ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.100.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 100/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2016 dovolání obviněného K. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 5 To 319/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 103/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 7 T 103/2015, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu, §188 odst. 1 písm. f) tr. řádu za použití §307 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného K. K. pro skutek spočívající v tom, že
dne 20. 3. 2015 v době kolem 02:20 hod. v B., nejméně na ulici R., kde byl při dopravní kontrole zastaven hlídkou Policie ČR, OOP Brno – Výstaviště, řídil osobní motorové vozidlo zn. ALFA ROMEO, barva červená, přičemž při dopravní kontrole jevil známky požití alkoholu před jízdou, kdy z jeho dechu byl cítit alkohol, měl neklidné a nervózní chování a následnou opakovanou dechovou zkouškou na alkohol přístrojem Dräger byla u něj naměřena dne 20. 3. 2015 v 02:20 hod. hodnota 1,03 promile alkoholu v dechu a opakovanou dechovou zkouškou v 02:25 hod. hodnota 1,05 promile alkoholu v dechu a laboratorním rozborem odebrané krve téhož dne v 02:48 hod. bylo u něj metodou plynové chromatografie zjištěno 1,06 promile alkoholu v krvi, což je množství, při kterém objektivně nelze bezpečně ovládat motorové vozidlo,
který byl návrhem na potrestání Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 4 ZK 164/2015 právně kvalifikován jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §307 odst. 3 tr. řádu byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání osmnácti měsíců a podle §307 odst. 5 tr. řádu mu byla stanovena peněžitá částka určená státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti ve výši 25.000 Kč. Současně byl obviněný zavázán, aby se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání zdržel řízení motorových vozidel všeho druhu.
Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 7 T 103/2015, podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 5 To 319/2015, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 5 To 319/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podstatou dovolací argumentace je přesvědčení, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný hodnotí působení etanolu jako značně individuální, takže stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně na člověka uvyklému pravidelnému pití a na abstinenta. Obviněný je proto přesvědčen, že schopnost či neschopnost bezpečného ovládání řízení motorového vozidla není otázkou právního posouzení, ale otázkou hodnocení medicínského a nemůže na tom nic změnit ani jakákoliv pevně stanovená hranice (srov. R 26/2008). Podle korigovaných výsledků dechových zkoušek se v době dopravní nehody nacházel ve stádiu podnapilosti – 0,78 a 0,81 promile alkoholu v dechu, kdy je určité procento řidičů schopno bezpečně ovládat motorové vozidlo. Dovozuje tak extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními s tím, že podle závěrů znalkyně MUDr. Svatavy Duchaňové nelze na základě údajů obsažených v trestním spise učinit z medicínského hlediska jednoznačný závěr, že by musel být zcela neschopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.
V další části dovolání obviněný připustil, že i kdyby byl závěr o míře jeho ovlivnění alkoholem v době řízení přesahující hranici 1,00 promile alkoholu v krvi správný, nemůže se u něj jednat o spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho jednáním došlo k naplnění všech zákonných znaků přestupku podle §125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a proto měla být na jeho jednání aplikována zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
Za chybné pak dovolatel označil i rozhodnutí o stanovení délky zkušební doby podle §307 odst. 3 tr. řádu, neboť účelem podmíněného zastavení trestního stíhání je podle něj mimo jiné i podstatně mírnější způsob vyřízení věci z pohledu pachatele. Zdržení se určité činnosti v průběhu zkušební doby ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. řádu označil za skrytý trest zákazu činnosti. Dodal, že dne 22. 5. 2015 dobrovolně odevzdal řidičský průkaz a je toho názoru, že příslušný soud měl dobu od 22. 5. 2015 do rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání analogicky zohlednit podle §92 odst. 2 tr. zákoníku, a protože tak neučinil, dosahuje délka doby, po kterou se zdržuje řízení motorových vozidel, více než 21 měsíců. Taková sankce je podle přesvědčení obviněného zcela proti smyslu odklonů v trestním řízení, kdy by měl být pachatel postižen zpravidla mírněji a měl by být zohledněn jeho aktivní přístup k vyřešení svého závadného jednání.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i usnesení soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám věc postoupil orgánu příslušnému k projednání věci jako přestupku.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Pokud dovolatel podal proti rozhodnutí nalézacího soudu stížnost, byla primárně zaměřena na zkrácení délky zkušební doby, přičemž jen alternativně navrhl, že by věc mohla být posouzena také jako přestupek a proto by mohla být podle §222 odst. 2 tr. řádu postoupena orgánu k projednání přestupku příslušnému. Státní zástupce poté provedl podrobný rozbor faktických důsledků nynějšího a dovolatelem požadovaného stavu, přičemž sám stávající situaci pokládá pro dovolatele za příznivější než tu, jíž se dovoláním domáhá.
Při hodnocení prospěchu či neprospěchu považuje za podstatné i to, že dovolatel se nedomáhá zproštění návrhu na potrestání ani zastavení trestního stíhání, které jediné by mohly být příznivějším výsledkem než užité podmíněné zastavení trestního stíhání. A že v přestupkovém řízení by mu obdobný odklon nabídnut být nemohl, neboť přestupkové právo nezná tento způsob rozhodnutí, tj. podmíněné zastavení přestupkového řízení. Státní zástupce je proto toho názoru, že dovolání, které obviněný podal, je zaměřeno v jeho neprospěch. Takové dovolání je však ze zákona oprávněn podat jen nejvyšší státní zástupce, tudíž dovolatel je k podání takovéhoto dovolání osobou neoprávněnou.
Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou. Vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval dva dovolací důvody, a to dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Obviněný v dovolání zastává názor, že stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně u člověka zvyklého na pravidelné pití a u abstinenta, že na tom nemůže nic změnit žádná pevně stanovená hranice a že je vždy nutné posuzovat vliv etanolu v krvi na jedince individuálně. Takto vymezenou výhradou ve skutečnosti brojí proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Takové námitky však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Stejně tak nejsou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřaditelné námitky, jež vznáší proti rozhodnutí o stanovení délky zkušební doby podle §307 odst. 3 tr. řádu, která mu byla vyměřena v délce osmnácti měsíců. Namítaná nepřiměřenost zkušební doby nemůže být totiž relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná, proto ani v tomto směru nelze argumentaci obviněného přisvědčit.
Za právně relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno považovat pouze tu námitku obviněného, že jeho protiprávní jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek, nikoli jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku neopodstatněnou.
Nalézací i odvolací soud na základě učiněných skutkových zjištění dospěly ke správnému závěru, že obviněný naplnil jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Rozhodující soudy vycházely zejména z výsledků dechové zkoušky provedené přístrojem Dräger, z výpovědi obviněného, jenž se sám doznal k požití alkoholu před jízdou, z úředního záznamu o kontrole řidiče a z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem. U obviněného byla dne 20. 3. 2015 v 02:20 hodin zjištěna dechovou zkouškou provedenou přístrojem Dräger hladina alkoholu v dechu 1,03 promile a opakovanou dechovou zkouškou hladina alkoholu v dechu 1,05 promile. Jeho chování bylo ovládané, nervózní, z jeho dechu byl cítit alkohol. Následně byla metodou plynové chromatografie zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi 1,06 g/kg.
U obviněného byly tedy zjištěny hodnoty přesahující hranici 1,00 g/kg alkoholu, při které ani nadprůměrně disponovaný řidič není schopen vozidlo bezpečně ovládat. Dle dosavadní judikatury jestliže u obviněného coby řidiče motorového vozidla bylo zjištěno, že v době jízdy hladina alkoholu v krvi zjevně převyšovala 1,00 g/kg, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (k tomu též rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.). Obviněný si byl rovněž vědom, že alkohol požil, jak zřetelně vyplývá z jeho výpovědi, a pokud za takových okolností řídil motorové vozidlo, musel tak zjevně chtít učinit. Poněvadž úmyslně vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a to evidentně ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Právní posouzení skutku pouze jako přestupku proto nebylo na místě.
Podle ustanovení §307 odst. 1 tr. řádu v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle ustanovení §307 odst. 2 tr. řádu je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
V posuzované věci se obviněný k danému jednání plně doznal, přičemž toto doznání bylo spontánní a také opatřeno procesně přípustným způsobem; trestné činnosti litoval, zavázal se, že se po zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání zdrží řízení motorových vozidel, složil na účet soudu částku ve výši 25.000 Kč určenou na pomoc obětem trestné činnosti, což doložil písemným slibem a potvrzením o provedené platbě ze dne 11. 6. 2015. Jednoznačný souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání byl učiněn způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti. Současně byly zkoumány okolnosti o osobě obviněného a jeho dosavadním způsobu života. Bylo zjištěno, že před spácháním příslušného přečinu vedl řádný život, svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu.
Na základě shora zmíněných skutečností Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení v rozhodnutí nalézacího soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, neboť byly dány všechny zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení §307 odst. 1, 2 tr. řádu na posuzovaný případ.
Pokud obviněný podal proti tomuto rozhodnutí podle §307 odst. 5 tr. řádu stížnost, o níž rozhodoval Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 5 To 319/2015, domáhal se především snížení délky stanovené zkušební doby, alternativně pak možného posouzení skutku jen jako přestupku. Stížnostní soud ve svém zamítavém usnesení uvedl, že pro vydání rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání byly dány všechny procesní předpoklady a v rozhodnutí samotném i řízení jemu předcházejícím pochybení neshledal. Úvahy o možném posouzení protiprávního jednání obviněného jako přestupku odmítl jako nedůvodné s odkazem na obsah zjištění, která provedl nalézací soud, a která tento soud poté důvodně vedla k závěru, že jde jednak o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let (to z hlediska úvah o přípustnosti užití §307 tr. řádu), a jednak jeho právní kvalifikace stanovená návrhem na potrestání nebyla nikterak zpochybněna. To také vedlo stížnostní soud k procesnímu postupu podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání neakceptoval názor státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že obviněný je osobou neoprávněnou k podání dovolání, neboť jeho závěry specifikované v odůvodnění jeho vyjádření k dovolání obviněného, jsou pouhou konstrukcí možných hypotéz jak by řízení a jeho výsledky mohly pro obviněného dopadnout, s předvídáním okolností, které nastat mohou, ale v žádném případě nemusí. Nejvyšší soud naopak má za to, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání, neshledal však, že by napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, trpělo vytýkanými vadami, z tohoto důvodu bylo dovolání obviněného K. K. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 2. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu