ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.635.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 635/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 To 801/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 94/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 1 T 94/2014 , byl obviněný P. Ch. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dál jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 23. 6. 2013 krátce po 16.00 hod. jako řidič osobního automobilu zn. Fiat Punto, provozovatele Autocentrum - PE BE s.r.o. na silnici první třídy před T., okr. J. H., ve směru od S. H., při najíždění do odbočovacího pruhu vpravo ve směru na L. n. L. na silnici první třídy, řádně nesledoval situaci v silničním provozu, přehlédl stejným směrem jedoucího cyklistu K. L., který se pohyboval na přerušované čáře mezi průběžným a odbočovacím pruhem komunikace a přes následné intenzivní brzdění středem čela vozidla zezadu do poškozeného narazil a ten při pádu na vozovku utrpěl četná zranění neslučitelná se životem a v důsledku zhmoždění prodloužené míchy na místě dopravní nehody zemřel “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 (šesti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil na náhradě škody poškozeným, zastoupeným zmocněnkyní JUDr. Vlastou Miklušákovou, advokátkou AK se sídlem Praha 4, Zelený pruh 1294/52,
- M. L., bytem T., D., částku 72.000 Kč,
- V. L., bytem B., částku 72.000 Kč,
- P. L., bytem L., částku 72.000 Kč,
- M. B., bytem T., T., částku 52.500 Kč,
a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Plzeň, Pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 22, částku 1.869 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. L., V. L., P. L. a M. B. se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody odkázáni na řízení občanskoprávní.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému dále uloženo, aby poškozené M. L., zastoupené zmocněnkyní JUDr. Vlastou Miklušákovou, nahradil nemajetkovou újmu v částce 100.000 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČ 63998530, s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení občanskoprávní.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 1 T 94/2014, podal obviněný P. Ch. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 To 801/2015 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 To 801/2015, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 450-451), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. písm. g) tr. ř. , neboť rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině a dále je nesprávně zjištěn skutkový stav věci (zásadní rozpory ve skutkových zjištěních).
Obviněný namítl, že skutek, tak jak je popsán ve skutkové větě, rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soudy nevzaly v potaz argumenty vznesené při hlavním líčení, zejména neprovedly navrhovaný revizní znalecký posudek, když původní znalecký posudek nezohlednil zúžení vozovky v místě střetu, a tvrzení, že po zaklínění kola a auta bylo kolo vymrštěno vpřed. Dále namítá zásadní rozpor mezi tvrzením svědkyně M. L. a závěry znaleckého posudku stran zdravotního stavu poškozeného, kdy má za to, že osoba se zjištěnými zdravotními problémy, daného věku a při vysoké denní teplotě kolem 30 stupňů Celsia (či výkyvu teplot) je náchylná ke ztrátám rovnováhy, vrávorání, točení hlavy, dehydrataci, což potvrzuje jeho tvrzení o tom, že poškozený ztratil při jízdě na kole rovnováhu. Má proto za to, že zranění poškozeného nebylo způsobeno pouze jeho jednáním v podobě nedbalosti, ale právě i přičiněním jednáním poškozeného, který zavrávoral a ztratil tak rovnováhu. Navíc následky mohly být menší, kdyby poškozený užil při jízdě na kole cyklistickou helmu. Tuto okolnost však soud náležitě nezohlednil. Dále obviněný shledává za nepřípustný způsob ukládání sankce za nedbalostní jednání, kdy soud odvíjí uložení sankce, výši trestu, od jeho trestní minulosti, kdy tato okolnost neměla být při ukládání trestu vůbec brána v potaz.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 To 801/2015, zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení, a buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a uložil mu mírnější trest, a to s ohledem na argumenty výše uvedené ve vztahu k právní kvalifikaci, tedy podmíněný trest odnětí svobody.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 27. 4. 2016 (č. l. 452v). Dne 17. 5. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 530/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného P. Ch. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 To 801/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. Ch. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku z odvětví silniční dopravy, výpověď svědkyně M. L. stran zdravotního stavu poškozeného K. L.; spadá sem i námitka neprovedení revizního znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění (kdy obviněný namítá, že stran skutkových zjištění jsou zde zásadní rozpory, zejména stran zdravotního stavu poškozeného K. L., zjištění stran toho, zda měl poškozený na hlavě cyklistickou helmu, stavu vozovky, resp. jejího možného zúžení v místě střetu), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. vyjádření a tvrzení obhajoby nebyla vůbec vzata v potaz) a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že poškozený K. L. trpěl povšechnou aterosklerozou II. – IV. stupně, včetně tepen věnčitých, vleklým zánětem průdušek a rozedmou plic, kdy s ohledem na tyto zdravotní problémy, jeho věk a vysokou teplotu kolem 30 stupňů Celsia, případně výkyvy teplot, v době nehody je zřejmé, že poškozený při jízdě na kole zavrávoral a ztratil rovnováhu, a zranění byla o to vážnější, že neměl při jízdě na kole cyklistickou helmu).
Námitky obviněným takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. Ch. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Nalézací soud provedl vyšetřovací pokus, v rámci něhož byly zjišťovány i výhledové poměry obviněného jako řidiče automobilu a časové souvislosti k ověření tvrzení obviněného stran údajného pohybu poškozeného na silnici. Na jejich podkladě pak byl vypracován i znalecký posudek z odvětví analytiky dopravních nehod, a následně byl proveden i výslech znalce. Nelze se tedy ztotožnit s námitkou obviněného, že soudy nevzaly jeho tvrzení v potaz. Nalézací soud se zabýval podrobně oběma verzemi, které obviněný pro svou obhajobu užil (zejména str. 5-6 rozsudku).
Stran námitky, že nebyla dostatečně zohledněna skutečnost, že poškozený K. L. neměl při jízdě na kole cyklistickou helmu, Nejvyšší soud uvádí, že povinnost za jízdy na kole použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního předpisu, mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě, má podle ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), toliko cyklista mladší 18 let. Úvaha obviněného, že neužití cyklistické helmy je srovnatelné se situací, kdy např. automobil nemá technickou kontrolu, je zcela nepřiléhavá, neboť poškozený jako účastník silničního provozu svým jednáním nijak neporušil své povinnosti vyplývající pro něj z dopravních předpisů, na rozdíl od obviněného, který porušením důležité povinnosti způsobil jinému účastníkovi silničního provozu smrt.
Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný sice vznesl námitky, že skutek nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, resp. lze jej posoudit toliko jako méně závažný trestný čin, kteréžto lze ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitky obviněným vznesené byly uplatněny neregulérním způsobem, neboť byly uplatněny s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem. Navíc je třeba poukázat na to, že obviněným uplatněné námitky byly již odpovídajícím způsobem vyhodnoceny nalézacím, potažmo odvolacím soudem.
Obviněný nijak blíže nespecifikuje, v čem konkrétně spatřuje nesprávné právní posouzení věci, resp. nenaplnění objektivní, případně subjektivní stránky předmětného přečinu. Nevznáší žádné konkrétní hmotněprávní námitky. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Nadto je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotněprávní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval jiné hmotněprávní posouzení skutku.
Obviněný dále brojil proti výroku o trestu, kdy namítal, že při ukládání trestu byla výše trestu účelově odvozena od jeho dosavadní trestní minulosti.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitka výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá a není tak způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že nalézací soud zejména na str. 8 rozsudku řádně odůvodnil uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy trestní minulost obviněného zohlednil pouze v tom rozsahu, zda má být uložen trest podmíněný či nepodmíněný. Za stěžejní je možno označit zejména přístup obviněného k následkům jeho jednání, které vyústilo ve fatální následek v podobě smrti poškozeného, kdy v celkovém hodnocení jeho osobnosti je zřejmé, že s ohledem na jeho trestní minulost, stejně jako jeho přístup k následkům nehody, kdy krátce po zahájení trestního řízení v projednávané věci spáchal v zahraničí trestnou činnost majetkového charakteru, se jedná o osobu, u níž opakované uložení podmíněných trestů nemělo žádný nápravný dopad, a uložení nepodmíněného trestu se tak jeví jako jediný možný k účinnému působení na osobu obviněného.
Nejvyšší soud dále nad rámec výše uvedeného uvádí, že nalézacímu soudu lze vytknout, že v právní větě rozsudku není blíže specifikováno porušení důležité povinnosti. Ačkoli z odůvodnění se podává, že porušení důležité povinnosti bylo konkrétně shledáno v ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které ukládá řidiči povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, v samotném výroku o vině je pouze uvedeno porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona. Uvedený nedostatek však nemá vliv na právní posouzení věci či vinu obviněného.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. Ch. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu