ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.528.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 528/2016 -58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 6. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 To 108/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. 49 T 5/2011 , byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním podrobně popsaným ve výroku rozsudku.
Za to byl obviněný podle §209 odst. 4 (nesprávně uveden odst. 5) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu odložen a nad obviněným vysloven dohled. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. K.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. 49 T 5/2011, podali obvinění J. K. a L. K. odvolání. Odvolání podal taktéž státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného J. K.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 To 108/2015 , a to tak, že z podnětu odvolání obou obviněných a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že obviněného J. K. a L. K. uznal vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že „ L. K. jako jednatel obchodní společnosti PROXSTA trade s. r. o., se sídlem 1. M., T. – S. M., a J. K. vystupující jako ředitel a zástupce této společnosti na základě generální plné moci, po předchozí vzájemné dohodě o rozdělení činností ve společnosti a v úmyslu sebe obohatit a uhradit starší dluhy společnosti PROXSTA trade, s. r. o., přestože věděli, že má společnost rozsáhlé závazky a nemá zaměstnance ani prostředky potřebné k realizaci výstavby objektu zpevněné plochy v rámci stavby Centra zdravotních a sociálních služeb ve F.-M., zpracovali a předložili podklady k výběrovému řízení u společnosti METROSTAV, a. s., IČ: 00014915, se sídlem Praha 8, Koželužská 2246 na zakázku spočívající ve výstavbě Centra zdravotních a sociálních služeb ve F.-M. v ceně 4.159.414 Kč (bez DPH), kdy J. K. dojednal smluvní podmínky se zástupci společnosti METROSTAV, a.s., a L. K. následně jménem společnosti PROXSTA trade s. r. o., uzavřel dne 17. 5. 2010 se zástupci obchodní společnosti METROSTAV, a. s., zastoupenou ředitelem divize 1, Ing. M. V. a obchodním náměstkem divize 1 Ing. J. A. smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení objektu zpevněné plochy v rámci stavby Centra zdravotních a sociálních služeb ve F.-M., když J. K. dojednal smluvní podmínky a cenu subdodávek a dále L. K. uzavřel dne 11. 4. 2010 v Č. T. se společností HOMESTAV Morava, s. r. o., IČ: 27784584, zastoupenou jednatelem R. G., smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení objektu zpevněné plochy v rámci stavby Centra zdravotních a sociálních služeb ve F.-M. v ceně ve výši 4.159.414 Kč (bez DPH) a dále J. K. zčásti dojednal podmínky a cenu dalších subdodávek na této stavbě a zčásti dojednáním podmínek a ceny subdodávek pověřil D. V., zaměstnance firmy PROXSTA trade s. r. o., a L. K. uzavřel jménem společnosti PROXSTA trade, s. r. o., ve F.-M., P., v Č. T., V., S. a S. v období od 13. 4. 2010 do 24. 5. 2010 smlouvy s níže uvedenými subdodavateli, přičemž jim L. K. a J. K. při uzavírání smluv zatajili, že společnost PROXSTA trade, s. r. o., je předlužená, skutečnost, že na zadané práce mají uzavřenou smlouvu se spol. HOMESTAV Morava, s. r. o. a to, že těmto subdodavatelům společnost PROXSTA trade, s. r. o., za provedené práce nemůže řádně zaplatit a takto jednali, přestože byli již při uzavírání jednotlivých smluv o dílo srozuměni s tím, že jednotlivým uvedeným subdodavatelům obchodní společnost PROXSTA trade, s. r. o. nebude, s ohledem na výši plateb, které měla tato společnost obdržet od obchodní společnosti METROSTAV, a.s., schopna zaplatit dohodnutou cenu za provedené stavební práce a takto od jednotlivých subdodavatelů vylákali stavební práce a dodávky materiálu v níže uvedené hodnotě, a to konkrétně
- od společnosti HOMESTAV Morava s. r. o., IČ: 27784584, se sídlem ul. Na Podlesí 49, Český Těšín – Stanislavice na základě smlouvy o dílo, ze dne 11. 4. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě nejméně 1.508.796 Kč, když uhrazeno bylo pouze 700.000 Kč a této společnosti byla způsobena škoda 808.796 Kč,
- od společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a.s., IČ: 45193118, se sídlem Slezská 2766, Frýdek-Místek, na základě objednávky ze dne 13. 4. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 351.752 Kč a uhrazeno bylo 11.802,50 Kč, čímž této společnosti vznikla škoda ve výši 339.950 Kč,
- od firmy L. T., s místem podnikání F., V., na základě objednávky ze dne 19. 4. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 256.918 Kč, zaplaceno bylo toliko 75.822 Kč, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 181.096 Kč,
- od firmy M. P., s místem podnikání V., F.-M. – Ch., na základě objednávky ze dne 19. 4. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 70.950 Kč a uhrazeno bylo toliko 30.000 Kč, čímž poškozenému byla způsobena škoda ve výši 40.950 Kč,
- od firmy Z. K., s místem podnikání S., na základě objednávky ze dne 22. 4. 2010 dodávky prací a materiálu v hodnotě 940.575 Kč a uhrazeno bylo 52.953 Kč, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 887.622 Kč,
- od fírmy Agrospol Staříč, IČ: 49608487, se sídlem Staříč 42, na základě objednávky, dodávky prací a materiálu v hodnotě 40.842 Kč a uhrazeno nebylo ničeho,
- od společnosti Dopravní společnost RAMO s. r. o., IČ: 26858461, se sídlem Sedliště 220, na základě objednávky, dodávky prací a materiálu v hodnotě 221.832 Kč a uhrazeno nebylo ničeho,
- od firmy J. K., s místem podnikání Z., F.-M., na základě objednávky ze dne 29. 4. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 268.140 Kč, uhrazeno bylo 3.300 Kč, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 264.840 Kč,
- od firmy J. O., s místem podnikání D., V., na základě objednávky ze dne 7. 6. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 270.000 Kč a uhrazeno nebylo ničeho,
- od společnosti M., s. r. o. se sídlem K., F.-M., na základě objednávky ze dne 24. 5. 2010 a smlouvy ze dne 27. 5. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 406.327 Kč, když částka 360.000 Kč byla uhrazena společností Metrostav, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 46.327 Kč,
- od firmy J. B., s místem podnikání P., na základě objednávky ze dne 10. 6. 2010, dodávky prací a materiálu v hodnotě 143.386 Kč a uhrazeno nebylo ničeho,
- od firmy Z. Č., s místem podnikání D., Č. T., na základě objednávky, dodávky prací a materiálu v hodnotě 39.895 Kč,
a způsobili tak výše uvedeným poškozeným subjektům škodu ve výše uvedené výši, když zástupcům těchto firem slibovali, že objednané práce a materiál řádně a ve sjednané výši uhradí, ačkoli již při uzavírání těchto smluv oba věděli, že za odebrané subdodávky výše uvedeným firmám nezaplatí a způsobí jim škodu, přičemž L. K. a J. K. od společnosti METROSTAV, a.s., převzali finanční prostředky ve výši 3.922.022 Kč, uhradili zálohově subdodavatelům částku ve výši 873.878 Kč a další finanční prostředky použili pro svou potřebu, a takto způsobili výše uvedeným subjektům škodu nejméně ve výši 3.285.536 Kč. “
Za tento zločin byl obviněný J. K. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit:
- společnosti HOMESTAV Morava s. r. o. "v likvidaci", se sídlem ul. Na Podlesí 49, Český Těšín – Stanislavice, náhradu škody ve výši 808.796 Kč,
- společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s., se sídlem Slezská 2766, Frýdek-Místek, náhradu škody ve výši 339.950 Kč,
- firmě L. T., s místem podnikání F., V.,náhradu škody ve výši 181.096 Kč,
- firmě M. P., s místem podnikání V., F.-M. – Ch., náhradu škody ve výši 40.950 Kč spolu s úrokem z prodlení od 7. 12. 2011 do zaplacení ve výši 7,5 %,
- společnosti Agrospol Staříč, s. r. o., se sídlem Staříč 42, 739 43, náhradu škody ve výši 44.400 Kč,
- firmě J. K., s místem podnikání Z., F.-M., náhradu škody ve výši 264.840 Kč,
- společnosti M., s. r. o., se sídlem K., F.-M., náhradu škody ve výši 46.327 Kč spolu s úrokem z prodlení od 26. 9. 2011 do zaplacení ve výši 7,5 %,
- firmě J. B., s místem podnikání P., náhradu škody ve výši 143.386 Kč,
- firmě Z. K., s místem podnikání S., náhradu škody ve výši 887.622 Kč,
- společnosti Dopravní společnost RAM O s. r. o., IČ: 26858461, se sídlem Sedliště 220, náhradu škody ve výši 239.912 Kč,
- firmě J. O., se sídlem D., V., náhradu škody ve výši 270.000 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla firma Z. Č., se sídlem D., Č. T., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly firma J. O., se sídlem D., V., a společnost HOMESTAV Morava s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem ul. Na Podlesí 49, Český Těšín – Stanislavice, odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný L. K. byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Ve zbývajících částech výroku o vině a trestu L. K. zůstal rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 To 108/2015, podal obviněný J. K. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 2209-2212), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V dovolání nejprve zopakoval skutkový stav projednávané věci, dosavadní průběh trestního řízení, kdy poukázal na obsah jeho odvolání a uvedl, že společnost HOMESTAV nezapočala se subdodavatelskou činností včas a nebylo tedy reálné, aby byl řádně a včas splněn závazek k provedení a dokončení díla převzatý společností PROXSTA. Z tohoto důvodu přistoupil svědek V. jako stavbyvedoucí k operativnímu nasmlouvání dalších drobných subdodavatelů, kteří prováděli práce a činnosti, které na stavbě měla dle uzavřené smlouvy provádět společnost HOMESTAV. Svědek V. připustil, že některé práce objednával podle potřeby sám, bez jeho vědomí, a tedy taková dílčí část jeho jednání není trestným činem podvodu, kdy zde absentuje subjektivní stránka trestného činu. Taktéž namítl, že společnost PROXSTA nebyla předlužená, resp. soud si pro takový závěr neopatřil jakýkoliv podklad.
Obviněný má za to, že jeho jednání není možno právně kvalifikovat jako pokračování v trestném činu podvodu, jelikož ze skutkových zjištění vyplývá, že u obou skupin poškozených, na jedné straně společnosti HOMESTAV a na straně druhé ostatní subdodavatelé, není dán jednotný záměr, tedy subjektivní souvislost a u jednání ve vztahu ke společnosti HOMESTAV zcela absentuje subjektivní stránka. Stejně tak není dán stejný nebo podobný způsob provedení, kdy se společností HOMESTAV byla uzavřena písemná smlouva o dílo v rozsahu celé předané zakázky, avšak ostatní subdodavatelé byly sjednáváni dodatečně, operativně, prostřednictvím údajného pověření stavbyvedoucího, aniž by však o tom obviněný vždy či ve všech případech předem věděl. Jednání mělo být posouzeno buď jako dva samostatné trestné činy, anebo pokud absentuje subjektivní stránka podvodného úmyslu ve vztahu ke společnosti HOMESTAV, není toto dílčí, avšak z hlediska pokračování samostatné jednání trestné. Skutek v jeho zbylé části ve vztahu k ostatním poškozeným měl být posouzen samostatně a v rozsahu skutečně vzniklé škody. Přestože tyto námitky byly již uplatněny v rámci podaného odvolání, stejně jako námitky týkající se vzniklé škody, odvolací soud se jimi nikterak nezabýval, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Ve vztahu k vzniklé škodě obviněný namítl, že pokud některé činnosti v rozsahu objednaných a nasmlouvaných prací provedli ostatní subdodavatelé, nemohla je současně provést i společnost HOMESTAV a nemohla jí tedy vzniknout škoda v rozsahu převzatého díla, a to ani v rozsahu rozdílu po ponížení o skutečně zaplacenou částku ze strany společnosti PROXSTA. Soud prvního stupně v rámci nového projednání věci neprovedl dle pokynů odvolacího soudu znalecký posudek k stanovení výše škody, která měla společnosti HOMESTAV vzniknout a škodu, jenž měla vzniknout společnosti HOMESTAV určil tak, že od celkové ceny díla 4.159.414 Kč odečetl částku ve výši 2.650.618 Kč, která má představovat objem prací provedených ostatními drobnými subdodavateli, a od takto stanovené sumy ve výši 1.508.796 Kč, která má představovat minimální objem prací provedených společností HOMESTAV odečetl částku 700.000 Kč, jež byla této společnosti skutečně uhrazena. Na základě tohoto dospěl soud ke škodě ve výši 808.796 Kč, jež měla této společnosti vzniknout. Součtem dílčích cen v objemu nasmlouvaných prací jiných subdodavatelů však dovodíme částku ve výši 3.010.617 Kč, nikoliv jen 2.650.618 Kč. Přímou platbou ze strany společnosti METROSTAV byla uhrazena částka ve výši 360.000 Kč společnosti M. (celkový objem zakázky činil 406.327 Kč). Práce v objemu zaplacené částky provedla společnost M., nikoliv společnost HOMESTAV, a tedy o tuto částku se musí smluvená cena díla u společnosti HOMESTAV ponižovat. Škoda, jenž měla vzniknout této společnosti tak nemůže být ve výši 808.796 Kč, ale přinejmenším o 360.000 Kč nižší. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že výše vzniklé škody je 3.922.022 Kč, nicméně dle výroku rozhodnutí obou soudů je škoda 3.285.536 Kč.
Dále uvedl, že dle skutkových zjištění měla být část prostředků zaplacených společností METROSTAV společnosti PROXSTA vyvedena obžalovanými na účet společnosti Business control, která je subdodavatelem společnosti HOMESTAV, což potvrdil svědek Č. Šlo tedy o přímou platbu společností HOMESTAV jeho subdodavateli. Je tedy nutné i tyto platby odečíst od stanoveného minimálního objemu prací provedených touto společností, neboť i v tomto rozsahu bylo společnosti zaplaceno a nemohla jí tedy vzniknout tato část škody. Obdobná je situace i ve vztahu k dalším skutkovým zjištěním, a to, že část nasmlouvaných prací provedla společnost HOMESTAV přímo pro společnost METROSTAV a tyto jí byly touto společností i zaplaceny, a tedy ani v tomto případě jí nemohla vzniknout přičítaná škoda. Celkově se tedy jedná o částky v rozsahu několika stovek tisíc korun, které nesprávným hmotněprávním posouzením věci byly v rámci celkově vzniklé škody, jenž je kvalifikačním znakem vytýkaného jednání, zahrnuty k tíži obviněného.
Výše uvedené se projevilo také při právním posouzení druhu a výše ukládaného trestu odnětí svobody, kdy odvolací soud nově spatřoval přitěžující okolnost ve výši údajně způsobené škody, která šestinásobně převyšuje hranici škody značné. Rovněž za přitěžující okolnost nelze považovat úvahu odvolacího soudu stran přístupu obviněného k trestnímu stíhání, kdy se „nedostavoval k jednání jak soudu prvého stupně, tak i soudu odvolacího“, přičemž se jedná o jeho právo garantované trestním řádem, jehož výkon nelze vyhodnocovat při ukládání trestu k jeho tíži. Pokud to bylo nutné, kdykoliv se na žádost soudu k hlavnímu líčení dostavil. V ostatních případech vždy požádal o konání jednání v jeho nepřítomnosti a po celou dobu byl zastoupen svým obhájcem.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení (správně rozsudek) Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 To 108/2015, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo 22. 3. 2016 (č. l. 2213). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 To 108/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítal nesprávné hodnocení důkazů (svědeckou výpověď svědka V. ve vztahu ke sjednávání jiných drobných subdodavatelů, svědeckou výpověď svědka Č. stran subdodavatelského vztahu mezi společností HOMESTAV a Business control; spadá sem i námitka neprovedení znaleckého posudku pro stanovení výše škody), a vadná skutková zjištění (zejména námitky stran výše stanovené škody s ohledem na objem provedených prací společností HOMESTAV a ostatními subdodavateli a s tím související provedené přímé platby za provedené práce, stran zjištění, zda společnost HOMESTAV plnila řádně a včas své závazky z uzavřené smlouvy o dílo, jaká byla ekonomická situace společnosti PROXSTA a způsobu uzavírání smluv o dílo s jednotlivými subdodavateli), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzená výše škody z provedených důkazů nevyplývá, resp. že není zřejmé o jaké důkazy a úvahy soudy opírají její vyčíslení).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod z větší části nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhá přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Pokud pak obviněný namítl nesprávně stanovenou výši škody, kterážto je jedním ze znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jednalo by se v obecné rovině o námitku pod jím uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelnou, nicméně námitka obviněným vznesená byla uplatněna způsobem neregulérním, neboť ji obviněný založil zejména na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů a z toho vyvozených skutkových zjištění, a jako taková je proto čistou spekulací. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán, jak již bylo uvedeno výše, směřuje námitka stran nesprávně stanovené výše škody mimo rámec obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Nad rámec výše uvedeného, Nejvyšší soud k předmětné námitce obviněného uvádí, že projednávaná věc byla již jednou předmětem odvolacího řízení u Vrchního soudu v Olomouci, který původní rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 49 T 5/2001, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání věci. Odvolacím soudem bylo nalézacímu soudu uloženo, aby se v dalším řízení zaměřil na ustálení objemu prací ve vztahu k výši stanovené škody, které byly provedeny na stavbě hospice ve Frýdku-Místku firmou HOMESTAV, popřípadě jejími subdodavateli, které si sama nasmlouvala (č. l. 1842, 7. svazek). Nalézací soud poté dle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování opakovanými výslechy svědka R. G. (majitel a jednatel společnosti HOMESTAV), svědka D. V. i obviněného a dalších svědků. Vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky a stavitelství k ocenění hodnoty objemu provedených prací společností HOMESTAV bylo v novém řízení těžko proveditelné, nalézací soud v této souvislosti uvedl, že „je pravdou, že takto by byla hodnota provedených prací spol. HOMESTAV zjištěna nejpregnantněji, nicméně dle názoru nalézacího soudu na vypracování takovéhoto posudku není ve spise dostatek podkladů. Stavební deník nebyl veden po celou dobu stavby, a toliko spol. PROXSTA, nikoli HOMESTAVem, zjišťovací protokoly nejsou dostatečně podrobné, přiložené faktury HOMESTAVU, tím méně faktury spol. Business control, neobsahují řádný rozpis provedených prací a zajištěná fotodokumentace také není jednoznačná“ (str. 66–67 rozhodnutí nalézacího soudu). A také, poté co odůvodnil způsob výpočtu vzniklé škody, uvedl, že „ když tento výpočet škody se jeví pro oba obžalované jako nejpříznivější“ (str. 67 rozhodnutí nalézacího soudu). Nově byla škoda stanovena tak, že z celkové hodnoty díla ve výši 4.159.414 Kč, byla odečtena částka ve výši 2.650.618 Kč, jež představuje hodnotu prací provedených jednotlivými subdodavateli vyjma společnosti HOMESTAV. Na základě toho byla stanovena hodnota provedených prací touto společností na částku 1.508.796 Kč, z které jí byla společností PROXSTA uhrazena částka ve výši 700.000 Kč. Této společnosti tedy vznikla škoda ve výši 808.796 Kč. Celková výše škody, jež vznikla poškozeným, byla stanovena ve výši nejméně 3.285.536 Kč. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, zejména str. 46–53 rozhodnutí, kde jsou uvedeny jednotlivé faktury, které byly společností PROXSTA vyfakturovány, s uvedenou částkou a kdo ze společnosti PROXSTA jednotlivé faktury odsouhlasil, a dále na str. 65–67 rozhodnutí, kde nalézací soud objasňuje úvahy, kterého jej vedly ke stanovení výše škody.
S tímto závěrem nalézacího soudu stran znaleckého posudku a stanovení výše škody se ztotožnil i odvolací soud v rámci nového projednání věci, kdy uvedl, že „ je třeba říci, že procesní soud tyto pokyny bezezbytku splnil, vyjma vypracování shora zmíněného znaleckého posudku z oboru ekonomiky a stavitelství, neboť jak vyplývá z odůvodnění nyní napadeného rozsudku, doklady, zejména zápisy ze stavebního deníku, jsou neúplné a zpracování takového posudku by v podstatě nebylo možné. S tímto odvolací soud souhlasí “ (str. 19 rozhodnutí odvolacího soudu). Také uvedl, že „ v podrobnostech je možno proto ohledně stanovení výše škody odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, které je logické, přehledné a věcně správné “ (str. 19 rozhodnutí odvolacího soudu).
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky stran nesprávného posouzení skutku coby pokračujícího trestného činu a námitku neprokázání jeho subjektivní stránky.
Pokračováním v trestném činu se podle §116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
S ohledem na učiněná skutková zjištění je zcela zřejmé, že jednáním obviněného, kterého se dopouštěl od 11. 4. 2010 do 24. 5. 2010, byly jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem, tedy obohatit se na úkor jiného (při zadávání zakázek nezaplatit provedené práce a získané finanční prostředky si ponechat pro sebe), a taktéž stejným způsobem provedení (u společnosti HOMESTAV a M. uzavřením písemné smlouvy o dílo a u ostatních subdodavatelů předložením objednávky písemnou formou či ústní formou). Není podstatné jakou formou, písemnou či ústní, byly jednotlivé smlouvy uzavírány, podstatný je projev vůle obou stran a konsensus na uzavření smlouvy, ať již v písemné či ústní podobě. Dílčí útoky na sebe časově navazují, kdy byly spáchány v období od 11. 4. 2010 do 24. 5. 2010, je zde tedy blízká souvislost časová i souvislost v předmětu útoku. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry nalézacího soudu stran naplnění všech zákonných znaků pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (str. 69–70 rozhodnutí nalézacího soudu).
Po subjektivní stránce se u trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění (§15 odst. 1 tr. zákoníku). Pokud jde o zavinění u následku spočívajícím ve způsobení značné škody, postačí ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost (§16 tr. zákoníku).
Nalézací soud uvedl, že „ u obžalovaného K. lze konstatovat, že jednal v úmyslu přímém, ve smyslu §15 písm. a) TrZ, neboť jeho jednání bylo vedeno přímým úmyslem zmocnit se finančních prostředků, náležejících za provedené práce jednotlivým poškozeným “ (str. 70 rozhodnutí nalézacího soudu). S uvedeným závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje, neboť obviněnému byl znám stav financí na účtu společnosti, skutečnost, že společnost PROXSTA je předlužená, i to, že nedisponuje žádnými dělníky či strojním vybavením. Byl si vědom rozsahu smluvně převzatého díla a investic potřebných k jeho provedení. Přesto uzavíral s jednotlivými poškozenými smlouvy o dílo. Poté byl opakovaně ze strany zaměstnanců (svědkyně W. a svědek V.) upozorňován na množství nezaplacených faktur a také urgován jednotlivými poškozenými, na což nikterak nereagoval, situaci nechtěl řešit a poškozené uklidňoval, že brzy zaplatí, zatímco prostředky, jež mu byly vyplaceny za provedené práce společností METROSTAV, zčásti použil na úhradu dřívějších dluhů a zčásti pro vlastní potřebu. Namítá-li obviněný, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu ve vztahu ke společnosti HOMESTAV, resp. k výši vzniklé škody této společnosti, nelze vzhledem k výše uvedenému této námitce přisvědčit.
Pokud pachatel svým jednáním naplní základní skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jak je tomu v tomto případě a způsobí tak poškozenému značnou škodu, jenž je předpokládána v odst. 4 písm. d) tohoto ustanovení, není požadováno úmyslné jednání i k tomuto následku, ale postačuje ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost. Obviněný svým jednáním způsobil poškozeným značnou škodu ve výši 3.285.536 Kč, čímž naplnil i všechny znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty pokračujícího trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Obviněný dále namítl nepřiměřenost jemu uloženého trestu, neboť odvolací soud jako přitěžující okolnost ve smyslu §42 tr. zákoníku vyhodnotil též jeho přístup k trestnímu stíhání, resp. jeho neúčast při hlavním líčení.
Námitka obviněného ve svém důsledku směřuje do výroku soudem mu uloženého trestu, který s ohledem na výše uvedené námitky shledává nepřiměřeně přísným.
Jako obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný svými námitkami nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku, tedy vyhodnocení polehčujících okolností. Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to obviněný namítá s poukazem na porušení ustanovení §42 tr. zákoníku. Je pravdou, že formulace odvolacího soudu stran přístupu obviněného k trestnímu stíhání v rámci odůvodnění uloženého trestu není zcela šťastnou. Avšak vzhledem ke všem skutečnostem, jež odvolací soud vyhodnotil jako přitěžující okolnosti ve smyslu §42 tr. zákoníku, není podstatnou. Nejvyšší soud se s úvahami odvolacího soudu při ukládání trestu a s tím souvisejícím vyhodnocením přitěžujících okolností ztotožňuje. V podrobnostech lze na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkázat. Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného opodstatněnými. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že obviněný uplatnil ve většině námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu