ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.792.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 792/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 dovolání obviněného P. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 55 To 386/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 17 T 7/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 17 T 7/2014, byl obviněný P. Ch. (vedle spoluobviněných O. B., M. Š. a Š. F.) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil spolu s ostatnímu shora jmenovanými spoluobviněnými tím, že
dne 17. 11. 2013 v době od 17:00 hodin do 18:10 hodin v M., ul. M., společně vnikli ze zadní části do prostor objektu bývalé truhlárny ve vlastnictví Ing. P. N., prostory prohledali a společným jednáním odcizili nejméně 18 ks truhlářských svěrek v celkové hodnotě 2.600 Kč, 1 ks busty hlavy Klementa Gottwalda s šálou v hodnotě 150 Kč, 1 ks ocelového diamantového kotouče na kámen v hodnotě 1.400 Kč, 1 ks role brusného papíru s označením P60E v hodnotě 450 Kč, 2 ks ochranných pracovních brýlí zabalených v igelitu v celkové hodnotě 600 Kč, počítačovou jednotku nezjištěné značky ze stolního počítače, šedé barvy, v hodnotě 50 Kč, bílou igelitovou tašku s 9 ks tmelů na parkety bez hodnoty, 6 ks ozdobných dřevěných mřížek v hodnotě 180 Kč, 10 ks ocelových pilových kotoučů na dřevo v celkové hodnotě 1.500 Kč, 5 ks koženkových truhlářských zástěr černé barvy v celkové hodnotě 250 Kč, 1 ks textilní zástěry červené barvy v hodnotě 20 Kč, koženkový kufřík s vlhkoměrem WHT-860, černé barvy, v hodnotě 200 Kč, papírovou krabičku s nezjištěným množstvím spojovacích šroubů na nábytek z bílého kovu v hodnotě 100 Kč, papírovou krabičku s nezjištěným množstvím dveřních závěsů (pantů) v hodnotě 250 Kč, papírovou krabičku s různými elektrickými kabely a součástkami včetně trafa v hodnotě 120 Kč, 2 ks pilníků (1x hranatý a 1x kulatý) s dřevěnou rukojetí, 2 ks dlátek s dřevěnou rukojetí, 2 ks dřevěných hoblíků (úzký a široký), 3 ks mechanických šroubováků, 1 ks brusného hranolku, vše v celkové hodnotě 260 Kč, 5 ks pilových listů zn. BOSCH v hodnotě 750 Kč, 2 ks originál zabalené žárovky 200 W v papírových krabičkách v celkové hodnotě 20 Kč, papírovou krabičku s nezjištěným množstvím vrutů se zapuštěnou hlavou o rozměru 4/80 mm v hodnotě 60 Kč, 1 ks kovového válce z lehkého kovu v hodnotě 80 Kč, 7 ks plechových černých lamp vnitřního osvětlení v celkové hodnotě 350 Kč, 4 ks svítidel žárovkových v hodnotě 480 Kč a dále si k odcizení připravili 3 počítačové stolní jednotky v hodnotě 150 Kč, 4 ks ochranných brýlí v hodnotě 1.200 Kč, 4 ks kancelářských sponkovaček v hodnotě 1.605 Kč, 2 ks starších dílenských svítidel v hodnotě 50 Kč, 120 ks skříňových dveřních a nábytkových zámků v celkové hodnotě 8.400 Kč, 7 ks krabic se šrouby v celkové hodnotě 350 Kč, 15 ks krabic s různými vruty v hodnotě 600 Kč, 75.000 ks sponek délky 2 cm v hodnotě 1.350 Kč, 20 ks šatních pojezdů v hodnotě 400 Kč, kovové vidle bez násady v hodnotě 300 Kč, plastový kbelík bez hodnoty, neurčitý počet starších šroubů od vozidel, závěsy, olepovací pásku na hrany, vše v celkové hodnotě 305 Kč, a zároveň na poškození zařízení způsobili škodu ve výši 1.450 Kč, čímž měla být poškozenému Ing. P. N. – S., místem podnikání P., S., způsobena škoda v celkové výši 24.580 Kč,
přičemž obviněný P. Ch. se žalovaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 T 40/2013, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 61 To 265/2013, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku k souhrnnému trestu dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let s dohledem za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 6 T 27/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, č. j. 11 To 119/2013-182, a všech dalších rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Za to byl obviněný P. Ch. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 3 T 172/2013, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. P. N. – S., s místem podnikání P., S., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 17 T 7/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 55 To 386/2015, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 55 To 386/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že z provedeného dokazování nevyplývá, že byl s ostatními spoluobviněnými na čemkoli domluven a že by se jakkoli podílel na jejich protiprávním jednání. Podle jeho názoru nelze na základě učiněných skutkových zjištění dovodit, že naplnil skutkovou podstatu přečinu, jímž byl uznán vinným. Popsal vlastní verzi průběhu skutkového děje, poukazoval také na nepřesnosti výpovědi svědka B. Má za to, že soudy hodnotily shromážděné důkazy pouze k jeho tíži, čímž porušily princip presumpce neviny i zásadu in dubio pro reo. Je přesvědčen, že napadená rozhodnutí jsou proto zatížena extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, čímž dle jeho názoru došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl ve věci rozsudkem podle §265m tr. řádu, aniž blíže specifikoval, čeho se vlastně domáhá.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 11. 3. 2016 sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti svými námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, že výpověď svědka B. je nepřesná a že z provedených důkazů nelze dovodit, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu souzeného přečinu, je třeba označit za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením.
V dané věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného. Přezkumné řízení ve druhém stupni tedy proběhlo řádně, závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Ostatně obviněný ve svém dovolání ani nijak blíže nespecifikoval, v čem konkrétně spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že vina obviněného byla na základě zjištěného skutkového stavu věci bez jakýchkoliv pochybností prokázána, a to zejména výpovědí očitého svědka F. B., která nestojí osamoceně, ale je podporována ostatními v řízení provedenými důkazy. I když nebylo prokázáno, že by se obviněný P. Ch. nacházel přímo v předmětném objektu, není pochyb o tom, že čekal u auta, nevzdaloval se od něj, otevíral dveře, když ostatní obvinění něco přinesli, pomáhal jim věci nakládat do auta, poté čekal, až opět něco přinesou, znovu jim pomáhal věci nakládat do auta, což se několikrát opakovalo. Obviněnému tak muselo být zřejmé, že jedná jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku, podle kterého byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Nejvyšší soud shledává závěry nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněného správnými, majícími v provedených důkazech jednoznačnou oporu, bez existence důvodných pochybností. Nelze proto přisvědčit ani námitce obviněného o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich soud vyvodil, neboť tento závěr je ryze subjektivně podbarven a konvenuje pouze skutkovému stavu nabízenému obviněným. Vzhledem k jednoznačnosti skutkových zjištění a z nich vyvozených právních závěrů tak nepřipadá v úvahu ani aplikace zásady „in dubio pro reo“, neboť ta by byla na místě pouze v případě vzniklých pochybností o skutkovém ději.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Ch. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu