ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.19.2016.1
MSPH 78 INS 11681/2014
29 NSČR 19/2016-A-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka DOLNIS ADS, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Severní XI/1-2458, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 48030333, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 11681/2014, o insolvenčním návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. MSPH 78 INS 11681/2014, 4 VSPH 1002/2015-A-93, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil bod I. výroku usnesení ze dne 7. dubna 2015, č. j. MSPH 78 INS 11681/2014-A-58, jímž Městský soud v Praze k návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s. zjistil úpadek dlužníka DOLNIS ADS, s. r. o.
Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení je – oproti mínění dovolatele – v souladu s níže popsanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Již v důvodech usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněného pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má i při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. I. ÚS 2687/2013, které je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže – dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/2014) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015.
Podstatná část dovolací argumentace pak tkví právě ve zpochybnění pohledávky insolvenčního navrhovatele (a tím jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu), tedy v uplatnění námitky pro dovolací řízení právně bezcenné.
Otázka existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele by tak v poměrech této věci byla rozhodná pouze tehdy, kdyby bez ní nebylo možné posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku.
Jak však uzavřel odvolací soud, „i kdyby (...) neuvažoval s pohledávkami navrhovatele, i tak by hodnota ostatních splatných pohledávek dosud známých věřitelů dlužníka činila 7,5 mil. Kč, přitom hodnota majetku dlužníka (...) zdaleka nepostačuje na jejich úhradu“.
Namítá-li dovolatel, že se v posouzení této otázky odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR 119/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněného pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 40/2013), podle níž dlužník není v úpadku, prokáže-li schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud za osvědčené, pak opomíjí, že odvolací soud dovodil, že dovolatelův majetek, kterým chtěl uhradit své dluhy (nemovitosti mající podle dovolatele hodnotu cca 290 mil. Kč) nelze pro účely úhrady pohledávek věřitelů využít, neboť je sepsán v majetkové podstatě dlužníka R. M.
Přitom tento závěr odvolacího soudu (nemožnost využití majetku dovolatele k úhradě splatných osvědčených pohledávek věřitelů) dovolatel nenapadá, toliko znovu tvrdí, že hodnota tohoto majetku je 290 mil. Kč.
Nejvyšší soud, který je při své přezkumné činnosti vázán důvody vymezenými v dovolání včetně jejich obsahového vymezení (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.), považuje závěr odvolacího soudu o tom, že dlužník je v úpadku, neboť není schopen pro účely úhrady pohledávek věřitelů využít svého majetku za souladný s ustálenou rozhodovací praxí (srov. kromě výše citované judikatury také usnesení ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně, vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu