ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.605.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 605/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2016 dovolání obviněného J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 6 To 394/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 7/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 26 T 7/2015, byl obviněný J. D. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 12. 7. 2014 kolem 00:45 hod. v U. H. ve S. s. v místě zvaném „N. č.“ prázdnou lahví ze skla od vodky zn. FINLANDIA o obsahu 0,7 l a hmotnosti 585 g naprosto bezdůvodně udeřil do hlavy – do oblasti pravého ucha O. F., až O. F. narazil na sloup veřejného osvětlení, v důsledku čehož utrpěl tržnou ránu pravého ušního boltce, tržnou ránu v oblasti temenní krajiny vlevo, převodní nedoslýchavost vpravo, otřes mozku, podvrtnutí krční páteře, úrazové protržení ušního bubínku vpravo a periferní obrnu lícního nervu vpravo s podezřením na jemnou prasklinu pyramidy pravé spánkové kosti, což O. F. citelně omezilo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 26 dnů, kdy byl omezen v udržování hygieny v oblasti hlavy, dodržoval převážně klidový režim s užíváním předepsaných léků a vitamínů, kvůli obrně pravého lícního nervu se mu nedovíralo pravé oční víčko, měl narušenou chuť a lehce oteklou pravou tvář, kvůli otřesu mozku trpěl bolestmi hlavy, kvůli podvrtnutí krční páteře trpěl mírnými bolestmi krku a lokálními bolestmi v oblasti tržných ran za současného omezení sluchu na pravé ucho, přičemž s ohledem na použitou láhev od vodky, zaměření útoku na oblast hlavy, kde se nacházejí životně důležité orgány jako jsou mozek, sluchový orgán, a intenzitu úderu, díky němuž O. F. narazil na sloup veřejného osvětlení a byla mu způsobena uvedená zranění a omezení, hrozilo, že O. F. mohou být způsobena závažnější, život ohrožující nebo omezující poranění, aniž ovšem k takovému následku došlo,
a takto jednal, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 6. 2011 č. j. 2 T 49/2011-196, pravomocným dne 1. 10. 2011, odsouzen pro mimo jiné přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl z důvodu uložení souhrnného trestu ve věci Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 79/2011 změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, prominutý Rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 o amnestii.
Za to byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla současně uložena povinnost nahradit poškozeným O. F. škodu ve výši 1.032 Kč a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, pobočce Olomouc a Ostrava, škodu ve výši 15.484 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený O. F. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 26 T 7/2015, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 6 To 394/2015, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 6 To 394/2015, podal obviněný J. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že k činu kvalifikovanému jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku se jednoznačně doznal svědek J. F., a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem. Ve věci učiněná skutková zjištění označil za nejasná a neúplná a poukázal na údajné rozpory ve svědeckých výpovědích s tím, že pochybnosti o jednotlivých rozporných výpovědích poškozeného O. F. a svědků M. F. a M. H. podrobně rozvedl již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný je toho názoru, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty prokázáno, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 21. 4. 2016 sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které uplatnil jak v předchozích stádiích trestního řízení, tak v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a jimiž se podrobně zabývaly a řádně a dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a že učiněná skutková zjištění jsou dle jeho názoru nejasná a neúplná, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Obviněný se tedy svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že i když se ke spáchání předmětného skutku doznal svědek J. F., tak již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí jasně, srozumitelně a logicky vysvětlil, proč považuje za prokázané, že násilného jednání vůči poškozenému se dopustil obviněný J. D., nikoliv svědek J. F. Tento závěr má oporu v provedených důkazech, neboť z jednoznačných výpovědí svědků M. F., M. H. i poškozeného O. F. plyne, že to byl obviněný, kdo poškozeného udeřil do hlavy lahví. Při popisu útočníka vycházeli z udání jeho fyzické konstituce, oblečení (v době útoku byl oblečen v bílém tričku), tetování, apod. Tyto rozlišovací znaky, jakož i celkové vzezření obviněného je natolik odlišné od jeho společníka J. F., který byl menší, štíhlejší postavy, oblečen v černém tričku, že nebylo možno si tyto dvě osoby vzájemně zaměnit. Jmenovaní svědci byli osobně přítomni na místě činu v době činu a podali shodná svědectví korespondující s videozáznamem z kamery pivnice, opatřeného cca tři hodiny před tím, než došlo k příslušnému útoku, na kterém se navíc poznal obviněný i svědek F. Svědci M. F. a M. H. nadto spontánně popsali a rozpoznali obviněného i jeho společníka J. F. při provedené rekognici, a to přesto, že obviněný nevypadal stejně jako v době činu, neboť byl ostříhaný a oholený (neměl bradku). Tu naopak obviněný měl v době činu, jak potvrzuje i kamerový záznam z pivnice.
Nejvyšší soud, stejně jako rozhodující soudy nižších stupňů, neshledal žádné okolnosti, které by zpochybňovaly věrohodnost poškozeného O. F. a svědků M. F. a M. H., nebyly zjištěny ani žádné zásadní rozpory v jejich výpovědích, stejně tak nelze podezřívat svědky z osobní zaujatosti vůči obviněnému, jehož předtím neznali.
Nejvyšší soud pokládá provedené dokazování za řádně provedené, ucelené, na jehož podkladě byl skutkový děj zcela stabilizován, soudy obou stupňů tak dostály jak zákonným požadavkům uvedeným v §2 odst. 5 tr. řádu, tak jimi provedené hodnocení důkazů plně konvenovalo povinnostem vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. řádu. V písemně odůvodněných rozhodnutích se pak náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě kterých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti a tudíž zcela vyvrácenou. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Za okolnost odůvodňující uplatnění tohoto dovolacího důvodu nelze považovat pokračující polemiku obviněného s rozhodnutími soudu při nabízení vlastní skutkové verze případu, která však nemá oporu ve výsledcích dokazování, jak je podrobně rozvedeno výše.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 5. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu