ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.658.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 658/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2016 dovolání obviněného O. L. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 61 To 480/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 124/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 1 T 124/2015, byl obviněný O. L. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (v bodě I.) a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (v bodě II.), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
I.
v době od 19.00 hodin dne 19. 7. 2014 do 13.00 hodin dne 25. 7. 2014 v P., v ulici K., vnikl dosud nezjištěným způsobem bez poškození do rekonstruovaného bytu o velikosti 1+1, který v období od května 2013 do června 2014 obývala na základě smlouvy o podnájmu jeho matka P. L., jeho sestra T. L. a bratr J. L., přičemž obviněný je v bytě pravidelně navštěvoval, přičemž v období okolo 10. 6. 2014 došlo u J. L. ke ztrátě klíčů od bytu a domu, a následně odcizil z bytu volně odložené nářadí a elektroinstalační materiál a to 1 ks vrtačky nezjištěné značky v hodnotě 2.500 Kč, 4 ks sekáčů v hodnotě 200 Kč, 1 ks vrtáku v hodnotě 250 Kč, 2 ks vrtáků v hodnotě 100 Kč, 1 ks elektrokufru nezjištěné značky v hodnotě 150 Kč, 1 sadu šroubováků v hodnotě 250 Kč, 1 ks holícího nože elektro v hodnotě 300 Kč, 1 ks stahovacích kleští v hodnotě 350 Kč, 1 ks pákových stříhacích kleští v hodnotě 200 Kč, 1 ks výztužníku na krabice v hodnotě 150 Kč, 1 ks drobného materiálu v hodnotě 100 Kč, 1 ks kleští plochých elektrikářských v hodnotě 150 Kč, 1 ks kleští kombi v hodnotě 150 Kč, 1 ks kleští zahnuté 1000 V v hodnotě 300 Kč, 1 ks vodováhy v hodnotě 300 Kč, 1 ks laseru zn. Bosch v hodnotě 1.000 Kč, 1 ks diamantového řezného kotouče v hodnotě 100 Kč, 1 ks diamantového kotouče mísa v hodnotě 300 Kč, 1 ks kotouče korund v hodnotě 400 Kč, 1 ks siky kleště v hodnotě 400 Kč, 2 ks kladiva v hodnotě 100 Kč a 2 ks elektrosekáčů v hodnotě 50 Kč, 1 balík cyky 3x2,5 v hodnotě 1.873 Kč, 9 ks instal. krabic v hodnotě 52,70 Kč, 4 ks instal. krabice uni v hodnotě 34,31 Kč, 2 ks zásuvky tango v hodnotě 303,37 Kč, 3 ks zásuvky v hodnotě 307,53 Kč, 2 ks vypínače v hodnotě 175,62 Kč, 1 ks dbl. rámečku v hodnotě 35,72 Kč, 4 ks rámečku v hodnotě 78,99 Kč, 4 ks spínače v hodnotě 351,24 Kč, 4 ks jednoduchých krytů v hodnotě 126,03 Kč, 2 ks dělených krytů v hodnotě 79,84 Kč, 3 ks jističů v hodnotě 361,95 Kč, 1 ks jističe v hodnotě 102,63 a 1 ks proudového chrániče v hodnotě 1.146,12 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozenému J. M., celkovou škodu ve výši 13.229 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 16/2014 ze dne 30. 4. 2014, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin,
II.
1) dne 19. 2. 2015 kolem 16.19 hodin na čerpací stanici Ö. v P. – K., na J. s. S., odcizil pohonné hmoty, a to 24,41 litrů Naturalu 95 v hodnotě 749 Kč tak, že přijel vozidlem zn. Renault Laguna Grandtour, na výše uvedenou čerpací stanici, zde ze stojanu natankoval pohonné hmoty do nádrže vozidla, avšak za ně nezaplatil a od čerpací stanice bez zaplacení odjel, čímž způsobil provozovateli čerpací stanice M. K., škodu ve výši 749 Kč,
2) dne 19. 2. 2015 kolem 16.19 (správně 21.42) hodin na čerpací stanici S. v P. – K., na J. s., odcizil pohonné hmoty, a to 27,25 litrů Naturalu Fuelsave v hodnotě 878 Kč a to tak, že přijel vozidlem zn. Renault Laguna Grandtour, na výše uvedenou čerpací stanici, zde ze stojanu natankoval pohonné hmoty do nádrže vozidla, avšak za ně nezaplatil a od čerpací stanice bez zaplacení odjel, čímž způsobil provozovateli čerpací stanice M. D., škodu ve výši 878 Kč,
celkem tak způsobil poškozeným škodu ve výši 1.627 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 16/2014 ze dne 30. 4. 2014 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Za uvedené přečiny, jakož i dále za přečiny dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §207 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a §228 odst. 1 tr. zákoníku z odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 To 178/2015 ze dne 19. 8. 2015, byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 To 178/2015 ze dne 19. 8. 2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným M. K., částku 749 Kč, M. D., částku 878 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený J. M., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 1 T 124/2015, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 61 To 480/2015, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 61 To 480/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že ve věci shledává extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem věci. V této souvislosti uvedl, že závěr nalézacího soudu, že v bytě po L. nezbyly žádné popelníky, neodpovídá provedeným důkazům. Ke skutku uvedenému pod bodem II. skutkové věty pak podotkl, že vzhledem k poloze obou čerpacích stanic není možné, aby se dané skutky pod body II. 1) a II. 2) staly ve stejný den a stejnou minutu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 6. 4. 2016 sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Předně je třeba zdůraznit, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které uplatnil jak v předchozích stádiích trestního řízení tak v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž se jimi již řádně zabývaly a dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Takové námitky je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Pro úplnost je třeba dodat, že vina obviněného byla na základě provedeného dokazování bez jakýchkoliv pochybností prokázána. Dle zjištěného skutkového stavu věci byl byt specifikovaný v bodě I. skutkové věty po ukončení nájmu rodinou L. na konci června 2014 zcela vyklizen, o čemž svědčí i pořízená fotodokumentace ohledání místa činu. Ke krádeži došlo v době, kdy pronajimatel bytu i jeho syn byli na dovolené. Po krádeži se v bytě objevil nedopalek cigarety, který jednoznačně podle závěrů odborného genetického vyjádření patřil obviněnému. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu, že nelze mít žádné pochybnosti o tom, že obviněný dosud nezjištěným způsobem do bytu vnikl, a to v době, kdy nájem jeho matky a sestry v tomto bytě již skončil, tedy v době, kdy tam již neměl co pohledávat.
K jednání popsanému pod bodem II. skutkové věty, k tomuto se obviněný jednak plně doznal a nadto je z tohoto jednání usvědčován dalšími provedenými důkazy, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat. Je třeba obviněnému přisvědčit v závěru, že časové údaje o spáchání obou útoků jsou totožné, nesprávné, vadně opsané z obžaloby, ačkoli z obsahu spisu plyne, že druhý útok byl spáchán sice téhož dne, avšak ve 21.42 hod. (viz čl. 175 spisu).
Dle názoru Nejvyššího soudu má závěr nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněného v provedených důkazem jednoznačnou oporu, a žádným z provedených důkazů zpochybněn nebyl.
Soudy obou stupňů ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu se náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.
Nezbývá tedy než konstatovat, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jak již bylo výše uvedeno, důkazy svědčící o vině obviněného a učiněné skutkové i právní závěry jsou ve shodě, Nejvyšší soud v tomto směru neshledal existenci žádného rozporu, který by toto konstatování zpochybňoval. O rozpor ani „extrémní“ rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se tak v předmětné věci nejedná.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného O. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Současně se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 podle §265 l odst. 2 tr. řádu per analogiam ukládá, aby provedl opravu písařské chyby, která vznikla při stanovení času deliktu popsaného pod bodem II/1) výroku rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 1 T 124/2015.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 5. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu