale bytem P., R., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 850.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 8. 2008 částku 750,- GBP (22.705,- Kč) a 1.500,- € (35.970,50 Kč) hotovostním způsobem Ing. J. V., který téhož dne fakticky odpovídající částku ve výši 58.537,50 Kč převedl na účet . (majitelka V. V.,), - dne 26. 8. 2008 částku 29.280,- Kč na účet (majitel R. D.), - dne 29. 8. 2008 částku 43.102,- Kč na účet (majitel R. D.), - dne 29. 8. 2008 částku 30.000,- Kč hotovostním způsobem Ing. J. V., - dne 27. 10. 2008 částku 7.500,- Kč na účet (majitel R. D.), když majitelé daných účtů a Ing. J. V., aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č. a M. Š., čímž způsobili Ing. P. Ž. škodu ve výši nejméně 168.419,50 Kč, 11) M. Č. a M. Š. společně v období měsíců červenec 2008 až září 2008 nabídli I. K., trvale bytem H., D., S. r., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.800.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - na přelomu měsíců červenec – srpen 2008 částku 750,- GBP (22.705,50 Kč) a 1.500,- € (35.970,- Kč) hotovostním způsobem Ing. J. V., který dne 6. 8. 2008 fakticky odpovídající částku ve výši 58.537,50 Kč převedl na účet (majitelka V. V.), - dne 24. 9. 2009 částku 42.885,- Kč na účet (majitelka M. D.), když majitelky daných účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., čímž způsobili I. K. škodu ve výši nejméně 101.422,50 Kč, 12) M. Č. a M. Š. společně v období let 2008 až 2009 nabídli JUDr. L. K., trvale bytem O., ul. K., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.667.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to dne 22. 1. 2009 částku 14.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), a dne 10. 4. 2009 částku 9.450,-Kč, když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu těchto plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž způsobily JUDr. L. K. škodu ve výši nejméně 23.450,- Kč, 13) M. Č. a M. Š. společně v období měsíce března roku 2008 nabídli Ing. I. H., trvale bytem L., P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 1.700.000,- USD, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 11. 7. 2008 částku 22.119,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 17. 7. 2008 částku 11.610,- Kč formou poštovní peněžní poukázky L. L.), - dne 15. 8. 2008 částku 329.000,- Kč na účet (majitel R. D.), - dne 10. 9. 2008 částku 111.500,- Kč na účet (majitel R. D.), - dne 8. 10. 2008 částku 30.000,- Kč na účet (majitel R. D.), - dne 27. 10. 2008 částku 10.000,- Kč na účet (majitel R. D.), když majitel daného účtů a L. L., matka M. Č., aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č., čímž způsobili Ing. I.H. škodu ve výši nejméně 514.229,- Kč, 14) M. Č. samostatně v průběhu roku 2009 nabídla S.S., trvale bytem P., O., možnost zainvestování do údajně existující zahraniční společnosti Credit Capital Corporation, s možností výnosů z dané investice, načež jmenovaná dne 16. 3. 2009 zaslala částku 150.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), jenž danou částku, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, vybrala a předala M. Č., když poté jmenovaná jakožto údajný zisk dne 17. 6. 2009 S. S. předala částku 7.500,- Kč, čímž způsobila S. S. škodu ve výši nejméně 142.500,- Kč, 15) M. Č. a M. Š. společně v období měsíců března 2009 – dubna 2009 nabídli T. K., trvale bytem Ch., S., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.400.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 21. 4. 2009 částku 30.055,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 24. 4. 2009 částku 15.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 30. 4. 2009 částku 12.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 7. 5. 2009 částku 200.000,- Kč na účet (majitelka K. J. Č.), - dne 7. 5. 2009 částky 40.000,- Kč a 6.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 28. 5. 2009 částku 37.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 1. 6. 2009 částku 12.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 9. 6. 2009 částku 20.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 10. 6. 2009 částku 4.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 29. 6. 2009 částku 51.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), když majitelky daných účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., vyjma K. J. Č., která si je ponechala jakožto částečné vrácení dluhu ze strany právě M. Č., čímž způsobili T.K. škodu ve výši nejméně 427.055,- Kč, 16) M. Č. a M. Š. společně v období měsíců březen 2009 – duben 2009 nabídli T. Č., trvale bytem S., soudní okres Ch., možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.400.000,- € (společně i pro T. K. – ad 15) shora), přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to sumu 34.885,- Kč, čímž způsobili T. Č. škodu v uvedené výši, 17) M. Č. a M. Š. společně v průběhu měsíce srpna roku 2009 nabídli P. F., trvale bytem D., D., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 1.150.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 8. 2009 částku 115.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 14. 8. 2009 částku 125.600,- Kč na účet (majitelka M. D.), když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž způsobili P. F. škodu ve výši nejméně 240.600,- Kč, 18) M. Č. a M. Š. společně v průběhu roku 2008 nabídli R. D., trvale bytem N., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.000.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to částku 200.000,- Kč v hotovosti ve třech po sobě jdoucích platbách M. Š., čímž způsobili R. D. škodu v uvedené výši, 19) M. Č. a M. Š. společně v období let 2007-2008 nabídli Ing. J.V., trvale bytem P., V. (doručovací adresa P., J.), údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.800.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to dne 18. 7. 2008 částku 392.170,- Kč z účtu náležejícího firmě Ing. Vlk & partneři, s.r.o., na účet (majitelka V. V.), když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Š., čímž způsobili Ing. J. V. škodu ve výši nejméně 392.170,- Kč, přičemž popsaným jednáním shora byla způsobena zde uvedeným subjektům konáním M. Č. [body 1) až 19)] škoda v souhrnné výši 8.236,688,- Kč a konáním M. Š. [body 1), 5) až 13), 15) až 19)] škoda v souhrnné výši 7.130.283,- Kč “. Takto popsané jednání obviněné M. Č. [body 1) - 19) rozsudku] soud právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu dle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil jí za to podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Jednání obviněného M. Š. [body 1), 5) až 13) a 15) až 19) rozsudku] soud právně posoudil jako zvlášť závažný zločin podvodu dle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a uložil mu podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku za tento trestný čin a za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 29/2013, a který nabyl právní moci 22. 5. 2013, souhrnný trest odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V rámci uložených trestů soud podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil každému z obviněných i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkování, poskytování finančních prostředků, na dobu pěti roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným, a to: J. B., bytem S., škodu ve výši 517.812,- Kč, Ing. J. P., bytem S. škodu ve výši 889.812,- Kč, L. M., bytem Ž., S., škodu ve výši 833.200,- Kč, JUDr. V. P., bytem S. škodu ve výši 474.000,- Kč, V. R., bytem H. K., škodu ve výši 424.000,- Kč, L. Š., trvale bytem H., ul. H. škodu ve výši 1.845.500,- Kč, s úrokem 7,05% od 7. 3. 2013 do zaplacení, Ing. P. Ž., bytem P., R. škodu ve výši 179.882,- Kč, I. K., bytem H., D., SR, škodu ve výši 400.000,- Kč, JUDr. L. K., bytem O., ul. K. P., škodu ve výši 18.500,- Kč, Ing. I. H., bytem L., P., škodu ve výši 514.229,- Kč, T. K., bytem Ch., S., škodu ve výši 420.000,- Kč, T. Č., bytem S., škodu ve výši 21.000,- Kč, P. F., bytem D., D., škodu ve výši 240.600,- Kč, R. D., bytem N., škodu ve výši 200.000,- Kč Ing. J. V., adresa pro doručování J., P., škodu ve výši 700.000,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné M. Č. povinnost nahradit poškozeným: Z. V., jednateli společnosti FINEMARK s.r.o. Mariánské nám. 480/5, Ostrava - Mariánské Hory, škodu ve výši 250.000,- Kč, PhDr. V. K., jednateli a společníku společnosti AGROBETON, s.r.o. se sídlem Spitihněv 588, škodu ve výši 220.000,- Kč, D. N. N., bytem K., D., škodu ve výši 600.000,- Kč. Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 19/2014, tak, že z jejich podnětu podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal oba obviněné vinnými, že „od roku 2006 do 25. 9. 2009 na různých místech České republiky, zejména však v H., H. K., P., P. a M. p. B., se záměrem získat neoprávněným způsobem finanční prostředky výlučně pro vlastní potřebu, nabízeli jednotlivým níže uvedeným zájemcům možnost získání úvěru v zahraničí, a to vlastní zprostředkovatelskou činností u tehdy již nefungující společnosti Credit Capital Corporation, se sídlem v Dominikánské republice, když pro vytvoření zdání hodnověrnosti byly jimi založeny a posléze i používány emailové adresy ve tvaru odpovídající dané společnosti (např.: …) a současně M. Š., za shodným účelem, ve styku s těmito zájemci užíval často titulu „Ing“, „JUDr“, přičemž mj. i prostřednictvím takto vytvořených adres se zájemci o poskytnutí úvěrů komunikovali, a to zejména ve formě požadavků na zaplacení různých poplatků předem na rozličné účely a daným způsobem požadované finanční prostředky od níže uvedených osob přebírali buď osobně, nebo jim byly bezhotovostním způsobem zasílány na jimi určované účty u různých bank, když samotné poplatky se ve svých výších odvíjely od výše jimi požadovaných úvěrů, což konali, ačkoliv neměli žádné reálné možnosti takto zajistit jejich zprostředkování, veškeré finanční prostředky daným způsobem získané použili výlučně pro vlastní potřebu, čehož se dopustili společně nebo samostatně v následujících případech : I. Obžalovaní M. Č. a M. Š. společně 1. v přesně nezjištěné době roku 2008 nabídli J.B., trvale bytem S., okres P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 4.250.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 13. 3. 2008 částku 240.000,- Kč na účet (majitel K. Š.) - dne 24. 6. 2008 částku 160.000,- Kč na účet (majitel K. Š.) - dne 12. 6. 2008 částku 50.000,- Kč na účet (majitel M.D.), - dne 1. 9. 2008 částku 56.000,- Kč na účet . (majitel M. D.), - dne 13. 10. 2008 částku 11.812,- Kč na účet (majitel R.D.), a majitelé daných účtů, aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č., vyjma M. D., který si je ponechal jakožto vrácení dluhu ze strany jmenované, čímž obžalovaní způsobili J. B. škodu ve výši nejméně 517.812 Kč , 2. v období od podzimu roku 2007 do 31. 12. 2008 nabídli JUDr. V.P., trvale bytem S., okres B., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.850.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 30. 4. 2008 částku 100.000,- Kč hotovostním způsobem M. Š., - dne 6. 5. 2008 částku 361.500,- Kč (ve 3 platbách) hotovostním způsobem M. Š., - dne 19. 5. 2008 částku 12.500,- Kč hotovostním způsobem M. Š., - dne 27. 6. 2008 částku 20.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), a majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Š., čímž obžalovaní způsobili JUDr. V. P. škodu ve výši nejméně 494.000 Kč , 3. v období měsíce března roku 2008 nabídli Ing. I. H., trvale bytem L., P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 1.700.000,- USD, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 11. 7. 2008 částku 22.119,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 17. 7. 2008 částku 11.610,- Kč formou poštovní peněžní poukázky L.L.,), - dne 15. 8. 2008 částku 329.000,- Kč na účet (majitel R.D.), - dne 10. 9. 2008 částku 111.500,- Kč na účet (majitel R.D.), - dne 8. 10. 2008 částku 30.000,- Kč na účet (majitel R.D.), - dne 27. 10. 2008 částku 10.000,- Kč na účet (majitel R.D.), majitel uvedeného účtu R. D.a L. L., matka M. Č., aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č., čímž obžalovaní způsobili Ing. I. H. škodu ve výši nejméně 514.229 Kč , 4. v období let 2007 až 2008 nabídli Ing. J. V., trvale bytem P., V., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.800.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to dne 18. 7. 2008 částku 392.170,- Kč z účtu náležejícího firmě Ing. Vlk & partneři, s. r. o., na účet (majitelka V. V.), a majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Š., čímž obžalovaní způsobili Ing. J. V. škodu ve výši nejméně 392.170 Kč , 5. v období měsíců červenec 2008 až září 2008 nabídli I. K., trvale bytem H, D., S.r., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.800.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - na přelomu měsíců červenec – srpen 2008 částku 750,- GBP (22.705,50 Kč) a 1.500,-€ (35.970,- Kč) hotovostním způsobem Ing. J.V., který dne 6. 8. 2008 fakticky odpovídající částku ve výši 58.537,50 Kč převedl na účet (majitelka V. V.), - dne 24. 9. 2009 částku 42.885,- Kč na účet (majitelka M.D.), majitelky uvedených účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., čímž obžalovaní způsobili I. K. škodu ve výši nejméně 101. 422,50 Kč, 6. v průběhu roku 2008 nabídli Ing. P. Ž., trvale bytem P., R., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 850.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 8. 2008 částku 750,- GBP (22.705,- Kč) a 1.500,- € (35.970,50 Kč) hotovostním způsobem Ing. J. V., který téhož dne fakticky odpovídající částku ve výši 58.537,50 Kč převedl na účet (majitelka V. V.), - dne 26. 8. 2008 částku 29.280,- Kč na účet (majitel R.D.), - dne 29. 8. 2008 částku 43.102,- Kč na účet (majitel R.D.), - dne 29. 8. 2008 částku 30.000,- Kč hotovostním způsobem Ing. J. V., - dne 27. 10. 2008 částku 7.500,- Kč na účet (majitel R.D.), majitelé uvedených účtů a Ing. J. V., aniž by měli vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrali a předali M. Č. a M. Š., čímž obžalovaní způsobili Ing. P. Ž. škodu ve výši nejméně 168.419,50 Kč , 7. v období let 2007 až 2009 nabídli L. Š., trvale bytem H., ulice H., okres N., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.100.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 2. 2009 částku 565.000,- Kč na účet (majitelka V.V.), - dne 27. 2. 2009 částku 750.000,- Kč na účet (majitelka Z.D.), - dne 12. 6. 2009 částku 240.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 13. 7. 2009 částku 60.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 21. 7. 2009 částku 150.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 15. 9. 2009 částku 26.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 24. 9. 2009 částku 29.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 29. 9. 2009 částku 25.500,- Kč na účet (majitelka M.D.), majitelky uvedených účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., čímž obžalovaní způsobili L. Š. škodu ve výši nejméně 1.845.500 Kč , 8. v období měsíců března 2009 - dubna 2009 nabídli T. K., trvale bytem Ch., S., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.400.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 21. 4. 2009 částku 30.055,- Kč na účet . (majitelka V.V.), - dne 24. 4. 2009 částku 15.000,- Kč na účet . (majitelka M.D.), - dne 30. 4. 2009 částku 12.000,- Kč na účet . (majitelka M.D.), - dne 7. 5. 2009 částku 200.000,- Kč na účet . (majitelka K. J.Č.), - dne 7. 5. 2009 částky 40.000,- Kč a 6.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 28. 5. 2009 částku 37.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 1. 6. 2009 částku 12.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 9. 6. 2009 částku 20.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 10. 6. 2009 částku 4.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), - dne 29. 6. 2009 částku 51.000,- Kč na účet (majitelka M.D.), majitelky uvedených účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č. a M. Š., vyjma K. J. Č., která si je ponechala jakožto částečné vrácení dluhu ze strany M. Č., čímž obžalovaní způsobili T. K. škodu ve výši nejméně 427.055 Kč , 9. v období měsíců březen 2009 – duben 2009 nabídli T. Č., trvale bytem S., soudní okres Ch., možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.400.000,- € (společně i pro T. K. – ad 15) shora), přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejich požadavků předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to 34.885,- Kč, čímž obžalovaní způsobili T. Č. škodu ve výši 34.885 Kč a celkově tak oba obžalovaní společným jednáním uvedeným pod body I./1.-9. způsobili poškozeným škodu ve výši 4.495.493 Kč. II. Obžalovaná M. Č. sama 1. v přesně nezjištěné době v průběhu let 2006 až 2008 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.250.000,- € PhDr. V. K., tehdejšímu jednateli a společníkovi společnosti AGROBETON spol. s r. o., IČO: 15526283, se sídlem Spytihněv 588, jenž následně podle požadavků obžalované v přesně nezjištěné době uhradil poštovní poukázkou částku 40.000,- Kč na adresu L. L., matce M. Č., která jí tuto následně předala, dále částku 40.000,- Kč na účet A. M., jež shodným způsobem danou částku předala M. Č., poté částku 120.000,- Kč bezhotovostním způsobem na blíže nespecifikovaný účet, náležející M. Č. a shodné osobě částku 20.000,- Kč poštovní poukázkou na její adresu, čím obžalovaná způsobila škodu společnosti AGROBETON, spol. s r. o. , zastupované nyní insolvenčním správcem Mgr. J. Š., Č., B., ve výši nejméně 220.000 Kč , 2. v přesně nezjištěné době ve druhé polovině roku 2006 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 180.000.000,- Kč Z. V., jako jednateli společnosti FINEMARK, s. r. o., IČO: 63321581, se sídlem Mariánské nám. 480/5, PSČ 709 00, Ostrava-Mariánské Hory, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejích požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 30. 10. 2006 částku 2.500,- € (70.875,- Kč) v hotovosti přímo do vlastních rukou M. Č., - dne 6. 11. 2006 částku 40.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 19. 1. 2007 částku 12.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 21. 06. 2007 částku 18.800,- Kč na účet (majitelka L.L.), - dne 16. 10. 2007 částku 5.100,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 7. 12. 2007 částku 11.330,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., - dne 30. 5. 2008 částku 30.000,- Kč prostřednictvím poštovní poukázky k rukám M. Č., majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala M. Č., čímž obžalovaná způsobila společnosti FINEMARK, s. r. o. škodu ve výši nejméně 188.105 Kč , 3. v průběhu roku 2006 nabídla Ing. J.P., trvale bytem S., okres P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 18.500.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejích požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - v průběhu měsíce října 2006 částku 3.720,- € (105.350,- Kč) hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 7. 2007 částku 700.000,- Kč na účet (majitelka L.L.), přičemž majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala své dceři – M. Č., čímž obžalovaná způsobila Ing. J. P. škodu ve výši nejméně 805.350 Kč , 4. v období od konce roku 2006 až do 31. 12. 2007 nabídla L. M., trvale bytem D., Ž., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 180.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaná na základě jejích požadavků předem poskytla následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - od prosince 2006 do ledna 2007 částku 40.000,- Kč (ve 3 platbách) na účet (majitelka účtu A. M.), - dne 18. 1. 2007 částku 260.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 3. 2007 částku 40.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 18. 4. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 4. 2007 částku 20.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 1. 11. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 11. 2007 částku 15.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M.Č., - dne 4. 12. 2007 částku 4.500,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 26. 4. 2007 částku 20.600,- Kč formou poštovní peněžní poukázky L. L., - v období od 13. 6. 2007 do 12. 7. 2007 částku 61.100,- Kč (ve 4 platbách) na účet (majitelka účtu L. L.), - dne 11. 9. 2007 částku 317.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., majitelky uvedených účtů, aniž by měly vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č., čímž obžalovaná způsobila L.M. škodu ve výši nejméně 848.200 Kč , 5. v období let 2008 až 2009 nabídla JUDr. L. K., trvale bytem O., ul. K., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.667.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejích požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to dne 22. 1. 2009 částku 14.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), a dne 10. 4. 2009 částku 9.450,-Kč, přičemž majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu těchto plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž obžalovaná způsobila JUDr. L. K. škodu ve výši nejméně 23.450 Kč , 6. v průběhu roku 2009 nabídla S. S., trvale bytem P., O., možnost zainvestování do údajně existující zahraniční společnosti Credit Capital Corporation, s možností výnosů z dané investice, načež jmenovaná dne 16. 3. 2009 zaslala částku 150.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), jež danou částku, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, vybrala a předala M. Č., která pak jako údajný zisk dne 17. 6. 2009 S. S. předala částku 7.500,- Kč, čímž obžalovaná způsobila S. S. škodu ve výši nejméně 142.500 Kč , 7. společně v průběhu měsíce srpna roku 2009 nabídla P. F., trvale bytem D., D., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 1.150.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jejích požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 8. 2009 částku 115.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 14. 8. 2009 částku 125.600,- Kč na účet (majitelka M. D.), a majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž obžalovaná způsobila P. F. škodu ve výši nejméně 240.600 Kč , a celkově tak obžalovaná M. Č. jednáním uvedeným pod body II./1.-7. způsobila poškozeným škodu ve výši 2.468.205 Kč. III. Obžalovaný M. Š. sám 1. v průběhu roku 2008 nabídl V. R., trvale bytem H. K., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 30.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaný na základě jeho požadavků předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 14. 11. 2008 částku 100.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 19. 11. 2008 částku 200.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 20. 11. 2008 částku 124.190,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 29. 5. 2009 částku 100.000,- Kč hotovostním způsobem M. Š., majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tyto vybrala a předala M. Š., čímž obžalovaný způsobil V. R. škodu ve výši nejméně 524.190 Kč, 2. v průběhu roku 2008 nabídl R. D., trvale bytem N., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.000.000,- €, přičemž za daným účelem mu jmenovaný na základě jeho požadavků předem poskytl jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši částku 200.000,- Kč v hotovosti ve třech po sobě jdoucích platbách, čímž obžalovaný způsobil R. D. škodu ve výši 200.000 Kč , a celkově tak obžalovaný M. Š. jednáním uvedeným pod body III./1.-2. způsobil poškozeným škodu ve výši 724.190 Kč. přičemž popsaným jednáním způsobili obžalovaná M. Č. (body I./1.-9., II./1.-7.) škodu v souhrnné výši 6.963.698 Kč a obžalovaný M. Š. (body I./1.-9., III./1.-2.) škodu v souhrnné výši 5.219.683 Kč.“ Takto popsané jednání obviněné M. Č. soud druhého stupně právně kvalifikoval [body I./1.- 9., II./1. - 7. rozsudku] jako zločin podvodu dle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jí za to podle §209 odst. 5 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkování poskytování finančních prostředků na dobu pěti roků. Jednání obviněného M. Š. [body I./1.- 9., III./1. - 2. rozsudku] soud právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu za tento zločin a za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 29/2013, který byl obviněnému doručen dne 13. 5. 2013, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a tří měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkování poskytování finančních prostředků na dobu pěti roků. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody poškozeným - J. B., bytem S., částku 517.812 Kč, - JUDr. V. P., bytem S., částku 474.000 Kč, - Ing. I. H., bytem L., P., částku 514.229 Kč, - Ing. J.V., trvale bytem P., V., adresa pro doručování J., P., částku 392.170 Kč, - I. K., bytem H., D., SR, částku 101.422,50 Kč, - Ing. P. Ž., bytem P., K., R., částku 168.419,50 Kč, - L. Š., bytem V.P. částku 1.845.500 Kč s úrokem z prodlení 7,05% od 5. 9. 2013 do zaplacení, - T. K., trvale bytem L., Z., adresa pro doručování Ch., N., částku 420.000 Kč, - T. Č., bytem S., částku 21.000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněné M. Č. povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným - společnosti FINEMARK s. r. o. Mariánské nám. 480/5, Ostrava - Mariánské Hory, částku 186.605 Kč, - Ing. J.P., bytem S., částku 801.850 Kč, - L.M., bytem Ž., S., částku 829.700 Kč, - JUDr. L. K., bytem O., ul. K. P., částku 18.500 Kč, - P. F., bytem D., D., částku 240.600 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému M. Š. povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným - V. R., bytem H. K.M., částku 424.000 Kč, - R. D., bytem N., částku 200.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozené JUDr. V.P., Ing. J. V., I. K., Ing. P. Ž., společnost FINEMARK, s. r. o. se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mariánské nám. 480/5, Ing. J. P., a V. R., se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. i poškozeného PhDr. V.K. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. odvolací soud zastavil trestní stíhání obviněné M. Č. pro skutky, že „a/ v přesně nezjištěné době v období let 2006 až 2008 nabídla údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 64.000.000,- Kč panu D. N. N., státnímu příslušníku V. r., trvale bytem K., D., jedinému majiteli a jednateli firmy Kyanh Mot, s. r. o., IČ: 27266125, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 27. 09. 2005 částku 40.000,- Kč na účet (majitel M. S.), - dne 15. 11. 2005 částku 279.000,- Kč na účet (majitel M. S.), - dne 9. 1. 2006 částku 229.800,- Kč na účet (majitelka M.Č.), když M. S., aniž by měl vědomost o pravém účelu provedených plateb, tyto vybral a předal M. Č., čímž způsobila panu D. N. N. škodu ve výši nejméně 548.800,- Kč, b/ společně s M. Š. v průběhu roku 2008 nabídla V. R., trvale bytem H. K.- M. L., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 30.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 14. 11. 2008 částku 100.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 19. 11. 2008 částku 200.000,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 20. 11. 2008 částku 124.190,- Kč na účet (majitelka V. V.), - dne 29. 5. 2009 částku 100.000,- Kč hotovostním způsobem M. Š., když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tyto vybrala a předala M. Š., čímž způsobila V. R. škodu ve výši nejméně 524.190,- Kč, c/ společně s M. K. v průběhu roku 2008 nabídla R. D., trvale bytem N., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 3.000.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to částku 200.000,- Kč v hotovosti ve třech po sobě jdoucích platbách M. Š., čímž způsobila R. D.škodu v uvedené výši“. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. odvolací soud zastavil trestní stíhání obviněného M. Š. pro skutky, že „a/ společně s M. Č. v průběhu roku 2006 nabídl Ing. J. P., trvale bytem S., soudní okres P., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 18.500.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky, jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - v průběhu měsíce října 2006 částku 3.720,- € (105.350,- Kč) hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 7. 2007 částku 700.000,- Kč na účet (majitelka L. L.), přičemž majitelka uvedeného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedené platby, tuto vybrala a předala své dceři – M. Č., čímž způsobil Ing. J. P. škodu ve výši nejméně 805.350,- Kč, b/ společně s M. Č. v období od konce roku 2006 až do 31. 12. 2007 nabídl L. M., trvale bytem D., Ž., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 180.000.000,- Kč, přičemž za daným účelem jmenovaná, na základě jejich požadavků, předem poskytla následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - od prosince 2006 do ledna 2007 částku 40.000,- Kč (ve 3 platbách) na účet (majitelka účtu A.M.), - dne 18. 1. 2007 částku 260.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 23. 3. 2007 částku 40.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., - dne 18. 4. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 4. 2007 částku 20.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 1. 11. 2007 částku 35.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 20. 11. 2007 částku 15.000,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 4. 12. 2007 částku 4.500,- Kč formou poštovní peněžní poukázky M. Č., - dne 26. 4. 2007 částku 20.600,- Kč formou poštovní peněžní poukázky L. L., - v období od 13. 6. 2007 do 12. 7. 2007 částku 61.100,- Kč (ve 4 platbách) na účet (majitelka účtu L. L.), - dne 11. 9. 2007 částku 317.000,- Kč hotovostním způsobem M. Č., když majitelky účtů shora, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybraly a předaly M. Č., čímž způsobil L. M. škodu ve výši nejméně 848.200,- Kč, c/ společně s M. Č. v období let 2008 až 2009 nabídl JUDr. L.K., trvale bytem O., ul. K., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 2.667.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částku jakožto poplatek nezbytný pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to dne 22. 1. 2009 částku 14.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), a dne 10. 4. 2009 částku 9.450,-Kč, když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu těchto plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž způsobil JUDr. L. K. škodu ve výši nejméně 23.450,- Kč, d/ společně s M. Č. v průběhu měsíce srpna roku 2009 nabídl P. F., trvale bytem D., D., údajnou možnost zprostředkování úvěru ve výši 1.150.000,- €, přičemž za daným účelem jmenovaný, na základě jejich požadavků, předem poskytl následující částky jakožto poplatky nezbytné pro poskytnutí úvěru v dané výši, a to: - dne 6. 8. 2009 částku 115.000,- Kč na účet (majitelka M. D.), - dne 14. 8. 2009 částku 125.600,- Kč na účet . (majitelka M. D.), když majitelka daného účtu, aniž by měla vědomost o pravém účelu uvedených plateb, tyto vybrala a předala M. Č., čímž způsobil P. F. škodu ve výši nejméně 240.600,- Kč“. Obvinění se ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnili a prostřednictvím svých obhájců Mgr. Tomáše Dvořáčka (obviněná M. Č.) a JUDr. Milana Chmelíka (obviněný M. Š.) podali proti němu dovolání. Obviněná M. Č. ve svém podání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po úvodní rekapitulaci věci uvedla, že její jednání, tak jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně (případně s doplněním v odůvodnění rozsudku), nenaplňuje znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Z popisu skutku je evidentní, že poškození měli v úmyslu získat úvěry v částkách ve výši zpravidla přesahujících 1 000 000,- €, a to od jakési společnosti Credit Capital Corporation se sídlem v Dominikánské republice. Hodnověrnost této společnosti byla dodána v zásadě jen emailovou adresou založenou na doméně gmail.com, již si může založit každý, příp. za užívání titulu Ing. a JUDr. obviněným Š., který nebyl získán řádnou akademickou cestou, což nebylo ničím neobvyklým. Na získání těchto úvěrů obvinění platili na zaplacení různých poplatků částky v řádech statisíců korun. Proto je s podivem, že poškození na základě těchto uvedených skutečností činili dispozice v desítkách a stovkách tisíc korun, a to jen na základě jakéhosi jejího příslibu a bez řádné dokumentace k úvěru. Poškození vůbec neověřovali, zda předmětná obchodní společnost má možnost úvěry poskytnout, takže u nich nebyla dodržena ani základní opatrnost v nakládání s jejich majetkem. Trestně právní kvalifikace je ovšem na místě pouze tam, kde se jedná o uvedení někoho v omyl v situaci, kdy poškozený důsledně dbá ochrany svých majetkových zájmů, tj. nechce být oklamán a přesto oklamán je. U poškozených se však jednalo o spoléhání na náhodu a ochotu uvěřit něčemu, čemu uvěřit nelze. Ani soud druhého stupně se nevypořádal zcela přesvědčivě s touto právní otázkou. Ve skutkové větě rozsudku není popsán žádný sofistikovaný mechanismus. Dovolatelka připomněla, že v liberálním demokratickém státě je kladena na prvé místo odpovědnost jednotlivce za svůj osud. Trestní právo má své místo až tam, kde nepostačují jiné druhy odpovědnosti. Nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů. V daném případě měli poškození možnost obrátit se na soud s civilně právní žalobou, bylo však pro ně snazší, aby ponechali veškerou práci na činnosti orgánů činných v trestním řízení. Tento postup se jeví v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Rozpor s hmotným právem spočívá v tom, že soud druhého stupně neaplikoval tuto zásadu. V další části svého podání obviněná vyslovila názor, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí vykazuje vady, které vedly k nedostatečnému a nepřesnému zjištění skutkového stavu věci. V takovém případě porušení práva na spravedlivý proces je nutno uvedené vady namítat i v rámci řízení o dovolání. Prezentovala, že rozhodovací praxe soudů nesmí narušovat zásadu rovnosti účastníků řízení, a že ani dovolací řízení se v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolatelka dále namítla, že pokud byla se spoluobviněným M. Š. odsouzena za několik dílčích skutků, měl by být ve vztahu ke každému dílčímu skutku rozsudek přezkoumatelný. Tak tomu ovšem v napadeném rozsudku není. Odvolací soud měl podstupovat podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., což neučinil, a namísto toho se pokusil vady rozsudku soudu prvního stupně sám napravit, aniž se jednotlivými dílčími jednáními podrobněji zabýval, když pouze jednotlivé skutky seřadil odlišně od obžaloby. Žádným způsobem však nezopakoval dokazování, pouze je doplnil o listinné důkazy. Zcela také chybí odůvodnění, proč (obviněná) byla uznána vinnou ze spáchání toho kterého dílčího skutku. Nebylo zohledněno, že u skutků I./2. a I./7. se jednalo o půjčku, která byla poskytnuta poškozenými obviněnému M. Š.. V případě skutku I./4. ona sama nikde konkrétně nefiguruje, je uveden pouze obviněný M. Š., přesto měla tento skutek spáchat společně s ním. Částky u skutků I./5. a I./6. měly být poskytnuty přes Ing. J. V., který však současně figuruje jako poškozený u skutku I./4., u něhož není patrné, jak se na něm měla podílet. Popis skutku není ve vztahu k ní dostatečný, aby jej bylo možno považovat za trestný čin podvodu, jenž měla spáchat ve spolupachatelství. U skutku I./9. poškozený T. Č. její osobu vůbec neznal a není specifikováno, komu, jakým způsobem a kdy přesně poskytl částku ve výši 34.885,- Kč. U skutků II./1. jednání a platby probíhaly s panem A., u skutků II./2.,3. šly platby skutečně panu A. Nebylo prokázáno předání částky u skutku II./4., odvolací soud se nevypořádal s podrobným odůvodněním k jednotlivým dílčím jednáním. Souhrn částek tvořících způsobenou škodu měl pak vliv na právní kvalifikaci skutku jako celku, když skutek zjištěný shora uvedeným nedostatečným způsobem byl subsumován pod §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy nepřezkoumatelné jako celek, což by mělo být dostatečným důvodem pro zrušovací výrok dovolacího soudu. V závěru svého podání dovolatelka uvedla, že se domáhá toho, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně v dovoláním napadené části a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil do doby rozhodnutí o dovolání výkon trestu, který toho času vykonává. K podanému dovolání obviněné M. Č. se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že naplnění dovolacího důvodu obviněná spatřovala především v tom, že jednání, které je jí kladeno soudem za vinu, nevykazovalo znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, což mělo vyplývat, zjednodušeně řečeno, z prostého způsobu provedení činu. Bylo proto nepřípustné, aby neopatrnost poškozených nahrazovaly svou činností orgány činné v trestním řízení; šlo o postup, který byl v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku). Danou námitku nepovažoval státní zástupce za důvodnou. Porušení §12 odst. 2 tr. zákoníku nebylo možno dovozovat jen z toho, že si poškození mohli počínat obezřetněji. Je sice pravda, že způsob provedení předmětné trestné činnosti nepatří mezi nejsofistikovanější, nicméně nebylo možno jej ani označit za naivní, takže by mohl v poškozených ihned vzbudit nedůvěru či podezření, že se stávají oběťmi podvodu. To prostě na první pohled rozpoznatelné nebylo, mj. i proto, že obviněná jednala pod pláštíkem zahraniční společnosti, která se původně zabývala i finančními službami. Chtít po poškozených, aby a priori očekávali, že se stávají obětí podvodu, by bylo nepřiměřené i s ohledem na to, že v soukromoprávních vztazích se na straně smluvního partnera presumuje existence dobré víry. Je-li sjednávána smlouva, nelze bez dalšího předpokládat, že druhá strana jedná s podvodným úmyslem. Aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku nebyla ovšem namístě především proto, že obviněná postupovala protiprávně (podváděla) celkem ve více než deseti případech, přičemž tak způsobila v souhrnu škodu přesahující 5.000.000,- Kč, tzn. škodu velkého rozsahu. Pokud svým jednáním naplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu příslušného trestného činu, a to dokonce v její nejpřísněji trestné formě, nebylo možno dospět k závěru, že postačuje uplatnění jiné než trestní odpovědnosti. Naopak, uplatnění trestní odpovědnosti je v tomto konkrétním případě plně opodstatněné. K dalším námitkám obviněné, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť chybí odůvodnění, proč byla uznána vinnou ze spáchání toho kterého dílčího útoku, že nebylo zohledněno, že v některých dílčích útocích šlo ve skutečnosti o půjčky, že na některých dílčích útocích nikterak neparticipovala, a že soud nijak nepopsal její úlohu, takže není možné dovozovat její spolupachatelství, státní zástupce uvedl, že takové námitky vycházejí dílem z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (tvrzení, že šlo o půjčky, že obviněná na některých dílčích útocích neparticipovala), dílem se jedná o námitky, které nebylo lze pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod přiřadit z jiného důvodu (že chybělo odůvodnění, proč byla uznána vinnou, že nebyla popsána její úloha, tudíž nepadalo v úvahu spolupachatelství). K námitkám vycházejícím z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu však nebylo lze v dovolacím řízení zásadně přihlížet, neboť podkladem pro dovolací přezkum může být v podstatě jen ten skutkový stav, který byl zjištěn soudy v předchozích stadiích trestního řízení, nikoliv skutkový stav, který prezentovala obviněná. Přihlížet nebylo možno ani k ostatním námitkám, které nelze přiřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, protože v rámci dovolacího řízení lze vytýkat zásadně jedině ty vady, které mohou naplnit některý z taxativně vypočtených zákonných dovolacích důvodů. A vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu nebylo možno dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když z něj naopak vyplývalo, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako takové je plně přezkoumatelné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Obviněný M. Š. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. (aniž ovšem podrobněji rozlišil, které argumenty pod ten který důvod podřazuje). V úvodu svého podání namítl, že oba soudy nižších instancí se nedostatečně vypořádaly se zákonnými požadavky na určitý a nezaměnitelný popis skutku, a že soud druhého stupně se jeho odvolacími námitkami nezabýval řádně. Bylo nepřípustné, aby soudy hodnotily bez dalšího činnost obou obviněných jako spolupachatelství. Nesouhlasil ani s argumentací odvolacího soudu (str. 21 odůvodnění jeho rozsudku), že není nutné, aby spolupachatelé naplnili všechny znaky daného trestného činu. Namítl také, že odůvodnění rozsudku je v rozporu s jeho výrokovou částí, když soud přisoudil oběma obviněným společný výkon některých činností. Následně je pak u každého skutku popsáno, čeho se obvinění měli dopustit vůči konkrétním „odsouzeným“ (správně mělo být „poškozeným“). Takový popis považoval za nedostatečný, neboť své zapojení v podobě takto popsané popíral a namítal, že toto nebylo prokázáno ani provedenými důkazy. Měl za to, že u každého skutku mělo být popsáno, jak se obvinění měli na spáchání skutku podílet. K otázce hodnocení důkazů obviněný připomněl, že soud vzal za rozhodnou výpověď spoluobviněné M. Č. Takový postup hodnotil jako rozporný, nesouhlasil s tím, že by výpověď spoluobviněné byla podepřena ostatními důkazy. Nebylo přesně prokázáno, jaké činnosti se měl on sám dopustit. V další části svého podání se dovolatel podrobně vyjadřoval k jednotlivým skutkům. Oponoval názoru soudu, že se vydával za pana J., a označil jej za neprokázaný. Popřel, že by použil emailovou adresu ... Soud se podle něj nedostatečně vypořádal s důkazy, z nichž plynulo, že adresu pana J. používala spoluobviněná M. Č. Nepodařilo se prokázat, pokud se měli (spoluobvinění) střídat v používání předmětné emailové adresy, který z nich měl takto komunikovat. Soud prý neměl dostatek podkladů pro správné právní posouzení věci. Obviněný se i v další části svého podání podrobně zabýval jednotlivými skutky, jimiž byl soudem druhého stupně uznán vinným. V případě poškozeného J. B. uvedl, že jediným vodítkem pro odsouzení bylo, že poškozený komunikoval s panem J. V případě poškozených Ing. P. Ž., T. K., Ing. J. V., I. K. soud dovodil vinu pouze z faktu, že poškození poukázali prostředky na účet tehdejší přítelkyně obviněného. U poškozeného T. Č. namítl, že není zřejmé, z jakých důvodů byl za daný skutek odsouzen, neboť ho poškozený neoznačil, nikdy s ním nejednal a nepřevzal od něj žádné částky. V případě poškozených V. P. a V. R. soud nezohlednil soukromoprávní aspekt celé věci, neboť byla uzavřena dohoda, že pokud nebude úvěr poskytnut, budou zaplacené částky považovány za půjčku. V případě poškozeného I. H. se jmenovaným žádné podmínky úvěru nedojednával. V případě poškozeného L. Š. to nebyl on, kdo „odsouzeného“ (správně mělo být „poškozeného“) prvně kontaktoval s nabídkou úvěru – touto osobou byl pan J., a v případě částky 75.000,- Kč se jednalo o soukromou půjčku. V případě poškozeného R. D. soud nezohlednil negativní vztah poškozeného k němu (dovolateli). V závěru svého podání dovolatel znovu shrnul předcházející výhrady a navrhl, aby Nejvyšší soud ve vztahu k němu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu (vyjma části o zastavení trestního stíhání) zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání. Státní zástupce se vyjádřil také k dovolání obviněného M. Š. a uvedl, že dovolatel spatřoval naplnění dovolacích důvodů především v tom, že soudy se „nedostatečně vypořádaly se zákonnými požadavky na určitý a nezaměnitelný popis skutku, … že je nepřípustné, aby soud bez dalšího hodnotil činnost obou odsouzených jako spolupachatelství ...“, a že nesouhlasil ani s názorem vrchního soudu, že „není nutné, aby spolupachatelé naplnili všechny znaky daného trestného činu, když postačuje, že jejich kroky jsou součástí jednání, které vede k předpokládanému následku.“ K těmto výtkám státní zástupce uvedl, že je nepovažuje za důvodné. Především není pravda, že by vrchní soud nedostál své povinnosti popsat skutek tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Z návětí tzv. skutkové věty rozsudku vrchního soudu ve spojení s částí tzv. skutkové věty týkající se jednotlivých dílčích útoků vyplývalo jednoznačně místo, čas i způsob provedení trestné činnosti. Ze skutkové věty rozsudku bylo možno zároveň dovodit naplnění veškerých zákonných znaků trestné činnosti, která byla obviněnému kladena za vinu. Bylo z ní především dobře patrné, že obviněný obohatil sebe (vybírání poplatků od poškozených) a jiného (M. Č.) tím, že uvedl někoho v omyl (nabízení možnosti úvěru poškozeným s vědomím neexistence reálné možnosti zprostředkování úvěru zajistit), a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu (konkrétně 5.219.683 Kč). Proto nebylo možno této dovolatelově výtce o nedostatečnosti tzv. skutkové věty přitakat. Státní zástupce ovšem neakceptoval ani dovolatelovu výtku týkající se trestní odpovědnosti spolupachatelů. Pokud soudy vycházely z názoru, že není nezbytné, aby každý ze spolupachatelů sám svým jednáním naplnil veškeré znaky dané trestné činnosti, nikterak nepochybily. Nejen ustálená soudní praxe, nýbrž i nauka trestního práva totiž v podstatě bezvýhradně akceptuje názor, že k tomu, aby určité osoby byly trestně odpovědné jako spolupachatelé, postačí, že skutkovou podstatu daného trestného činu naplní společnými silami, kdy teprve společným úsilím spolupachatelů, např. díky rozdělení rolí a úkolů, dojde k naplnění všech zákonných znaků deliktu, aniž by tyto znaky, izolovaně posuzováno, musely být přítomny v jednání všech jednotlivých spolupachatelů. Tomu ostatně odpovídá i dikce §23 tr. zákoníku, který hovoří o spáchání trestného činu „úmyslným společným jednáním“. Z toho vyplývá, že ani zákon nevyžaduje, aby všechny znaky předmětného deliktu naplnil současně každý ze spolupachatelů. Postačí naopak, že znaky deliktu jsou naplněny až „společným“ jednáním. K dalším dovolatelovým námitkám (že jeho zapojení do trestné činnosti „není ani prokázáno provedenými důkazy“, že spoluobviněná M. Č., resp. její výpověď, která ho částečně usvědčuje, je nevěrohodná, že nebylo prokázáno, že by se vydával za „pana J.“, že by pod jeho jménem užíval e-mailovou adresu pro komunikaci s poškozenými, že se soud v tomto směru řádně nevypořádal s výpovědí svědka H. a s e-mailem, jež obviněný soudu předložil, že soud postupoval v rozporu s principem in dubio pro reo, že soud se nevypořádal s důkazy k jednotlivým dílčím útokům a že pominul „soukromoprávní aspekt celé věci“) státní zástupce uvedl, že je nelze pod uplatněný a ani jiný ze zákonných dovolacích důvodů přiřadit. Podstatou těchto námitek byla totiž polemika s tím, jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem soud hodnotil provedené důkazy, na to navazovala s tím úzce související polemika se skutkovými zjištěními vrchního soudu a výtka, že došlo k porušení procesní zásady in dubio pro reo. Některé z námitek obviněného pak vycházely z jiného než soudem zjištěného skutkového stavu (námitka soukromoprávního aspektu a námitka soukromé půjčky), přičemž ani k těmto námitkám nebylo možno v dovolacím řízení přihlížet, neboť jeho podkladem byl zásadně pouze skutkový stav zjištěný soudy v předchozích fázích řízení, nikoliv stav, který si představoval a prezentoval obviněný. Nejednalo se tedy o námitky, kterými by obviněný zpochybňoval právní posouzení skutku či jiné hmotně právní posouzení. A vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu nebylo možno dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když z něj naopak vyplývalo, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňovalo požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako takové je plně přezkoumatelné, státní zástupce navrhl dovolání tohoto obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že obě dovolání podaná v této trestní věci jsou přípustná [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Z logiky věci je třeba zmínit nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ( uplatněný dovolatelem M. Š. ), který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) . Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci tak, že postupoval podle §258 odst. 1 písm. b), f) a §259 odst. 3 tr. ř., je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tedy v posuzované věci ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba dovolatelé uplatnili jako další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). Z tohoto pohledu je zřejmé, že převážná většina námitek, které oba dovolatelé ve svých podáních vyslovili a které jsou podrobně rekapitulovány výše, je z hlediska dovolacího řízení irelevantní povahy. Jednalo se například o námitky, jimiž tvrdili nedostatečné či nepřesné zjištění skutkového stavu, porušení práva na spravedlivý proces, nepřesný popis jednotlivých dílčích útoků, údajné nezohlednění jejich obhajoby k jednotlivým skutkům, nebo když dovolacímu soudu ve svých podáních prezentovali skutkové okolnosti jednotlivých dílčích útoků (srov. v podání dovolatelky M. Č. na str. 7 in fine a str. 8, a v podání dovolatele M. Š. na str. 3 in fine až str. 5). Takovou argumentací oba dovolatelé opomíjeli charakter dovolacího řízení, které mylně zaměňovali za řízení odvolací, neboť ji směřovali do rozsahu provedeného dokazování a do oblasti skutkových zjištění. Tím napadali proces dokazování a hodnocení důkazů, jak je upraveno v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy namítali nedostatky skutkové a procesní a snažili se vytvářet jiný obraz skutkového děje, než jaký byl zjištěn oběma soudy nižších stupňů. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.) a námitky procesní nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech lze též odkázat na přiléhavé vyjádření státního zástupce, s nímž se Nejvyšší soud identifikoval. A na okraj lze též připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání výjimečně připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Pokud by dovolatelé prezentovali jen takovéto námitky, Nejvyšší soud by musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítnou jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolatelé však ve svých podáních ovšem prezentovali rovněž námitky, které bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit. U obviněné M. Č. se jednalo především o námitku, že poškození nebyli uvedeni v omyl, takže není naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byla uznána vinnou, přičemž zároveň se jednalo o civilněprávní vztah mezi ní (resp. oběma obviněnými) a poškozenými. Její druhou relevantní námitkou pak bylo, že soud měl aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zák.). Obviněný M. Š. uplatnil relevantně námitky, že (za prvé) se soudy nedostatečně vypořádaly se zákonnými požadavky na určitý a nezaměnitelný popis skutku, že (za druhé) je nepřípustné, aby soud bez dalšího hodnotil činnost obou obviněných jako spolupachatelství, když oběma přičítal veškerou činnost společně a rovným dílem, a že nesouhlasí s argumentací soudu druhého stupně, že není nutné, aby spolupachatelé naplnili všechny znaky trestného činu, když postačuje, že jejich kroky jsou součástí jednání, které vede k předpokládanému následku. Ačkoliv uvedené námitky jsou z hlediska formálního pro dovolací řízení relevantní, Nejvyšší soud je nepovažoval za důvodné. V posuzované věci, ačkoli obviněná M. Č. namítala, že její jednání (jakož i jednání spoluobviněného M. Š.) nebylo sofistikované, je naopak jasné, že ve vztahu k poškozeným šlo o jednání dostatečně přesvědčivé – vždyť jím vylákali vysoké finanční (jednotlivě desetitisícové a statisícové) částky od 19 různých fyzických osob, různého věku, různých bydlišť a různého vzdělání, mezi kterými se nacházely i osoby se vzděláním vysokoškolským. Obviněná se přitom zaštiťovala obchodní společností, která měla sídlo v Dominikánské republice, tj. mimo Evropu, a která se v minulosti zabývala finančními transakcemi. Ze svědeckých výpovědí poškozených vyplynulo důležité zjištění (které chce obviněná zjevně pomíjet), totiž že poškození jakožto žadatelé o úvěry předkládali projekty ke svým obchodním záměrům, a že od obviněných obdrželi tzv. smlouvy o poskytnutí úvěrů v jazyce anglickém (srov. strany 23 a 24 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). To bylo přitom spojeno s elektronickou komunikací, která měla být vedena z adres odesílatelů, které měly být z různých lokací České republiky a S. r. N. (srov. stranu 24 tamtéž), s používáním e-mailových adres s koncovkou „gmail.com“, tj. ze zahraničního serveru (u takového rozhodně není obecně známo, že se jedná o obecně dostupnou adresu), a s užíváním falešných akademických titulů obviněným M. Š. Již z těchto zjištěných okolností je zjevné, že činnost obou obviněných byla nejenže způsobilá uvést někoho v omyl, nýbrž i „úspěšná“, když jí uvedli v omyl 19 fyzických osob a získali tak prospěch v řádu milionů korun českých. Konečně Nejvyšší soud shodně s vyjádřením státního zástupce poznamenává, že základním pravidlem soukromoprávních vztahů je předpoklad poctivého obchodního jednání a nikoli automatické očekávání podvodného jednání. Jako dovětek k prvé námitce obviněné M. Č., že (stručně řečeno) poškození byli málo opatrní v nakládání se svým majetkem, Nejvyšší soud odkazuje na své usnesení ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve svazku 1/2004 pod č. T 648), podle něhož možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu (tehdy podle §250 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné okolnosti. Soud zde výslovně judikoval, že „o podvodné jednání jde tudíž i v případě, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas“. Tento právní názor je plně aplikovatelný i na posuzovanou trestní věc. Druhá námitka obviněné M. Č. se týkala principu subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku). K tomu je zapotřebí nejprve uvést, že podle citovaného ustanovení trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z tohoto vymezení, které navazuje na zásadu zákonnosti vyjádřenou v §12 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze uložit, plyne, že trestní represe, tj. prostředky trestního práva, je možné v konkrétní věci použít jen tehdy, když jde o společensky škodlivé jednání a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nepostačuje. Takto definovaným principem „ultima ratio“ je zajištěno, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Z uvedeného vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (v podrobnostech k tomu srov. nálezy Ústavního soudu například ve věcech sp. zn. II. ÚS 372/2003, I. ÚS 558/2001, I. ÚS 69/2006, I. ÚS 541/2010, II. ÚS 1098/2010, dále celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. trest., z komentované literatury pak Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. BECK, 2012, str. 117 a 118). Jestliže se obviněná M. Č. snažila Nejvyššímu soudu předestřít myšlenku, že plnění, které ona či oba spoluobvinění od poškozených obdrželi, nebylo plněním na základě podvodného jednání, nýbrž plněním bez právního důvodu (srov. text jejího podání na str. 5), je takové tvrzení v souvislosti s povahou trestné činnosti, které se ona sama či ve spolupachatelství s obviněným M. Š. dopustila, bez reálného základu. Obviněná sama či společně se spoluobviněným M. Š. nevykonávala řádnou podnikatelskou činnost v žádné její formě, jejich jednání bylo jednáním zcela kriminálního charakteru. Jednání obviněné se nikdy v mantinelech soukromého práva nenacházelo. Námitce, že by nároky poškozených mohly být jeho prostředky vymoženy, nelze přisvědčit. Jak již bylo nastíněno výše, druhý dovolatel M. Š. (na prvém místě) namítal, že popis skutku v napadeném rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky na určitý a nezaměnitelný popis skutku, že nelze oběma obviněným přičítat veškerou činnost společně a rovným dílem a hodnotit jako spolupachatelství a že není nutné, aby spolupachatelé naplnili všechny znaky trestného činu, když postačuje, že jejich kroky jsou součástí jednání, které vede k předpokládanému následku. K tomu lze především uvést, že dovolatel svou argumentaci o neurčitém a zaměnitelném popisu skutku opřel o tvrzení, že popírá své zapojení do trestné činnosti, tak jak je formulována v návětí skutkové věty rozsudku, v níž je popsán modus operandi páchání trestné činnosti obviněnými, a současně tvrdí, že toto není prokázáno ani provedenými důkazy. V dalším textu jsou pak specifikovány jednotlivé dílčí útoky provedené daným způsobem. Takto ovšem opět obviněný napadal skutková zjištění učiněná v předchozím řízení (což, jak je již výše uvedeno, v dovolacím řízení nelze), snažil se je popřít a na tomto základě pak budoval danou námitku. Ani tomu však samozřejmě nelze přisvědčit. Opětně je nutno připomenout, že skutková zjištění učiněná v předchozím řízení jsou pro dovolací soud závazná. Způsob, jímž je v posuzované věci vystavěna skutková věta odsuzujícího rozsudku, tj. nejprve návětí obsahující obecný modus operandi trestné činnosti pachatelů s uvedením podstatných vymezujících rysů, které se v jednotlivých dílčích útocích opakovaly a na něj navazující popis konkrétních dílčích útoků s uvedením konkrét, jako jsou osoba poškozeného, doba útoku, výše dílčí škody apod., je u trestné činnosti majetkového charakteru (způsobem) běžným a naprosto standardním. Lze tak uzavřít, že formulace skutkové věty (třebaže si lze představit její ještě výstižnější znění) obsahuje všechny podstatné údaje specifikující zjištěnou trestnou činnost obou obviněných a netrpí ani neurčitostí ani zaměnitelností. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného M. Š., že soudy obou instancí jemu a spoluobviněné M. Č. nesprávně přičetly zjištěné jednání společně a rovným dílem, tj. jakožto spolupachatelství, a ani tomu, že není nutno, aby každý z nich naplnil všechny znaky trestného činu (druhá relevantní námitka dovolatele). Takový dovolatelův názor je naprosto mylný. Posouzení věci ze strany obou soudů nižších stupňů je v této otázce zcela správné, v souladu s platnou právní úpravou a ustálenou soudní praxí. Proto (i z hlediska procesní ekonomie) lze odkázat na správné a přiléhavé vyjádření státního zástupce, který shrnul, že postačuje, když spolupachatelé naplní skutkovou podstatu daného trestného činu společnými silami, neboť teprve jejich společným úsilím (např. rozdělením rolí a úkolů mezi nimi) dojde k naplnění všech zákonných znaků deliktu, aniž by tyto znaky musely být přítomny v jednání každého z těchto spolupachatelů. Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že pokud by některé z uplatněných výhrad obviněných měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak stačí připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.). Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud neopomněl, že dovolatelka v závěru svého podání rovněž navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil do doby rozhodnutí o dovolání výkon trestu, který v současné době vykonává, avšak shledal, že (již s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání) takové rozhodnutí nepřicházelo v úvahu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 21. ledna 2015 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a