ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.210.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 210/2016 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 7 To 187/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 53/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 71 T 53/2015 , byl obviněný M. G. uznán vinným spácháním přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 26. 11. 2014 v době kolem 10:40 hodin ve Vazební Věznici v O. při vážení a kontrole nárokového balíku určeným příslušníkem Vězeňské služby ČR ppor. M. H. (služební průkaz), poté co vážením uvedeného balíku ppor. H. zjistil, že převyšuje zákonem stanovenou normu 5 kg, o 3,1 kg, vyzval obžalovaného k tomu, aby z uvedeného balíku dle vlastního uvážení odebral věci, které budou vráceny jeho manželce, která balík přinesla, obžalovaný část věcí odebral, ale přesto nebyla splněna zákonná norma hmotnosti, kdy následně jej příslušník vězeňské služby opětovně vyzval, aby odebral ještě část věcí, přičemž na to obžalovaný reagoval tak, že mu nejméně ve třech případech vyhrožoval slovy „Však počkej, mě za chvíli pustí a já si tě najdu a zabiju!“, kdy tyto výhrůžky vyvolaly u poškozeného obavu o jeho život a zdraví “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §326 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 11 (jedenácti) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 71 T 53/2015, podal obviněný M. G. odvolání, které směřoval do všech výroků rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 7 To 187/2015, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „ dne 25. 11. 2014 v době kolem 10:40 hodin ve Vazební Věznici v O. při vážení a kontrole nárokového balíku určeným příslušníkem Vězeňské služby ČR ppor. M. H. (služební průkaz), poté co vážením uvedeného balíku ppor. H. zjistil, že převyšuje zákonem stanovenou normu 5 kg, o 3,1 kg, vyzval obžalovaného k tomu, aby z uvedeného balíku dle vlastního uvážení odebral věci, které budou vráceny jeho manželce, která balík přinesla, obžalovaný část věcí odebral, ale přesto nebyla splněna zákonná norma hmotnosti, kdy následně jej příslušník vězeňské služby opětovně vyzval, aby odebral ještě část věcí, přičemž na to obžalovaný reagoval tak, že mu nejméně ve třech případech vyhrožoval slovy „Však počkej, mě za chvíli pustí a já si tě najdu a zabiju!“, kdy tyto výhrůžky vyvolaly u poškozeného obavu o jeho život a zdraví “, obviněného uznal vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Za to byl obviněný odsouzen podle §326 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. G. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 228-229), v rámci něhož uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný nesprávné právní posouzení věci spatřuje zejména v tom, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které mu bylo vytýkáno. Odmítá, že by se dopustil vůči dozorcům jakéhokoli protiprávního jednání, což může potvrdit i svědkyně celé události, L. G., která jej předmětného dne navštívila spolu se synem ve věznici. Poukazuje na to, že dozorce L. ještě před výměnou prádla převzal od jeho manželky hračku pro syna v papírové tašce, což je dozorcům zakázáno. Následně mu při předávání nárokových balíků Dozorce M. H. řekl, že mu léky, které mu povolil jeho lékař, do věznice nepropustí a rovněž tak i vietnamskou tašku, která je povolena i vnitřním řádem pro obviněné. Při vážení pak tašku různě přidržoval, protože se mu vážení nedařilo a tím i zkresloval naměřenou hodnotu. Obviněný pak na žádost dozorce odebral dva balíčky kávy a dozorce řekl, že je spokojen. Následně však vrchnímu dozorci řekl, že zítřejšího dne půjde za ředitelem věznice a bude si stěžovat na jeho chování, které dle jeho mínění hraničilo se šikanou. To také udělal a je proto přesvědčen, že celé následné trestní stíhání bylo pouze pomstou dozorců vůči jeho osobě, a to i za předešlé stížnosti na chování dozorců. Závěrem uvedl, že jeho verze událostí odpovídá i videozáznamu z celé návštěvy, přičemž poukazuje na to, že soudy obou stupňů nebyly provedeny jím navrhované důkazy, zejména pak posudky o jeho chování a pověsti ve Věznici J.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti obviněný M. G. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 71 T 53/2015, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 7 To 187/2015, v celém rozsahu zrušil a rozhodl v předmětné věci rozsudkem sám, a to tak, že se obviněný M. G. zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265 odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 11. 12. 2015 (č. l. 234).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k dovolání obviněného vyjádřil ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2016, sp. zn. 1 NZO 1404/2015.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti však uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 7 To 187/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitky obviněného svým obsahem polemizují zejména se soudy učiněnými skutkovými zjištěními, čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Pod dovolací důvod nelze podřadit námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi dozorců přítomných v místnosti v době incidentu – M. H., M. L., R. M., a svědkyně L. G., a dále videozáznamu z průběhu návštěvy; spadá sem i námitka neprovedení jím navrhovaného důkazu posudky o jeho chování a pověsti ve Věznici J.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka, že se vytýkaného jednání nedopustil, námitky stran incidentu – zda byla dozorcem M. H. stlačována váha při vážení nárokového balíku a zda byly jeho požadavky v souladu s vnitřním řádem věznice), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, žádné výhrůžky směrem k poškozenému nepronesl, přičemž celý incident byl uměle vyvolán dozorci, kdy se jednalo o pomstu vůči jeho osobě za to, že šel za ředitelem věznice a stěžoval si na postup dozorců během návštěvy, resp. za stížnosti vznesené vůči dozorcům).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. G. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Obviněným uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají právě procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 3. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu