ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.395.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 395/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 o dovolání obviněného M. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 7 To 58/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 150/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 12. 2014, č. j. 4 T 150/2014-525, byl obviněný M. Š. v bodě I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, v bodech II. 1) – 5), III. 9) jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), v bodě II. 2) i podle písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, v bodě III. 9) jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, a dále přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě II. 2), v bodech II. 6) – 8), III. 10) přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě III. 10) jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Za jednání pod body II. 1) – 5), III. 9) byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Za jednání pod body I., II. 6) – 8), III. 10) byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 7 let. Pro výkon obou uložených trestů byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. 7 To 58/2015-553, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu za jednání pod body I., II. 6) – 8), III. 10) a nově obviněného za skutky pod body II. 6) – 8), III. 10) z výroku o vině napadeného rozsudku, které zůstaly nedotčeny, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla trestní věc obviněného ve zrušené části ohledně bodu I. výroku o vině napadeného rozsudku vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku směřujícím pouze proti výroku o trestu obviněný namítal, že uložením nového trestu odnětí svobody Krajským soudem v Ostravě v trvání 2 let za skutky pod body II. 6) – 8) a III. 10) z výroku o vině v rozsudku soudu I. stupně došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, neboť trest byl uložen jako společný ke skutkům z trestních příkazů Okresního soudu v Opavě, č. j. 5 T 10/2014-39 a č. j. 3 T 57/2014-62, a obviněný je toho názoru, že měl být uložen jako trest společný pouze k jedinému skutku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 9. 2014, č. j. 3 T 104/2014-110. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadené části rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání v posuzované věci přípustné, popř. jestli nepřichází v úvahu dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu §45 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683).
Totéž platí i v případě, že je v rámci ukládání souhrnného trestu soudem v jiném řízení zrušen pouze celý výrok o trestu postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud obviněný takovým dovoláním napadá výrok rozsudku o trestu, který již právně neexistuje, jeho dovolání je tak v tomto směru nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1288/2011).
Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, č. j. 7 To 232/2015-716, byl na základě ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o úhrnném společném trestu za jednání popsané pod body II. 6) – 8), III. 10) z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 12. 2014, č. j. 4 T 150/2014-525, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 7 To 58/2015-553. Dovolání bylo obviněným podáno dne 18. 6. 2015 právě proti výroku o tomto trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 7 To 58/2015-553. Jedná se tedy o dovolání podané proti již neexistujícímu výroku rozhodnutí a v dané situaci není možné považovat rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 7 To 58/2015-553, za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., když výrok, proti němuž dovolání směřuje, již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005).
Protože dovolání obviněného není přípustné, Nejvyšší soud ho podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu