ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.750.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 750/2016 -65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. Z. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 93/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 41 T 5/2011 , byl obviněný M. Z. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a to na podkladě skutkového stavu, který ve zkratce spočíval v tom, že v období od 15. 2. 2006 do 10. 7. 2006 jako jediný jednatel společnosti MIX MARKET, s. r. o., IČ: 64788741, se sídlem Praha 6, Patočkova 9/8, společně s dalšími doposud nezjištěnými osobami nakoupil v zemích Evropské unie od různých společností prodávajících použitá motorová vozidla, resp. věděl a byl srozuměn s tím, že jiné osoby za společnost MIX MARKET, s. r. o., nakoupily motorová vozidla, jejichž prodej byl na výstupu osvobozen od daně z přidané hodnoty z důvodu jejich dovozu do České republiky, kde byla tato vozidla následně společností MIX MARKET, s. r. o., prodávána za cenu včetně daně z přidané hodnoty, avšak obviněný nezahrnul tyto obchodní případy do účetnictví společnosti MIX MARKET, s. r. o., jehož vedení nezajistil, následně je nezahrnul jako zdanitelná plnění do daňového přiznání této společnosti k dani z přidané hodnoty, které měla společnost podávat čtvrtletně, a které obviněný za společnost MIX MARKET, s. r. o., podal pouze za 1. čtvrtletí roku 2006, nijak nezajistil, aby po něm nastupující jednatelka H. D., podala řádné daňové přiznání též za 2. čtvrtletí roku 2006, jež mělo být podáno do 25. 7. 2006, nepředal jí ani účetní doklady o prodeji vozidla ve 3. čtvrtletí, kdy ještě sám byl jednatelem, to vše v rozporu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, když konkrétně šlo o obchodní případy společnosti MIX MARKET, s. r. o., za první čtvrtletí roku 2006, ve kterém bylo prodáno šest dovezených automobilů konkrétně uvedených v odsuzujícím výroku napadeného rozsudku, přičemž došlo k neodvedení daně z přidané hodnoty v rozsahu 294.675 Kč. Ve druhém čtvrtletí roku 2006 bylo prodáno 24 dovezených automobilů konkrétně uvedených v odsuzujícím výroku napadeného rozsudku, přičemž došlo k neodvedení daně z přidané hodnoty v rozsahu 1.203.468 Kč, a ve třetím čtvrtletí vztahující se k obviněnému byl prodán jeden automobil konkrétně specifikovaný v odsuzujícím výroku napadeného rozsudku, přičemž došlo k neodvedení daně z přidané hodnoty ve výši 48.697 Kč. Celkově tak spolu s dalšími osobami způsobil České republice neodvedením daně z přidané hodnoty škodu ve výši 1.546.840 Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Současně mu byl uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, či jeho člena, jakékoliv obchodní společnosti či družstva na dobu 5 (pěti) let.
Obviněný byl nadále podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 9. 2014, sp. zn. 1 KZV 14/2010, pro skutek uvedený podrobně ve zprošťujícím výroku napadeného rozsudku ohledně 78 automobilů prodaných v době od 28. 7. 2006 do 20. 11. 2006, který v době rozhodování odvolacího soudu již nabyl právní moci.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 41 T 5/2011, podal obviněný M. Z. prostřednictvím svého obhájce odvolání směřující do té části výroku, pokud byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jakož následně i do výroku o uloženém trestu.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 93/2015 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 93/2015, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 4578-4581), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že právní posouzení věci je nesprávné.
Obviněný uvádí, že podepsal toliko tři plné moci ze souboru 132 listin, u nichž orgány činné v trestním řízení předpokládaly jeho podpis jako jednatele společnosti MIX MARKET, s. r. o., přičemž znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví bylo prokázáno, že zbývající podpisy na plných mocích a dalších listinách byly učiněny jinými osobami, resp. nejedná se o jeho podpisy. Vystavení 3 „bianko“ plných mocí nemůže být podkladem pro závěr, že odpovídal za zkrácení daně u 31 vozidel dovezených ze zahraničí. Podepsání několika plných bylo toliko výpomocí dobrému známému, rozhodně proto nelze mít za to, že minimálně v úmyslu nepřímém měl povědomí o spáchání trestného činu zkrácení daně se škodou v rozsahu okolo 1.500.000 Kč. Trvá na tom, že neměl povědomí o protiprávním jednání skupiny osob okolo společnosti AUTO M., s. r. o., nevěděl o dovozu vozidel ze zahraničí a o prodeji vozidel v tuzemsku bez odvedení DPH, veškerý dovoz byl financován a organizován zcela odlišnými osobami. Při absenci povědomí o dovozu vozidel nemohl odsouzený podat příslušné přiznání k dani z přidané hodnoty. Odvolací soud v daném případě fakticky uznal objektivní odpovědnost jeho osoby jako jednatele, bez ohledu na skutečnost, že neměl žádné povědomí o trestné činnosti páchané s využitím obchodní firmy společnosti MIX MARKET, s. r. o. Závěrem podotýká, že daň z přidané hodnoty je povinen platit skutečný dovozce zboží (zde motorových vozidel) do tuzemska, kterýmžto byla v projednávané věci společnost AUTO M., s. r. o.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 93/2015, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že v dovolání uplatněné námitky nejsou původní, obviněný je již uplatnil v rámci své obhajoby a podaného řádného opravného prostředku. V posuzované věci plně odkazuje na pečlivé hodnocení provedených důkazů, jak je popsáno v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Skutkový stav tak, jak byl nalézacím soudem zjištěn a ve skutkové větě rozsudku popsán, naplňuje znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. po stránce objektivní i stránce subjektivní. Námitkám, které obviněný v tomto směru uplatnil, nelze podle názoru státní zástupkyně přisvědčit. Jak soudy správně dovodily a přesvědčivě odůvodnily, obviněný se trestného činu dopustil zjevně v úmyslu nepřímém, kdy akceptoval, že do společnosti MIX MARKET, s. r. o., byl dosazen do pozice jediného jednatele jako tzv. bílý kůň, kdy bude dostávat peníze, aniž by vykonával jakýkoli vliv na činnost společnosti. Obviněný si však byl současně vědom, že společnost obchoduje s vozidly dováženými ze zahraničí, v jistém rozsahu podepisoval i v tomto směru potřebné listiny. Na nebezpečí vzniku škodlivého následku spočívajícího v možném krácení daňové povinnosti však rezignoval.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 3 To 93/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Z. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného v drtivé většině směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku z oboru písmoznalectví) a vadná skutková zjištění (zejména námitky stran zjištění, zda měl povědomí o trestné činnosti třetích osob, zda lze jednatele společnosti činit zodpovědným za jednání třetích osob), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že podepsal toliko 3 bianco plné moci a daňové přiznání za první čtvrtletí 2006, přičemž veškerý dovoz byl financován a organizován zcela odlišnými osobami, resp. neměl žádné povědomí o trestné činnosti páchané s využitím obchodní společnosti MIX MARKET, s. r. o., kdy skutečným dovozcem vozidel byla společnost AUTO M., s. r. o., kterážto také byla povinna odvézt při dovozu vozidel daň z přidané hodnoty).
Námitky obviněným takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. Z. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Bez ohledu na skutečnost, že obviněný tuto námitku de facto sám neformuluje, Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která se stala podkladem napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy.
Nalézací soud podrobně rozebral jednání obviněného a posoudil všechny okolnosti případu. Dle skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný byl od 1. 7. 2005 do 10. 7. 2006 jediným jednatelem společnosti MIX MARKET, s. r. o., kdy s uvedenou funkcí jsou spojeny povinnosti, kteréžto však obviněný neplnil, zejména se jednalo o to, že obviněný nezahrnul, ani jinak nezajistil, aby bylo zahrnuto do daňového přiznání celkem 31 obchodních případů dovozu ojetých vozidel ze států Evropské unie do České republiky a jejich následného prodeje v České republice, jak jsou blíže popsány v odsuzující části rozsudku. Bylo prokázáno, že obviněný byl tzv. bílým koněm, resp. nebyl řídící osobou, na chodu společnosti se nepodílel, byl si však vědom, že „ nakupuje v zemích Evropské unie od různých společností (autobazarů jako prodávajících) použitá motorová vozidla, resp. věděl a byl srozuměn s tím, že jiné osoby za společnost Mix Market nakoupily tato motorová vozidla, jejichž prodej byl na výstupu osvobozen od daně z přidané hodnoty z důvodu jejich dovozu do České republiky. V České republice byla tato vozidla následně společností Mix Market prodávána za cenu včetně daně z přidané hodnoty, avšak obžalovaný nezahrnul tyto obchodní případy do účetnictví společnosti Mix Market (ani na vstupu při nákupu a dovozu do ČR, ani na výstupu při jejich prodeji v ČR). Obžalovaný žádným způsobem vedení účetnictví nezajistil, vůbec se o ně nestaral, nevěděl o nikom, kdo by účetnictví vedl, nezajímal se, kdo, kolik, v jakých dnech, za jaké částky vozidla dovezl, resp. následně prodal. To vše činil, ač o tomto obchodování věděl, neboť podepisoval plné moci k takovým obchodům, a to dokonce i v německém jazyce, takže mu bylo též jasné, že dochází k přeshraničnímu obchodu. Uvedené obchodní případy tak ani nezahrnul jako zdanitelná plnění do daňového přiznání společnosti Mix Market k daní z přidané hodnoty, které měla společnost podávat čtvrtletně “ (str. 20 rozsudku nalézacího soudu).
Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Jednalo se zejména o svědecké výpovědi a listinné důkazy. Náležitou pozornost věnoval nalézací soud svědecké výpovědi svědka R. M. a osob kolem něho, kdy konstatoval, že „ osobou rozhodující o běžném chodu této společnosti, jakož i určující strategii společnosti ohledně nákupů a prodejů vozidel, byl svědek R. M. “ (str. 19-20 rozsudku nalézacího soudu), přičemž „ soud právě v této věci má svědky z okolí svědka M. v otázkách pro toto řízení podstatných (zejm. pokud jde o jednání za Mix Market a znalost a jednání obžalovaného) za nevěrohodné, neuvádějící plnou pravdu, mlžící, podporující jednu jimi prosazovanou verzi, ač nesouladnou s některými dalšími důkazy. Tak k tomu dospěl na základě provedeného dokazování, především na základě logiky, motivace a prospěšnosti celého obchodu, jeho běžného průběhu, jak byl uváděn především svědky, jež vozidla do České republiky, zejména do P., dováželi “ (str. 48 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se podrobně zabýval veškerými aspekty vztahu mezi společností MIX MARKET, s. r. o., a společností AutoM., s. r. o., postavením osoby R. M., stejně jako osoby obviněného v rámci celého soukolí organizovaného dovozu a následného prodeje ojetých automobilů, a lze odkázat na podrobné odůvodnění nalézacího soudu (zejména str. 46-65 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud konstatoval, že „ svědka R. M. a svědky z jeho nejbližšího okolí, kteří s ním úzce spolupracovali při prodeji vozidel dovezených ze zahraničí, považuje za nevěrohodné, neboť věděli, že využívají společnosti Mix Market, v níž obžalovaný funguje jako tzv. bílý kůň “ (str. 58 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud měl dále k dispozici znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví písmoznalectví (str. 67-71 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V této souvislosti uvedl, že „ obžalovaný skutečně několik bianco plných mocí podepsal, jak se k tomu též přiznával, stejně tak obžalovaný podepsal daňové přiznání k DPH společnosti Mix Market za první kvartál roku 2006, dále pak za měsíc květen roku 2006 “ (str. 70 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu ztotožnil. V rámci odůvodnění napadeného usnesení se vypořádal s námitkami obviněného, kteréžto jsou v drtivé většině zcela totožné s těmi, které byly obviněným vzneseny v rámci podání dovolání. Odvolací soud konstatoval, že obviněný „ M. Z. věděl, že na činnosti společnosti se nebude podílet a za sjednanou odměnu se vzdá i možnosti ji ovládat, že nebude moci kontrolovat účetnictví, kdy za této situace musel předpokládat nebezpečí zneužití jeho funkce dalšími osobami, zvláště za situace, že měl alespoň rámcovou vědomost o dovozu motorových vozidel ze zahraničí a jejich prodej v České republice “ (str. 6 napadeného usnesení). Uvedl dále, že obviněnému jako jednateli společnosti náležela povinnost obchodního vedení společnosti, tedy zajištění řádného vedení předepsané evidence a účetnictví, kdy byl povinen vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, což však obviněný nečinil, o chod společnosti, v jejímž čele stál, se nijak nezajímal, přičemž však podepisoval jako jednatel společnosti různé dokumenty nutné pro dovoz motorových vozidel ze zahraničí a zejména pak pro jejich prodej v rámci České republiky, a to aniž by blíže zkoumal, jakým osobám tyto dokumenty podepisuje. Za uvedenou činnost, resp. nečinnost pak dostával sjednanou odměnu. Nejvyšší soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje a odkazuje v celém rozsahu na odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu.
Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak převážně jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.
Nad rámec věci považuje Nejvyšší soud v této souvislosti za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nelze opomenout ani pravidlo, že Nejvyšší soud může ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Meze přezkumu tedy stanovuje Nejvyššímu soudu dovolatel.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného opodstatněnými. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. Z. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu