ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.107.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 107/2016-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2016 o dovolání obviněného D. H. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 12 To 42/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 12/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 6 T 12/2014, byl obviněný D. H. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, na podkladě skutkového zjištění, že:
v době od 13. 2. 2013 do 20. 3. 2013 v K. ulici v Ch. n. C., Královéhradecký kraj, v nebytové části domu čp. ..., v prostorách haly o rozloze 302 m 2 , formálně pronajaté za účelem skladování zboží, ve skutečnosti však s úmyslem skrytým vnitřním způsobem nedovoleně vyrobit ve velkém rozsahu drogu marihuanu, společně s dalšími, dosud neustanovenými osobami, prostory haly stavebně upravil tak, že zhotovil dřevěné konstrukce pro uchycení zatemňovacích fólií, kabelů a elektrických přístrojů, prostory rozdělil a zatemnil černobílou fólií, provedl elektroinstalační a další potřebné přípravné práce, přičemž od počátku bylo z charakteru a rozsahu těchto prací a velikosti prostor zřejmé, že zde bude zřízena, technickým zařízením vybavena a skrytým způsobem při uměle vytvořených podmínkách provozována velkopěstírna konopí setého obsahujícího kanabinoidní látky za účelem jejich následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako droga marihuana obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž dne 20. 3. 2013 byla v uvedených prostorách zjištěna pěstírna konopí na vysoké pěstitelské úrovni s použitím profesionálních prvků elektroniky, preparátů na pěstování a technického zázemí pro tzv. indoor systém a celkem 503 ks konopných řízků průměrného vzrůstu 10 cm, tedy rostliny v rané růstové fázi, z nichž by bylo možno vyprodukovat 50.928,75 gramů použitelné suché hmoty s obsahem 6.066,58 gramů čistého delta-9 tetrahydrokanabinolu, a takto jednal v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, tvořící přílohu č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, tvořícího přílohu č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Za tento zločin a za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 46 T 38/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 67 To 384/2014, byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 46 T 38/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 67 To 384/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, a to 1.165 gramů rostlinného materiálu konopí. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž vysloveno zabrání věcí zajištěných na místě činu, blíže specifikovaných na str. 3 až 6 výroku rozsudku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. M., a S. S., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný D. H. N., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 12 To 42/2015, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu. Současně při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy dle §20 odst. 1 tr. zákoníku z napadeného rozsudku a dále za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 46 T 38/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 67 To 384/2014, podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 46 T 38/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 67 To 384/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu rovněž uložil trest propadnutí věci, a to 1.165 gramů rostlinného materiálu konopí. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek beze změn.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, v němž uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí ve výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž současně napadá i výrok o trestu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po shrnutí dosavadního průběhu řízení předně uvádí, že se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, pokud neshledal v řízení před krajským soudem porušení ustanovení k řádnému objasnění věci a práva na obhajobu, když za správná a provedenými důkazy dostatečně podložená shledal též učiněná skutková zjištění. Ztotožnil se sice s obviněným, že přímý důkaz o jeho vině absentuje, nicméně však v souladu se závěry soudu prvního stupně konstatuje, že tuto lze dovodit z řetězce nepřímých důkazů tvořících ucelenou soustavu. I při vědomí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, v rámci něhož nelze přezkoumávat skutková zjištění či správnost hodnocení jednotlivých důkazů se tak obviněný domnívá, že v předcházejících řízeních došlo k právním vadám. Poukazuje, že za podklad skutkových zjištění soudy vzaly skutečnost, že v nebytové části domu na K. ulici č. ... v Ch. n. C. byla dne 20. 3. 2013 odhalena ilegální pěstírna konopí, při jejímž ohledání byly nalezeny věci osobní potřeby s jeho genetickými stopami. Taktéž před rozvodnými deskami, kde bylo provedeno nelegální napojení na elektrorozvody, byla nalezena PET láhev s jeho stopami, přičemž tyto nalezené předměty prokazují nikoli jeho náhodnou a jednorázovou přítomnost na místě činu. Soudy poukázaly, že s uvedenými důkazy korespondují výpovědi svědků M. M. a S. S., kteří jej v průběhu hlavního líčení označili jako osobu, kterou měli přistihnout krátce před objevením pěstírny na místě samém. Setrvává na svém tvrzení, že se popsaného jednání nedopustil a přítomnost genetických stop vysvětlil tím, že pro osoby vietnamské národnosti prováděl stavební práce v různých objektech na území České republiky, z čehož však jeho trestní odpovědnost nelze dovodit. V tomto ohledu podotýká, že jeho paralelní stíhání pro obdobnou trestnou činnost by nemělo být důvodem pro uznání viny. Podle dovolatele není důkazně podložen ani závěr soudů o jeho vědomosti, že objekt bude sloužit jako pěstírna konopí, neboť osobami, které si prostory pronajaly a s nimiž pronajímatel jednal ohledně nájemního vztahu a o problémech s elektroinstalací byl R. S. a osoba vietnamské národnosti označovaná přezdívkou M. Tím, že soudy nehodnotily důkazy ve vzájemných souvislostech a bez jakýchkoli pochyb v jeho prospěch i neprospěch, porušily zásadu presumpce neviny. Nebylo tedy prokázáno, že by svým jednáním chtěl vytvořit podmínky pro pěstování konopí a nebyla též naplněna ani prokázána subjektivní stránka daného trestného činu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 12 To 42/2015-360, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 6 T 12/2014-300, a sám rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby podle §226 písm. c ) tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání konstatovala, že námitky obviněného směřující proti výroku o vině, které uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku, uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, neboť neuplatnil žádnou výhradu hmotněprávní povahy a jeho námitky jsou tak pouze nesouhlasem se skutkovými závěry soudů. Soudy vycházely z řetězce vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které však tvoří logickou uzavřenou soustavu a svědčí o vytváření technických podmínek pro provoz nepovolené pěstírny konopí ze strany obviněného. Předměty osobní potřeby nalezené na místě činu svědčí o delší přítomnosti obviněného a práci na zřízení či provozu pěstírny a tento závěr je podpořen i výpovědí dvou svědků, kteří jej ještě před odhalením pěstírny zastihli při manipulaci s elektrickým zařízením. Uplatněný dovolací důvod není naplněn ani námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Podle státní zástupkyně oba soudy řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a na jejichž podkladě dospěly ke správným skutkovým a i právním závěrům. Rovněž soud druhého stupně se výhradami obsaženými v odvolání obviněného důkladně zabýval a s těmito se i náležitě vyrovnal. Pokud jde o námitky, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu kladeného mu za vinu, jde sice z formálního hlediska o odkaz na hmotněprávní ustanovení, tyto však obviněný nepodložil žádnými skutečnostmi z oblasti hmotného práva a poukázal na ně pouze se zřetelem na svá tvrzení, že se v rozsudku popsaného jednání nedopustil, což jsou výhrady nemající právní obsah ve smyslu §15 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. H. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána, že soudy vycházely toliko z nepřímých důkazů a z jeho souběžného trestního stíhání pro obdobnou trestnou činnost, že jsou nesprávné jejich závěry o jeho vědomosti, že prostory mají sloužit jako pěstírna konopí, že nesprávně vyhodnotily výpovědi svědků S. S. a M. M., že provedenými důkazy nebyla prokázána subjektivní stránka daného trestného činu), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jinak posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi svědků, kteří usvědčují obviněného D. H. N. z trestné činnosti spočívající v tom, že prováděl v nebytové části domu čp. ... v K. ulici v Ch. n. C., v prostorách haly o rozloze 302 m 2 , stavební, elektroinstalační a další přípravné práce, jejichž cílem bylo vytvořit co nejvýhodnější podmínky pro pěstování konopí a následnou výrobu drogy marihuany obsahující psychotropní látku delta-9-THC, čímž se podílel na přípravě výroby omamné a psychotropní látky ve velkém rozsahu, což potvrzuje počet nalezených pěstovaných rostlin. V tomto směru lze zmínit zejména výpovědi svědků M. M. a S. S., kteří v těchto prostorách objevili technologii pro pěstování konopí, a kteří též v obviněném poznali osobu, kterou dne 19. nebo 20. 3. 2013, tedy krátce předtím než byla pěstírna konopí odhalena, na místě činu přistihli při nedovolených zásazích do elektroinstalace. Těmito výpověďmi byla rovněž jednoznačně vyvrácena obhajoba dovolatele, že jako zedník byl najat osobami vietnamské národnosti toliko k provedení dílčích stavebních úprav, čímž vysvětloval svou přítomnost i nalezené genetické stopy v daném místě, a kterou soud prvního stupně označil za nevěrohodnou. Z charakteru prací, které obviněný vykonával buď sám, nebo společně s dalšími nezjištěnými osobami, je naopak zřejmé, že věděl o účelu těchto prací, zvláště když se v prostorách pěstírny již nacházelo více než 500 ks konopných řízků. Není také pochyb, že si byl vědom trestnosti nakládání s konopím, neboť byl v té době pro obdobnou trestnou činnost souběžně trestně stíhán. Muselo mu tak být známo, že se jedná o přípravu prostor, v nichž bude zřízena technickým zařízením vybavená a skrytým způsobem při uměle vytvořených podmínkách provozována ilegální indoor velkopěstírna konopí setého, obsahujícího kanabinoidní látky za účelem jejich následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako droga marihuana obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol. Za podstatné důkazy lze označit rovněž předměty nalezené v pěstírně a v bytě s touto sousedící, na kterých byla nalezena genetická stopa obviněného. Jednalo se o předměty osobní potřeby, které potvrzovaly, že se v prostorách pěstírny nacházel nikoli náhodně, ale minimálně po dobu několika dní, když rovněž na PET láhvi, nacházející se v prostoru pěstírny pod rozvodnými deskami, kde bylo provedeno nelegální napojení na elektrorozvody, byla nalezena DNA dovolatele. Citovaná svědectví, která si spolu navzájem korespondují, nestojí osamoceně, ale jsou též podporována dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především protokol o ohledání místa činu ze dne 22. 3. 2013 včetně náčrtků a fotodokumentace, z nichž lze zjistit, že v prostorách pěstírny bylo zajištěno kompletní pěstební zařízení včetně elektrorozvodů, výbojkových svítidel, potrubí vzduchotechniky, napájecí kádě s čerpadlem a celkem 503 ks rostlinných řízků průměrné výšky 10 cm zasazených do samostatných květináčů. Ve věci byla vypracována rovněž odborná vyjádření, přičemž z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, zaměřeného na chemické zkoumání zajištěných rostlinných řízků vyplynulo, že celková suchá upotřebitelná hmota získaná z těchto řízků činila 271,95 g, podíl delta-9-THC činil 1,1 %, tj. 2,99 g. Z odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin, zaměřeného na charakteristiku pěstovaných rostlin a jejich výtěžnost vyplývá, že se jednalo o připravovanou pěstírnu na vysoké pěstitelské úrovni s použitím profesionálních prvků elektroniky, preparátů na pěstování rostlin a technického zázemí pro systém indoor. Zajištěné rostliny o výšce 10 cm odpovídají rané růstové fázi a jejich rozvržení do osmilitrových květináčů svědčí o úmyslu tyto dopěstovat do fáze zralosti a sklizně. Podle rozlohy pěstírny by tento prostor poskytoval možnosti dokonalého růstu a z pěstovaných 503 ks rostlin by bylo možno získat 50.928,75 g suché upotřebitelné hmoty s obsahem čistého delta-9-THC 6.066,58 g. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika bylo konstatováno provedení nedovoleného zásahu do neměřených částí elektrických rozvodů, čímž byly vytvořeny podmínky pro nedovolený odběr elektřiny, a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika prokázalo na plastovém holítku, zubním kartáčku, skleničce a PET láhvi z koupelny u pěstírny shodu získaných DNA s DNA profilem obviněného. Zmínit lze též smlouvy o nájmu nebytových prostor a pronájmu bytu v K. ul. ..., v Ch. n. C., obojí datované dnem 13. 2. 2013 a uzavřené mezi pronajímatelem M. M. a nájemcem V. L. N., obsahem soudních spisů Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 38/2014 a Městského soudu v Praze sp. zn. 4 T 9/2014, jakož i zprávu Ministerstva zdravotnictví České republiky, oddělení Inspektorátu omamných a psychotropních látek potvrzující, že obviněný nebyl držitelem povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, a s jejich argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že v posuzovaném případě byly znaky objektivní stránky obviněnému přisouzené skutkové podstaty bezezbytku naplněny a v rozsudku soudu prvního stupně i přiléhavě vyjádřeny, když po subjektivní stránce bylo v jednání obviněného správně shledáno zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 10 až 12 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 až 6 rozsudku odvolacího soudu.
Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného D. H. N. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. H. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu