ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1016.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1016/2016 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný L. Č. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 To 6/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soud v Ostravě ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 31 T 7/2015, byl obviněný L. Č. uznán vinným pod bodem ad 1) výroku o vině jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 6. 11. 2014, v době od 20.00 do 21.00 hodin, v Č. T. na ulici T., v blízkosti bistra A., po předchozí konzumaci alkoholických nápojů, veden záměrem i za použití fyzické síly získat tabák nebo cigarety, případně další věci poškozených K. K., a I. K., otevřel dveře do přístřešku, v němž oba dva poškození spali s tím, že nejprve z něj vytáhl K. K., kterého se zeptal, zda nemá tabák nebo cigaretu a jakmile jmenovaný odpověděl, že nic z toho nemá, tohoto fyzicky napadl tím způsobem, že jej dvakrát udeřil rukou do obličeje a srazil na zem, kde ho několikrát kopl, mimo jiné i do levého boku, následně opět vběhl do přístřešku, odkud vytáhl I. K., kterého uchopil za krk a shodil na zem, v důsledku čehož se poškozený udeřil hlavou o betonový povrch, načež poté, až velkou intenzitou síly, střídavě napadal oba poškozené tak, že je opakovaně kopal do různých částí těla, mimo jiné také do hrudníku a hlavy, na kterou jim, jakož i další části těla, rovněž našlapoval, přičemž je zároveň prohledával, zda se u nich nenachází zmíněný tabák nebo cigarety, načež po ukončení svého útoku poškozenému K. K. odcizil finanční hotovost ve výši 100 Kč, mobilní telefon, hodinky a dále igelitovou tašku s hygienickými potřebami, nabíječkou od mobilu, opaskem a kartou pojištěnce a poškozenému I. K. kabelku s brýlemi, hodinkami a hygienickými potřebami, přičemž tímto svým jednáním způsobil poškozenému K. K., mimo škody na odcizených věcech v celkové výši 685 Kč, také zhmoždění pravostranné očnice s krevní podlitinou, zhmoždění levostranného kolene a hlezna a dále zlomeninu 10. žebra vlevo bez dislokace úlomků, tedy středně těžké poranění s průměrnou dobou léčení v trvání 4–5 týdnů a poškozenému I. K., mimo škody na odcizených věcech v celkové výši 470 Kč, také oděrky kůže ve vlasaté části hlavy, v pravé spánkové krajině, na pravé straně čela, pravém horním víčku, na nose, tvářích, levé straně brady, za levým ušním boltcem, v místě kolenou a loktů, dále krevní podlitiny na víčcích levostranného oka, na obou ušních boltcích, na sliznici horního rtu, na pravém stehně, pravém lokti, malíkové hraně pravého předloktí a na hřbetu pravé ruky, plošné prokrvácení spojivky levého oka, trhlinky na sliznici horního rtu, zlomení pravostranného horního špičáku, a především pak vícečetná nitrolební poranění spočívající v otoku mozku a prokrvácení měkkých tkání v okolí levostranného velkého rohu jazylky, čelních a spánkových krajin na měkkých pokrývkách lebních, pod tvrdou plenou mozkovou v místě pravé polokoule mozku, měkkých plen mozkových v rozsahu pravé polokoule mozku, jakož i na spodině obou spánkových laloků, tedy poranění, která, s ohledem na svůj postupný rozvoj, vedla dne 8. 11. 2014, v době kolem 12.00 hodin, k jeho smrti “,
a dále pod bodem ad 2) výroku o vině jednak přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „ dne 7. 11.2014, v době kolem 15:00 hodin, na prvním nástupišti vlakového nádraží v Č. T. na ulici N., před nejméně třemi dalšími, na místě se nacházejícími osobami, s cílem vynutit navrácení smyšleného dluhu ve výši 1.000 Kč jeho tehdejší přítelkyni M. K., po předchozím pronášení slovních výtek na adresu poškozeného M. S., tohoto fyzicky atakoval takovým způsobem, že jej nejprve srazil k zemi, kde ho opakovaně nezjištěnou intenzitou síly kopal do různých části těla, včetně hrudníku, s tím, že během napadání po poškozeném vyžadoval ve stanoveném termínu uhrazení výše uvedené finanční částky, přičemž v útoku ustal až v situaci, kdy jmenovaný, v obavě o svůj život a zdraví, přislíbil, že M. K. požadovanou částku ke dni 10. 11. 2014 z podpory osobně doručí. “
Tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2002, č. j. 10 T 146/2001-106, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, dále rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 5. 2012, č. j. 10 T 10/2012-87, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a také rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2013, č. j. 8 T 012-195, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 72/2013, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Za to byl odsouzen podle §173 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na 17 (sedmnáct) let, pro jehož výkon byl v podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit I. K., bytem O., H.-Š., škodu ve výši 8 211 Kč a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, Pobočce Olomouc a Ostrava, se sídlem Hlávkova 2, 702 00 Ostrava, škodu ve výši 3 200 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Ostrava, se sídlem Masarykovo náměstí 24/13, 702 00 Ostrava, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 31 T 7/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě do výroku o vině napadeného rozhodnutí, a to ve prospěch obviněného.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 To 6/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného a státního zástupce zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 To 6/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 992–995), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutků.
Nejprve obviněný uvedl, že nadále trvá na svých v odvolání zdůrazněných námitkách a odkazuje na své podání z 11. 1. 2016 a 14. 10. 2015 a požaduje, aby se jimi znovu dovolací soud zabýval, zejména ve vztahu k naplnění subjektivní stránky.
Obviněný ke skutku pod bodem 1) výroku o vině uvedl, že se daného jednání nedopustil a nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů. Nepopírá, že byl s poškozeným v kontaktu. Jeho vina byla výlučně prokázána výpověďmi poškozeného K. K. a podpůrně svědeckými výpověďmi A. F., kdy výpovědi A. F. hodnotil nalézací soud věrohodně a rozpory ve výpovědích vyhodnocoval s poukazem na jeho bezdomovecký styl života, přičemž odvolací soud k těmto výpovědím přistupoval s opatrností.
Dále namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily svědeckou výpověď svědka D. H. jako nevěrohodnou a taktéž se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou zejména ve vztahu k přítomnosti a chování svědka A. F. na místě činu, kdy tento svědek znemožňoval zasahujícím policistům vyslechnout přítomné každého samostatně, což potvrdil i svědek M. B. u hlavního líčení. Taktéž obviněný považuje za nedostatečné vyhodnocení svědecké výpovědi svědka P. K., který u hlavního líčení vypověděl, že se zprostředkovaně dozvěděl, že svědek A. F. se fyzického útoku také zúčastnil. V této souvislosti poukázal na znalecký posudek a výpověď znalce MUDr. Marka Dokoupila, jenž nevylučuje možnost, že u obou poškozených šlo o úrazové změny způsobené aktivním útokem ze strany druhé osoby či osob.
Obviněný má za to, že na základě skutkových zjištění soudů nelze spolehlivě dojít k závěru, že byla naplněna objektivní stránka trestného činu loupeže podle §173 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kdy není najisto postaveno, že jeho jednání bylo v příčinné souvislosti se smrtí poškozeného I. K. Poškozený I. K. měl dostatečný prostor pro přijmutí kvalifikované lékařské pomoci a tím odvrácení smrtelného následku, což ovšem poškozený odmítl. Obviněný toto nemohl předvídat, stejně jako pohyb a činnosti poškozeného v době od 6. 11. 2014 do 8. 11. 2014, což jsou okolnosti, které nemohl v zásadě ovlivnit. V této souvislosti dále uvedl, že nemůže tedy nést odpovědnost za smrt poškozeného, a to ani s ohledem na dovození jeho zavinění ke smrti poškozeného I. K.
Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině obviněný uvedl, že jeho vina je prokazována pouze výpovědí poškozeného M. S. a událostmi starými nejméně 5 let. Soudy došly k závěru, že jedině obviněný měl důvod napadnout poškozeného M. S. a požadovat po něm vrácení peněžní částky M. K., družky obviněného. Soudy neprovedly další důkazy k prokázání jeho viny, například výpovědí dalšího svědka přítomného jeho jednání. Má tedy za to, že nedošlo k úmyslné trestné činnosti ve formě přímého nebo nepřímého úmyslu a zavinění.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 To 6/2016, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 31 T 7/2015, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo 14. 6. 2016 (č. l. 996v). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 To 6/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů [ke skutku pod bodem 1) výroku o vině zejména svědecké výpovědi poškozeného K. K., svědecké výpovědi A. F., které považuje za rozporuplné, a dále svědecké výpovědi svědků D. H., M. B. a P. K., stejně jako znalecký posudek a výpověď znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Marka Dokoupila, a také jeho vlastní výpověď; ke skutku pod bodem 2) výroku o vině svědeckou výpověď poškozeného M. S., patří sem i zcela nekonkrétní námitka provedení dalších důkazů svědeckou výpovědí] a vadná skutková zjištění [ke skutku pod bodem 1) výroku o vině obecná námitka stran skutkových zjištění, se kterými nesouhlasí, kdy poukázal na chování svědka A. F. při zásahu policie na místě činu, stejně jako námitka ve vztahu k jednání poškozeného I. K. po fyzickém útoku obviněným, kdy v této souvislosti uvedl, že tyto okolnosti nemohl předvídat a ani ovlivnit; ke skutku pod bodem 2) výroku o vině námitka stran zjištění jeho motivace k napadení poškozeného M. S.], stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a nepřímo i vlastní verzi skutkového stavu věci [kdy obviněný trvá na tom, že trestného činu uvedeného pod bodem 1) výroku o vině se nedopustil, přestože byl s poškozeným v kontaktu].
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
K zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.
Obviněný sice vznesl námitku, že u skutku pod bodem 1) výroku o vině nebyla naplněna objektivní stránka zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, resp. že není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozeného, stejně tak námitku stran naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kteréžto by s velkou dávkou benevolence bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitky obviněným vznesené byly uplatněny neregulérním způsobem, neboť byly uplatněny pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem, přičemž lze konstatovat, že obdobná situace je i u námitky naplnění subjektivní stránky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že danými námitkami obviněného se již zabýval odvolací soud, kdy k námitce obviněného stran neprokázání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného I. K. uvedl, že „ znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, byl objasněn charakter a rozsah zranění poškozených K. K. a I. K., mechanismus jejich vzniku a příčina smrti u poškozeného I. K., která byla způsobena v příčinné souvislosti s fyzickým útokem obžalovaného“ (str. 10 rozhodnutí odvolacího soudu). V podrobnostech lze dále odkázat na shrnutí znaleckého zkoumání v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (str. 24–26), kde se mimo jiné uvádí, že „současně je nutno zdůraznit, že měrou rozhodnou a zásadní k nastalé smrti vedla prokázaná poranění způsobená aktivním útokem“ (str. 25 rozhodnutí nalézacího soudu). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že skutečnost, kdy poškozený I. K. odmítl lékařské ošetření není z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §173 odst. 4 tr. zákoníku podstatné. Je prokázáno, že fyzické napadení poškozeného I. K. obviněným vedlo bezprostředně k jeho smrti a namítal-li obviněný, že tuto okolnost nemohl předvídat, jedná se o námitku zcela absurdní a v žádném směru nemůže vést k závěru nenaplnění objektivní stránky trestného činu jemu kladeného za vinu, kdy se obviněný dopustil násilí proti poškozenému I. K. v úmyslu zmocnit se cizí věci a způsobil tímto činem jeho smrt.
K obecně koncipovaným námitkám obviněného ve vztahu k naplnění subjektivní stránky všech trestných činů kladených mu za vinu Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí nalézacího, potažmo odvolacího soudu, kdy závěrům soudů stran naplnění subjektivní stránky trestných činů kladených obviněnému za vinu nelze ničeho vytknout.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného L. Č. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu