ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.743.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 743/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 dovolání obviněného T. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 7 To 10/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 69/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 2 T 69/2015, byl obviněný T. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od 19.00 hod. dne 5. 5. 2014 do 09.30 hod. dne 6. 5. 2014 v P. – H., ul. Š., jakožto známý M. P., v kanceláři, která se nachází v I. patře administrativní budovy, kterou měl od M. P. svěřenou k užívání tak, že v ní mohl přespávat, z neuzamčené skříňky s posuvnými dvířky, která byla umístěna za pracovním stolem, odcizil zde v obálce uloženou finanční hotovost ve výši 74.200 Kč, kterou tam M. P. přechovával, když se jednalo o finanční prostředky třetí osoby, které během dne při rozvozu zboží vybral a do doby, než je odevzdá, je přechovával u sebe, přičemž M. P. posléze tuto částku musel oné třetí osobě uhradit z vlastních prostředků, čímž způsobil poškozenému M. P., škodu na hodnotě odcizené finanční hotovosti ve výši 74.200 Kč.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozenému M. P. na náhradě škody částku 74.200 Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 2 T 69/2015, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 7 To 10/2016, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 7 To 10/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že skutková zjištění učiněná soudy nepovažuje za správná a úplná, neboť při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, zejména pak dle jeho mínění nedošlo k náležitému objasnění věci. Konkrétně se podle dovolatele rozhodující soudy nepřesvědčily, v jaké skutečné výši byla na základě příslušných dokladů vybrána od řidičů finanční hotovost, která měl být předána do nezabezpečené skříňky. Soudy se podle jeho názoru chybně spokojily pouze s tvrzením poškozeného, že chybí celá částka 74.000 Kč, aniž by však tato skutečnost byla v řízení prokázána. Dále je obviněný přesvědčen, že se soudy neseznámily s kamerovým záznamem, neboť ten jeho jednání přímo nezachycuje, pouze dokumentuje dění v areálu kolem administrativní budovy, nikoli však již jednání v předmětné kanceláři. Z toho obviněný dovozuje, že důkazy netvoří uzavřený kruh. Hodnocení provedených důkazů označil za neobjektivní, jednostranně vedené v jeho neprospěch s tím, že došlo k porušení ustanovení §2 odst. 2 tr. řádu, pokud jde o presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 18. 5. 2016 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání v podstatě jen zopakoval námitky, které již uplatňoval v předchozích stadiích trestního řízení a které tvořily jeho obhajobu, jsou rovněž podstatou podaného dovolání. Obhajobou obviněného se rozsáhle zabývaly soudy obou stupňů, a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní dostatečným a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Byť obviněný v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti uplatněnými námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale výlučně svou polemiku vede proti skutkovým zjištěním, které ve věci soudy obou stupňů učinily. Názor obviněného, že nedošlo k náležitému objasnění věci, jeho vina nebyla prokázána a důkazy netvoří ucelený řetězec, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru, jež se týkají úplnosti provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení, jimiž se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný nepatřičně zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Pro úplnost je třeba dodat, že o vině obviněného pochybnosti nevznikly, tento závěr má oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Obviněný se ke krádeži samotné v průběhu řízení doznal, zpochybňuje jen výši odcizené částky, když podle něj šlo jen o částku ve výši 20.000 Kč. Soudy obou stupňů však akceptovaly výpověď poškozeného M. P., který opakovaně uvedl, že si je výší částky 74.200 Kč jist. V daném případě šlo o tržbu z rozvozu zboží pro společnost Barvy a laky. O věrohodnosti svědka pochybnosti nevznikly a jeho výpověď jako celek, včetně stanovení výše odcizené částky, byla brána jako pravdivá. Nebylo zjištěno, že by svědek byl jakkoli proti obviněnému zaujat, naopak jeho postoj k obviněnému až do doby krádeže svědčil o přátelském přístupu. O odcizení peněz informovala poškozeného M. P. svědkyně L. O. Obviněný v rámci své obhajoby naznačil, že část peněz mohla odcizit právě jmenovaná svědkyně, avšak tato možnost byla provedeným dokazování zcela vyvrácena. Pokud obviněný tvrdí, že pořízený kamerový záznam zachycuje dění v areálu kolem administrativní budovy, nikoli však již dění v předmětné kanceláři, k tomu je třeba uvést, že ani nalézací ani odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly, že by byl obviněný zachycen na kamerovém záznamu přímo při krádeži v kanceláři. Ze závěrů, které z tohoto důkazu učinily, vyplývá pouze to, že kamerový záznam z prostoru předmětného objektu nezachycuje v kritickou dobu na místě přítomnost žádné jiné osoby.
Soudy obou stupňů se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud s odkazem na výše uvedené důvody dovolání obviněného T. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 6. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu