ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1147.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1147/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. G., zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, proti žalovanému V. K. , identifikační číslo 73048071, zastoupenému Mgr. Bohdanem Schatralem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, o 262.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 112 EC 159/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2013, č. j. 15 Co 1186/2012-132, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2013, č. j. 15 Co 1186/2012-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.712,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bohdana Schatrala, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2012, č. j. 112 EC 159/2011-84, uložil žalovanému zaplatit žalobci 262.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 8. 2013, č. j. 15 Co 1186/2012-132, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2013, č. j. 15 Co 1186/2012-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Písemnou smlouvu o dílo ze dne 8. 4. 2009 pro neurčitost předmětu plnění označil za absolutně neplatnou. Uzavřel, že ujednání, podle kterého „se jedná o dodávku a montáž betonových základových konstrukcí, lité betony s provedením v souladu se zadáním a požadavky objednatele v celkovém rozsahu“, aniž jsou zadání a požadavky objednatele blíže definovány, neumožňuje určit konkrétní rozsah prací, které měl žalovaný realizovat. Projektová dokumentace ke stavebnímu povolení, která je ve smlouvě zmíněna, byla využita pouze jako podklad pro uzavření smlouvy a vymezovala základní rozměry stavby. Mezi účastníky nebylo sporné, že mimo zhotovení základových konstrukcí žalovaný pro žalobce zhotovil i stavbu suterénní části rodinného domu včetně stropu, konkrétně garáž a další technické místnosti. Nelze však zjistit, zda tyto práce byly prováděny na základě shora uvedené (neplatné) smlouvy nebo na základě jejich jiné dohody se záměrem minimalizovat náklady na tuto část stavby. Odvolací soud uvěřil žalovanému, že tyto práce byly provedeny na základě jiné (další) dohody účastníků, a v tomto rozsahu dohodnutý předmět plnění byl proveden, žalobcem převzat a zaplacen, bez toho, že by žalobce namítal jakékoli vady (nerespektování projektové dokumentace). Vytčení vad dopisem ze dne 24. 3. 2010 založené na tom, že prostor garáže nebyl zhotoven v souladu s projektovou dokumentací, nemůže mít „právní význam“, nebylo-li v řízení prokázáno, že dílo (suterén stavby) bylo prováděno podle projektové dokumentace. Jako obiter dictum odvolací soud dodal, že vytýkané vady byly zjevné, žalobce je mohl zjistit při převzetí díla, popř. při prohlídce díla podle §532 odst. 1 obch. zák. a měl je žalovanému oznámit bez zbytečného odkladu, což neučinil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, neboť napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Odvolací soud nesprávně posoudil smlouvu o dílo jako neplatnou pro neurčitost podle §37 obč. zák., neboť na tento právní úkon nesprávně aplikoval interpretační pravidla upravená v §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se výkladu projevu vůle (rozsudky ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, ze dne 27. 5. 2010, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1122/2010, a ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007), má zato, že od závěrů v ní vyslovených se odvolací soud odchýlil. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně zjistil vůli smluvních stran, nepřihlédl ke skutečnostem, které vyšly v řízení najevo (viz odstavec IV. body 1-7 dovolání), a ignoroval okolnosti, které provázely uzavření smlouvy o dílo. Na základě toho dospěl odvolací soud k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Ačkoli dovolatel ohlašuje, že dovolání považuje za přípustné i proto, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, žádnou takovou otázku – posuzováno podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - neoznačuje.
Dovolání není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť při řešení otázky určitosti (a tedy i platnosti) smlouvy o dílo se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se k otázce určitosti právních úkonů vyjádřil např. v usnesení ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1363/2009, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož, „náležitostí projevu vůle, který směřuje k určitému právnímu úkonu, je srozumitelnost, určitost a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Pokud nelze uvedený nedostatek neurčitosti odstranit tímto způsobem, jde o právní úkon neplatný.“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, a ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008). Samozřejmě platí, že podle §35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, a že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§35 odst. 2 obč. zák.). Výkladem však nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000).
Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe a neodchyluje se od dovolatelem citované judikatury Nejvyššího soudu), jestliže na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že smlouva o dílo č. 01/2009 zachycená v listinné podobě je ve vymezení předmětu plnění (čl. III. smlouvy) neurčitá, mělo-li jít o „dodávku a montáž betonových základových konstrukcí, lité betony“, přičemž neurčitost umocňuje dovětek, podle něhož „práce budou provedeny v souladu se zadáním a požadavky objednatele v celkovém rozsahu,“ aniž by tyto usměrňující ukazatele byly blíže specifikovány. Závěr o neurčitosti předmětu plnění odvolací soud přijal na základě skutkového zjištění, podle něhož projektová dokumentace zmíněná ve čl. II. smlouvy (VÝCHOZÍ PODKLADY A ÚDAJE) byla pouze východiskem pro uzavření smlouvy o dílo a nestala se součástí smluvních ujednání (viz čl. III. smlouvy). Se zřetelem ke shora uvedenému - kdy je neurčitost smluvního ujednání natolik zřejmá, že ji nelze odstranit výkladem – neprosadí se princip přednosti výkladu smluv zakládající její platnost, před výkladem dospívajícím k závěru o neplatnosti (nejsou totiž možné oba výklady), ani úvahy o spotřebitelském charakteru smluvního vztahu. Výklad smlouvy provedený odvolacím soudem je zcela v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Vytýká-li totiž dovolatel odvolacímu soudu, že nedostatečně zjistil, jaká byla skutečná vůle smluvních stran, že nepřihlédl k blíže uvedeným skutečnostem, které vyšly v řízení najevo (odstavec IV. body 1-7 jeho dovolání), a že ignoroval okolnosti, které provázely uzavření smlouvy o dílo, neuplatňuje tím jediný možný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu