ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1221.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1221/2015-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. května 2016 dovolání, která podali obvinění N. R., a R. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 1/2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných N. R. a R. H. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 32 T 1/2010, byla obviněná N. R. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem činnosti nakládání s odpady včetně nebezpečných odpadů, skladování a zpracovávání nekovového odpadu, kovového odpadu a šrotu na dobu pěti let.
Obviněný R. H. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, částečně ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem činnosti nakládání s odpady včetně nebezpečných odpadů, skladování a zpracovávání nekovového odpadu, kovového odpadu a šrotu a dále v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let.
Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněných zaplatit poškozeným na náhradě škody v rozsudku blíže specifikované částky a někteří poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný R. H. byl pro část jednání zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že v bodech I.1-75 R. H. jako jednatel společnosti Templ Metal, s. r. o., se sídlem Arnoldova 80, 295 01 Mnichovo Hradiště, IČO: 273 67 487, fakticky odpovědný za ekonomický chod společnosti a tedy i včasnou úhradu plateb dodavatelům, a N. R. jako jediný společník společnosti Templ Metal, s. r. o., a osoba přímo podílející se na řízení ekonomické činnosti společnosti, společně po vzájemné dohodě, ačkoliv věděli, že společnost Templ Metal, s. r. o., byla minimálně k datu 31. 12. 2005 finančně nestabilní, nesolventní a nedostatečně výkonnou pro splacení závazků a k datu 31. 12. 2006 se již nacházela v úpadku ve formě insolvence, když měla více věřitelů a nebyla schopna po delší dobu plnit své závazky, tuto finanční situaci před obchodními partnery zatajili a s vědomím, že nebudou schopni za odebrané zboží a poskytnuté služby dodavatelům řádně a včas zaplatit, odebírali v bodech I.1-75 výroku rozsudku blíže specifikované zboží a služby, které nehradili včas nebo vůbec, v některých případech v průběhu trestního řízení, čímž způsobili celkovou škodu ve výši 3 711 590,70 Kč. Podobně pak R. H. jednal sám v bodech II.1-48 výroku rozsudku, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 3 211 287,70 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění, státní zástupce a poškozená Kreans, a. s., odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2014, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu obviněného R. H. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných podle §256 tr. ř. a poškozené Kreans, a. s., podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněná N. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radka Hudečka, obviněný R. H. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivety Horáčkové. Dovolání obviněných jsou z převážné části textově shodná.
V textu svých dovolání obvinění ohledně dovolacího důvodu odkázali na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V textu svých dovolání obvinění namítli, že řízení ve věci trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to téměř sedm let. Soudy přitom v duchu judikatury vyšších soudů, na kterou obvinění odkazují, nijak nezohlednily délku řízení při výměře trestu. Obvinění dále vytýkají soudu prvního stupně, že svůj rozsudek opírá o údajné pokračování v trestné činnosti, kterou měli započít v rámci svého podnikání v obchodní společnosti Finanční dům Gold, přičemž pro toto jednání je proti nim vedeno trestní stíhání u Okresního soudu v Novém Jičíně. Soudy tak podle obviněných porušily zásadu presumpce neviny, neboť argumentují probíhajícím trestním řízením. Soudkyně soudu prvního stupně podle nich od počátku dávala najevo své přesvědčení o jejich vině, nevěnovala žádnou pozornost důkazům, které ji vyvracejí, dopouštěla se jízlivých poznámek a obviněné N. R. znemožnila reagovat na výpověď svědka J. slovy: „co ještě chcete, to se vás netýká“.
Obvinění dále nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu ve vztahu k důkazům zajištěným při domovní prohlídce. V protokolu o jejím provedení není uvedeno, na základě jakých skutečností se mělo jednat o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Tento nedostatek podle obviněných nelze nahrazovat poukazem na návrh státního zástupce, navíc když se skutečnosti uvedené v tomto návrhu nezakládají na pravdě. Obvinění s orgány činnými v trestním řízení spolupracovali a předkládali jim doklady ze svého účetnictví, tedy zde nebyla obava, že účetnictví zašantročí. Obvinění dále podotýkají, že příkaz k provedení domovní prohlídky nemůže nahrazovat příkaz k provedení prohlídky nebytových prostor. Při domovní prohlídce byly zajištěny důkazy, které se zjevně nacházely v prostorách, které nesloužily k bydlení, ale byly označeny jako kanceláře. Pokud policejní orgán z obchodního rejstříku zjistil, že sídlo společnosti Templ Metal je na jiné adrese, pak je podle obviněných s podivem, že prohlídka jiných prostor nebyla provedena v sídle společnosti nebo v nebytových prostorách ve P. Obviněným tak podle jejich názoru nelze dávat k tíži údajné nikoli řádné vedení účetnictví, neboť některé účetní doklady se nacházely zde. Dále pak obvinění poukazují na ničím nevysvětlenou nekompletnost spisového materiálu. Doklady zabavené při domovní prohlídce byly sumarizovány až u hlavního líčení. Nelze proto s jistotou říct, že šlo o účetnictví ve stavu tak, jak bylo společnosti Templ Metal zabaveno. Znalkyně sama uvedla, že nenahlédla do všech dokladů, které byly při domovní prohlídce zajištěny, znalecký posudek tak vycházel pouze z části účetních dokladů. To, že je posudek správný po formální stránce, podle obviněných ještě neznamená, že je správný také obsahově. K tomu obvinění uvádějí příklad, kdy po předložení příslušných dokladů obhajobou u hlavního líčení znalkyně změnila jeden ze závěrů v posudku uvedených. Znalecký posudek je podle obviněných nepřezkoumatelný, neboť z něj není zřejmé, z jakých dokladů bylo při jeho zpracování vycházeno, jaké metody byly použity a nezohledňuje ani zásoby materiálu v rozhodném období. Znalkyně uvedla, že nebylo možné procházet všechny zajištěné doklady z hlediska časového, nákladnosti atd., její asistent naopak uvedl, že se dostavil na pracoviště PČR N. J., kde měl k dispozici veškeré doklady, které si mohl prohlédnout, a z nich vybral podklady pro zpracování posudku v rozsahu jeho zadání. S tím však obvinění nesouhlasí, neboť u hlavního líčení byly z jejich strany předkládány doklady o zaplacení některých tvrzených dluhů zahrnutých do obžaloby, k jejichž zaplacení došlo před podáním obžaloby nebo i před zahájením trestního stíhání, které se nacházely právě v zabavených účetních dokladech. Obvinění jsou proto toho názoru, že posudek byl zpracován pouze na základě dokladů vybraných policejním orgánem.
Obvinění dále odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl další jimi navržené důkazy týkající se rozkrádání materiálu společnosti Templ Metal, ponechání materiálu ve věznici N. S. a možné účelové snahy zbavit se provozu realizovaného společností Templ Metal ve věznici N. S. a nahradit ji jiným subjektem. Odůvodnění neprovedení těchto důkazů absentuje nejen v rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i v rozhodnutí odvolacího soudu, podle obviněného se tak jedná o opomenuté důkazy. Obvinění také poukazují na výpověď svědka Ing. V. D., z níž soud vycházel, ačkoli tento důkaz nebyl procesně proveden. Odvolacímu soudu pak vytýkají, že se nezabýval jejich písemnými vyjádřeními k jednotlivým skutkům. Od skutku II.7 podle nich vykazuje rozsudek vadu v číslování jednotlivých skutků z důvodu zprošťujícího výroku týkajícího se poškozeného M. Soudy se podle nich také nijak nevypořádaly se skutečností potvrzenou třemi nezávislými svědky, a to že se jim svědkyně O. představovala jménem obviněné N. R.
Podle obviněných odvolací soud neodstranil pochybení týkající se prokázání skutečné výše škody. V průběhu řízení bylo prokázáno, že u některých dílčích útoků došlo k úhradě částek, které měly představovat škodu, ještě před podáním obžaloby, další byly uhrazeny v průběhu trestního řízení, v některých případech jsou vydána pravomocná a vykonatelná rozhodnutí, která jsou případně i exekučně vymáhána. Podle obviněných se v tomto ohledu jednalo o klasické obchodněprávní závazkové vztahy, do nichž nebylo na místě jakkoli trestněprávně zasahovat. V některých případech pak byla výše škody sporná z toho důvodu, že docházelo k zápočtům a k ponechání si materiálu ze strany poškozených, aniž by byl proveden zápočet. K tomu obvinění předložili listinné důkazy pocházející z doby po rozhodnutí odvolacího soudu. Ve vztahu k poškozeným BB Služby, Pragochema, Vodafone a Filipa jsou podle obviněných nesprávné také výroky o náhradě škody, které neodpovídají skutkovým zjištěním, ale ani nárokům samotných poškozených. U obchodní společnosti SKP Centrum výrok o náhradě škody zcela chybí.
Ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu obvinění uvedli, že zde musí být prokázán podvodný úmysl od samého počátku jednání. Skutečnost, že podnikatel spoléhá na svůj podnikatelský záměr, na výnosnost zpracování zásob svezeného materiálu, a že opomene kalkulovat s vedlejšími negativními vlivy jako rozkrádáním materiálu, malou výkonností zaměstnanců, nevydáním povolení ke změně způsobu užívání stavby ze strany pronajímatele, mocenskými boji o vedení družstva Lidokov atd., existenci podvodného úmyslu podle obviněných od počátku vylučuje. Společnost Templ Metal nepřistupovala ke svým obchodním partnerům tak, že by vylákala nějaké plnění a nezaplatila vůbec nebo pouze na začátku smluvního vztahu. Naopak v době trvání smluvního vztahu platila a v mnoha případech dlužná částka představovala pouze menší část z celkového objemu realizovaných obchodů. Poškození na výslovné dotazy často potvrzovali, že byli o problémech společnosti ze strany R. H. informováni. V několika případech zůstal po vzetí obviněných do vazby materiál společnosti nemalé hodnoty v držení obchodních partnerů, načež se zpravidla záhadným způsobem ztratil. Podnikání společnosti pak pokračovalo i po propuštění obviněných z vazby, přičemž se oprostilo od negativních vlivů jako zaměstnávání vlastních pracovníků a bylo setrvale ziskové. Obvinění mají za to, že nebýt negativních a mnohdy nepřípustných zásahů orgánů činných v trestním řízení, byla by společnost Templ Metal schopna dostát svým závazkům.
Obviněná N. R. pak ve svém dovolání nad rámec výše uvedeného s odkazem na zásadu ultima ratio konstatovala, že poškození v „x-případech“ naopak sami dlužili větší částky společnosti Templ Metal, která navíc do dnešního dne není v insolvenci a ani na ni nikdy nebyl podán návrh na prohlášení úpadku.
Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2014, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 32 T 1/2010, a podle §265l přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl v intencích dovolání.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedla, že součástí dovolací argumentace obou obviněných je výhrada neobjektivního postoje předsedkyně senátu, podložená citací jejích výroků v rámci její komunikace s procesní stranou obhajoby s tím, že poukazované skutečnosti svědčí o porušování zásady presumpce neviny, avšak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odpovídající této argumentaci nejenže nebyl v této souvislosti uplatněn, ale ani by nemohl být věcně naplněn, neboť podjatost předsedkyně senátu 32T Krajského soudu v Ostravě JUDr. Renaty Gilové nebyla v daném případě před rozhodnutím soudu druhého stupně ve smyslu předepsaných podmínek uvedeného procesního ustanovení nikdy namítnuta.
Pokud jde o další argumentaci obviněných, státní zástupkyně vysvětlila podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedla, že dovolatelé sice namítali nesprávnost právního posouzení přisouzeného jednání, avšak v této souvislosti soudům obou stupňů pouze vytýkají, že závěr o jejich vině neopřely o dostatek skutkových zjištění, ze kterých by bylo zřejmé, že se přisouzené skutky staly tak, jak vyplývá z výroků o jejich vině, že měly za následek způsobenou škodu v přisouzené výši a tento škodlivý následek byl pokryt úmyslnou formou jejich zavinění. Přitom tak učinili na podkladě podstatných výhrad k rozsahu prováděného dokazování a tím i ke způsobu jeho vyhodnocení. Založili tedy odůvodnění svého dovolání na skutkových námitkách, uplatněných již v rámci své obhajoby před soudy obou stupňů. Jimi namítaná nesprávnost právního posouzení skutku není podle státní zástupkyně založena na hmotněprávních důvodech, presumovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a potažmo zakotvených v §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. Pro úplnost státní zástupkyně dodává, že na podkladě dostupného spisového materiálu nebylo možno dospět ani k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování, neboť soud prvního stupně svá skutková zjištění založil na pečlivém, přesvědčivém a tím i transparentním způsobu vyhodnocení provedených důkazů, přičemž svůj hodnotící postup také odůvodnil za splnění předepsaných podmínek §125 odst. 1 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu pak vypovídá o tom, že se tato soudní instance rovněž zákonu odpovídajícím způsobem vypořádala s odvolacími námitkami obou obviněných (str. 58-65).
Nad rámec řízení o dovolání státní zástupkyně uvádí, že se soud prvního stupně zabýval vyhodnocením jednotlivých důkazů a tím i otázkami spojenými s legitimitou jejich opatření, týkající se v daném případě zejména domovní prohlídky (a prohlídky jiných prostor) probíhající na adrese objektu sloužícího jak k bydlení obou dovolatelů, tak i využívaného jako kancelářské prostory jimi provozované a zastupované Templ Metal, s. r. o., a který byl uskutečněn v režimu tzv. neodkladného úkonu za podmínek §160 odst. 4 tr. ř. Podmínky neodkladnosti uvedeného úkonu sice formálně nevyplynuly ze soudního příkazu k domovní prohlídce a protokolu o jejím provedení, avšak byly zcela zřetelně vyjádřeny a odůvodněny v návrhu státního zástupce na její provedení (viz jeho úkon ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. ZN 1656/2008). Soudy nemohly přisvědčit související námitce, zpochybňující legitimitu při tomto úkonu zajištěných účetních dokladů společnosti za sledované období a sloužících ke znaleckému posouzení reálného stavu její finanční připravenosti dostát jejím platebním povinnostem vůči poškozeným obchodním partnerům. Dále se zabývaly otázkou dostačujícího rozsahu nejen těchto, ale i veškerých dalších dostupných podkladů pro splnění uvedeného účelu znaleckého dokazování a jeho případného vlivu na možnost zásadní změny přijatých znaleckých závěrů k ekonomickému stavu a vývoji společnosti v posuzovaném období a v konečném důsledku i problematikou jejich relativizace, kterou však oba znalci znaleckého ústavu Ostravská znalecká, a. s., při svých výpovědích ve smyslu §13 odst. 5 zákona č. 37/1967 Sb. spolehlivě vyloučili. Soudy tak nemohly důvodně dospět k obhajobou namítanému stanovisku o nepoužitelnosti závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, a tím i neúplnosti rozhodného skutkového stavu věci a ani tuto vadu dovozovat na podkladě dále tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces, plynoucího z námitky tzv. opomenutých důkazů.
Pokud dovolatelé takovou námitku uplatnili, pak měli podle státní zástupkyně evidentně na mysli takový její výklad, kdy nedostatek potřebných skutkových zjištění, způsobený fenoménem tzv. opomenutých důkazů (viz např. nálezy Ústavního soudu ČR pod sp. zn. II. ÚS 402/05, IV. ÚS 802/02 aj.), tj. důkazů, o nichž nebylo soudem rozhodnuto, popř. jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, dozajista založil vadu rozhodnutí, spočívající nejen v jeho nepřezkoumatelnosti, ale současně též v jeho protiústavnosti. Byť v této souvislosti zcela správně poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 786/2009, které je třeba vykládat tak, že účastníkovi řízení musí být ze strany soudu dána možnost navrhnout důkazy a tomuto jeho právu pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale pokud takovým důkazním návrhům nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů tak neučinil, pak přehlížejí tu pasáž odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve které se poměrně podrobným způsobem zabývá důvody, pro které spatřoval provedení toho kterého důkazu za neúčelné a návrh obhajoby na jeho provedení za nadbytečný (str. 131-132 shora). V duchu judikaturního výkladu fenoménu tzv. opomenutých důkazů však dovolatelé neargumentovali, přestože uvedli, že se soudy jimi uplatněným důkazním návrhem na výslech svědka M. A. ve vztahu k bodu I.29 výroku o vině a dále ve vztahu k bodu II.45 samostatného výroku o vině obviněného R. H. vůbec nezabývaly, neboť neuvedli tyto svoje důkazní návrhy v kontextu s celkově opatřeným důkazním stavem věci k těmto dílčím útokům pokračujícího podvodného jednání a tedy se nezabývaly otázkou jejich konkrétního důkazního přínosu tak, aby bylo možno se takto zaměřenými námitkami věcně zabývat.
Pokud obvinění dále v rámci napadení skutkového podkladu výroku o vině zpochybnili otázku výše způsobené škody, pak podle státní zástupkyně rozhodně neargumentovali způsobem, který by zakládal judikované podmínky výjimečného přezkoumání takové skutkové okolnosti jejich jednání v řízení o dovolání. Jejich argumenty jsou navíc uplatněny v poloze obecných výhrad, jestliže v tomto směru uvádějí, že výše způsobené škody je u některých dílčích útoků minimálně sporná a nebyla řádně objektivizovaná, jestliže docházelo k zápočtům, k ponechání si materiálu společnosti, k nejasnostem, a přesto bylo vycházeno pouze ze součtu nezaplacených dlužných faktur, předložených samotnými poškozenými, přičemž s touto vadou pak souvisí nesprávné výroky v adhezním řízení, které nekorespondují se skutkovými zjištěními, ale ani s nároky samotných poškozených tak, jak byly uplatněny. Za takového stavu věci pak nezbývá, než plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu v části, ve které se přezkumem otázky započitatelnosti hodnoty materiálu společnosti Templ Metal oproti jejím neuhrazeným závazkům na str. 64-65 zabýval právě v kontextu s vyčerpávajícím způsobem prvostupňového zohlednění vzájemných aktiv a pasiv obchodních partnerů v obhajobou poukazovaných případech (str. 124-127 rozsudku).
Dovolatelé podle státní zástupkyně ve vztahu k subjektivní stránce přisouzených trestných činů obecně správně zdůraznili, že podvodný záměr by musel být prokázán od samotného počátku jejich jednání, na podporu této námitky však argumentovali pouze způsobem, kterým se hájili, ale který rozhodně neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Opět tedy nezaložili kvalifikovaný důvod dovolacího přezkumu. Nic na tom nemění ani argument, že společnost Templ Metal nepřistoupila k obchodům tak, že by neplatila vůbec, pokud na sebe při uzavírání jejích závazků z obchodního styku převzali povinnost dodržet přijaté platební závazky v jejich plné výši a za jimi dohodnutých podmínek, a tím i v termínech splatnosti vystavených faktur. Této odpovědnosti je nezbavovala ani skutečnost, že poškozené společnosti byly o problémech společnosti informovány obviněným R. H., jestliže se na straně druhé taková okolnost nestala důvodem ukončení jejích obchodních aktivit vůči nim. V této souvislosti státní zástupkyně poukazuje na skutková zjištění k subjektivní stránce jejich jednání tak, jak jsou vyjádřena na str. 134 zdola až 135 shora rozsudku soudu prvního stupně. Z nich vyplynulo, že nepříznivost ekonomické situace společnosti Templ Metal v rozhodném období byla nejen setrvalého, ale navíc i gradujícího stavu, který jim byl velmi dobře znám, zvláště za takového vývoje, kdy se finanční nestabilita společnosti od konce roku 2005 prohloubila natolik, že se o rok později projevila ve stavu jejího úpadku ve formě insolvence; tento stav jim však nebránil, aby při zatajení jeho reálných parametrů a tím i absolutní nezpůsobilosti hradit své dosavadní splatné závazky nesjednávali další obchodní případy. O nepřípustnou kriminalizaci jejich jednání tedy nemůže jít, neboť se jej dopouštěli minimálně za podmínek eventuálního úmyslu ve smyslu §15 písm. b) tr. zákoníku v případě obviněného R. H. a v duchu ustanovení §4 písm. b) tr. zák. na straně obviněné N. R.
Poukázala-li posledně jmenovaná dovolatelka podle státní zástupkyně již kvalifikovaným způsobem na aplikaci zásady ultima ratio s tím, že se poškození díky nemožnosti výdělečné činnosti ve výkonu trestu odnětí svobody pravděpodobně nedočkají reálné náhrady škody, pak již v této souvislosti neuvedla, prostřednictvím kterého ekonomicky způsobilého podnikatelského subjektu by bylo možno sanaci způsobeného škodlivého následku zajistit, pokud právě neměla na mysli obdobný způsob podnikání, jaký je předmětem v době podání jejího dovolání neskončeného trestního řízení, vedeného před Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 92/2007. Překážkou pro vyvození (nejen) její trestní odpovědnosti rozhodně není skutečnost, že původní vztahy s poškozenými obchodními partnery byly soukromoprávní povahy, ale podstatným zůstává, že byly v trestné součinnosti s obviněným R. H. naplněny takovým způsobem, se kterým trestní zákon spojuje trestnost jejího činu, a současně poskytuje trestněprávní ochranu takto porušeným subjektivním právům soukromoprávní povahy, k jejichž sanaci obvykle slouží jiné než trestněprávní instituty.
Jestliže dovolatelé shodně namítli nepřiměřeně dlouhou dobu vedení předmětného trestního řízení, uplatnili podle státní zástupkyně námitku vadné aplikace hmotněprávního ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku, která je podřaditelná pod jimi použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Neuvedli-li však důvody, pro které mají za to, že ke zohlednění celkové doby vedení předmětného trestního řízení nedošlo v jejich případě buď vůbec, nebo se tak stalo v nedostačující míře, pak je zřejmé, že takovou námitku uplatnili pouze formálně. Za takového stavu jejího chybějícího věcného odůvodnění pak nezbývá, než poukázat na pasáž odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 135 zdola, ve které jsou vyloženy veškeré okolnosti průběhu řízení, které se na jeho více než pětileté době podílely a které mohly být zohledněny pouze v poměru s dalšími zákonnými kritérii pro stanovení druhu trestu a jeho výměry, a to s tím výsledkem, že se jim uložené tresty odnětí svobody stále ještě pohybují při spodní hranici zákonných trestních sazeb jim přisouzených trestných činů podvodné povahy.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Nad rámec dovolacího řízení může Nejvyšší soud k námitkám všech obviněných směřujícím proti hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Do oblasti skutkových zjištění směřují i námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, tedy údajné neexistence podvodného úmyslu od počátku jednání obviněných. Touto námitkou se odvolací soud podrobně zabýval na str. 68-70, přičemž poukázal např. na skutečnost, že obvinění měli dluhy z předchozího podnikání a už od počátku provozování společnosti Templ Metal měli potíže s platbami v řádu desítek tisíc, mnohdy i pouze v řádu tisíců korun. Sama obviněná N. R. v této souvislosti neuhrazené závazky plynoucí z dřívějšího podnikání ve své výpovědi připustila. V reakci na tvrzení obviněných, že řada poškozených o finančních problémech jejich společnosti věděla od obviněného H., odvolací soud poukázal na výpovědi poškozených, podle kterých naopak tito nebyli o ekonomické situaci společnosti jakkoli informováni.
Lze konstatovat, že obvinění ve svém dovolání pouze opakují odvolací námitky, s nimiž se odvolací soud poměrně důkladně vypořádal. Ohledně naznačené podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně a porušení zásady presumpce neviny tak lze odkázat na str. 58-59 rozsudku, ohledně namítané vady domovní prohlídky na str. 60-61 rozsudku, ohledně znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence na str. 61-63 rozsudku. Odvolací soud se zabýval i námitkou do výroku o trestu vztahující se k nepřiměřené délce trestního řízení přičemž dospěl k závěru, že délka řízení byla soudem prvního stupně ve výroku o trestu zohledněna (str. 71 rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o obviněnými zmiňované údajně opomenuté důkazy, lze odkázat na str. 131-132 rozsudku soudu prvního stupně. Obvinění de facto své odvolací námitky pouze opakují, aniž by svůj nesouhlas se závěry odvolacího soudu podpořili argumentací.
Také námitky obviněných týkající se výše způsobené škody směřují z valné části do skutkových zjištění, uplatněnému dovolacímu důvodu však lze podřadit předpoklad obviněných, že od výše způsobené škody by měly být odečteny částky uhrazené poškozeným v průběhu trestního stíhání, či dokonce částky, které byly vymáhány v rámci občanskoprávního řízení, eventuelně i prostřednictvím exekuce. S tímto názorem se nelze ztotožnit, neboť takové platby by bylo možno považovat pouze za náhradu škody (srov. č. 32/2004-II Sb. rozh. tr.). Navíc soud prvního stupně (z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty nadbytečně) tyto platby uvedl již ve výroku svého rozhodnutí. Pokud pak obvinění namítali, že by měly být započteny hodnoty materiálu, který byl zanechán v držení poškozených, poukázal odvolací soud na str. 64-65 svého rozhodnutí příkladmo na výpověď ředitele věznice N. S., který uvedl, že společnost Templ Metal zanechala v jejich prostorách hromadu nebezpečného odpadu a opakovaně nereagovala na výzvy k vyklizení, ač k němu byla zavázána i rozhodnutím soudu. Věznice pak byla nucena sama řešit vyklizení haly. Odvolací soud shrnul, že obviněný H. se domáhá zápočtu hodnot matriálů ponechaných v různých provozovnách, přičemž sám nevyvíjel žádnou aktivitu, nerespektoval výzvy a nereagoval ani na soudní rozhodnutí.
Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu by mohly být považovány námitky obviněných proti některým výrokům o náhradě škody, které jsou však natolik nekonkrétní, že na jejich základě není možno napadené rozhodnutí přezkoumat (srov. č. 46/2013-I Sb. rozh. tr., věta první). Námitka chybějícího výroku o náhradě škody v případě poškozené SKP Centrum pak směřuje v neprospěch samotných obviněných.
Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat námitku obviněným R. H. spíše naznačenou, obviněnou N. R. pak explicitně formulovanou, týkající se aplikace zásady subsidiarity trestní represe, konkrétně principu ultima ratio. Také s touto námitkou se však vyčerpávajícím způsobem vypořádal odvolací soud na str. 65-67 svého rozhodnutí. Poukázal při tom např. na celkovou výši způsobené škody, která již sama o sobě svědčí o tom, že jednání obviněných zásadním způsobem vybočilo z rámce běžných soukromoprávních vztahů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obvinění neoznačili konkrétní alternativu jmenovaného dovolacího důvodu. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněných byla zamítnuta podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obvinění svými námitkami obsahově nenaplnili namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných N. R. a R. H. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu