ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.76.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 76/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2016 dovolání obviněného K. B. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 6 To 245/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 87/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 1 T 87/2013, byl obviněný K. B. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pod bodem I.) a pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (pod body II. – XI.), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
I.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal v měsíci říjnu 2010 v K. pod záminkou půjčky na údajnou úhradu výživného finanční částku ve výši 6.000 Kč od M. S., se kterou v té době chodil, když tuto částku sám osobně převzal a přislíbil její vrácení do jednoho týdne, což neučinil, přičemž uváděl poškozené, že čeká na výplatu ze S. z firmy na výrobu oken, kdy však K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že jí půjčené peníze vrátí do týdne, přitom věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy již jednal s vědomím, že finanční prostředky ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl M. S. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené M. S. škodu ve výši celkem 6.000 Kč,
II.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od A. H. , se kterou se seznámil počátkem měsíce února 2011 přes internetový portál, když jí sliboval manželství a společný život,
- dne 2. 3. 2011 v K. půjčku pod záminkou údajné úhrady nějakého dluhu, s tím, že jí peněžní prostředky vrátí za několik dní, ve výši finanční částky 50.000 Kč, kterou si však ona sama musela dne 2. 3. 2011 půjčit u GE Money Bank, pobočka Klatovy na základě Smlouvy o úvěru, když následně dne 10. 5. 2011 v K. se podpisem Smlouvy o půjčce zavázal paní H., že ji do dne 31. 5. 2011 vrátí půjčenou částku 50.000 Kč i společně s úroky z úvěru,
- v měsíci dubnu 2011 v K. zapůjčení jejího osobního počítače PC Confor Boxer I+ s klávesnicí, myší a webcameru dle odborného vyjádření v hodnotě 1.500 Kč, monitoru LCD Asus Vw 192S dle odborného vyjádření v hodnotě 500 Kč, tiskárny Epson DX 4450 v hodnotě 200 Kč, pod záminkou, že nechá do tohoto PC údajně nainstalovat nový software a vše vrátí dle sepsané Smlouvy o výpůjčce nejpozději do dne 13. 5. 2011,
- v měsíci dubnu 2011 v K. zapůjčení jejího mobilního telefonu zn. Sony Ericsson W 205, v hodnotě 200 Kč, pod záminkou, že se mu údajně rozbil jeho telefon a že půjčený vrátí dle sepsané Smlouvy o výpůjčce nejpozději do dne 13. 5. 2011,
když žádná ze zapůjčených věcí a ani půjčená částka nebyla již následně z jeho strany vrácena, a K. B. tak mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze a věci vrátí,
přičemž věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že věci a finanční prostředky ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl A. H. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené A. H. škodu ve výši celkem 52.400 Kč,
III.
dále samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal dne 26. 6. 2011 v P. pod záminkou údajné zálohy na osobní automobil určený pro dceru J. K. L. Z., finanční částku ve výši 14.000 Kč od J. K., a to přesněji v místě jeho trvalého bydliště a následně pak dne 27. 6. 2011 opět s úmyslem nevrátit vylákal pod záminkou půjčky na údajnou úhradu exekuce opět v P. osobně v místě trvalého bydliště od J. K., generálie shora, finanční částku ve výši 25.000 Kč a téhož dne také sepsal s J. K. Doklad o půjčce na částku v celkové výši 39.000 Kč, kdy se zavázal, že tato celková půjčka bude z jeho strany splacena nejpozději do dne 10. 7. 2011, což se nestalo a finanční částka nebyla z jeho strany vrácena, kdy K. B. mylně ujišťoval poškozeného, že půjčené peníze vrátí, když věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky v uvedené lhůtě a ani později ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl J. K. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozenému J. K. škodu ve výši celkem 39.000 Kč,
IV.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od L. Z., roz. K., se kterou se seznámil v měsíci dubnu 2011 prostřednictvím sociální sítě,
1. dne 14. 6. 2011 v P. v místě jejího trvalého bydliště pod záminkou půjčky na údajné zakoupení benzínu finanční částku ve výši 1.000 Kč,
2. dne 17. 7. 2011 v K. zapůjčení osobního automobilu zn. Fiat Marea Weekend 1,6 16 V, dle znaleckého posudku znalce Josefa Blaheta v hodnotě 36.256 Kč, pod záminkou nutnosti návštěvy svých kamarádů a známých, když vozidlo měl půjčené na víkend,
když finanční částka a ani věci nebyly již následně z jeho strany vráceny, kdy K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze a věci vrátí, přičemž věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky a věci ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, či potřebu dalších osob, kdy motorové vozidlo předal bývalé manželce, která jej užívala do 30. 11. 2011 a vydala jej na výzvu Policie ČR, tím uvedl L. Z. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené L. Z. škodu ve výši celkem 37.256 Kč,
V.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od J. B., se kterou se seznámil na jaře roku 2011 prostřednictvím sociální sítě, když jí tvrdil, že s ní chce navázat bližší vztah,
- v měsíci červenci či srpnu 2011 v P. pod záminkou půjčky z důvodu údajného vykradení bytu s tím, že půjčku vrátí v brzké době nejprve, kdy uváděl do týdne, pak do čtrnácti dnů, pak do měsíce, finanční částku ve výši 10.000 Kč s tím, že jej vykradli, že potřebuje splatit nějaký dluh, následně se vymlouval, že nedostal peníze od zaměstnavatele, že dělá v H. T. okna,
- v létě roku 2011 opět v P. nefunkční notebook zn. Acer dle odborného vyjádření v hodnotě 1.500 Kč s modemem zn. Huawei, dle odborného vyjádření v hodnotě 100 Kč pod záminkou, že provede údajně opravu tohoto notebooku,
když finanční prostředky s výjimkou částky 400 Kč, kterou poslal přes syna M., ani zapůjčené věci nebyly již následně z jeho strany vráceny, kdy tedy K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze a věci vrátí, když věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky a věci ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu a tím uvedl J. B. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené J. B. škodu ve výši celkem 11.200 Kč,
VI.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal dne 4. 10. 2011 v K. finanční částku ve výši 28.000 Kč od D. V., která část finančních prostředků ve výši 24.000 Kč téhož dne vybrala ze svého účtu v pobočce České spořitelny v Klatovech a celkovou částku 28.000 Kč mu pak předala na parkovišti v K. za hotelem B., když jí přislíbil vrácení peněz do 14 dnů, což neučinil, a následně sepsal prohlášení, že peníze vrátí dne 16. 1. 2012, k čemuž do výslechu dne 4. 9. 2013 nedošlo, kdy K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze vrátí, byť věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl D. V. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené D. V. škodu ve výši celkem 28.000 Kč,
VII.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal dne 12. 10. 2011 pod záminkou zařízení technické prohlídky osobního automobilu od J. V., se kterou se seznámil prostřednictvím sociální sítě, finanční částku ve výši 3.000 Kč, technický průkaz a osvědčení o měření emisí, kdy tuto částku a doklady předal uvedeného dne přítel paní V. L. J. na parkovišti před spol. J. a. s. v K. jeho synovi M. B., když tato částka byla určena na provedení technické kontroly osobního automobilu zn. Peugeot 208 1,8 GRD, který v té době paní V. užívala, jejíž provedeni K. B. přislíbil, kdy provedení technické prohlídky však nezajistil a zálohu ve výši 3.000 Kč J. V. nevrátil, když ji následně mylně ujišťoval, že jí peníze vrátí, pokud si domluvili schůzku na náměstí v K., na tuto nepřišel, kdy věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že provedení technické prohlídky nezajistí, peníze nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl J. V. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené J. V. škodu ve výši celkem 3.000 Kč,
VIII.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal dne 14. 10. 2011 pod záminkou zařízení technické prohlídky traktoru od L. J., přítele paní J. V., finanční částku ve výši 4.200 Kč, technický průkaz a osvědčení o měření emisi, kdy tuto částku a doklady předal téhož dne v obci S., okr. D. pan J. jeho synovi M. B., kdy tato částka byla určena na provedení technické kontroly traktoru zn. URSUS C 385, jehož je L. J. vlastníkem a jejíž provedení K. B. přislíbil, kdy provedení technické kontroly však nezajistil a zálohu ve výši 4.200 Kč L. J. nevrátil, když jej následně mylně ujišťoval, že peníze vrátí, kdy věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), přičemž jednal s vědomím, že provedení technické prohlídky nezajistí, peníze nevrátí a použije je pro svoji potřebu a tím uvedl L. J. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozenému L. J. škodu ve výši 4.200 Kč,
IX.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od J. S., se kterou se seznámil v měsíci dubnu 2011 na sociální síti, když jí následně ujišťoval, že by s ní chtěl navázat vztah,
- v měsíci říjnu 2011 v H. B. půjčku pod záminkou údajně tíživé situace, vystěhování bytu exekutorem, nutnosti zaplacení exekuce z důvodu dluhů nadělaných bývalou manželkou, které on musí splácet s tím, když tvrdil, že jí peněžní prostředky do jednoho měsíce vrátí, že vydělává slušné peníze v H. T., ve výši finanční částky 45.000 Kč, kterou si však ona sama musela dne 18. 10. 2011 půjčit u Komerční banky, a. s., pobočka Plzeň - Lochotín, ul. Gerská čp. 11, na základě Smlouvy o úvěru,
- v měsíci listopadu 2011 opět v H. B. notebook zn. DELL Inspiron, monitor o rozměru 15,6“ s nefunkční myší dle odborného vyjádření v hodnotě 2.500 Kč pod záminkou, že údajně zajistí u známého jeho opravu a následně jej vrátí poškozené,
- dne 4. 11. 2011 v H. B. půjčku pod záminkou, že mu děti údajně odebrala sociálka a že potřebuje půjčit další peníze, aby mu je vrátila zpět, když tvrdil, že jí peněžní prostředky do jednoho měsíce vrátí, ve výši finanční částky 60.000 Kč, kterou si však sama musela dne 4. 11. 2011 půjčit opět u Komerční banky, a. s., pobočka Plzeň - Lochotín, ul. Gerská čp. 11, na základě Smlouvy o úvěru,
- a následně pak dne 11. 11. 2011 v P. dobití kreditu SIM karty telefonního čísla pod záminkou, že údajně nutně potřebuje dobít kredit, ve výši 300 Kč, když přislíbil vrácení peněz při příští návštěvě,
když žádná finanční částka a ani věc nebyla již následně z jeho strany vrácena, kdy tedy K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze a věc vrátí s tím, že pracuje ve stavební firmě v H. T., že dělá okna, když věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky a věc ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl J. S. úmyslně v omyl, kdy tedy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené J. S. škodu ve výši celkem 107.800 Kč,
X.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od L. R., se kterou se seznámil v měsíci listopadu 2011 také na sociální síti,
- dne 21. 12. 2011 v Ch. půjčku pod záminkou údajného vyzvednutí dárků pro své děti na Vánoce, když tvrdil, že peněžní prostředky jmenované vrátí mezi svátky kolem 27. 12. 2011, ve výši finanční částky 40.000 Kč, kterou jmenovaná vyzvedla téhož dne ze svého účtu vedeného u GE Money Bank, a.s. a předala mu je v Ch. v autě před budovou banky,
- téhož dne 21. 12. 2011 v Ch. nefunkční netbook Acer One D 250 945GSE/ATOM N 270, s poškozeným LCD displejem dle odborného vyjádření v hodnotě 1.500 Kč,
- nefunkční notebook zn. HP COMPAQ 6710B, s příslušenstvím (napájecí kabel, PC kamera zn. Labtec, handsfree zn. Logo) s poškozeným hard discem vše dle odborného vyjádření v hodnotě 2.880 Kč a brašnu na notebook červené barvy zn. D-LEX dle odborného vyjádření v hodnotě 1.000 Kč, která obsahovala instalační mini CD (T-mobile Webwalk manager), DVD-R s nápisem Nightwish, plyšový hadřík a propisovací tužku, dle odborného vyjádření vše v hodnotě 65 Kč, vše pod záminkou, že uvedenou PC techniku údajně opraví,
když finanční částka a ani věci nebyly již následně z jeho strany vráceny, kdy tedy K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze a věci vrátí, když věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících pod delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky a věci ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu, tím uvedl L. R. úmyslně v omyl, kdy tedy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené L. R. škodu ve výši celkem 45.445 Kč,
XI.
samostatným jednáním s úmyslem nevrátit vylákal od R. M., se kterou se seznámil v lednu 2012 přes internetovou seznamku, když hovořil o společné budoucnosti,
- 20. 1. 2012 v P. v O. O. půjčku pod záminkou údajného odcizení peněz z jeho osobního peněžního účtu ve výši finanční částky 50.000 Kč, kterou si však ona sama musela v měsíci lednu 2012 půjčit u České spořitelny, a. s., pobočka Plzeň, ul. Písecká-OC Olympie, na základě Smlouvy o úvěru ze dne 20. 1. 2012, kdy tyto finanční prostředky na místě sám převzal,
- dne 23. 1. 2012 ze stejného důvodu, když při prvé půjčce prozradila poškozená, že si může půjčit až 190 000 Kč a dohodli se, že tedy další týden si půjčí dalších 50.000 Kč, a to ve výši finanční částky 50.000 Kč, kterou si však ona sama musela dne 23. 1. 2012 opět půjčit u České spořitelny, a. s., pobočka Plzeň, ul. Písecká-OC Olympie, na základě Smlouvy o úvěru ze dne 23. 1. 2012, kdy tyto finanční prostředky převzal v zalepené obálce před O. O. v P. tehdejší přítel dcery K. B. F. K., který tuto obálku doručil K. B.,
když u obou částek bylo sjednáno, že je do měsíce obžalovaný uhradí po odblokování účtu s vkladem půl milionu korun,
přičemž žádná částka nebyla již následně vrácena, a K. B. mylně ujišťoval poškozenou, že půjčené peníze vrátí, i když věděl, že je ve skutečnosti nebude moci vrátit s ohledem na svoji dlouhodobou finanční situaci (zadluženost, řada exekucí trvajících po delší dobu, žádné trvalé zaměstnání), věděl, že žádný účet s vkladem půl milionu Kč nemá a nemůže tedy dojít k odblokování takového účtu, kdy tedy již jednal s vědomím, že finanční prostředky ve skutečnosti nevrátí a použije je pro svoji potřebu a tím uvedl R. M. úmyslně v omyl, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobil poškozené R. M. škodu ve výši celkem 100.000 Kč,
a tímto svým úmyslným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši u jednání pod bodem I) 6.000 Kč, jednáními pod bodem II-XI ve výši 428 301 Kč,
přičemž obviněný byl za takový čin v posledních třech letech již odsouzen, a to dne 15. 3. 2010 Okresním soudem v Tachově rozsudkem pod spisovou značkou 2 T 51/2009, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2010 (odvolací rozhodnutí Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 7 To 176/2010 ze dne 14. 9. 2009), pro trestný čin podvod dle §250 odst. 1, odst. 3, písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném ke dni 31. 12. 2009, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody nepodmíněně ve výměře tři roky a šest měsíců a byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Za to byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku s použitím §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla dále uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným
- J. K. částku 39.000 Kč,
- L. Z. částku 1.000 Kč,
- J. B. částku 11.100 Kč,
- J. V. částku 3.000 Kč,
- L. J. částku 4.200 Kč,
- J. S. částku 101.300 Kč,
- L. R. částku 40.000 Kč,
- R. M. částku 100.000 Kč.
Se zbytkem svých nároků na náhradu škody byli podle §229 odst. 2 tr. řádu poškození J. K., J. B. a R. M., odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. řádu byli poškození Ing. J. P. a B. K., odkázáni s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl obviněný stejným rozsudkem podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutky podrobně specifikované ve výroku tohoto rozsudku, kterými měl naplnit skutkové podstaty dalších dílčích útoků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 1 T 87/2013, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 6 To 245/2015, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 6 To 245/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že jednáním uvedeným pod bodem IV. 2. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu, neboť neučinil žádné kroky k převodu předmětného automobilu zn. Fiat Marea Weekend a jeho jednání spočívalo pouze v užívání svěřené věci. Domnívá se proto, že by jeho jednání mohlo být právně kvalifikováno jako „krádež užitku“ – tj. neoprávněné užívání cizí věci. Nesouhlasí ani s tím, aby jeho jednání specifikované pod body II., III., IX. a XI. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu bylo právně kvalifikováno podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, neboť soudy nezohlednily okolnost, že v tomto případě šlo o soukromoprávní vztahy. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010 a dodal, že všichni poškození zpravidla věděli, že není a nebude schopen plnit své finanční závazky, neznali ho jako člověka, přesto přistoupili k nejisté finanční dispozici a vynaložili finanční prostředky, proto by se s důsledky tohoto svého jednání měli sami vypořádat, a to za použití prostředků soukromého práva.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu především zjistil, že většinu dovolacích námitek obviněný již uplatnil v předchozích stádiích trestního řízení jako součást své obhajoby, a v nezměněné podobě tvořily i podstatu odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Na tuto okolnost nelze nahlížet jinak, než na stereotyp opakování téhož, z čehož vyplývá, že obviněný nehodlá akceptovat stav, že se jeho obhajobou v plné šíři zabývaly a důsledně vypořádaly soudy obou stupňů, jak je patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Na tuto situaci dopadá konstantní judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 86/2002), jejíž závěry lze shrnout tak, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. také rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Námitky obviněného je sice možno formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitky neopodstatněné.
Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a způsobí-li uvedeným činem větší škodu. Podle §138 odst. l tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (§13 odst. 2 tr. zákoníku).
Dle učiněných skutkových zjištění obviněný při vědomí své zcela nepříznivé finanční situace zneužil důvěry poškozených, když jim uváděl jednak nepravdivé, jednak neúplné informace o důvodech, pro které potřebuje půjčit peníze či věci, přičemž sliby o vrácení peněz či věcí činil v situaci, kdy od počátku věděl, že tak neučiní a učinit nemůže. Tímto postupem dosáhl toho, že mu poškození poskytli požadované věci a finanční prostředky, a to za stavu, kdy poškození měli jen velmi omezené možnosti zjistit jeho skutečné finanční poměry a možnosti, nevěděli o rozsahu a výši jeho exekucí, jež na něj byly vedeny, a v neposlední řadě jim nebyla známa jeho trestní minulost. Pokud to nyní obviněný poškozeným vytýká a vyvozuje z těchto neznalostí jejich odpovědnost za výsledek a jejich lehkomyslnost, jde o zcela nepřípadně uplatněnou obhajobu obviněného. Při znalosti svých finančních možností a poměrů sjednával půjčky a sliboval plnění z nich, popisoval poškozeným svoji finanční situaci tak, aby uvěřili, že bude schopen své závazky splnit. Pokud hovořil o svých finančních problémech a exekucích, podával to tak, že jde o mimořádný, nečekaný a náhle vzniknuvší stav, který právě pomocí půjčky může vyřešit. Poškození proto nabyli dojmu, že mu poskytnutím půjčky pomohou takové nebezpečí natrvalo odvrátit a že bude schopen jim půjčky zaplatit. Není proto pochyb o tom, že od samotného počátku jakéhokoli jednání s poškozenými je obviněný lživými informacemi uváděl v omyl. Jeho sliby byly očividně nereálné, protože byl dlouhodobě bez stálého příjmu, měl četné neuhrazené závazky a byla proti němu vedena celá řada různých exekučních řízení. Ze způsobu jednání obviněného, který nevracel takto získané peníze a naopak rozšiřoval okruh poškozených, je zřejmé, že od počátku jednal s cílem opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky a že byl již v době posuzovaného jednání srozuměn s tím, že poškozeným nic nevrátí. Nelze proto nic namítat proti závěru rozhodujících soudů nižších stupňů ve vztahu k úmyslnému zavinění obviněného.
I další znak skutkové podstaty přečinu podvodu – obohacení – byl jednáním obviněného naplněn. Podstatou obohacení obviněného bylo to, že získal příslušné věci a finanční prostředky do své volné, výlučné a neomezené dispozice tím, že tyto vylákal od poškozených, a tímto způsobem neoprávněně rozmnožil svůj majetek Soudy obou stupňů proto správně uzavřely, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.
Pokud obviněný v dovolání argumentuje tím, že jeho jednání popsané pod bodem IV. 2 skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně mělo být kvalifikováno nanejvýš jako neoprávněné užívání cizí věci, neboť neučinil žádné kroky k převodu předmětného automobilu, Nejvyšší soud uzavírá, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku není rozhodující, zda obviněný učinil či neučinil kroky k převodu daného automobilu na svoji osobu. Poškozená L. Z., jejíž výpověď byla shledána zcela věrohodnou, jednoznačně vyloučila obhajobu obviněného, že mu vozidlo svěřila za účelem opravy. Naopak setrvala na tvrzení, že obviněnému vozidlo půjčila poté, co jí sdělil, že ho o víkendu potřebuje použít k návštěvě svých známých. Obviněný poškozené vozidlo nejenže nevrátil, ale předal ho své bývalé manželce, u které bylo zajištěno až po zahájení trestního stíhání. I v tomto případě není pochyb o naplnění zákonných znaků přečinu podvodu podle ustanovení §209 tr. zákoníku.
Právní relevanci nemají ani námitky obviněného, že jeho jednání uvedené pod body II., III., IX. a XI. skutkové věty výroku nalézacího soudu nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty §209 tr. zákoníku, neboť nebylo vzato v úvahu, že šlo mezi ním a poškozenými o soukromoprávní vztah. V této souvislosti obviněný poukázal na údajný rozpor napadeného rozhodnutí se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozhodnutím ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010. V této souvislosti Nejvyšší soud při znalosti tohoto rozhodnutí je nucen konstatovat, že na případ nyní posuzované věci nedopadá a je na ně odkazováno zcela nepřiléhavě. V citované trestní věci šlo o soukromoprávní vztah, jehož předmětem byly nemovitosti, ohledně nichž měly strany úmysl uzavřít v budoucnu kupní smlouvu. Od tohoto úmyslu poškození jako potencionální kupující ustoupili z důvodu, že nemovitosti byly zatíženy zástavními právy jiných subjektů, o čemž zájemci nebyli informováni. Tuto okolnost zjistili dodatečně až poté, co obviněnému nejprve zaplatili zálohu na kupní cenu nemovitostí a nadto s ním posléze uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Nejvyšší soud v tomto případě dovodil, že jestliže se poškození sami svou zjevnou neopatrností, které se mohli snadno vyvarovat, ocitli v situaci, kdy v rámci soukromoprávního vztahu přistoupili k nejistému obchodu a vynaložili finanční prostředky, pak se s důsledky této nejistoty musí také sami vypořádat, a to za použití soukromoprávních instrumentů.
Obecně je třeba připustit, že na ochranu svých majetkových zájmů mají primárně dbát především samotní účastníci každého soukromoprávního vztahu, mají postupovat obezřetně a dodržovat alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné prostředky. V projednávané věci však dovolatel nebyl pravým účastníkem soukromoprávních vztahů, neboť tuto skutečnost pouze poškozeným lživě předstíral. Navíc poškození, jak již bylo uvedeno výše, měli jen velmi omezené možnosti zjistit skutečnou finanční situaci obviněného. Podle výsledků provedeného dokazování není sporu o tom, že obviněný příslušné věci a finanční prostředky z poškozených vylákal na základě lživých informací, byť věděl, že jim je nebude moci vrátit. Je tak zjevné, že jeho jednání nepřípustně překročilo meze soukromého práva a bylo proto na místě na ně reagovat prostředky trestní represe. V opačném případě by to znamenalo, že by stát již při pouhém odkazu na soukromoprávní vztah měl zcela rezignovat na posouzení rozhodných okolností, jež takovýto vztah charakterizují v intencích §12 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněným takto chápané pojetí subsidiarity trestní represe zcela vybočuje ze zákonného rámce vymezeného tímto zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud nenabyl pochybností o tom, že obviněný svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pod bodem I. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně) a pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (pod body II. – XI. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně). Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného K. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 2. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu